Investiční strategie pro finanční kapitál - 1. část

Jedním z velkých problémů současné situace ve společnosti z finančního hlediska je nekontrolované zadlužování velké části občanů, domácností, firem a institucí, narůstající počet exekucí, finanční destrukce mnoha domácností, osobní i firemní bankroty. To má řadu příčin. Jednou z nich je malá finanční gramotnost, neznalost vypočítat nebo aspoň odhadnout důsledky určitých kroků, nevelká znalost práva i neznalost finančních nástrojů.

„Máme u nás více než 830 000 lidí v exekuci a skoro Na mnoho dlužníků tak připadá i pět a víc exekucí najednou. Rozložení ale není rovnoměrné. Jsou regiony, kde je v dluhové pasti pět šest procent populace, a regiony, kde se to týká 35 a více % lidí. Život v exekuci se tam stává normou. A postihuje to lidi od skutečně chudých až po střední třídu. Dluhy, z nichž není možné vybřednout, berou lidem perspektivu i motivaci k práci. Obrovský podíl exekucí důsledkem zanedbané legislativy, nižšího vzdělání a parazitních obchodních modelů zneužívajících lidskou důvěru. Musíme se vypořádat s miliony exekucí, vzniklých na základě nemravných vztahů. Dokud si elita neuvědomí, že necháváme miliony lidí vystavené nespravedlivému systému, bude to kontaminovat politické prostředí. Pokud těmto lidem nepomůžeme, začne se naše společnost otřásat v základech,“ řekl pro časopis Novinky dne 4. 2. 2018 Daniel Hůle z neziskové organizace Člověk v tísni, který se specializuje na problematiku zadluženosti a sociálního vyloučení.

Znepokojivou situaci avizuje i Česká tisková kancelář téhož dne: „Polovina Čechů se má letos zadlužit, nejčastější půjčky jdou na bydlení a automobily. V letošním roce si . Nejčastěji si chtějí půjčit na financování nákupu nemovitosti a automobilu a na ostatní investice do bydlení a nemovitostí. Vyplývá to z průzkumu společnosti Ipsos pro finanční společnost Essox. ‚Chuť spotřebitelů půjčovat si je daná i stávající situací na trhu finančních služeb, kdy je v České republice vysoká konkurence poskytovatelů úvěrů, která udržuje dosud nejlepší podmínky úvěrů pro spotřebitele,‘ uvedla generální ředitelka společnosti ESSOX Jana Hanušová. Z průzkumu dále vyplývá, že naopak malou ochotu půjčovat si uvádějí spotřebitelé u nákupu domácích spotřebičů nebo elektroniky, jako jsou mobilní telefony, počítače a tablety. Na běžné výdaje si v letošním roce plánuje formou kreditní karty či kontokorentního úvěru půjčit zhruba 11 % občanů. Dluhy českých domácností vůči bankám činily ke konci loňského roku podle údajů České národní banky 1,535 bil. Kč. Nejvíc si lidé půjčují na bydlení. Z celkového objemu dluhů domácností tvoří úvěry na bydlení zhruba tři čtvrtiny. Průměrná úroková sazba hypoték v prosinci stoupla na 2,19 % z listopadových 2,15 %. Podle odborníků činila na konci roku kolem 3 %. Růst úročení úvěrů naznačuje i čtvrteční krok České národní banky, která zvýšila úrokové sazby.“

V české populaci má snad každý dospělý člověk nějaký příjem, ba i nějaký majetek. Sice v té desetimilionové společnosti žije téměř 1 mil. lidí na úrovni spodní hranice příjmů i majetku, a jak je výše uvedeno, miliony lidí a firem podléhají v současné době exekučnímu řízení. Na druhé straně tu jsou lidé, kteří mají milionové příjmy měsíčně a majetek například ve výši 88 mld. Kč. Pro tu první skupinu je náš článek bezvýznamný a lze předpokládat, že tito lidé jej ani číst nebudou, nemají na to ani peníze ani náladu. To je bohužel chyba. Kdyby lidé měli znalosti o financích, finančních vztazích, souvislostech, základních výpočtech atd., prostě alespoň o základech finanční gramatiky, pak by těchto případů bylo jistě méně.

Má-li člověk nějaký příjem, může jej v závislosti na jeho výši použít k několika účelům. Například jej může použít k uspokojení svých potřeb nákupem věci okamžité spotřeby nebo ho ušetřit či investovat do produktu, který v budoucnu hodlá přeměnit v peníze.

Stejně tak může činit se svým majetkem. Hromadění majetku však vede ke starostem, neboť majetek se spotřebovává nebo opotřebovává, mizí či chátrá a je třeba o něj stále více pečovati.

