Cizinci a český zaměstnavatel z pohledu zdravotního pojištění

Český zaměstnavatel, ať už právnická nebo fyzická osoba, postupuje při zaměstnávání osob ze států uvedených v bodě 1) podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009. Kromě osob z těchto států mohou být zaměstnanci českého zaměstnavatele i cizinci z ostatních, tzv. „třetích“ zemí, kteří naopak podle těchto nařízení nepostupují, a platí pro ně v určitých oblastech odlišné podmínky.

Aby mohl být cizinec ze „třetí“ země přijat do zaměstnání, musí být dle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, držitelem platné zaměstnanecké nebo modré karty nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Cizinec může být dále přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné oprávnění k pobytu na území České republiky. K těmto základním předpokladům se váží výjimky, uvedené zejména v § 98 zákona o zaměstnanosti.

Naopak, pokud cizinec vykonává na území ČR práci, ačkoliv nesplňuje některý z výše uvedených předpokladů a na cizince se nevztahuje žádná z výjimek, dopouští se s největší pravděpodobností obě strany, tedy jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, správního deliktu nelegálního zaměstnávání.

Zaměstnanecká karta představuje základní institut při zaměstnávání cizinců na území České republiky. Typově se jedná o povolení k dlouhodobému pobytu (tedy pobytu přesahujícího tři měsíce), jehož účelem je zaměstnání. Zaměstnanecká karta je určena pro všechny cizince bez rozdílu občanství, vzdělávání či charakteru vykonávané práce.

Zaměstnanecká karta má ve své základní formě povahu duálního povolení, což znamená, že v rámci jediného povolení je cizinec oprávněn k výkonu práce na území České republiky a zároveň zde i pobývat. V daných souvislostech je třeba podotknout, že zaměstnaneckou kartu lze vydat i v neduální formě, tedy pouze jako povolení k pobytu.

Zaměstnaneckou kartu vydává Ministerstvo vnitra na dobu trvání pracovněprávního vztahu, nejdéle však na dobu 2 let. Dobu platnosti zaměstnanecké karty lze opakovaně prodloužit při splnění v zásadě stejných podmínek jako pro vydání zaměstnanecké karty, a to na dobu, na kterou byla uzavřena pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti, vždy však nejdéle na dobu 2 let. Jednou z výhod zaměstnanecké karty je možnost cizince změnit zaměstnavatele či pracovní místo v době trvání její platnosti, k čemuž je však zapotřebí předchozí souhlas Ministerstva vnitra. Jde-li o zaměstnání vykonávané na základě povolení k zaměstnání, platnost zaměstnanecké karty se prodlouží na dobu odpovídající době uvedené v rozhodnutí o prodloužení povolení k zaměstnání.

Účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se tak stávají i zaměstnanci z tzv. třetích zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená koordinační nařízení Evropské unie. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby pracující na základě výše uvedených dokumentů, jež na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem, svou výší nebo povahou zakládají účast na zdravotním pojištění. Takovým zaměstnancem může být ve zdravotním pojištění třeba i cizinec jako člen statutárního orgánu českého zaměstnavatele.

Protože se tato osoba stává z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, má v podstatě stejná práva a povinnosti jako čeští občané v tom smyslu, že si kupříkladu může zvolit zdravotní pojišťovnu, u které chce být pojištěna, a má po dobu trvání zaměstnání nárok na stejný rozsah hrazených služeb (viz dále). Pokud cizinec právo na výběr zdravotní pojišťovny neuplatní, plní zaměstnavatel zákonné povinnosti prostřednictvím úřadoven Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. To znamená, že poprvé přihlásí tohoto zaměstnance na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „C“, kdy v políčku číslo pojištěnce uvede pohlaví a datum narození. Na základě těchto údajů je poté zdravotní pojišťovnou vygenerováno (přiděleno) zaměstnanci číslo pojištěnce a vystaven příslušný průkaz pojištěnce (viz dále).

