Nájem - 1. část

Nájem je v občanském zákoníku¹⁾ upraven v § 2201–2325. Pojmovým znakem nájmu je přenechání věci jiné osobě, a to dočasně a za úplatu. Věc může být pronajata na dobu určitou i neurčitou. Pokud doba není ve smlouvě uvedena vůbec, pak platí, že jde o nájem na dobu neurčitou.

Pokud se bude jednat o dočasné přenechání věci bezúplatně, může jít o jiné smluvní řešení, např. při využití smlouvy o výpůjčce, nebo může jít o výprosu.

Věci přenechané k užívání na základě smlouvy o nájmu jsou věci obecně nezuživatelné, a to nezuživatelné věci movité a věci nemovité nebo jejich části. Mohou to být však i věci zuživatelné, pokud nemá dojít k jejich spotřebování. Mohou to pak být i věci nehmotné.

Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li možné ji dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy (§ 2202 OZ).

Je-li pronajatá věc (podle § 2203 OZ) zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i nájemní právo, pokud to navrhne vlastník věci, nebo s jeho souhlasem nájemce. To platí i o pachtu. Nájem lze do veřejného seznamu zapsat při splnění všech zákonných podmínek.

Neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu (viz § 2204 OZ), platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. Jde o nevyvratitelnou právní domněnku. Jedná se rovněž o ustanovení, které platí i u pachtu.

Následující ustanovení (§ 2204 odst. 2 OZ) je shodné s textem ustanovení, které zákonodárce použil i pro pacht. Ujednají-li si strany nájem na dobu určitou delší než 50 let, má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních 50 letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní době. V tomto ustanovení se jedná o použití domněnky vyvratitelné (má se za to). Vyvrátit ji lze provedením důkazu opaku a prokázat jinou skutečnou vůli smluvního vztahu.

Paragraf 2205 OZ určuje, k čemu pronajímatele zavazuje nájemní smlouva. Zavazuje pronajímatele:

Toto ustanovení je a není např. vyloučeno smluvně předvídat změny, ke kterým může vést opotřebování nebo naopak zhodnocení věci v průběhu užívání. Takovéto změny je třeba odlišit od změn odsouhlasených (podle § 667 odst. 1 OZ).

Pronajímatel odevzdá nájemci věc v ujednané době, jinak v den následující poté, co jej o to nájemce požádá. Přitom pronajímatel odevzdá nájemci věc se vším, co je třeba k řádnému užívání věci (§ 2206 OZ). Toto ustanovení je , pro požádání nájemce není předepsaná žádná forma.

Po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, ledaže se k ní zavázal pronajímatel. Ostatní údržba věci a její nezbytné opravy provádí pronajímatel, ledaže se k některému způsobu nebo druhu údržby a k opravě některých vad zavázal nájemce. Přitom pronajímatel neodpovídá za vadu, o které v době uzavření nájemní smlouvy strany věděly a která nebrání užívání věci (§ 2207 OZ).

Strany se však v těchto otázkách mohou dohodnout i jinak. Mohou se tedy dohodnout i tak, že nájemce bude zajišťovat i podstatné opravy, popř. provede rekonstrukci či modernizaci.

Zákonná úprava řeší i otázky vad věci ve vztahu k jejímu užívání s obtížemi, event. je-li užívání znemožněno zcela. Oznámí-li nájemce věci řádně pronajímateli vadu věci a jde o vadu, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li ji pronajímatel bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požádat náhradu účelně vynaložených nákladů. Jestliže však ztěžuje vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li užívání zcela, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby (§ 2208 odst. 1 OZ).

Přitom má nájemce právo započíst si to, co může (podle § 2208 odst. 1 OZ) žádat od pronajímatele až do výše nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu kratší až do výše nájemného.

Pokud však nájemce neuplatní právo (podle § 2208 odst. 1 OZ) na slevu, náhradu nebo prominutí nájemného do šesti měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit a pronajímatel namítne opožděné uplatnění, pak soud toto právo nájemci nepřizná. Jedná se o podobnou úpravu, jako je určena pro pacht.

