V tomto příspěvku, rozděleném na dvě části, se věnujeme vlivu spotřebitelských úvěrů a jejich dopadu na zadlužování lidí. Každý subjekt, člověk, domácnost i stát se mohou zadlužit, pokud je to zadlužení efektivní a produktivní, tedy jestliže subjekt jej bude schopen splácet, a navíc, pokud peníze investuje. Investuje tak, že v důsledku investice bude mít zajištěn dodatečný příjem později, anebo jiný užitek v tom, že investice povede ke zlepšení ekonomických či životních parametrů, k obohacení života jedince, domácnosti, firmy, státu. Pokud jsou však peníze z úvěru či půjčky vynaloženy neefektivně, tj. jsou spotřebovány, pak je obvykle zadlužení neproduktivní, vede často jen ke zvýšení dluhů a ve svém konečném důsledku k celkovému úpadku, bankrotu, exekuci. A v České republice jsou zadlužovány již i děti, proto je nanejvýš potřebná výuka finanční gramotnosti zejména v těch oblastech, které mohou tento proces zastavit. Následující příspěvek shrnuje možnosti, jak získat finanční prostředky, a v závěru se věnuje spotřebitelským úvěrům, které nejsou určeny na bydlení. Druhá, navazující část, se pak věnuje spotřebitelským úvěrům na bydlení.
Spotřebitelské úvěry a jejich vliv na zadlužování lidí – 1. část
Mgr.
Eva
Bohanesová,
Ph.D.,
Ing.
Jana
Bellová,
Ph.D.,
Ing.
Jaroslav
Zlámal,
Ph.D.
Úvod
V Česku je enormní počet lidí v exekuci, číslo se v tomto desetiletí pohybuje dle údajů uveřejňovaných čas od času i v běžném denním tisku v rozmezí od cca 850 000 až po cca 930 000 (v roce 2012), přitom někteří lidé mají na svou osobu vypsáno i 10 či více exekucí současně. Uvádí se, že těchto nešťastníků je více než 150 000, stejně tak, jako se lze v běžném tisku dočíst, že je to v Evropě největší počet lidí v exekuci na počet obyvatel. Aspoň v něčem jsme první, když ve spotřebě piva jsme na světě až druzí. Možná, že toto desetiletí může být v ekonomice České republiky označeno jako „čas dluhů“.
Znalci Švejka si jistě pamatují tu příhodu, kdy Švejk přichází poprvé k nadporučíkovi Lukášovi a během tohoto dne zazvoní na dveře a do bytu přichází věřitel, vymáhající návrat dluhu. Ze svého zápisníčku předčítá pak Švejkovi jména a částky dlužníků s poznámkami typu „padl na Piavě“ apod. Nedobytné pohledávky, problém, který má rovněž v ekonomice řady firem, společností, domácností i státu stále stoupající tendenci a počet dnů pohledávek po splatnosti pomalu, ale jistě roste. Je to rovněž problém, který dále prohlubuje zadluženost a druhotnou či dokonce primární platební neschopnost mnoha subjektů. U Švejka končí tato scénka vykopnutím věřitele ze dveří. Vypadá to humorně, ale morální efekt je žalostný, smutný, zvláště když si takovýto příklad berou za svůj četní dlužníci. Je jednoduché býti dlužníkem, je nevděčné být věřitelem. Slovo „věřitel“ je odvozeno od slovesa „věřiti“, věřiti v poctivost a schopnost jiného člověka, firmy, státu.
V historii již několikrát zbankrotovaly i státy, důsledky jsou pak značné. Důvěra lidí i dalších subjektů se napravuje velmi ztěžka a dlouho. V ČR se řada lidí, kteří se lehkovážně zadlužují a spotřebovávají vesměs spotřebitelské úvěry na často zbytné věci, domnívá, že dluhy vyřeší osobním bankrotem, oddlužením nebo že prostě věřitel bude vykopnut, a tím problém zmizí. Jenže dluhy se dědí, nezanikají, ba naopak rostou časem o sankční poplatky.
Stát přenáší své dluhy rok od roku na budoucí generace, zadlužuje své občany, a pokud tyto částky efektivně neinvestuje, ale pouze projídá, pak dochází k situaci, která je charakteristická nejen pro ČR, ale mnoho zemí na světě, děti se rodí se stigmatem dluhu. Novorozenec je zadlužen, aniž k tomu dal sebemenší podnět.
