Investiční strategie pro finanční kapitál, 2. část

Diverzifikací (rozložením) rizik lze pouze jednu část rizika, které se označuje jako nebo také Jde o

nazývané také je ta část celkového rizika cenného papíru, která souvisí s pohyby tržního portfolia a nemůže být odstraněna diverzifikací. Toto riziko vyplývá z celkového ekonomického vývoje a postihuje všechny subjekty na trhu.

– v případě, že rostou úrokové sazby, začínají investoři ukládat peníze na úrok. V případě, že se nezmění ostatní podmínky, dochází ke snižování cen ostatních investičních instrumentů.

– na trhy působí celá řada vnějších faktorů, jako jsou aktuální politická situace, aktuální fáze hospodářského cyklu, strukturální změny, přírodní katastrofy a mnoho dalších faktorů. Veškeré tyto faktory pak ovlivňují i ceny na trhu cenných papírů, a tedy i riziko poklesu v důsledku změn tržních cen. Tržní riziko zahrnuje dvě složky:

– inflace trvale znehodnocuje peníze v jakékoliv měně. V případě vysoké míry inflace může reálný výnos, tj. dosažený výnos po odečtení inflace, být záporný. Je tudíž třeba sledovat index inflace a úrokové sazby, jakožto i další národohospodářské agregáty.

V případě vysoké míry inflace hledají investoři jiné možnosti investování, například do nemovitostí. Inflačnímu riziku se dá úspěšně bránit například při obchodování se zahraničím pomocí tzv. inflačních doložek v kupní smlouvě.

– je spojeno s využitím cizího kapitálu ve společnosti. Čím větší je poměr cizího kapitálu, tím větší je riziko.

Například u úvěrového rizika zvažuje investor při vysokém poměru cizího kapitálu, zda vůbec bude investovat. Pokud se společnost dostane do platební neschopnosti a nebude schopna dostát svým závazkům, může přijít o celou investici. To je současná situace mnoha ekonomických subjektů v ČR, která často vede i k úpadku a exekucím.

Častým výskytem v investiční činnosti je rozložení aktiv mezi odlišné oblasti průmyslu, různá odvětví hospodářství, do oblasti obchodu či služeb, popřípadě vzájemné kombinace investic do určité škály nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Tím se snaží investoři vyhnout rizikům regionálních či odvětvových a oborových problémů.

Často investoři využívají aktiv nadnárodních společností (TNC), které nepostihne krize v jednom regionu tak zásadně, a regionální diverzifikace tak v podstatě ztrácí význam. Na druhé straně je třeba počítat i s možností útlumu celého odvětví, a to i v přesahu národních hranic. Typickým příkladem je útlum těžby černého uhlí, útlum živočišné výroby (a dovoz například masa, mléka atd. ze zahraničí) či rušení sadby tradičních plodin a snižování orné půdy atd.

Důležité je tedy rozkládat investice do více druhů aktiv. Základem bývají mixy akcií a dluhopisů, a to z toho důvodu, že mají z dlouhodobého hlediska velmi často negativní korelaci, to znamená, že v případě růstu dluhopisů akcie oslabují a naopak.

Strategickou složkou portfolia, která bývá na ostatních aktivech zcela nezávislá, jsou zásoby různých měn. Výnosy pak tvoří rozdíly na pohybech kurzů jednotlivých vybraných měn nebo úroky na vyšších úrokových sazbách u cizích měn.

Poznámka: Možnou obranou při realizaci mezinárodního obchodu je pak zahrnutí tzv. kurzové doložky do kupní smlouvy. Ta v případě negativního vývoje kurzů eliminuje nebo alespoň zmírňuje tento negativní vliv, stabilizuje dohodnutý kurz, vylučuje pohyby.

Další velmi důležitou částí, kterou odborníci doporučují do portfolia zahrnovat, je tzv. Používané jsou pak i nástroje peněžních trhů nebo spořicí účty. Jako část investičního portfolia je možné použít i cenné papíry a deriváty, které jsou vázány na komoditní trhy nebo indexy komoditního trhu. Výraznou pomůckou pro snížení rizik z investiční činnosti je možnost kolektivního investování.

Kolektivní investování do značné míry snižuje rizika, pokud jsou investice alokovány do vhodně namixovaného balíku cenných papírů. Banky či investiční společnosti nabízejí různé portfolio investovaných prostředků, víceméně skladba nabídky patří ke know-how daného obchodníka. Pro diverzifikaci rizika nabízejí banky a jiné finanční instituce speciálně sestavené fondy, z větší části se snaží nabízet především ty fondy, jejichž zakladatelem je především samotná banka, nicméně škála nabídky je vesměs široká. Mezi fondy kolektivního investování patří zejména:

Konkrétní skladba těchto fondů je nabízena investorům v závislosti na typu investora (konzervativní, progresivní, dynamický), ale také s ohledem na věk klienta, výši částky, kterou hodlá investovat a na dalších parametrech. Sestavení optimální skladby investic je podmíněno nejen dobrými znalostmi finančních trhů ze strany nabízejícího, ale také víceméně i jeho uměním, schopností komunikace s klientem apod.