Pronajímatel se zavázal k tomu, aby nájemce mohl užívat věc ke sjednanému účelu, není-li účel sjednán, pak k účelu obvyklému tak, aby nájemce mohl předmět nájmu nerušeně užívat. Pronajímatel tedy nemůže měnit podstatu věci a provádět takové úpravy, které věc změní oproti stavu, v jakém byla předána. To je zákonem určeno (viz § 2209 OZ). To, že pronajímatel nemá právo o své vůli vše měnit, samozřejmě neznamená, že by se strany nemohly o změně případně dohodnout.

Jestliže se však během nájmu ukáže (§ 2210 odst. 1 OZ) potřeba provést nezbytnou opravu věci, kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí nájemce tuto opravu strpět, i když mu provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci. Jestliže však trvá oprava vzhledem k době nájmu nepřiměřeně dlouhou dobu nebo ztěžuje-li oprava užívání věci nad míru obvyklou, má nájemce právo na slevu z nájemného podle doby opravy a jejího rozsahu (§ 2210 odst. 2 OZ). Není-li možné u takové opravy věc užívat vůbec, má nájemce právo, aby mu pronajímatel dočasně poskytl k užívání jinou věc, nebo také může nájem vypovědět bez výpovědní doby (§ 2210 odst. 3 OZ). Právo volby na poskytnutí jiné věci nebo provedení výpovědi má nájemce.

Jestliže nastane situace, že nájemce ohrozí v jeho nájemním právu třetí osoba nebo třetí osoba způsobí nájemci újmu (např. imisemi), může se obrátit s žádostí o zásah na pronajímatele. Může se však domáhat ochrany i sám (viz § 2211 OZ).

Na žádost nájemce je pronajímatel povinen poskytnout nájemci ochranu, pokud třetí osoba uplatňuje práva k předmětu nájmu nebo se po nájemci domáhá jeho vydání nebo vyklizení. Pokud nájemce o ochranu nepožádá, není pronajímatel povinen mu ji poskytnout (§ 2212 OZ). Neposkytne-li pronajímatel nájemci dostatečnou ochranu, může i v tomto případě nájemce nájem vypovědět bez výpovědní doby (§ 2212 OZ). Zákon přitom obsahuje i úpravu situace, ve které je nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby. Zde má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného. Podmínkou je, že takové jednání třetí osoby pronajímateli včas oznámil (§ 2212 odst. 2 a 3 OZ).

Občanský zákoník určuje, že nájemce je povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu obvyklému. Nájemce je povinen platit nájemné (§ 2213 OZ). Nájemce však užívat věc nemusí. Je to jeho právo, nikoli povinnost. Nájemné však musí platit, i když věc neužívá.

Pokud má věc vadu, kterou má odstranit pronajímatel, nájemce oznámí pronajímateli, že věc má vadu hned poté, kdy ji zjistí nebo kdy ji při pečlivém užívání věci zjistit mohl (§ 2214 OZ). Pokud ji nájemce při pečlivém užívání zjistit mohl, ale nezjistil ji, nebo ji zjistil, ale neoznámil, pak porušil určenou povinnost a při naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu by odpovídal za případnou škodu.

Návazně řeší občanský zákoník i problematiku podnájmu (§ 2215 OZ). Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě užívací právo. Byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formou. Jestliže by však nájemce zřídil třetí osobě užívací právo bez souhlasu pronajímatele, považovalo by se to za hrubé porušení nájemcových povinností, které způsobuje pronajímateli vážnější újmu. Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci. K případnému odchylnému jednání se nepřihlíží.

Za jednání třetích osob, jimž nájemce umožnil předmět nájmu užívat, odpovídá pronajímateli, jakoby věc užíval sám (§ 2216 OZ). To se týká všech třetích osob.

Za užívání se platí nájemné (§ 2217 OZ). Nájemné se platí v ujednané výši a není-li výše nájemného ujednána, platí se ve výši obvyklé. Platí zde obdobné pravidlo jako při dohodě stran o tom, že kupní smlouva vzniká bez dohody o ceně. Rozhodující není „doba plnění smlouvy“, ale „doba uzavření nájemní smlouvy“ s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

Pokud má být nájemné, podle případné dohody stran, plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.

Nájemné, pokud se strany nedohodnou jinak, se platí měsíčně pozadu (§ 2218 OZ). Ustanovení o placení nájemného je jistě významné. Zákon však určuje i další práva a povinnosti stran.