Bohužel nabídky a reklamy bank, různých finančních společností, lákadla nákupních center na možné slevy či marketingové praktiky typu „kupte si tohle a budete zdravější“ (na což slyší údajně podle průzkumů nejméně 40 % zejména starších lidí), ženou četné konzumenty k utrácení peněz, které se pak stejně ukáží být pramálo užitečným vynaložením těžce ušetřených částek. Lidé jsou prostě manipulováni ke spotřebě, a to i za cenu, že na to nemají.
I v době, kdy píšeme tento příspěvek, je internet zahlcen nabídkami „laciných půjček“, televize má každou chvilku na reklamu finančních společností a vytváří se tak dojem, že půjčit si peníze není žádný problém. Není, pokud budeme schopni jej splatit. Jenže pravidla k oddlužení nejsou jednoduchá, naopak, jsou dosti striktní, přísná a značně omezující život jedince i domácnosti. Ne každý je může splnit, a ne každému může být oddlužení provedeno, ne každému se nezmění radikálně život.
Značná část peněz se v ČR poskytuje na úvěry a v jejich skladbě pak zejména na spotřebitelské úvěry. Mladí lidé pak vesměs čerpají a splácejí hypoteční úvěry. Těmto dvěma velkým skupinám úvěrů budeme nyní věnovat pozornost. Tento příspěvek analyzuje spotřebitelské úvěry, které v ČR nabízí téměř každá banka či finanční společnost.
Nedostatek finančních prostředků a jejich řešení
Téměř každý jedinec, domácnost, firma či stát se někdy ocitne v situaci, kdy nemá dostatek finančních prostředků na plánované, žádoucí výdaje. Možností, jak získat potřebné finanční prostředky, je několik:
–
Půjčkou v hotovosti
od kamaráda, rodinných příslušníků či dobrých známých. Při tomto způsobu řešení se často jedná pouze jen na základě ústní žádosti a z ruky do ruky. Často je tak půjčka založena bez písemnosti, jen na slibu dlužníka věřiteli, že půjčku vrátí v určitém termínu, nebo do určitého data. Mnohdy se tak děje dokonce beze svědků. Takováto půjčka není často nijak úročena a je prakticky v řadě případů zcela nevymahatelná.–
Pokud však přesto existuje nějaký důkaz, svědectví, dala by se dlužná částka vymáhat, samozřejmě, že to v každém případě znamená konec přátelství, rodinné nesváry a jiné negativní společenské jevy. Proto raději doporučujeme použít pro řešení takové situace směnky, na jejímž základě, pokud je správně napsána (§ 75 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů), lze pak dluh vymáhat zjednodušeným soudním procesem, a to poměrně rychle a úspěšně.
–
Pro všechny subjekty ve finanční nouzi platí, počínaje jedinci, hlavně pak firmami, ale i státy, nejrozšířenější řešení
pomocí písemné smlouvy o úvěru,
kdy tento způsob řešení je jediný možný u bank a nebankovních společností. V takovém případě je třeba počítat s nezbytnými úroky a poplatky. –
Další možností je tzv.
půjčka online,
a to u nebankovních společností fungujících na principu peer-to-peer (např. Zonky, s. r. o.). Právě tyto typy financování známe z častých reklam v televizi či v tisku ve formě „Peníze online a hned. Půjčka na cokoliv až 50 000 Kč. S námi snadno a rychle!“ s uvedením finanční společnosti nebo i jedinců. –
Emisí dluhopisů
, kdy emitent je dlužník a věřitelem je ten, kdo dluhopis koupí a drží, tzn. investor.Emitent dluhopisu je povinen dluh, který je označen na dluhopisu jako nominální hodnota, v době splatnosti uvedené na tomto cenném papíru, pak aktuálnímu majiteli dluhopisu splatit, popřípadě splatit i úroky v podobě pravidelných kuponových plateb.
