Zaměstnavatelé musejí poměrně často řešit (nejen z pohledu zdravotního pojištění) situace, kdy je zaměstnanec z nejrůznějších důvodů kratší či delší dobu nepřítomen v práci. Tato okolnost má konkrétně ve zdravotním pojištění přímý vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a plnění některých souvisejících zákonných povinností zaměstnavatelem, případně zaměstnancem. V následujícím textu uvádíme postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění při nejčastěji se vyskytujících případech nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání včetně specifického řešení situace, která může nastat u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Nemoc zaměstnance
Nemoc neboli dočasná pracovní neschopnost je poměrně častým důvodem (mnohdy i dlouhodobějším) nepřítomnosti zaměstnance v práci. Pokud zaměstnanec na základě pracovní smlouvy nepracuje z důvodu nemoci nejméně jeden celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění následující:
–
vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí (není-li do takového měsíce například zúčtována odměna),
–
tohoto zaměstnance započítává zaměstnavatel do počtu zaměstnanců v Přehledu měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu s nulovým vyměřovacím základem,
–
nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně doloženo,
–
bez ohledu na nemoc má pojištěnec řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).
Pokud by byla po celý kalendářní měsíc nemocná zaměstnaná osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, přičemž by neměla žádný příjem, oznámil by zaměstnavatel zdravotní pojišťovně skutečnost, že se za tuto osobu stal plátcem pojistného stát. Například při nemoci od 10. 6. do 21. 8. by použil kód „L“ s datem 1. 7. a kód „T“ s datem 31. 7. Těmito kódy se vymezuje období celých kalendářních měsíců, ve kterých nemá tato osoba příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné činnosti, v důsledku čehož je za ni v tomto období plátcem pojistného stát.
V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen „zákoník práce“) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů.
Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci, přičemž nerozhoduje, zda zaměstnanec má nebo nemá nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění. Pokud by zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci nadstandardně náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění, a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.
Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění při nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nemocen například od 3. dne kalendářního měsíce (pondělí) až do jeho konce, neboli 1. a 2. dne kalendářního měsíce (sobota, neděle) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá za tento měsíc vykázaný žádný příjem. Tento případ mohl v roce 2019 nastat v měsíci červnu. K obdobné situaci dojde třeba i tehdy, je-li zaměstnanec nemocen od 1. dne kalendářního měsíce nepřetržitě do pátku 29. dne tohoto měsíce, a „uschopněn“ je od soboty 30. dne a za dva víkendové dny (30. + 31.) taktéž nemá příjem. Postup vychází z § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.
Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 3. 6. 2019, je nemocný po celý zbytek června a za dny 1. 6. a 2. 6. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za první dva dny, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (30) činit:
(2 / 30) x 13 350 x 0,135 = 121 Kč (po zaokrouhlení).
Takto se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Specifickou situací je ve zdravotním pojištění neodvádění pojistného z příjmu zúčtovaného na základě dohody o pracovní činnosti, který – třeba z důvodu nemoci – nedosáhne v rozhodném období kalendářního měsíce částky 3 000 Kč.
Příklad 1
Pracovník, na kterého se vztahuje podmínka odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti na období od 8. 4. (kdy začal vykonávat práci) do 30. 6. jako jediný zdroj svých příjmů. Od 23. 4. do 13. 6. byl nemocen. Za jednotlivé měsíce byl zaměstnanci zúčtován hrubý příjem následovně:
–
duben 10 200 Kč,
–
květen 0 Kč (nemoc),
–
červen 14 800 Kč.
V návaznosti na tyto podmínky je postup zaměstnavatele následující:
1.
Nejpozději do 16. 4. přihlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu 8. 4.
2.
Za měsíc duben odvést pojistné z hrubé mzdy 10 200 Kč v částce 1 377 Kč. Doplatek do minima 13 350 Kč není nutno provádět, neboť výše příjmu – i se zohledněním nemoci – přesahuje poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za dobu 15 kalendářních dnů trvání výkonu práce v tomto měsíci [(15 / 30) x 13 350 = 6 675].