Paragraf 2219 OZ upravuje, že oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, umožní mu nájemce v nezbytném rozsahu prohlídku věci, jakož i přístup k ní nebo do ní za účelem provedení potřebné opravy nebo údržby věci. Pokud by bylo nezbytné zabránit škodě nebo by hrozilo nebezpečí z prodlení, pak se předchozí oznámení nevyžaduje. Pokud by z uvedeného titulu činností pronajímatele vznikly obtíže, které by nebyly jen nepodstatné, má nájemce právo na slevu z nájemného. Případným nesplněním povinnosti, při naplnění ostatních předpokladů, může nájemci vzniknout odpovědnost za škodu. Případně, podle okolností případu, by se mohly naplnit předpoklady výpovědního důvodu nebo by eventuálně mohla vzniknout možnost vypovězení nájmu bez výpovědní doby.

Nájemce nemá právo na změnu věci. Právo na změnu věci má jen s předchozím souhlasem pronajímatele (§ 2220 OZ). Byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas písemnou formou. Případnou změnu věci provádí nájemce na svůj náklad. Dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pak se podle míry zhodnocení vyrovná pronajímatel a nájemce při skončení nájemního vztahu. Jestliže však nájemce provede změnu věci bez souhlasu pronajímatele, musí věc uvést do původního stavu, jakmile ho o to pronajímatel požádá. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu, může pronajímatel vypovědět nájem i bez výpovědní lhůty. Věc pak musí být v původním stavu nejpozději při skončení nájmu věci.

Jestliže však pronajímatel o uvedení do původního stavu nepožádá a nájemce do původního stavu při skončení nájmu věc neuvede, pak se bude muset daný případ řešit individuálně. Bylo-li by ze strany pronajímatele nutno uvést věc do původního stavu, pak by se záležitost musela řešit podle ustanovení o náhradě škody při porušení zákonné povinnosti. Jestliže by však došlo ke zhodnocení věci a pronajímatel by si dále ponechal věc změněnou, není vyloučená ani náhrada pro nájemce, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Zhodnocení ke stavu při skončení nájmu by pak muselo být vyčíslitelné.

Občanský zákoník pamatuje i na situace, ve kterých dochází ke změně vlastnictví (§ 2221 OZ). Smlouva sice obecně zavazuje jen smluvní strany, ale zde platí, že změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti na nového vlastníka. Pro nového vlastníka však nejsou závazná ta ujednání o pronajímatelových povinnostech, které si sjednaly strany nad rámec zákona. Jestliže by však nový vlastník o těchto smluvních ujednáních věděl, pak by je musel respektovat.

Pronajímatel nemusí být však vlastník věci, může mít k věci jiný vztah. Pronajímatel může být např. pachtýř. V takovém případě se změna vlastnictví netýká nájemního vztahu vůbec.

Sama změna vlastnictví k věci není důvodem k výpovědi (§ 2222 odst. 1 OZ). Je však možné se pro takový případ dohodnout odchylně od zákona. Při takovém ujednání má pronajímatel právo nájem vypovědět do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, kdo je nájemcem. Nájemce má právo podat výpověď do tří měsíců poté, co se o změně vlastníka dozvěděl. Vidíme, že pro nájemce platí, pokud se o změně dozvěděl, pro pronajímatele stačí, že se o změně dozvědět musel.

Paragraf 2222 odst. 2 OZ určuje: Neměl-li nový vlastník rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc, která není pronajata, má právo vypovědět do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, že věc je pronajata a kdo je nájemcem. Nájemcova práva vůči osobě, se kterou nájemní smlouvu uzavřel, nejsou přitom dotčena.

Podle § 2222 odst. 3 OZ je určeno, že jedná-li se o nemovitou věc, je výpovědní doba tříměsíční. Jedná-li se však o movitou věc, je výpovědní doba jen jednoměsíční. V § 2223 OZ, který předchozí ustanovení doplňuje, se praví, že strana, která nájem vypoví, poskytne druhé straně přiměřené odstupné. Přestože se to v zákoně neříká, neplatí tato úprava pro výpověď nájmu obecně, ale jen ve vztahu k bezprostředně předcházející regulaci (§ 2227 OZ).

