Osoba povinná k DPH

Nejvyšší správní soud se v popisovaném rozsudku zabýval praktickou otázkou povahy výkonu funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, a to s ohledem na určení osoby povinné k DPH. Dospěl k tomu, že ač jednatel vykonává svou funkci jako zástupce společnosti, a tedy jedná jejím jménem, na její účet a odpovědnost, nese zároveň vlastní významné hospodářské riziko. Nedostatečně odborný, pečlivý či informovaný výkon funkce jednatele je spojen s povinností nahradit společnosti škodu nebo jí vydat získaný prospěch, s možností zákonného ručení za závazky společnosti vlastním majetkem či rizikem zákazu výkonu funkce statutárního orgánu. Povaha výkonu této funkce je nadto ze zákona nezávislá, nevázaná na pokyny, a tudíž zde není založen vztah podřízenosti jednatele vůči společnosti, jako je tomu ve vztahu zaměstnaneckém. Nejvyšší správní soud tedy dovodil, že vykonává-li jednatel společnosti s ručením omezeným svou funkci úplatně, je třeba nahlížet na ni jako na samostatnou ekonomickou činnost ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice o společném systému DPH a nevylučovat ji ze systému DPH na základě čl. 10 téže směrnice. Poukázat je pak možno též na to, že součástí téhož rozsudku Nejvyššího správního soudu je i závěr, podle něhož při posuzování nároku společnosti s ručením omezeným na odpočet DPH je nutno otázku, zda jednatel (fyzická osoba) při výkonu své funkce poskytl společnosti zdanitelné plnění, posuzovat přímo v intencích čl. 9 a 10 směrnice o společném systému DPH, neboť poslední část § 5 odst. 2 zákona o DPH, která vylučuje ze systému DPH činnosti fyzické osoby, jejíž příjmy jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti, je s touto směrnicí v rozporu.