–
Platba „na futro“, „na sekyru“, „na dřevo“
či jiné, spíše lidové označení, které známe většinou z hospody, (jemnější vyjádření je pak „připiš mi to na účet“, což znamená, napiš mi to na dluh, zaplatím později). Před více než 10 lety se takto ještě vesměs standardně účtovaly útraty na horských chatách v Alpách. –
Obchodní úvěr
se používá celkem standardně a je známý ve velkoobchodním i v maloobchodním světě, prakticky všem podnikatelům, jak dodavatelům, tak i odběratelům. V podstatě se jedná o běžnou rutinní záležitost, kdy je zboží dodáno, převzato a často i okamžitě použito, ale faktura má určitou lhůtu splatnosti, která je pak uhrazena k ultimu doby splatnosti. V mezidobí mezi dodávkou zboží či služby a její úhradou tak vzniká časový úsek, po který je poskytován dodavatelem tzv. obchodní úvěr. Jak jsme již uvedli, neustále roste počet dnů neuhrazených pohledávek po lhůtě splatnosti, neboť zejména v důsledku druhotné platební neschopnosti není odběratel schopen v termínu včas uhradit dodané zboží či službu. Dodavatel tak odběratele úvěruje a v případě, že se tak děje po lhůtě splatnosti, jedná se o neběžný, mimořádný, nesjednaný a často i nečekaný obchodní úvěr. Pokud nebudeme uvažovat standardní formy obchodního úvěru, pak nejvíce používanými formami přímého (anebo i nepřímého) získání finančních prostředků jsou ty, které jsou označeny v našem výčtu na druhém místě. Tzn. ty, které jsou podloženy písemnou smlouvou a které tvoří prakticky základ činnosti všech obchodních bank a finančních společností –
finanční úvěry.
Podívejme se proto více na problematiku finančních úvěrů a v jejich rámci pak v tomto příspěvku jen na tzv. spotřebitelské úvěry. Úvěry
Úvěrem rozumíme dočasné překlenutí nedostatku finančních prostředků. Poměrně značnou část úvěrů, které poskytují zejména banky, ale také i nebankovní společnosti, tvoří tzv.
spotřebitelské úvěry,
které jsou poskytovány především individuálním spotřebitelům či domácnostem. Tyto úvěry mohou banky poskytovat také malým podnikům, stejně tak jako velkým korporacím či městům včetně Prahy. Spotřebitelské úvěry těmto subjektům jsou však velmi specifické, neboť každý podnik je jinak majetkově a kapitálově uspořádán. Protože struktura majetková i kapitálová může být velmi odlišná, vyžaduje vždy konkrétní analýzu věnovanou danému subjektu. Proto se dále těmito subjekty nezabýváme, předmětem našeho zájmu v tomto příspěvku jsou jednotlivci a domácnosti. Stejně tak se dále nezabýváme tak specifickými úvěry jako jsou úvěry, které poskytují zastavárny či úvěry na nákup cenných papírů, které využívají obchodníci s cennými papíry. Uvádíme však alespoň to, že spotřebitelské úvěry pro podniky bývají vesměs úročeny tržní úrokovou sazbou (v ČR je to PRIBOR), která není v čase pevná, s přičtenou marží banky. (PRIBOR je zkratka pro Prague InterBank Offered Rate.) Jedná se tedy o tržní úrokovou sazbu, za kterou je tzv. referenční banka „ochotna poskytnout depozitum jiné bance na mezibankovním trhu“1).
Spotřebitelský úvěr
Na spotřebitelský úvěr se vztahuje
zákon č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. Jedná se tedy o poměrně nový zákon, podle jehož § 2 odst. 1: „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“
Zákon tedy definuje situaci, kdy si budoucí spotřebitel sám sjedná úvěr v bance nebo finanční společnosti, anebo využije služeb prostředníka. Zprostředkovatel (jedinec anebo opět společnost) pak sám úvěr sjedná. Jak je uvedeno v našem výčtu finančních zdrojů, je možné si sjednat úvěr i online, a to jak u bank, tak i různých nebankovních společností. V každém případě však doporučujeme, pečlivě si ověřit, zda se jedná o banku nebo finanční společnost přímo, anebo zda jednáme se zprostředkovatelem. V případě zprostředkovatele je pak moudré si zjistit jeho identifikační údaje, a to zejména:
–
přesný název zprostředkovatelské firmy (nebo osoby),
–
v případě firmy zejména právní formu společnosti (zvláště s. r. o.),
–
adresu osoby či firmy,
–
IČO (identifikační číslo, pod kterým je společnost zapsána v obchodním rejstříku),
resp. jiné doplňující údaje, např. postavení osoby ve firmě apod.
Podle těchto údajů je totiž možné, a řekli bychom, že nutné, si pak na webových stránkách pomocí aplikace ARES2) nebo veřejného rejstříku uvedeného na Justice.cz3) zkontrolovat,
zda mu nehrozí úpadek.
Dále je žádoucí zjistit si od zprostředkovatele jeho registrační číslo u České národní banky. Je to číslo, pod kterým je zapsán v seznamu poskytovatelů či zprostředkovatelů, neboť tento zápis je podmíněn získáním bankovní licence či povolením k poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Zjistíte tak, že skutečně jednáte s oprávněnou osobou nebo společností.