Zvláštní ustanovení má občanský zákoník o pronajatém bytu (§ 2224 OZ). Byl-li pronajat byt, ve kterém nájemce bydlí, pronajímatel právo na výpověď z důvodu změny vlastnictví nemá. Přitom se nepřihlíží (nemá žádné právní účinky) ani k případnému opačnému ujednání.

Zákon se pak věnuje i otázkám skončení nájmu (§ 2225 OZ). Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila. Odevzdáním se přitom rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Jestliže byl při odevzdání věci nájemci pořízen zápis, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem. To platí, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.

Jedním ze způsobů skončení nájmu je ta skutečnost, že věc během doby nájmu zanikne. Zanikne-li však během doby jen zčásti, má nájemce právo buď na přiměřenou slevu z nájemného, anebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby (k tomu viz též Ustanovení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 26 Cdo 156/2013).

Právo vypovědět nájem bez výpovědní doby má nájemce též tehdy, stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li účel ujednán, k účelu obvyklému. To však platí jen tehdy, není-li důvod nepoužitelnosti na straně nájemce (§ 2227 OZ). K nepoužitelnosti musí dojít až v průběhu nájmu. Pokud by věc byla nepoužitelná od počátku nájmu, šlo by o obecné porušení povinnosti pronajímatele (podle § 2205 OZ).

Zákon pak řeší i užívání pronajaté věci (§ 2228 OZ), které není po právu. Jestliže je věc užívaná nájemcem takovým způsobem, že hrozí opotřebení nad přiměřenou míru, nebo dokonce zničení věci, anebo jestliže nezaplatil nájemné ani do splatnosti příštího nájemného, má pronajímatel právo:

Pronajímatel může dát výpověď bez výpovědní doby i bez předchozí výzvy, hrozí-li nebezpeční z prodlení. Obecně přitom platí, že při sjednání nájmu na dobu určitou nebude smlouva vypovězena. Může být vypovězena jen ze zákonných důvodů (např. podle § 2208 odst. 1 OZ, § 2210 odst. 3 OZ, § 2212 odst. 2 OZ). Kromě toho může nájem ujednaný na dobu určitou každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba (§ 2229 OZ).

U nájmu na dobu určitou nastupuje pak v některých případech nevyvratitelná domněnka uzavření nové smlouvy (§ 2230 OZ). Užívá-li totiž nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, pak platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek původně ujednaných. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla smlouva uzavřena na jeden rok. Byla-li doba kratší než jeden rok, platí, že nyní byla smlouva uzavřena na tuto dobu (§ 2230 odst. 1 OZ).

Tato úprava se však nepoužije (§ 2230 odst. 2 OZ), přestože nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

Pro nájem na dobu neurčitou platí (§ 2231 OZ), že nájem skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jeden měsíc; jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Tato výpověď nemusí být odůvodněna. To však neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. V takovém případě musí být důvod uveden. Jde však o ustanovení a strany se mohou dohodnout jinak.

Tzv. okamžitou výpověď, tedy výpověď bez výpovědní doby, má strana právo použít, porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem svoje povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně (§ 2232 OZ).

Podle § 2233 OZ, je-li stranám den skončení nájmu znám, pak v době tří měsíců před skončením nájmu umožní nájemce věci, která má být znovu pronajata, zájemci o nájem přístup k věci za účelem prohlídky, a to v nezbytném rozsahu za přítomnosti nájemce i pronajímatele. Pronajímatel oznámí návštěvu v přiměřené době předem; přitom i zde platí § 2219 odst. 2 OZ. I zde se jedná o ustanovení.

Právní úprava obecných ustanovení o nájmu pak končí následujícím textem: Pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.

Významná pro podnikatelskou sféru jsou ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Zvláštní ustanovení o nájmu sloužícího k podnikání obsahují § 2302–2315 OZ. Základní určuje, že ustanovení tohoto pododdílu občanského zákoníku se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále se v této úpravě používá legislativní zkratka „prostor sloužící k podnikání“). Není-li v této zvláštní úpravě dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího k podnikání obecná ustanovení o nájmu. Úprava poskytování a úhrady služeb spojovaných s nájmem bytu se na poskytování a úhradu služeb spojených s nájmem prostoru sloužícího k podnikání použije na základě analogie.

