Novely občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích

Obě novely vyšly v částce 185 Sbírky zákonů, rozeslané dne 30. prosince 2016 pod čísly 460/2016 Sb. a 458/2016 Sb. Zatímco novela občanského zákoníku nabývá účinnosti šedesátým dnem po vyhlášení (s výjimkou ustanovení části první čl. I bodu 31 a čl. II bodu 6, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení, části první čl. I bodů 13 až 22, čl. II bodů 3 až 5, části druhé čl. III bodů 2 až 4, části páté čl. VI, části šesté čl. VII, části sedmé čl. VIII bodu 2 a části osmé čl. IX, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2018), novela zákona o obchodních korporacích nabyla účinnosti patnáctým dnem po dni jejího vyhlášení.

První změna se týká velmi diskutovaného problému uzavření pracovní (či obdobné) smlouvy s nezletilým, který dovršil patnáct let věku (§ 35 o. z.). Zatímco původní úprava v občanském zákoníku opravňovala zákonného zástupce nezletilého, který nedosáhl věku šestnáct let, aby rozvázal pracovní poměr nebo obdobný závazek nezletilého, bylo-li to nutné v zájmu jeho vzdělávání, vývoje nebo zdraví, novela občanského zákoníku (dále jen „novela“) toto oprávnění ruší s tím, že o trvání pracovního poměru nadále rozhoduje nezletilý sám. Změna tak například umožní studentům sjednat si na dobu po ukončení povinné školní docházky letní brigádu ještě před ukončením této docházky. V návaznosti na to pak zákon stanoví, že jako den nástupu nezletilého do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku. Obdobnou úpravu obsahoval český právní řád do konce roku 2013.

Dle důvodové zprávy k novele se Změna koresponduje i se směrnicí Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých zaměstnanců.

Novelizované ustanovení § 59 o. z. umožňuje soudu, který rozhoduje o omezení svéprávnosti člověka, aby při splnění zákonem stanovených podmínek prodloužil dobu omezení nad jinak zákonem stanovenou tříletou hranici. Může to udělat jen tehdy, je-li zjevné, že se stav člověka, jehož svéprávnost omezil, v této době nezlepší. Pak může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let. To nebrání tomu, aby, dojde-li u člověka, jehož svéprávnost byla takto omezena, ke zlepšení, soud omezení svéprávnosti zrušil či změnil. Podle důvodové zprávy reaguje tato úprava na Jako příklad situací, kdy je zjevné, že se stav člověka nezlepší, důvodová zpráva uvádí stařeckou demenci, těžkou či hlubokou mentální retardaci, Downův syndrom či autismus.

Ustanovení § 441 o. z., ve znění před novelou, normuje, že dohodnou-li se na tom strany, zastupuje jedna z nich druhou v dohodnutém rozsahu jako zmocněnec. Rozsah zástupčího oprávnění uvede zmocnitel v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Z uvedeného plyne, že tam, kde zákon vyžaduje k určitému právnímu jednání formu veřejné listiny, musí mít tuto formu i plná moc udělená k tomuto právnímu jednání.

Tato úprava působila značné problémy především v oblasti korporátního práva, kde bylo zejména nutno při všech změnách zakladatelského právního jednání, tj. společenské smlouvy či stanov, udělovat plnou moc k zastoupení při dohodě o takové změně formou notářského zápisu podle českého práva. To působilo komplikace zejména zahraničním společníkům. Uvedený problém řešil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, ve kterém dovodil, že Tento závěr Nejvyššího soudu (a zejména jeho odůvodnění) však nebyl přijímán teorií a praxí bezvýjimečně, proto novela doplnila úpravu § 441 odst. 2 o. z. větou: čímž odstranila jakékoli pochybnosti.

Novelizací § 709 odst. 3 o. z. se odstraňuje dosud existující výkladový a aplikační problém úpravy podílu v obchodní korporaci ve společném jmění manželů tak, aby napříště nevznikaly pochybnosti o tom, že stal-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nestává se druhý manžel společníkem této obchodní společnosti/členem družstva (s výjimkou bytového družstva), ale je oprávněným pouze z majetkové hodnoty podílu, která je součástí společného jmění. Shodně řešila tuto otázku za platnosti zákona č. 40/1964 Sb. Nejvyššího soudu, protože však § 709 odst. 3 o. z. byl formulován jinak, než úprava v tomto zákoně, vznikaly v praxi značné pochybnosti, jaký stav z nové úpravy vyplývá.