Finanční investice se realizují na finančních trzích. Finanční trhy představují tzv. terciální trhy, na kterých se obchoduje s hodnotami peněz nebo jejich představitelů. Finančních trhů je několik druhů, neboť je lze klasifikovat dle několika odlišných hledisek. Finanční trhy se liší předmětem činnosti, formou finančních prostředků, délkou poskytování finančních prostředků a dalšími klasifikačními kritérii. V závislosti na těchto parametrech dělíme finanční trhy na několik skupin, ve svém celku však finanční trhy představují jednotu, která se skládá z dílčích trhů, na nichž se obchoduje, nabízí a poptává se po zcela konkrétním finančním produktu. V souvislosti s typem finančního trhu se v něm vyskytují také různé funkce lidí a institucí.

S finančním kapitálem se obchoduje jako s kterýmkoliv jiným druhem zboží. Finanční trhy mají stejné atributy jako ostatní trhy, vyskytuje se tu nabídka finančního kapitálu, poptávka po něm, konkurence ovlivňující cenu atd. Vzhledem k tomu, že se finanční prodává za různých podmínek (liší se například velikostí obchodovaného množství, druhem finančního kapitálu, dobou splatnosti atd.), je také jeho cena různá.

Poznámka: Prodávající finančního kapitálu na dlouhou dobu nebo kdo trvale investuje, očekává vesměs vyšší výnos z takto alokovaného kapitálu. Kdo prodává finanční na krátké období, spokojí se s nižší cenou, dalším faktorem je zohlednění rizika, formy atd.

Jakékoliv členění finančního trhu je vždy poněkud zjednodušené, hranice mezi jednotlivými typy trhů může být i umělá, některé instituce nabízejí či prodávají více typů finančního kapitálu apod. Přesto se vžilo tradiční dělení finančního trhu na

Základní členění finančních trhů je uvedeno na obrázku č. 1.

OBRAZEK č. 1: Toky na primárním kapitálovém trhu

Pramen: PAVLÁT, V. Praha: Grada, 1993, s. 21.

Legenda:

1 – domácností umístěný u finančních institucí

2 – nákupy cenných papírů, které uskutečnily domácnosti na kapitálovém trhu

3 – nákupy státních cenných papírů, které uskutečnily domácnosti

4 – úvěry poskytnuté podnikům finančními institucemi

5 – nákupy cenných papírů, které uskutečnily finanční instituce

6 – nákupy státních cenných papírů uskutečněné bankami a jinými finančními zprostředkovateli

7 – cenných papírů ve státním i soukromém sektoru

8 – financování státní správy emisí cenných papírů na kapitálovém trhu

Z hlediska času byla . Dá se tedy říci, že pokud jsou investované nebo uložené peníze disponibilní do jednoho roku, pak se transakce mezi účastníky trhu uskutečňují na trhu peněz. Pokud je disponibilita peněz delší (například tzv. povodňové dluhopisy byly proplatitelné za pět let), pak se jedná o transakci na kapitálovém trhu.

Peněžní trh je tedy trhem krátkodobých peněz a půjček, jejichž splatnost je do jednoho roku a dochází tedy ke krátkodobému přesunu peněžních prostředků mezi účastníky tohoto trhu.

probíhá peněžní trh poskytováním a čerpáním , které nabízející i poptávající účastníci tohoto trhu evidují pouze na svých účtech. Obchodní úvěr je například dodání zboží na fakturu. Den splatnosti je určen na pozdější dobu, například za 10 dní, tři týdny, jeden měsíc atd. Po tuto dobu je dlužníkovi poskytován obchodní úvěr).

Kromě zmíněných přesunů krátkodobých peněz nebo evidováním pohledávek a závazků na účtech probíhá peněžní trh rovněž . Stát, banka, firma, obec či soukromý subjekt, který aktuálně potřebuje překonat nesoulad mezi svými příjmy a výdaji, vydává čili emituje cenné papíry a nabízí je jiným účastníkům peněžního trhu, tj. opět státu, bankám, firmám i soukromým osobám, k nákupu. Pokud se jedná o tuto formu krátkodobých peněz, pak jde o takové formy cenných papírů, které jsou proměnitelné za peníze v krátké lhůtě.

Jako krátkodobé cenné papíry vystupují především státní pokladniční poukázky (těch se také používá k rychlému krytí nečekaného deficitu státních financí, zejména státního rozpočtu), rychle obchodovatelné směnky, bankovní akcepty, komerční papíry, depozitní certifikáty bank, depozitní certifikáty ústřední banky, splatné státní dluhopisy apod.

Do operací na peněžním trhu se někdy aktivně zapojuje i centrální banka (Česká národní banka v ČR). Tato banka zasahuje nákupem či prodejem některých druhů cenných papírů jako běžný účastník peněžního trhu. Tyto obchody se nazývají operace na volném trhu a centrální banka jimi reguluje masu peněz v oběhu daného státu.