Jestliže je prostor pronajat k výkonu podnikatelské činnosti, nesmí nájemce změnit předmět podnikání, jež v něm vykonává, a nesmí změnit ani podmínky, za kterých zde činnost vykonává (ke změně by mohlo dojít jen po dohodě s pronajímatelem), pokud by tato změna působila zhoršení poměrů v nemovité věci, nebo by nad přiměřenou míru poškozovala pronajímatele nebo ostatní uživatele nemovité věci. To však neplatí, pokud by případné změny bylo možno považovat za nepodstatné.

Označit nemovitou věc štíty návěstními a podobnými znameními může nájemce jen se souhlasem pronajímatele (§ 2305 OZ). Odmítnout souhlas lze jen z vážného důvodu. Je-li žádost podaná v písemné formě a nevyjádří-li se pronajímatel v písemné formě, považuje se souhlas pronajímatele za daný. Při skončení nájmu odstraní nájemce znamení, kterými nemovitou věc opatřil, a uvede nemovitost do původního stavu (§ 2306 OZ). Pokud by se tak nestalo a musel by to provést pronajímatel, mohl by oprávněně žádat úhradu nákladů.

Pokud by došlo k převodu podnikatelské činnosti, pak může nájemce se souhlasem pronajímatele převést nájem. Souhlas pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu (ustanovení § 2306 OZ se požadují obdobně). Pokud by však šlo o koupi závodu, pak připomeňme, že souhlas pronajímatele není třeba.

V návaznosti na tuto úpravu jsou zařazena ustanovení o skončení nájmu (§ 2308 a násl. OZ). Nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím nájemní doby:

Jedná-li se o nájem na dobu určitou, má (podle § 2309 OZ) pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím této doby:

Ve výpovědi musí být uveden její důvod. Jinak je výpověď neplatná. Výpovědní doba je tříměsíční (§ 2310 OZ). Ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně. Jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době. Má-li však strana k výpovědi závažný důvod, je výpovědní doba tříměsíční. Trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

Vyklidí-li nájemce prostor sloužící k podnikání v souladu s výpovědí, považuje se výpověď za platnou a přijatou bez námitek.

Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky. Námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Pokud vypovídaná strana včas námitky vznese, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí byly námitky doručeny, nevezme výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

Skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou získali převzetím zákaznické základny vytvořené vypovězeným nájemcem. Je zřejmé, že i když tuto výhodu získá nový nájemce, náhradu provádí pronajímatel. Nájemce však toto právo nemá, byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností.

Předposlední zvláštní úpravu představuje podnikatelský pronájem věcí movitých (§ 2316–2320 OZ), na který pak navazují zvláštní ustanovení o nájmu dopravního prostředku (§ 2321–2325 OZ), které otázky nájmu uzavírají.

Při podnikatelském pronájmu se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Pokud tento druh nájmu nemá specifickou úpravu, použije se obecná úprava o nájmu. I když zákon hovoří o nájmu na dobu určitou, lze sjednat tento nájem i na dobu neurčitou.

Pronajímatel se má při předání věcí nájemci přesvědčit, že věc je v dobrém stavu. Předvede nájemci, že věc je funkční, pokud je to obvyklé, a seznámí nájemce s pravidly pro zacházení s věcí nebo mu pro to předá pokyny v písemné formě.

Pokud je předmět nájmu vadný, takže jej nelze řádně užívat nebo lze užívat jen se značnými obtížemi, má nájemce právo, aby mu pronajímatel poskytl stejnou věc sloužící témuž účelu. Pokud nájemce nemohl věc užívat nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného (zejména nemohl-li užívat věc vůbec) anebo na slevu nájemného nebo snížení nájemného. U tohoto jeho práva dojde k prekluzi, pokud ho neuplatní u pronajímatele do konce nájmu.

Nájemce má vůči pronajímateli oznamovací povinnost (podle § 2319 OZ). Oznámí pronajímateli poškození, ztrátu nebo zničení věci, a to bez zbytečného odkladu. Pokud oznámení neprovede, platí nájemné. Nájemné platí též, pokud je v prodlení s vrácením věci.