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

K řešené tematice doplňuji, že účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění:

Pro pojem zdravotní péče se v zákoně č. 48/1997 Sb. používá termín hrazené služby. Podle české právní úpravy zdravotního pojištění se v některých případech stávají účastníky našeho systému i občané zemí, které nejsou členy EU, EHP a nejsou ze Švýcarska. Typicky se jedná právě o cizince ze země mimo působnost výše zmíněných koordinačních nařízení EU, kteří jsou v ČR pojištěni z titulu zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky. Tito pojištěnci z tzv. třetích zemí nemají nárok na vydání Evropského průkazu zdravotního pojištění (mezinárodní název European Health Insurance Card – zkráceně EHIC). Jako pojištěncům je jim sice také vydáván plastový průkaz (s obdobným uspořádáním údajů jako má EHIC), ale jiné barvy – zelené, platný jen na území ČR a s omezenou dobou platnosti. Na základě tohoto průkazu mají tito pojištěnci po dobu zaměstnání v ČR nárok na poskytnutí plného rozsahu hrazených služeb stejně jako ostatní čeští pojištěnci.

Dvoustranné mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení, řešící oblast zdravotní péče a zdravotního pojištění, upravují vztahy České republiky přibližně ke dvěma desítkám států, kdy z těchto smluv jsou vyňaty státy, které jsou členy Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska. Každá smlouva je specifická a v oblasti určování příslušnosti se od sebe liší, často jsou postaveny na principu pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti, například souběžný výkon činností je řešen v minimálním rozsahu. Pokud si občan České republiky přeje v duchu příslušné smlouvy zůstat pojištěn v ČR, předkládá formulář Žádost o výjimku z příslušnosti k právním předpisům podle mezinárodní smlouvy. Bližší informace ke smlouvám s jednotlivými státy naleznete třeba na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení nebo Kanceláře zdravotního pojištění.

Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení jsou v některých aspektech postaveny na obdobných principech jako právo Evropské unie. Lze také konstatovat, že vstupem příslušného státu do Evropské unie pozbývají uzavřené smlouvy platnosti (například vstupem Chorvatska do Evropské unie k datu 1. 7. 2013 pozbyla platnosti dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Chorvatskem).

Tyto smlouvy jsou uzavřeny například se Srbskem nebo Makedonií, kde se čeští občané mohou na základě dohody s tamními orgány zdravotního pojištění prokazovat při čerpání zdravotní péče průkazem pojištěnce, vydaným českou zdravotní pojišťovnou.

Podívejme se nyní blíže na základní podmínky u dvoustranných mezistátních smluv, uzavřených v posledních letech.

S účinností od 1. 5. 2016 vstoupila v platnost tzv. Doplňková smlouva k platné Smlouvě o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA, která rozšířila její věcnou působnost také na oblast veřejného zdravotního pojištění. To mimo jiné znamená, že osoby zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné v těchto státech podléhají od tohoto data právním předpisům o sociálním zabezpečení jako celku pouze jednoho státu.

Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými určuje, ve kterém státě budou osoby kryté touto smlouvou podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení a odvádět pojistné. Cílem je vyloučit případné dvojí pojištění z téže výdělečné činnosti. Osoby výdělečně činné podléhají v zásadě právním předpisům o sociálním zabezpečení té smluvní strany, na jejímž území výdělečnou činnost (tedy zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost) vykonávají.

Toto základní pravidlo se však nepoužije pro určité kategorie osob. Zejména se to týká vyslaných pracovníků, tj. osob zaměstnaných na území jednoho smluvního státu, kteří jsou dočasně vysláni svým zaměstnavatelem se sídlem na území tohoto státu k provedení určité práce na území druhého smluvního státu. Tito vyslaní pracovníci podléhají právním předpisům o sociálním zabezpečení prvního smluvního státu za předpokladu, že doba vyslání nepřesahuje 5 let. Pro osvědčení skutečnosti, že vyslaný pracovník podléhá i nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu, se použije formulář CZ/USA 1, který vydává ČSSZ při vyslání z České republiky do USA, analogicky se postupuje i při vyslání z USA do České republiky.

Od 1. 2. 2017 je účinná česko-albánská smlouva o sociálním zabezpečení, která se týká i oblasti zdravotního pojištění a poskytování zdravotní péče.

