Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 10 Afs 381/2017 , www.nssoud.cz
Prokazování stavebních prací nekontaktních dodavatelů
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Ačkoli již od uskutečnění stavebních prací uběhla dlouhá doba, mohla se stěžovatelka pokusit věrohodnějším způsobem obhájit své tvrzení, že fakturované práce poskytly tyto subjekty a že za ně obdržely obnosy v takové výši, v jaké je stěžovatelka následně uplatnila jako výdaj vynaložený v souvislosti s podnikáním. K tomu měla stěžovatelka v průběhu daňového řízení dostatek příležitostí. Mohla např. konkrétněji klást otázky svědkům (jejich výslechů se stěžovatelčin jednatel ve většině případů osobně účastnil), kteří prováděli stavební práce na zakázkách, na nichž se měli podílet také subdodavatelé Agatha a Tysea. Stěžovatelka také mohla blíže popsat, jak se dozvěděla o těchto subdodavatelích, jak probíhala komunikace s jejich zástupci nebo kolik dělníků se přibližně stavebních prací účastnilo, apod.
Pro unesení důkazního břemene nebylo nutné, aby stěžovatelčinu verzi stvrdili přímo jednatelé subdodavatelů Agatha a Tysea – bylo však třeba, aby ji věrohodně potvrdil někdo třetí (protože listinné doklady, jejichž formální správnosti nevěnovala stěžovatelka příliš velkou pozornost, nebyly uspokojivé). Možnost, že by se podařilo obstarat přesvědčivé výpovědi všech (nebo aspoň většiny) dělníků, kteří na stavbách pro tyto subdodavatele pracovali, je spíše teoretická a soud si to uvědomuje. Nejde však o žádnou promyšlenou procesní past na stavební podnikatele, ale o důsledek nedostatečné stěžovatelčiny pečlivosti. Skutečnost, že ve stavebnictví to obvykle funguje takto neformálně, je celkem běžně známá; nemůže to však sloužit jako právní argument pro uznání výdajů. Soud ani stěžovatelku nepodezírá z nějakého nepoctivého jednání, věci se jistě mohly odehrát tak, jak stěžovatelka tvrdí. Finanční orgány ani správní soud však nemohou uznat tvrzené výdaje jen proto, že stěžovatelčina skutková verze je možná a uvěřitelná. Daňový subjekt vždy musí prokázat, že práce byly vykonány právě v tom rozsahu, o jakém vypovídají objednávky vystavené vůči subdodavatelům, a že právě za tyto konkrétní práce na konkrétních stavbách byly vyplaceny sporné částky. To se zde nepodařilo, protože práce určitě někdo provedl, ale předložené listiny nevypovídaly dostatečně přesně o jejich rozsahu a o jejich finanční náročnosti a předvolaní svědci nebyli s to potvrdit, že peníze byly vyplaceny právě a jen v souvislosti s pracemi, na něž byli zjednáni subdodavatelé Agatha a Tysea.
Ve stavebnictví je obvyklé najímání subdodavatelů. Až příliš často stojí tito subdodavatelé na zahraničních dělnících, zpravidla z Ukrajiny. Životnost těchto subdodavatelů přitom nebývá dlouhá, což dostává daňové subjekty do problémů tam, kde mají po letech v rámci daňových kontrol prokazovat přijetí zdanitelných plnění. Problematičnosti si je vědom i Nejvyšší správní soud, který se v tomto rozsudku snažil najít rozumnou míru důkazu. To tak, aby na straně jedné daňový subjekt byl schopen své důkazní břemeno unést, ale aby na straně druhé byl správce daně schopen unesení jeho důkazního břemene zpochybnit.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.