Kapitálový trh můžeme definovat opět dle stejných hledisek jako tomu je u peněžního trhu. Vezmeme-li hledisko časové, pak lze říci, že:

Budeme-li definovat kapitálový trh z hlediska nástrojů a finančních prostředků, pak se jedná o obchody obsahující a většinou větších majetkových závazků, jakož i určitých druhů cenných papírů, jejichž splatnost je dána rovněž delší lhůtou.

Na kapitálovém trhu mohou obchodovat všechny ekonomické subjekty, vzhledem k výši poskytovaného kapitálu se jedná převážně o firmy, obce a stát. Jestliže firma potřebuje investiční například na výstavbu nového provozu, nákup nové technologie apod. a nemá k dispozici vlastní , obrací se na obchodníky s financemi (v daném případě vesměs komerční banky) s žádostí o poskytnutí Kromě celé škály úvěrových produktů může firma, obec, stát, ale i podnikající osoba získat dlouhodobý finanční emisí cenných papírů (většinou obligací, akcií, zástavních listů či pokladničních poukázek v případě státu). Tyto produkty se na kapitálovém trhu nabízejí, různí finanční investoři je nakupují.

Tím cenné papíry umožňují původním finančním investorům někdy velmi rychle (v případě komerčně žádaných cenných papírů) zvýšit likviditu svého majetku a podle potřeby opět investovat. Cenné papíry, které mají delší lhůtu splatnosti než jeden rok, tak mohou velmi často střídat investory a na emitenta se pak obrací konečný majitel, který může být původnímu výstavci zcela neznámý.

S kapitálovým trhem souvisí i Na devizovém trhu se obchoduje se zahraničními volně směnitelnými měnami a bezhotovostními zahraničními platebními prostředky. Devizový trh tak často používá nástroje typické pro trh s cennými papíry.

Na trhu drahých kovů se obchoduje hlavně se zlatem a stříbrem (částečně i s platinou). V tomto směru je základním trhem se zlatem Londýn, kde se prakticky stanovuje cena zlata. Se stříbrem se obchoduje na mezinárodních komoditních burzách, z nichž nejvýznamnější je v New Yorku a v Curychu.

Obchody s cennými papíry (je jich cca 200 druhů) na peněžním a kapitálovém trhu se provádějí na tzv. primárním a sekundárním trhu:

Prodeje a nákupy na obou typech trhů lze ještě dále dělit. První a další prodej cenných papírů může být proveden

Poznámka: Pokud odkoupí banka obchodní směnku od jejího posledního majitele, probíhá tato operace osobně. Majitel se dostaví do banky a jedná o koupi. Stejně tak bude tento způsob osobního jednání nutný v případě vysokých částek i na jiných typech cenných papírů, jako například certifikátech, majetkových cenných papírů atd.

Dělítkem je skutečnost, zda obchod provádí instituce, která se tomuto druhu obchodování věnuje soustavně (jsou to vesměs banky nebo finanční společnosti mající oprávnění k tomuto druhu obchodu), nebo zda se jedná spíše o ojedinělé, náhodné nebo nepříliš četné obchodování přímo mezi zájemci, pak se jedná o neorganizované obchody.

Poznámka: Neorganizované obchody se provádějí mimo banky a certifikované finanční společnosti. Jedná se většinou o přímé prodeje cenných papírů mezi firmami, mezi fyzickými osobami, mezi firmou a fyzickou osobou apod. Při těchto obchodem se sjednávají zcela individuální dohody a podmínky.

probíhá bez přímé účasti obou stran, ani kupující ani prodávající se nesetkávají, obchod probíhá prostřednictvím specializovaných profesí a obchoduje se pouze s cennými papíry, které jsou převoditelné a obchodovatelné.

Vnitřní členění primárních i sekundárních trhů je zobrazeno na obrázku č. 2.

OBRAZEK č. 2 Členění finančního trhu

Pramen: Ekonom č. 16/1992 (Příloha Cenné papíry, s. 3)

těchto obchodů s finančním kapitálem jsou komerční banky, různé specializované finanční společnosti a především dvě základní instituce, kde k převodům dochází. V ČR je to Burza cenných papírů v Praze (BCPP) a RM-systém.

Obchod s cennými papíry na anonymním trhu probíhá Soukromý trh je veškerý trh uskutečněný mimo burzu obchodníky, kteří nakupují a prodávají cenné papíry na vlastní účet i zprostředkovatelsky na účet investorů. Na burzách cenných papírů nalezneme finanční odborníky ve funkci tzv. Nemusí se vždy jednat pouze o fyzickou osobu (i když většinou tomu tak je), makléřem může být například i běžná komerční banka.

Finanční trh má dnes velmi složitou institucionální strukturu. Mezi subjekty působící na těchto trzích lze zařadit běžné komerční banky, komerční pojišťovny, centrální banku státu, obchodníky s cennými papíry či kolektivní investory.

Poznámka:Kolektivní investování tvoří v hospodářsky vyspělých státech 70–80 % veškeré poptávky po cenných papírech. V České republice jsou to zejména investiční společnosti, investiční a podílové fondy.

Investiční strategie pro finanční kapitál - 1. část

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.