Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 2 Afs 100/2018 , www.nssoud.cz
Běžná obezřetnost daňového subjektu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Není v tuto chvíli na Nejvyšším správním soudu, aby uvedené důvody konkrétně posuzoval. Bude totiž na správci daně, aby standard běžné obezřetnosti či případně zvýšené obezřetnosti u stěžovatele určil. Poté bude na správci daně, aby konkrétní jednání stěžovatele s těmito standardy porovnal. Zjistí-li správce daně, že jednání stěžovatele jich nedosahovalo, musí mu je předestřít. Bylo by pak na stěžovateli, aby označil a osvědčil případné zvláštní legitimní důvody, pro které jeho jednání z uvedených standardů vybočilo; na správci daně by pak bylo posouzení, zda stěžovatelem tvrzené údajné zvláštní důvody vskutku existují a zda jsou legitimní.
Aby se daňový subjekt vymanil ze spoluodpovědnosti za podvod, musí v případě prokázání jeho vědomosti o něm prokázat, že učinil dost k tomu, aby se své účasti na podvodu vyhnul. Jedná-li se o běžné obchodní případy, je třeba prokázat alespoň běžnou obezřetnost. Jedná-li se o nestandardní obchody, lze považovat vyšší stupeň obezřetnosti v závislosti na tom, jak roste míra nestandardnosti obchodu. V každém případě však platí, že práh oné obezřetnosti musí přezkoumatelným způsobem určit správce daně. Bez toho nelze nikdy stanovit, zda daňový subjekt bude, či nebude spoluodpovědný. Jinými slovy správce daně musí vždy určit, v jaké výši je postavena laťka. Je pak na daňovém subjektu, aby prokázal, že tuto výšku přeskočil.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.