Opravy DPH v případě, že se neprokáže uskutečnění plnění – výběr z
judikatury
Ing,
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
V průběhu daňového řízení může nastat situace, kdy finanční orgány dojdou k závěru, že
není prokázáno, že se zdanitelné plnění uskutečnilo. U odběratele je pak problém s uznáním nároku na
odpočet DPH, což však zároveň neznamená, že by finanční orgány automaticky nepožadovaly DPH na
výstupu po dodavateli. Zajímavým rozsudkům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury. Daň
z přidané hodnoty je harmonizována v rámci Evropské unie. Východiskem pro rozhodování českých soudů
jsou tak rozsudky Soudního dvora EU (SDEU), dříve Evropského soudního dvora (ESD). V úvodu se tedy
budeme zabývat některými rozsudky této instituce.
1. Oprava daně u plnění, které nemělo být zdaňováno
(podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 6. 2009 ve věci C-566/07 „Stadeco
BV“)
Komentář k judikátu č. 1
Dodavatelská firma neměla v Nizozemsku u poskytnutých plnění uplatňovat daň, přesto tak
chybně učinila a daň odvedla. Odběratel neměl z těchto plnění nárok na odpočet (ani v případě, kdy
by daň byla uplatněna oprávněně), fakturu uhradil v plné výši včetně daně. Později finanční orgány
oznámily dodavateli, že daň neměla být uplatňována. Dodavatel finančním orgánům poslal kopii
dobropisu pro odběratele a daň mu byla státem byla vrácena. Následně však státní orgány zjistily, že
dodavatel odběrateli dobropis neposlal a daň mu nevrátil, proto mu ji vyměřily a požadovaly její
odvod. Spor se vedl o otázku, zda doměření daně bylo oprávněné, když plnění v Nizozemsku dani
nepodléhalo a odběratel stejně nemohl a neuplatnil nárok na odpočet DPH, takže nehrozilo ohrožení
daňových příjmů Nizozemska. SDEU došel k názoru, že existuje povinnost odvést DPH v tom členském
státě, ke kterému se vztahuje DPH uvedená na faktuře, i když dotčené plnění nebylo v tomto členském
státě předmětem daně. Na vnitrostátním soudu pak je, aby ověřil, ke kterému členskému státu se DPH
uvedená na dotčené faktuře vztahuje. Přestože v daném případě nebyly daňové příjmy Nizozemska
ohroženy, neboť odběratel nárok na odpočet DPH neuplatnil, SDEU konstatoval, že je možno ve
vnitrostátním právu vázat vrácení nesprávné DPH buď na opravu faktury (vystavit novou fakturu bez
DPH), nebo na zaslání dobropisu, a dokonce i na vrácení nesprávně uplatněné daně odběrateli, čímž se
zabrání bezdůvodnému obohacení dodavatele. SDEU totiž došel k názoru, že ne vždy by mohly finanční
orgány jednoduše zjistit, že nedošlo k ohrožení daňových příjmů státu (tedy že si odběratel nárok na
odpočet DPH neuplatnil), proto je přijetí zmíněných omezujících podmínek pro vrácení nesprávně
uplatněné daně namístě. Stadeco je podnik usazený v Nizozemsku, který se zabývá pronájmem, montáží a
demontáží stánků na veletrzích a výstavách. V letech 1993 až 1995 poskytovala společnost Stadeco
služby v Německu a ve třetích zemích na objednávku Economische Voorlichtingsdienst (dále jen „EVD“),
veřejnoprávního subjektu usazeného v Nizozemsku, spadajícího do pravomoci ministerstva obchodu. EVD
použila služby společnosti Stadeco výlučně na činnosti, které v Nizozemsku nejsou předmětem daně z
přidané hodnoty a za které tudíž nemá jako součást veřejnoprávního subjektu nárok na odpočet této
daně. Na fakturách za uvedené služby poskytnuté mimo území Nizozemska byly uvedeny částky daně z
obratu, která by se vztahovala na stejné služby poskytnuté na území Nizozemska. EVD zaplatila tyto
faktury v plné výši a společnost Stadeco v Nizozemsku odvedla uvedenou daň. V roce 1996 oznámily
daňové orgány společnosti Stadeco, že v Nizozemsku nedluží žádnou daň z obratu, protože uvedené
služby nebyly poskytnuty v Nizozemsku. Firma Stadeco následně požádala o vrácení všech z tohoto
titulu odvedených částek v celkové výši 230 314 NLG (104 512 eur). Daňové orgány podmínily
požadované vrácení opravením faktur zaslaných společnosti EVD a Stadeco jim za tím účelem zaslala
kopii dobropisu. Následně byla daň této společnosti vrácena.
Při kontrole v roce 2000 však daňové
orgány zjistily, že firma Stadeco ani nevystavila dobropis pro společnost EVD, ani neopravila
faktury, ani společnosti EVD nevrátila žádnou částku zpět. Daňové orgány tudíž společnosti Stadeco
vystavily dodatečný výměr daně na celou částku vrácených daní.
Názor SDEU
1. Ve kterém státu je nutno daň odvést?
Tím, že článek 21 odst. 1 písm. c) šesté směrnice stanoví, že povinnost odvést DPH
uvedenou na faktuře existuje nezávisle na povinnosti odvést tuto daň z důvodu plnění podléhajícího
DPH,
má být vyloučeno nebezpečí ztráty daňových příjmů
, které může vzniknout z nároku na
odpočet daně podle článku 17 šesté směrnice. I když se uplatnění uvedeného nároku na odpočet omezuje
pouze na daň vztahující se k plnění podléhajícímu DPH, není nebezpečí vzniku ztráty daňových příjmů
v zásadě vyloučeno, pokud příjemce faktury, na které je bezdůvodně uvedena DPH, může tuto fakturu v
souladu s článkem 18 odst. 1 písm. a) šesté směrnice stále použít pro uplatnění takového odpočtu.
Vzhledem k tomu, že nebezpečí ztráty daňových příjmů, jež by mohlo vyplynout z uplatnění nároku na
odpočet příjemcem faktury, nese ten členský stát, ke kterému se DPH uvedená na dotčené faktuře
vztahuje, povinnost odvést DPH existuje podle článku 21 odst. 1 písm. c) šesté směrnice v tomto
členském státě.„S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 21 odst. 1
písm. c) šesté směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že podle tohoto ustanovení
existuje
povinnost odvést DPH v tom členském státě, ke kterému se vztahuje DPH uvedená na faktuře nebo jiném
dokladu sloužícím jako faktura, i když dotčené plnění nebylo v tomto členském státě předmětem daně.
Předkládajícímu soudu přísluší, aby
s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem ověřil, ke
kterému členskému státu se DPH uvedená na dotčené faktuře vztahuje.
V tomto ohledu mohou být
relevantní
zejména sazba uveden