V minulém článku1), na který chci nyní navázat, jsem se věnovala problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, konkrétně v nosné části textu, podmínkám pro úspěšné podání návrhu. Mezi ty se řádí způsobilost majetku, aktivní legitimace k podání návrhu, existence práva nepřipouštějícího exekuci a včasnost návrhu. Nyní se budu věnovat existenci práva nepřipouštějícího exekuci, resp. otázce s tím úzce spjaté, a to důkaznímu břemenu v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. V rámci důkazního břemene je mimo jiné mým cílem seznámit čtenáře s nejčastěji předkládanými důkazními prostředky v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a jejich úskalími.
Vyloučení majetku z daňové exekuce dle daňového řádu a jeho specifika – pokračování
Mgr.
Klára
Koukalová,
Odvolací finanční ředitelství
Poznámka redakce:
Článek vyjadřuje názor autorky, nikoliv instituce, ve které působí.K důkaznímu břemenu obecně
Jak již bylo zmíněno výše, tak jedním, dalo by se konstatovat i základním, předpokladem pro úspěšné podání návrhu na vyloučení majetku z daňové
exekuce
je existence práva nepřipouštějícího daňovou exekuci. Ve stručnosti lze zopakovat, že zpravidla takovým právem bude právo vlastnické, popř. spoluvlastnické nebo držba poctivého držitele. Právě existenci tohoto práva by měl navrhovatel v řízení prokázat, resp. by měl unést své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Navrhovatel by tak ve svém návrhu měl tvrdit existenci tohoto práva, a toto své tvrzení podložit vhodnými důkazními prostředky. Otázkou důkazního břemene v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové
exekuce
se zabýval ve svých rozsudcích Nejvyšší správní soud. Považuji vhodné na tomto místě, alespoň stručně shrnout závěry z těchto rozsudků. V rozsudcích čj. 1 Afs 394/2017-32 ze dne 14. 3. 2018 a čj. 9 Afs 376/2017-87 ze dne 30. 8. 2018 Nejvyšší správní soud potvrdil, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran práva nepřipouštějícího exekuci leží na navrhovateli. A contrario
lze z tohoto vyvodit, že to není ani správce daně, potažmo odvolací orgán, kdo by měl za navrhovatele aktivně vyhledávat důkazní prostředky k prokázání jeho práva, jež má být ze strany navrhovatele tvrzeno. Současně Nejvyšší správní soud tuto povinnost navrhovatele rozvedl, konstatoval, že v návrhu mají být uvedena tvrzení, jež se týkají uplatňovaného práva, mají být označeny důkazy, jež mají tvrzení prokázat a písemné důkazy mají být předloženy spolu s návrhem. V rozsudku čj. 7 Afs 348/2018-32 ze dne 13. 12. 2018 Nejvyšší správní soud pak dovodil povinnost správce daně, resp. odvolacího orgánu, poučit navrhovatele o tom, že jím předložené důkazní prostředky jsou zjevně nedostatečné. Taková povinnost v&s