Tabáková hmota, která není tabákovým výrobkem vymezeným v § 101 zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních (dále jen „ZSpD“), definována v § 131b ZSpD a nazvaná souhrnně surový tabák, je od 1. 7. 2015 předmětem spotřební daně ze surového tabáku. K tomuto datu byla účinností zákona č. 157/2015 Sb. , zavedena regulace surového tabáku. Ta je dána: – regulací dispozic se surovým tabákem, spočívající v povinné registraci osob se surovým tabákem nakládajících a v ohlašovací povinnosti ve vztahu ke každému surovému tabáku, který se nachází na daňovém území České republiky (§§ 134zh až 134zzc ZSpD ), – zákazem úpravy a zpracování surového tabáku (vyjma zpracování v rámci výrobního daňového skladu) (§ 134zz odst. 2 ZSpD ), – a vznikem daňové povinnosti ze surového tabáku v zákonem definovaných případech (§ 131a až 131g ZSpD ).
Zamyšlení nad skutkovými podstatami zakládajícími vznik daňové povinnosti ze surového tabáku
Vydáno:
24 minut čtení
Zamyšlení nad skutkovými podstatami zakládajícími vznik daňové povinnosti ze surového tabáku
JUDr.
Radim
Hanák
Nutno podotknout, že tyto tři instituty jsou na sobě zcela nezávislé. Z důvodové zprávy k zákonu č. 157/2015 Sb., kterým se mění zákon o spotřebních daních a zákon o pohonných hmotách, lze vyčíst, že primárním účelem této právní úpravy je právě získání kontroly nad surovým tabákem. Zejména se jedná o nástroje k jeho zajištění, jeho následného propadnutí a uložení pokuty. Tato pravomoc je doplněna vznikem daňové povinnosti. Tu ale – vzhledem k vymezení skutkových podstat vzniku této daňové povinnosti – lze dle mého názoru charakterizovat spíše jako další správní sankci za způsob naložení se surovým tabákem. Jsem si vědom, že dle obecné teorie daň nelze chápat jako sankci, nicméně spotřební daň ze surového tabáku se natolik vymyká všem ostatním daním daňového systému České republiky, že i tato obecná zásada je zde narušena. Toto dovozuji z níže uvedených skutečností.
Státní rozpočet ani nepočítá s prostředky získanými touto spotřební daní. K tomu lze odkázat na informaci poskytnutou Generálním ředitelstvím cel k mému dotazu, dle níž bylo inkaso spotřební daně ze surového tabáku v letech 2015 a 2016 nulové, v dalších letech se pak výnos této daně pohybuje v řádu desetitisíců Kč . To odpovídá stanovení této daně z množství odpovídající několika kilogramům této komodity. Spotřební daň ze surového tabáku tak z pohledu teoretického rezignuje na plnění základní daňové funkce, funkce alokační a redistribuční. Nepočítá totiž s faktickým výběrem prostředků, ale pouze s nárazovým vznikem daňové povinnosti u několika málo subjektů, které se surovým tabákem naloží jiným způsobem než který zákonodárce považuje za žádoucí, a tedy jej daňovou povinností nestíhá. Pokud jde o standardní prvky konstrukce spotřební daně ze surového tabáku, ty jsou upraveny téměř shodně s tabákem ke kouření [§ 101 odst. 3 písm. c) ZSpD]; ostatně se jedná o obdobnou komoditu. Základ spotřební daně ze surového tabáku je množství v kilogramech (§ 131d ZSpD), výše sazby je stanovena blanketním odkazem na sazbu spotřební daně u tabáku ke kouření, jak ji stanovuje § 104 odst. 1 ZSpD. Na rozdíl od spotřební daně ze zahřívaných tabákových výrobků není sazba samostatně vyčíslena částkou, ale pouze se odkazuje na sazbu spotřební daně tabáku ke kouření. To je praktické tehdy, pokud v případě zvýšení sazby postačí novelizovat pouze jedno