Zákon č. 40/1964 Sb. upravoval v § 140 předkupní právo spoluvlastníků, rozhodl-li se některý z nich svůj podíl převést na někoho jiného než osobu blízkou. Nový občanský zákoník obecnou úpravu předkupního práva spoluvlastníků nepřevzal a upravil předkupní právo spoluvlastníků pouze pro tři případy. Především v § 1124 odst. 1 o. z. pro osoby, jejichž spoluvlastnictví bylo založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit. Dále pak v § 1124 odst. 2 o. z. pro případ, že některý ze spoluvlastníků převáděl podíl bezúplatně; tehdy měli spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu (což platilo i v jiných případech zákonného předkupního práva). Třetím případem bylo založení zvláštního předkupního práva k dědickému podílu na zemědělském závodu (§ 1125 o. z.).

Změnami § 1124 a násl. o. z. vrací novela do českého právního řádu předkupní právo pro všechny spoluvlastníky nemovitostí, ledaže jde o převod osobě blízké. Spoluvlastníci věcí movitých – s výjimkou bezúplatného převodu – předkupní právo nemají. Nový obsah dostal i § 1125 o. z., který po novelizaci upravuje možnost vzdání se předkupního práva spoluvlastníka s účinky pro právní nástupce (když možnost vzdání se předkupního práva bez těchto účinků není potřebné upravovat – zákon je nezakazuje a je tedy dovolené). Jde-li o nemovitou věc zapsanou do veřejného seznamu, vzdání se předkupního práva se do něj zapíše.

Velmi významnou změnou prochází právní úprava svěřenských fondů. Důvodem je podle důvodové zprávy to, že Přitom

Svěřenský fond má podle novely vznikat zápisem do evidence svěřenských fondů. Pouze v případě, že byl zřízen pořízením pro případ smrti, vznikne smrtí zůstavitele a do evidence svěřenských fondů se zapíše až po svém vzniku. Přesto, že svěřenské fondy nemají právní subjektivitu, začleňuje novela pravidla týkající se jejich evidence do zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“), z čehož plyne, že tuto evidenci povedou soudy. Nově začleněné § 65a až 65g zákona o veřejných rejstřících upravují skutečnosti zapisované do evidence svěřenských fondů a nově začleněný § 118a upravuje řízení ve věcech evidence svěřenských fondů a zápis svěřenského fondu notářem. V potřebném rozsahu jsou upravena i další ustanovení zákona o veřejných rejstřících.

Další změny se týkají:

Na uvedené změny pak navazují potřebná přechodná ustanovení a změny navazujících předpisů.

Novela zákona o obchodních korporacích je poslaneckou novelou, která vrací do zákona povinnou účast zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností, a to pro společnosti s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru, s možností rozšíření této účasti i na společnosti s menším počtem zaměstnanců ve stanovách.

Do § 448 z. o. k. vložila novela úpravu, podle které musí být počet členů dozorčí rady v těchto společnostech dělitelný třemi. Dvě třetiny členů dozorčí rady takových společností pak volí valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti. Stanovy mohou určit vyšší počet členů dozorčí rady volených zaměstnanci, avšak tento počet nesmí být větší, než počet členů volených valnou hromadou; mohou rovněž určit, že zaměstnanci volí část členů dozorčí rady i při menším počtu zaměstnanců společnosti. Právo volit členy dozorčí rady přitom mají pouze zaměstnanci, kteří jsou ke společnosti v pracovním poměru, ti také mohou zaměstnanci zvoleného člena dozorčí rady odvolat.

Přechodné ustanovení pak ukládá akciovým společnostem s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru uvést ujednání stanov a složení dozorčí rady do souladu s novelou zákona o obchodních korporacích do 2 let ode dne nabytí její účinnosti, a to pod sankcí zrušení – nesplní-li akciová společnost stanovenou povinnost ani po výzvě soudu s poskytnutím dodatečné přiměřené lhůty k jejímu splnění.