3.
V měsíci květnu nemá zaměstnanec žádný příjem. V této souvislosti použije zaměstnavatel kód „O“ k datu 30. 4., čímž oznámí zdravotní pojišťovně, že tato osoba přestala být pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnancem. Stejný postup by zaměstnavatel uplatnil i v případě, kdyby byl příjem za květen vykázán, ale v částce nižší než 3 000 Kč.
4.
Vzhledem k tomu, že bude osoba reálně v měsíci květnu příjemcem dávek nemocenského pojištění, doloží zdravotní pojišťovně potvrzení vystavené v této věci OSSZ a nebude si tak muset zaplatit na květen pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů (1 803 Kč). Na tento postup může zaměstnavatel zaměstnance upozornit.
5.
Zaměstnavatel znovu přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu 1. 6., odhlásí jej kódem „O“ k datu 30. 6. a odvede pojistné z příjmu 14 800 Kč.
6.
V měsíci červenci (a samozřejmě v dalších měsících) si musí pojištěnec sám řešit svůj pojistný vztah podle zákona.
Obdobně by zaměstnavatel postupoval s ohledem na „rozhodnou“ částku 10 000 Kč v situaci, kdyby byla sjednána dohoda o provedení práce. V tomto případě vzniká zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění pouze tehdy, pokud příjem na tuto dohodu přesáhne 10 000 Kč, a to i s přihlédnutím k povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část.
Neplacené volno
Neplacené volno lze zaměstnanci poskytnout buď na dobu jednoho celého kalendářního měsíce (případně na dobu delší), nebo na dobu, která je kratší než celý kalendářní měsíc.
Neplacené volno po celý kalendářní měsíc
Vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění je v roce 2019 minimální mzda 13 350 Kč.
Neplacené volno po část kalendářního měsíce
Trvá-li neplacené volno kratší dobu než celý kalendářní měsíc, nemá tato okolnost faktický vliv na placení pojistného v tom smyslu, že vyměřovací základ musí být alespoň na úrovni minimální mzdy. Kdyby zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc, musela by být dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářích dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.
Příklad 2
Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 9 000 Kč, současně měl čtyři dny neplaceného volna.
Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:
Ze skutečně dosaženého příjmu 9 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 215 Kč. Jednu třetinu (405 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (810 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 4 350 Kč ve výši 588 Kč – uhradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 1 803 Kč je zaměstnanci sraženo 993 Kč (405 + 588), zaměstnavatel hradí 810 Kč.
Příklad 3
Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.
Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 13 350 Kč ve výši 1 803 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
V tomto případě je příjem zaměstnance nulový a jelikož musí být minimum dodrženo, odvede se minimální pojistné. Částku 1 803 Kč uhradí zaměstnanec zaměstnavateli po dohodě buď v hotovosti do pokladny, anebo bezhotovostně převodem na účet a zaměstnavatel návazně toto pojistné poukáže zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc.
Neplacené volno trvající déle než kalendářní měsíc
Pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem takto dohodnou, pak by si každopádně měli dojednat i způsob placení minimální částky pojistného na každý měsíc, tedy buď průběžně, nebo jednorázově dopředu, zkrátka tak, aby měl zaměstnavatel příslušnou měsíční částku pojistného 1 803 Kč vždy k dispozici, když bude připravovat platbu pojistného za daný kalendářní měsíc.
Zaměstnavatel je vždy plátcem pojistného za zaměstnance, což mimo jiné znamená, že veškeré platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.
Minimální vyměřovací základ nemusí být (i v souvislosti s poskytnutím neplaceného volna) dodržen dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. u osoby:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b)
která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
c)
která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,
d)
která současně vedle zaměstnání podniká a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
e)
za kterou je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem je u těchto osob skutečný příjem.
