Jako místo nástupu a ukončení pracovní cesty je poměrně často určováno nádraží (zastávka) autobusu nebo vlaku, případně při zahraničních pracovních cestách letiště a jako začátek pracovní cesty je pak považován odjezd vlaku, autobusu, odlet letadla apod. a jako konec pracovní cesty jeho příjezd (přílet) příslušného dopravního prostředku. Za součást pracovní cesty není považován průjezd obcí, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance ani průjezd obcí, ve které má zaměstnanec pravidelné pracoviště. Takové postupy nejsou v souladu zejména s § 153 a § 159 zákoníku práce .
Místo nástupu a ukončení pracovní cesty
Ing.
Karel
Janoušek
Ve smyslu § 153 zákoníku práce by měl zaměstnavatel před pracovní cestou v rámci podmínek jejího konání určit také místo nástupu na pracovní cestu a místo jejího ukončení. Je při tom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Tato místa bude zaměstnavatel nepochybně určovat také v souvislosti s ostatními podmínkami konání příslušné pracovní cesty, tj. kam a kdy má zaměstnanec jet vykonat práci, zda má cesta začít v průběhu pracovní doby zaměstnance nebo mimo ni, kdy se předpokládá, že bude ukončena, jaký dopravní prostředek k použití určil apod. Místem nástupu na pracovní cestu i místem jejího ukončení tak může být např. pravidelné pracoviště zaměstnance, sídlo firmy, bydliště nebo místo pobytu zaměstnance, místo, kde se zaměstnanec před cestou bude pobývat apod.
Místo nástupu na pracovní cestu
Místo nástupu i místo ukončení pracovní cesty tedy určuje zaměstnavatel. Z logiky věci vypl