Vznik nároku na úrok z nadměrného odpočtu

V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud navazuje na svoji předchozí přelomovou judikaturu týkající se nároku na úrok z nadměrného odpočtu DPH (jednalo se zejména o rozsudky ve věcech „ a ). V předcházejících rozhodnutích vztahujících se ke vzniku nároku na úrok z nadměrného odpočtu však Nejvyšší správní soud neposuzoval situaci, kdy by délka prověřování nadměrného odpočtu nebyla zcela v dispozici správce daně, respektive kdy byla prodloužena na žádost samotného daňového subjektu, v jeho zájmu a z důvodů na jeho straně. Praktický význam nyní popisovaného rozsudku pak spočívá především v tom, že zde Nejvyšší správní soud modifikoval svoji předchozí (výše zmiňovanou) judikaturu v tom směru, že v případě, došlo-li na žádost daňového subjektu z důvodů na jeho straně k prodloužení lhůty k odstranění pochybností stanovené správcem daně, je třeba posunout den vzniku nároku daňového subjektu na úrok z nadměrného odpočtu o dobu, o kterou byla lhůta k odstranění pochybností fakticky prodloužena, tj. o dobu, kdy daňový subjekt v rámci lhůty, na jeho žádost prodloužené, doplňoval podklady k odstranění pochybností správce daně.