Je-li tedy poskytnuto neplacené volno zaměstnanci, pro kterého neplatí minimální vyměřovací základ, odvede zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, neboli vyměřovací základ tak může být i nižší než 13 350 Kč, případně může být nulový.
Lze také konstatovat, že stejné postupy by se z hlediska odvodu pojistného uplatnily i v případě, kdyby se namísto neplaceného volna jednalo o neomluvenou absenci.
Výkon práce pro jiného zaměstnavatele
Zaměstnanec se může se svým (stálým) zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí neplaceného volna například na určitou dobu, po kterou bude v České republice vykonávat práci pro jiného (přechodného) zaměstnavatele. S tímto přechodným zaměstnavatelem uzavře pracovněprávní vztah a svému stálému zaměstnavateli doloží, že tento jeho přechodný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné na zdravotní pojištění, vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance.
V návaznosti na § 3 odst. 4 a 6 a § 13 zákona č. 592/1992 Sb. musí být dodržen minimální vyměřovací základ na straně jedné, na straně druhé však současně platí, že v případě souběžných zaměstnání se pojistné odvádí ze všech příjmů zakládajících povinnost placení pojistného. Na základě těchto skutečností neplatí stálý zaměstnavatel po dobu poskytnutého neplaceného volna za zaměstnance pojistné, což pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny doloží výše zmíněným potvrzením od přechodného zaměstnavatele. Tento přechodný zaměstnavatel plní za tohoto svého zaměstnance všechny povinnosti ve zdravotním pojištění, zejména pak řádně platí pojistné z dosaženého příjmu a oznamuje nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání.
Uvolnění zaměstnance pro výkon veřejné funkce
Nastává situace, kdy zaměstnanec bude vykonávat veřejnou funkci. V tomto případě bude ze strany zaměstnavatele uplatněn postup, podle kterého nedojde k rozvázání pracovního poměru, nýbrž zaměstnanci bude v souvislosti s touto novou skutečností poskytnuto neplacené volno. Z titulu tohoto neplaceného volna zaměstnavatel pojistné platit nebude, pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny však musí mít ve své evidenci doloženo, že příslušný úřad odvádí za zaměstnance pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Do konce roku 2014 se pojistné neodvádělo proto, že se jednalo o zákonnou výjimku, uvedenou v § 3 odst. 5 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb. Od 1. 1. 2015 není pojistné placeno z toho důvodu, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, jinými slovy, v rozhodném období příslušného kalendářního měsíce je dodrženo zákonné minimum.
Výkon práce v režimu koordinačních nařízení Evropské unie
Pokud se zaměstnanec s bydlištěm v České republice rozhodne pracovat v některém ze států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku, postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Zaměstnavatel, který mu po dohodě poskytne za tímto účelem neplacené volno, odhlásí z důvodu zániku pojištění v České republice tuto osobu jako zaměstnance u české zdravotní pojišťovny, třebaže pracovněprávní vztah nadále trvá. Tato osoba je na základě principu jednoho pojištění účastna všech systémů sociálního zabezpečení státu, ve kterém vykonává výdělečnou činnost, což musí po návratu doložit zdravotní pojišťovně příslušným dokladem. Z titulu neplaceného volna se pojistné neplatí, resp. zaměstnavatel neřeší minimální vyměřovací základ z toho důvodu, že osoba není účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění.
Na rozdíl od uplatnění institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině (viz další bod) může takové vynětí ze systému veřejného zdravotního pojištění trvat i kratší dobu než šest měsíců.
Dlouhodobý pobyt pojištěnce v cizině
Pokud si zaměstnanec vyřídí na zdravotní pojišťovně tzv. dlouhodobý pobyt v cizině podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, musí tento nepřetržitý pobyt trvat déle než šest měsíců. Zaměstnaná osoba vyplní před odjezdem u zdravotní pojišťovny formulář Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině, čímž je vyňata ze zdravotního pojištění v České republice, a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz jeho české zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.