V průběhu nájmu může docházet k běžnému poškození věci, které vzniklo řádným užíváním. Za takové poškození nájemce neodpovídá.

Nájemce má právo nájem na dobu určitou i neurčitou kdykoli vypovědět. Výpovědní doba činí deset dnů. Ustanovení (§ 2320 OZ) je . Pokud by šlo o nájem jen na několik dnů, pak by se tato výpovědní doba nepoužila.

U tohoto druhu nájmu se přitom nepoužije ustanovení o obnovení nájemní smlouvy po uplynutí doby nájmu, za předpokladu, že pronajímatel o vrácenou částku nepožádá.

Ustanovení o nájmu dopravního prostředku jsou zařazena v občanském zákoníku jako zvláštní ustanovení v rámci úpravy nájmu. Tato ustanovení jsou poměrně stručná. Smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se za to zavazuje platit pronajímateli nájemné.

Ve smlouvě je třeba řádně uvést smluvní strany (což platí pro smlouvy obecně). Podstatnými náležitostmi jsou:

V dřívější úpravě zákoníku mezinárodního obchodu byla tato smluvní úprava orientovaná na specifický druh dopravního prostředku. V navazujícím obchodním zákoníku nebyl druh dopravního prostředku nijak limitován. Tak je tomu i v dnešním občanském zákoníku. Tuto smluvní úpravu lze tedy použít na všechny druhy dopravních prostředků.

Pronajímatel je povinen odevzdat nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými doklady v době určené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Dopravní prostředek musí být způsobilý k provozu a k ujednanému způsobu užívání, jinak k užívání, k němuž dopravní prostředek obvykle slouží. Pokud by dopravní prostředek nebyl způsobilý k provozu, nájemce má právo odmítnout dopravní prostředek převzít. Pokud by nezpůsobilost zjistil dodatečně, má právo dopravní prostředek vrátit. Může přitom žádat:

Občanský zákoník se věnuje i otázce pojištění. Povinnost dát dopravní prostředek pojistit má nájemce jen, když to stanoví smlouva. Kromě případného ujednání o pojištění je vhodné zvážit smluvní úpravu o údržbě a opravách. Není-li dohodnuto jinak, udržuje dopravní prostředek nájemce, a to ve stavu, v jakém ho převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

Pronajímatel nahradí nájemci náklady, které nájemce vynaložil na údržbu. Pokud toto právo neuplatní nájemce u pronajímatele do tří měsíců, právo zanikne.

Nájemce je povinen platit nájemné ve smluvené výši, a to po ukončení užívání dopravního prostředku. Je-li nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce. Nájemce platí nájemné, ať prostředek z vlastní vůle užíval nebo z vlastní vůle neužíval. Platí nájemné též tehdy, když byl prostředek k užívání nezpůsobilý z důvodů, které sám způsobil.

Vlastní právní úprava v občanském zákoníku je poměrně stručná a široce . Je tedy třeba i v těchto otázkách se dostatečně věnovat smluvnímu řešení pro daný konkrétní případ. Obecně pak i zde platí, že ve smlouvách musí být mj. řádně identifikovatelné smluvní strany i předmět plnění a u pojmenovaných smluv je třeba mít podstatné části.

Nájem - 2. část

BEJČEK, J.; MAREK, K.; KOTÁSEK, J.; ONDREJOVÁ, D. , II. 2., upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 111 s. Edice multimediálních učebních textů č. 78. ISBN 978-80-210-4978-9.

CISKO, L. Interference the sovereign state into economic processes in the national economy, In Economy and Management: Modern Transformation in the Age of Globalization, II. International Scientific Conference, 2018, Kleipeda University, Baltia Publishing.

KINDL, M.; ROZEHNAL, A. a kol. . II. díl. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství A. Čeněk, 2019, 937 s. ISBN 978-80-7380-742-9.

MAREK, K. K uzavírání smluv. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, roč. 2012, č. 4, s. 138-143. ISSN 1214-7966.

MAREK, K. . 4. vydání, MU Brno, 2008, 390 s. ISBN 80-210-3951-5.

ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, 1700 s. ISBN 978-80-7478-639-9.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.