Nová úprava řeší dosud velmi diskutovanou otázku dobrovolné účasti zástupců zaměstnanců v dozorčích radách. Jejím velkým nedostatkem ale je přílišná stručnost. Velmi podobnou úpravu obsahoval pro společnosti s více než 50 zaměstnanci v pracovním poměru § 200 obchodního zákoníku v době svého vstupu v platnost¹⁾ a následně se ukázalo, že tato úprava je zcela nedostačující a působí značné praktické problémy. Nebylo jasné, kdo volby zaměstnanců organizuje, kdo navrhuje kandidáty, chyběly podmínky usnášeníschopnosti a potřebného počtu hlasů pro volbu či odvolání členů dozorčí rady volených zaměstnanci, nebylo jasné, zda zvolený člen musí být zaměstnancem či zda lze zvolit kohokoli apod. Proto bylo nutno uvedený stav napravit novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., která začlenila do § 200 obchodního zákoníku odstavce 5 až 7 upravující tuto problematiku tak, že právo volit členy dozorčí rady měli pouze zaměstnanci, kteří byli ke společnosti v pracovním poměru. Zvolena mohla být pouze fyzická osoba, která byla v době volby v pracovním poměru ke společnosti nebo byla zástupcem nebo členem zástupce zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu. K platnosti volby nebo odvolání členů dozorčí rady volených zaměstnanci se vyžadovalo, aby hlasování bylo tajné a aby pro volbu hlasovala alespoň polovina oprávněných voličů nebo jejich zástupců. Volby členů dozorčí rady volených zaměstnanci organizovalo představenstvo v dohodě s odborovou organizací, případně radou zaměstnanců tak, aby se jich mohl účastnit co nejvyšší počet voličů. Návrh na volbu nebo odvolání člena dozorčí rady bylo oprávněno podat představenstvo, odborová organizace nebo rada zaměstnanců, která ve společnosti působila, nebo společně alespoň 10 % zaměstnanců v pracovním poměru. Člen dozorčí rady zvolený zaměstnanci mohl být zaměstnanci odvolán. Na odvolání zaměstnance z dozorčí rady se použila obdobně úprava jejich volby.

Je škoda, že se navrhující poslanci nepoučili z minulých chyb a že ani nikdo z ostatních hlasujících poslanců uvedenou chybu nenapravil – mohl tak předejít budoucím problémům při volbě členů dozorčích rad zaměstnanci.

Dalším problémem diskutovaným v souvislosti s novelou zákona o obchodních korporacích je, zda se úprava vztahuje pouze na akciové společnosti s dualistickým systémem řízení, nebo i na společnosti se systémem monistickým. V tom směru se vyhranily v teorii i praxi dva názory. První z nich dovozuje, že úprava se na akciové společnosti s monistickým systémem nevztahuje. Tento názor vychází z toho, že přechodné ustanovení zákona č. 458/2016 Sb. ukládá akciovým společnostem uvést do souladu s tímto zákonem pouze ujednání stanov o složení dozorčí rady, nikoli už složení správní rady. Přitom přechodná ustanovení zákona č. 458/2016 Sb. nejsou součástí zákona o obchodních korporacích a nelze na ně proto vztáhnout § 456 z. o. k. (podle kterého platí, že kde se v zákoně o obchodních korporacích stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností) a rozšířit prostřednictvím tohoto paragrafu povinnost přizpůsobení i na správní radu. Dalším argumentem pak je, že teorie i dovodila, že správní rada může být i jednočlenná a novela zákona o obchodních korporacích nezačlenila do úpravy správní rady ustanovení o tom, že správní rada musí mít nejméně tři členy a počet jejích členů musí být dělitelný třemi tak, jak to učinila u dozorčí rady.

Druhý názor vychází z účelu úpravy a dovozuje, že jejím účelem zcela nepochybně je zajistit účast zaměstnanců v kontrolním orgánu společnosti a tento účel by byl z valné části zmařen, kdyby se úprava nevztahovala na akciové společnosti s monistickým systémem řízení. Pro akciové společnosti, které by se chtěly účasti zaměstnanců v kontrolním orgánu vyhnout, by pak nebylo žádným problémem změnit systém řízení z dualistického na monistický.