Na druhé straně i zprostředkovatel si může ověřovat některé údaje, neboť o spotřebitelský úvěr může žádat v našem případě pouze:
–
fyzická (tzn. nepodnikající) osoba,
–
osoba plně svéprávná, tj. starší 18 let a způsobilá k právním úkonům.
Tyto údaje by si měl zprostředkovatel ve vlastním zájmu rovněž ověřit.
Zákon o spotřebitelském úvěru rozlišuje spotřebitelské úvěry na bydlení a úvěry jiné než na bydlení.
Oba dva typy těchto úvěrů jsou často právě příčinou osobních bankrotů, žádostí o oddlužení a exekucí. Z tohoto důvodu uvádíme jejich podrobnější charakteristiky, způsoby splácení, úročení a další parametry.
Spotřebitelské úvěry na jiné věci nebo služby než na bydlení
Do této velké skupiny zařazujeme úvěry, které nejsou určeny na bydlení, anebo s ním nijak nesouvisí. Vesměs se tedy jedná o úvěry na nákup zboží či služeb, úvěry na dovolenou či nákup dražšího spotřebního zboží typu nábytek, auto, pozemky atd. Právě tyto, zdánlivě oproti investičním úvěrům drobné úvěry, mohou být ve svém souhrnu důvodem neschopnosti splácet, zejména, když domácnost či jedinec se neustále dovybavuje a nekontroluje své možnosti splátek, anebo v případě ztráty zaměstnání, a tím i ztráty pravidelného přísunu peněz.
Do této kategorie pak rovněž nepatří již zmíněné úvěry pro podniky, úvěry na pořízení cenných papírů, či úvěry poskytnuté zastavárnami. Stejně tak sem nepatří ani leasing, který splátkovým kalendářem sice úvěr připomíná, ale ve skutečnosti o úvěr nejde. Jedná se o pronájem majetku, který se splácí leasingovými splátkami, jejichž absence může mít sice podobné účinky jako v případě nesplácení úvěru, avšak z hlediska práva se jedná o pronájem, nikoliv půjčku či úvěr s tím dopadem, že po skončení nájmu lze pronajatý majetek buď vrátit (v případě tzv. provozního leasingu), anebo za zbytkovou cenu odkoupit do osobního (anebo i do firemního) vlastnictví.
Pod kategorií spotřebitelského úvěru na jiný účel než na bydlení řadíme tyto druhy úvěrů:
a) Klasický spotřebitelský úvěr
Stanoví určitou částku peněz bez určení účelu (tzv. neúčelový úvěr), kterou lze použít prakticky na nákup jakékoliv věci nebo služby, aniž musíme bance říkat nebo dokládat, k čemu úvěr konkrétně potřebujeme. Tento úvěr bývá poměrně drahý, mnohem dražší, než je tomu například i u úvěrů na bydlení, tedy úvěrů hypotečních, právě proto, že věřitel (banka nebo finanční společnost) nevyžaduje dokládání účelu, ba ani zástavu či jinou formu jištění. Je zřejmé, že výše tohoto druhu úvěru se bude pohybovat v určitých mezích, nebudou to částky enormní.
b) Úvěr poskytovaný obchodníky ve formě tzv. splátkového prodeje (tedy tzv. prodej na splátky)
Ten se používá především při nákupu dražšího zboží, zejména elektroniky, drahých televizorů, ledniček, mrazniček apod. Tento typ úvěru se v zákoně o spotřebitelském úvěru označuje jako
vázaný spotřebitelský úvěr,
neboť se jedná o účelový úvěr, nákup je vázán na pořízení konkrétního druhu zboží.c) Kontokorentní úvěr
Je to krátkodobý úvěr zřizovaný k běžnému účtu. Na základě smlouvy o kontokorentním úvěru se pak poskytuje po vyčerpání běžného účtu tím, že se přechází do předem povoleného debetu (záporné částky ohraničené spodním limitem).
Často však dochází i k tomu, že tato hranice je překročena a následuje sankční pokuta, která bývá dosti vysoká, stejně jako je drahý i samotný kontokorentní úvěr.
Kontokorentní úvěr je pro fyzické nepodnikající osoby často úročen za hranicí 10 %
p. a.
, a spíše se u některých bank blíží až k hranici 20 % p. a.