Základním pravidlem pro určení státu pojištění je místo výkonu výdělečné činnosti. Nestanoví-li podmínky smlouvy jinak, osoba vykonávající činnost jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná na území jednoho ze smluvních států podléhá, pokud jde o tuto činnost, právním předpisům pouze tohoto smluvního státu. Na základě smlouvy s Albánií se český pojištěnec zaměstnaný či podnikající v této zemi stává účastníkem tamního systému zdravotního pojištění (a naopak). To zároveň znamená, že se musí v ČR odhlásit ze zdravotního pojištění

Albánský občan samostatně výdělečně činný v ČR je nově pojištěn v českém veřejném systému zdravotního pojištění.

Při poskytování zdravotní péče smlouva zaručuje pojištěnci jednoho státu nárok na neodkladnou péči během krátkodobého pobytu ve druhém státě. Pro tento účel si musí český pojištěnec před cestou do Albánie vyžádat u své zdravotní pojišťovny formulář CZ/AL 111.

Dne 12. 2. 2018 byla ve Sbírce mezinárodních smluv zveřejněna česko-tuniská smlouva o sociálním zabezpečení, která upravuje i otázky zdravotního pojištění a poskytování zdravotní péče. Od tohoto data vyžadují zdravotní pojišťovny plnění povinností plynoucích ze smlouvy. Postupy občanů a institucí obou států jsou založeny na těchto hlavních principech:

Důchodci, kteří se odstěhovali do druhého státu, mají nárok na plnou péči na účet zdravotní pojišťovny státu, ze kterého jim je vyplácen důchod.

Pokud není občan s bydlištěm v České republice zaměstnán v ČR (a ani zde nepodniká nebo není „státním pojištěncem“) a pracuje v tzv. třetí zemi, to znamená mimo státy Evropské unie a mimo Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko, a mimo tzv. smluvní státy, může být nadále účasten českého systému veřejného zdravotního pojištěním tím způsobem, že se zaregistruje u své zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného touto osobou činí v roce 2019 částku 1 803 Kč. Placením pojistného tímto způsobem má český občan nárok na poskytnutí hrazených služeb v České republice v plném rozsahu stejně jako ostatní občané.

V takovém případě může zdravotní pojišťovna na základě žádosti povolit placení pojistného za delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu. Z pohledu platné legislativy se jedná o vstřícné ustanovení, neboť pojištěnec dlouhodobě pracující v cizině by se mohl dostat do situace, že by si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů neplatil, čímž by mu vznikl dluh na pojistném včetně penále. Jedná se však o alternativní variantu, která nevylučuje možnost placení pojistného i v tomto případě pravidelně standardním způsobem (kupříkladu formou trvalého příkazu v peněžním ústavu), tedy za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Jinou možností, jak si vyřešit zdravotní pojištění po dobu takového zaměstnání v zahraničí, je odhlásit se z českého systému s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině, kdy se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Po návratu však musí pojištěnec dokladovat zdravotní pojišťovně, že byl po celou dobu pobytu v cizině zdravotně pojištěn.

Závěrem dodávám, že platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů nebo odhlásit se z českého systému veřejného zdravotního pojištění z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině nelze v případě výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti ve státech Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska. Při výkonu výdělečné činnosti v těchto státech se postupuje podle koordinačních nařízení Evropské unie.

Vycházíme-li z podmínek daných koordinačními pravidly Evropské unie, pak tedy platí, že pokud český občan pracuje nebo podniká například na Slovensku, odhlašuje se z našeho systému a stává se účastníkem všech systémů sociálního zabezpečení Slovenské republiky. V této situaci si tak nemůže platit v České republice pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů a ani se nemůže odhlásit z pojištění z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině.

Výjimku představuje situace, kdy se výdělečná činnost pojištěnce nepovažuje ve státě EU včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska za zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost podle tamních právních předpisů, účinných v oblasti sociálního zabezpečení. V takovém případě zůstává český občan i nadále pojištěn u české zdravotní pojišťovny.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.