Článek se zabývá zástavním právem zřizovaným správcem daně a pojmem neuhrazená daň, který je předpokladem zřízení zástavního práva. V textu je nastíněn stručný úvod ve vztahu k zástavnímu právu a poté je rozebrán pojem neuhrazená daň. Následuje pojednání o recentním rozsudku Nejvyššího správního soudu, v němž byl učiněn závěr o tom, že předpokladem zřízení zástavního práva je právní moc rozhodnutí o stanovení daně. Dále jsou rozebrány některé další důležité aspekty. Jako nejdůležitější z nich je nutno vnímat faktické popření zajišťovací funkce zástavního práva, které je důsledkem nutnosti zřídit zástavní právo až poté, co byla pravomocně stanovena daň. Zástavní právo je jeden z institutů, jež byl zákonodárcem svěřen do pravomoci správce daně, který jeho prostřednictvím může zajišťovat úhradu daně. Zákonodárce jako předpoklad zřízení zástavního práva stanovil neuhrazenou daň daňového subjektu. Právě tímto pojmem, resp. předpokladem se zabývá článek. V kontextu tohoto předpokladu je zejména rozebrán Nejvyšším správním soudem dovozený předpoklad právní moci rozhodnutí o stanovení pro možnost zřídit zástavní právo. Cílem tohoto článku je nejen poukázat na výše uvedené oblasti, ale také uvést, resp. rozebrat některé další aspekty, jež s tím souvisí.
| Poznámka: Článek vyjadřuje názor autorky, nikoliv instituce, ve které působí. |