(per annum
, ročně). To je hodně vysoká „cena“ kontokorentního úvěru, pokud tímto způsobem lidé financují věci, bez kterých by se mohli obejít. Proto by se měl využívat spíše jako pohotovostní způsob financování pro případy, kdy lidem náhle odejde lednička, pračka atd. A člověk nemá potřebnou výši finančních prostředků. Pokud tak financuje běžné nákupy spotřebičů, je to nejen drahé, ale navíc se vystavuje nebezpečí nesplácení v případě výpadku standardních příjmů, například při nečekané ztrátě zaměstnání. Proto se tento způsob financování spotřebního zboží příliš nedoporučuje, stejně tak jako dále uvedená možnost krytí další formou úhrady potřeb. Splácení kontokorentního úvěru se realizuje běžnými příjmy na běžný účet. Banky vesměs požadují příjmy, které překročí nulovou hranici běžného účtu minimálně jednou ročně, u některých dlužníků pak častěji, pokud se jedná o fyzické osoby s horší bonitou klienta.
d) Úvěr z kreditní karty
Je asi nejrozšířenějším čerpáním finančních prostředků na krytí potřeb nepodnikajících fyzických osob nejen v ČR, ale všude v ekonomicky vyspělém světě.
K jeho čerpání dochází běžným výběrem peněz z bankomatu, anebo zaplacením za nákup u obchodníka (platba kartou). I zde platí, že člověk může platit pouze do povoleného, předem stanoveného úvěrového rámce.
Obrovskou výhodou kreditních karet je možnost poskytnutí tzv. bezúročného období.
To může nastat po splnění následujících podmínek. Po skončení měsíčního období dostane majitel karty výpis ze svého úvěrového účtu s uvedením svého čerpání, tedy svých výdajů včetně celkové dlužné částky. Banka rovněž klientovi uvádí minimální splátku tohoto úvěru a požadovaný úrok z vypůjčené částky. Majitel karty má pak cca 15 dní na to, aby celkovou dlužnou částku bance uhradil, což může v daném termínu učinit do časového limitu naráz, ale i postupně. Jestliže se mu to podaří i v předchozím měsíci, pak banka neúčtuje žádné úroky a
klient
tedy čerpal peníze zadarmo, jedná se tedy o zmíněný bezúročný úvěr. To je výhoda, která je specifická pouze pro tuto formu úvěru. Tato výhoda je často ještě doplňována určitými slevami ve vybraných obchodech anebo jen v konkrétním odběrném místě (tím je většinou benzínová pumpa u obchodních center). Naopak platí, že pokud se dlužníkovi nepodaří uhradit jeho dluh, popřípadě aspoň jeho část, do určitého data splatnosti, strhává mu banka z jeho běžného účtu splátku a úroky připočítá k tíži jeho dluhu na kreditní kartě. Aby se pak dlužník zase dostal do bezúročného období, musí uhradit svůj dluh včas minimálně dvakrát za sebou.
e) Konsolidační úvěr
Je spíše výjimečný, účelový a jeho smyslem je sloučit více úvěrů dohromady, s výjimkou úvěru hypotečního a úvěru ze stavebního spoření. Cílem úvěrové
konsolidace
je snaha snížit vysoký úhrn splátek na jedinou splátku nižší. Někdy pak banky mohou poskytnutí konsolidačního úvěru podmínit zvýšením jeho částky o určité procento. Zatímco spotřebitelské úvěry na nákup spotřebního zboží, služby či jiné požitky lze udržovat v určité výši obezřetnou a opatrnou nákupní politikou jedinců či domácností, u úvěru na bydlení je prostor omezenější. Jedná se o úvěry, které se ve většině případů týkají mladých lidí, mají velmi dlouhodobý charakter, povinnost pravidelných splátek a úrokové zatížení, které se může během doby čerpání měnit, a to bez ovlivnění dlužníka. Pro mladé lidi je to však často jediná možnost, jak si zajistit bydlení.
Poznámka: V pokračování příspěvku se zaměříme na spotřebitelský úvěr na bydlení – jaké údaje zajímají banky při rozhodování o jeho poskytnutí, průběh splácení, mimořádné splátky či předčasné splacení a také na další parametry, jako je úroková sazba, roční procentní sazba nákladů i ukazatele poměřující souhrn poskytnutých úvěrů k čistým příjmům žadatele.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.
1)
Co je a co není PRIBOR.
[cit. 2018-09-14]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/cnb-news/tiskove-zpravy/Co-je-a-co-neni-PRIBOR/.2) ARES – ekonomické subjekty. [cit. 2018-09-10]. Dostupné z: https://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz.
3) Justice.cz – oficiální server českého soudnictví. [cit. 2018-09-10]. Dostupné z: https://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx.