V průběhu roku 2020 se problematika náhrady škody posunula více do pozornosti jednotlivých subjektů a případně jejich právních zástupců, a to nejen v souvislosti s kompenzacemi, které mají svůj původ v opatřeních vydaných vládou kvůli šíření onemocnění covid-19. Soudy v poslední době vydaly několik poměrně zajímavých rozhodnutí, kde mimo jiné obiter dictum včleňují právě i úvahy vyvěrající ze současného stavu ekonomického života. Pojďme tedy s mírným časovým odstupem stručně zmínit některé konkrétní závěry ve vybraných oblastech náhradové agendy.
Náhrada škody ve světle recentní judikatury
Mgr.
Jiří
Soukop
Ušlý zisk a jeho posuzování
V první části si dovolím odkázat na
nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 922/18
, který pro určité specifické případy polemizuje s dosavadními obecnými standardy na prokazování ušlého zisku, kdy by dle právního názoru soudu měly být tyto požadavky „přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného
“. V daném případě tím měl na mysli menšího živnostníka, který nevede tak podrobnou dokumentaci o své činnosti a nemá k tomu ani příslušný aparát, jako např. velká obchodní korporace
. Praxe a judikatura
1) obecných soudů přitom zpravidla podle názoru soudu tendovala k tomu, že jako téměř výlučný faktor pro posouzení ušlého zisku považovaly konkrétní nerealizované smlouvy či pravidelně se opakující závazky. Ohledně aktuální problematiky ekonomického života Ústavní soud včlenil do svého nálezu mimo jiné úvahu ohledně uzavřených restaurací, když uvedl: „Obdobně by bylo lze uvažovat o odmítnutí náhrady ušlého zisku za uzavření restaurace, protože poškozený by jen stěží prokázal, kdo by jinak v konkrétní den do restaurace přišel a jakou by tam ud