Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 2 Afs 398/2017 , www.nssoud.cz
Pomůcky versus dokazování
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že při stanovení daně za užití pomůcek sice platí princip, že nelze kombinovat způsoby stanovení daně, to znamená, že nelze některé z podnikatelských aktivit podrobit stanovení daně důkazy a u jiných, pro absenci důkazů, stanovit daň pomůckami. Stanovení daně pomocí pomůcek nebo pomocí dokazování totiž podléhá odlišnému rozsahu přezkumu v odvolacím řízení. Neznamená to však, že pokud nebylo možno stanovit daň na základě dokazování, poznatky získané správcem daně v průběhu dokazování nejsou využitelné jako pomůcky, mají-li z hlediska stanovení daně určitou informační hodnotu (shodně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 190/2004-56, publ. pod č. 675/2005 Sb. NSS, či již zmiňovaný rozsudek č. j. 5 Afs 129/2006-142). Podle § 98 odst. 3 daňového řádu pomůckami mohou být zejména a) důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny, b) podaná vysvětlení, c) porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností, d) vlastní poznatky správce daně získané při správě daní. Správce daně proto může tu část evidence, kterou vyhodnotí jako kompletní a nepochybnou, využít jako pomůcky. Naopak u výdajů, kde pochybnosti měl a které se daňovému subjektu nepodařilo vyvrátit, může využít statistické či jiné údaje vztahující se ke srovnatelným daňovým subjektům a hospodářským činnostem (srov. již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2014-40).
Daňová praxe stále zápasí s tím, jak řešit případy, kdy je třeba vyplnit určitou část skutkového stavu, který se objektivně nepodařilo prokázat. V takovém případě se skutkový stav nahrazuje domněnkami a pravděpodobnostními úsudky. Dosud ale není zcela zřejmé, zda je tento postup ještě dokazování, či zda již pomůckami. Toto posouzení je však naprosto klíčové, jelikož v prvním případě má daňový subjekt plné právo myšlenkové pochody správce daně připomínkovat (a přispět tak k nalezení správné daňového povinnosti, jak požaduje cíl správy daní). V tom druhém však již nikoliv, kdy dle judikatury Nejvyššího správního soudu v případě stanovení daně pomůckami je daňový subjekt pasován do role objektu, kde možnosti jeho vstupu jsou téměř nulové (může toliko rozporovat výslednou daňovou povinnost). Toho správci daně zneužívají k tomu, že ve svých úsudcích volí vždy tu nejméně příznivou variantu pro daňový subjekt.
V tomto případě pak tuto spornou situaci Nejvyšší správní soud označil za případ stanovení daně pomůckami. Pokud by nebyl daňový subjekt zároveň pasován do role objektu, pak se dá s tímto závěrem souhlasit. To by ale vyžadovalo změnu v přístupu Nejvyššího správního soudu. Z tohoto důvodu by proto bylo vhodnější, aby i tyto případy, kde se některé části skutkového stavu nahrazují domněnkami, byly stále považovány za stanovení daně dokazováním.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.