Základním aspektem jakéhokoliv férového „souboje“, ať už se jedná o souboj sportovní, vědomostní či jakýkoliv jiný, by mělo být zajištění rovných podmínek. Ústavněprávní hantýrkou by mělo dojít k zajištění rovnosti zbraní1). Zajištění rovnosti zbraní je v rámci správy daní realizováno mimo jiné prostřednictvím vedení daňového spisu v souladu se zákonem, a to především co se vedení vyhledávací (neveřejné) neboli „tajné“ části spisu týče, zařazováním všech písemností do daňového spisu a seznamováním daňových subjektů s veškerými písemnosti, které mají nebo mohou mít vliv na ověření daňové povinnosti ve smyslu ust. § 1 odst. 2 daňového řádu 2), řádně a včas. Alfou a omegou vedení daňového spisu je tedy zejména způsob vedení vyhledávací (neveřejné) části spisu a zpřístupňování písemností zařazených do této části daňového spisu dle ust. § 64 až 66 daňového řádu . Podstatou nemalého množství dílčích rozporů mezi daňovým subjektem a správcem daně je totiž zejména nezpřístupňování (zatajování) některých písemností a důvodnost jejich zařazení do vyhledávací části spisu.
Zatajování důkazů nebo zákonný způsob vedení daňového spisu?
Vydáno:
24 minut čtení
Zatajování důkazů nebo zákonný způsob vedení daňového spisu?
JUDr. Ing.
Radan
Tesař
Ústavněprávní mantinely vedení daňového spisu
Pravidla týkající se zařazování písemností do vyhledávací (neveřejné) části spisu je nutno vykládat restriktivně, neboť tato omezení
výrazným způsobem zasahují do tzv. práva na informační sebeurčení daňového subjektu, které je garantováno Ústavou České republiky
3) a Listinou základních práv a svobod.
Je to totiž právě daňový subjekt, kdo je nositelem oprávnění rozhodovat o tom, jaké informace o sobě sdělí (právo na soukromí, které je garantováno čl. 10 Listiny základních práv a svobod), a kdo má právo se seznámit se vším, co je o něm shromažďováno (právo na informace, garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod). Prolomení tohoto ústavního práva může nastat pouze „za účelem ochrany základních práv jiných osob, nebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku
.“4)Ústavní soud rovněž konstatoval5), že
„součástí požadavků na rozhodování v podmínkách právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy je rovněž existence kompletní, nezměněné a věrohodné spisové dokumentace, která je základním předpokladem řádně vedeného daňového řízení a rozhodnutí v něm přijímaných. Mají-li správní soudy při posouzení zákonnosti postupu orgánů finanční správy dostát ústavním kautelám obsažených v čl. 36 odst. 1, 2 a 4 Listiny, je nezbytné, aby rozhodovaly na základě prokázaného skutkového stavu doloženého v kompletní, nezměněné a řádně vedené spisové dokumentaci orgánů finanční správy“
.Proto pokud správce daně přistoupí k omezení předmětného ústavního práva daňového subjektu, musí být schopen prokázat (nikoliv jen obecně tvrdit), že toto omezení
sleduje legitimní cíl stanovený daňovým řádem a že je přiměřený co do volby prostředků
6). K omezení tohoto práva by tedy nemělo docházet natolik pouze na základě domněnek, na žádost jiných orgánů nebo preventivně, aniž by měl správce konkrétní, závažný a prokazatelný důvod k omezení práva daňového subjektu
být seznámen s listinami založenými v daňovém spise.
Pokud správce daně rozhodne o omezení předmětného práva, musí posoudit, zda je účel (cíl) zásahu ve vztahu k použitým prostředkům v souladu se zásadou proporcionality7). Postup správce daně, při kterém pouze a jen na jeho úsudku záleží, kdy, jak a kterou písemnost zpřístupní daňovému subjektu, není v souladu s tím, jak je předmětné ústavní právo