V minulých článcích1), které se věnovaly problematice návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, jsem rozebrala předpoklady úspěšného podání návrhu a důkazní břemeno navrhovatele spolu s praktickými poznatky o často předkládaných důkazních prostředcích. Na tyto články bych nyní ráda navázala a uzavřela tak tuto problematiku. V tomto článku bude blíže rozebráno řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, a to z pohledu procesního s upozorněním na specifika tohoto řízení s důrazem zejména na druhou část tohoto řízení, řízení odvolací. V další části budou ve stručnosti rozebrány některé další otázky či problémy s tímto řízením související.
Vyloučení majetku z daňové exekuce dle daňového řádu a jeho specifika - závěr
Mgr.
Klára
Koukalová,
Odvolací finanční ředitelství
Poznámka redakce:
Článek vyjadřuje názor autorky, nikoliv instituce, ve které působí.Řízení před správcem daně, resp. odvolacím orgánem
Jak jíž bylo zmíněno v prvním článku, správce daně posuzuje v řízení o návrhu na vyloučení majetku důvodnost tohoto návrhu. Pro posouzení důvodnosti návrhu je mu zákonem stanovena poměrně krátká lhůta v délce 30 dnů.2) Správce daně by se měl při posuzování návrhu zabývat tím, zda jsou dány samotné podmínky pro vedení řízení, tzn., zda je návrh podán vůči způsobilému majetku, osobou k tomu oprávněnou a včas. Následně by měl řešit důvodnost tohoto návrhu, tzn. existenci práva, které nepřipouští vedení
exekuce
. V obecné rovině lze konstatovat, že včas podaný návrh osobou k tomu oprávněnou ve vztahu ke způsobilému majetku by měl být správcem daně meritorně posouzen a mělo by o něm být rozhodnuto. Správce daně v takovém případě může rozhodnout těmito způsoby:
1.
návrhu nevyhovět a věc z daňové
exekuce
nevyloučit, nebo 2.
návrhu vyhovět a věc vyloučit z daňové
exekuce
, případně 3.
návrhu částečně vyhovět, některé věci vyloučit z daňové
exekuce
a u ostatních věcí návrhu nevyhovět (tuto situaci lze předpokládat, pokud je návrhem žádáno vyloučení většího množství věcí). Ve všech případech je rozhodnutí doručováno jak navrhovateli, tak daňovému dlužníkovi.
Proti rozhodnutí o návrhu je možno podat odvolání, a to v kratší lhůtě, než je v rámci daňového řádu běžné. Zkrácená lhůta činí 15 dní od doručení rozhodnutí.3) Možnost podat odvolání má jak navrhovatel, tak daňový dlužník. Navrhovatel z podstaty věci bude odvoláním zpravidla napadat rozhodnutí, kterým nebylo jeho návrhu vyhověno či bylo vyhověno jen částečně. Daňový dlužník