Příklad 4
Zaměstnanec po předchozí dohodě se zaměstnavatelem a s doložením kopie příslušného dokladu, který vyplnil na zdravotní pojišťovně, zaměstnavateli sdělil, že bude dlouhodobě pobývat v cizině, kde bude i zdravotně pojištěn. Současně požádal o poskytnutí neplaceného volna na celé toto období, s čímž zaměstnavatel souhlasil.
O dlouhodobém pobytu v cizině podle výše citovaného § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky:
1.
nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než šest měsíců,
2.
zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,
3.
písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně před dnem ukončení platby pojistného.
V souvislosti s ukončením účasti ve veřejném zdravotním pojištění zaniká povinnost platit pojistné dnem uvedeným v písemném prohlášení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy bylo toto prohlášení doručeno zdravotní pojišťovně. Opětovná povinnost pojištěnce platit pojistné vzniká dnem návratu z ciziny. Povinností navrátivší se osoby je dodatečně doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud by pojištěnec tento doklad nepředložil, byl by povinen doplatit zdravotní pojišťovně pojistné tak, jako by podle výše citovaného ustanovení o dlouhodobém pobytu v cizině nepostupoval.
I když nedochází k rozvázání pracovního poměru, odhlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny s ohledem na skutečnost, že i v tomto případě osoba není účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění.
Neplacené volno a „státní kategorie“
Je-li poskytnuto neplacené volno zaměstnané osobě, za kterou po celý kalendářní měsíc platí pojistné stát, pak zaměstnavatel (bez ohledu na počet kalendářních dnů trvání neplaceného volna) vždy odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu zaměstnance, přičemž není důležité, zda zaměstnání trvalo celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část. Tento postup vychází z § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb. Jinak se však postupuje tehdy, pokud „státní kategorie“ netrvá po celý kalendářní měsíc.
Příklad 5
Zaměstnanci bylo v měsíci červnu poskytnuto neplacené volno v rozsahu tří kalendářních dnů, přičemž dne 18. 6. byl tomuto zaměstnanci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc červen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 17 kalendářních dnů, ve kterých zaměstnanec ještě nebyl osobou, za niž hradí pojistné stát, což se vypočte jako:
(17 / 30) x 13 350 = 7 565 Kč,
kde
17 = počet kalendářních dnů mimo „státní kategorii“ v měsíci červnu 2019,
30 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci,
13 350 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2019.
Pojistné z této poměrné části minima činí 1 022 Kč (0,135 x 7 565).
Pokud je výší příjmu dosaženo alespoň částky 7 565 Kč, je zajištěn postup podle zákona. Při příjmu nižším než 7 565 Kč musí být proveden dopočet a doplatek pojistného do této poměrné částky minima. Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, zaokrouhlují se (na celou korunu směrem nahoru) až vypočtené pojistné, případně penále.
Příklad 6
Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek, od měsíce března mu bylo poskytnuto neplacené volno z důvodu péče o závislou osobu.
Ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 48/1997 Sb. je stát plátcem pojistného za osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II, III a IV podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a za osoby pečující o tyto osoby a dále stát platí pojistné za osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I. Tuto skutečnost je však zapotřebí doložit příslušným potvrzením, vydaným úřadem práce.
Zaměstnavatel sdělující tuto skutečnost (na základě zaměstnancova oznámení) zdravotní pojišťovně, by měl vhodným a srozumitelným způsobem popsat nárok zaměstnance na zařazení do této „státní kategorie“ s přiložením kopie příslušného dokladu.
Protože je v tomto případě za zaměstnance současně plátcem pojistného i stát (po celý kalendářní měsíc), vyměřovací základ zaměstnance bude nulový v situaci, kdy neplacené volno bude trvat celý kalendářní měsíc.
Závěr
Pokud trvá pracovněprávní vztah, neoznamuje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně nepřítomnost zaměstnance v práci z titulu neplaceného volna nebo neomluvené absence. Jestliže však platí pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musí tento vyměřovací základ činit v roce 2019 alespoň 13 350 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.