Jak říkával filosof Karel Kosík „náš svět je světem obstarávání si věcí a manipulace s lidmi“. Řekl to sice už v šedesátých letech minulého století, ale měl a má pravdu dodnes. Majetek vyžaduje opravy a údržbu, tedy neustálé náklady, a co důležitějšího, vyžaduje a spotřebovává náš čas. A ten je nám vyměřen v poměrně krátkém horizontu a nikdo nám jej nevrátí. Mnozí lidé obětují svůj čas spíše jen práci a svému majetku, místo svým dětem. Jenže, jak zase říká jedno české přísloví „rakev nemá kapsy“. „Co platno by bylo člověku, kdyby celý svět získal, avšak na duši své škodu utrpěl,“ citujeme-li z bible. Majetek by měl být představován kapitálem, tedy tím, co je schopno vytvářet větší hodnotu, než sám má. Pak je to efektivní, užitečná, žádoucí forma majetku. Problém, co s penězi a kde jsou hranice pro únosnou výši majetku, jaká by měla být jeho optimální struktura, zda je to ještě nebo už jen žrout peněz, to jsou otázky patřící k základním ekonomickým otázkám a problémům každého ekonomického subjektu, od těch malých až k těm mamutím.

Za zásadní členění investic se v odborném světě považuje členění na dva druhy investic, investice reálné a finanční. Reálné investice představují věci movité i nemovité, které mají charakter dlouhodobého užití, tedy delšího, než je jeden rok. Reálné investice jsou představovány:

Růst zájmu o tyto investice roste vždy v období hospodářské a politické nestability, nejistoty při vysoké míře inflace, výskytu nejistot všeho druhu, neboť tyto reálné investice představují právě jakousi formu jistoty, bezpečně uložených peněz, mají schopnost lépe si udržet hodnotu, či případné výkyvy hodnoty reálných investic nejsou (na rozdíl od investic finančních) tak značné, jsou spíše postupné, odhadnutelné a vykazující určitý trend.

Finanční investice jsou uskutečňovány koupí produktů na finančním trhu, což většinou znamená nákup obchodovatelných cenných papírů. V současné době je pojem „cenný papír“ určitým anachronismem, s nástupem modernizace finančních trhů i digitalizace zápisů se výrazně změnila podstata původních cenných papírů a nyní se většinou jedná již o tzv. dematerializované cenné papíry, které nemají žádnou fyzickou podobu a jejich existence je pouze ve formě číselného zápisu v příslušné evidenci ve formě digitálních dat. V této formě se pak cenné papíry vyskytují jak na straně poptávky, tak i nabídky. Cenné papíry jsou symbolem hodnoty, představitelem majetku. A jako s každou formou majetku, lze s nimi obchodovat, v tomto případě na finančních trzích.

Oproti jiným formám majetku je obchodování s cennými papíry snadnější záležitostí. Manipulace s nimi je jednodušší, snadněji se s nimi obchodovalo i v původní klasické formě, tím spíše je to snadnější v nynější moderní digitální podobě. Velkou předností je jejich přenos, evidence, zaknihování, rychlá a pružná převoditelnost (s výjimkou některých druhů, kdy je jejich převoditelnost omezena) a současně i možnost jasně vymezené identifikace předmětu obchodu. Rovněž jednoznačná konkretizace objektu obchodu umožňuje, aby transakce byly bezpečné, je do značné míry zajištěna ochrana před možnými podvody, zneužíváním, paděláním i krádežemi. Bezpečnost tohoto druhu investice je na vysokém stupni, to je základní výhoda této formy majetku.

Cenné papíry plní několik funkcí. Mezi hlavní funkce cenných papírů patří zejména:

Nákup a nabytí cenného papíru znamená realizaci investice, je tím tedy splněna funkce investiční, investice je držením cenného papíru uskutečněna. Primárním důvodem investování do některého druhu cenných papírů není ani tak využití všech práv z vlastnictví cenného papíru (těch je obvykle několik, například u akcií se jedná i o právo hlasovat na valné hromadě, právo na likvidační zůstatek apod.), ale především jde o výnos z cenných papírů (u zmíněných akcií jde o dividendy). Investice mají vždy, všude a v jakékoliv formě dva zásadní aspekty: výnos a bezpečnost investice.

Definuje situaci, kdy investor koupí cenné papíry s úmyslem je prodat, aniž by s tím spojil jiná práva, které cenné papíry umožňují. V takovém případě lze označit tyto cenné papíry jako nástroj, plnící funkci spekulačního prostředku. Investor jedná jednoznačně pouze a jedině s cílem dosažení dobrého kapitálového výnosu. Stejnou funkci by cenné papíry plnily i v situaci, kdy držitel prodá cenné papíry dříve, než je koupí, a očekává, že ještě před jejich dodáním je koupí za nižší cenu, než je prodal. Opět se jedná o spekulaci s cílem dosáhnout z této transakce dobrý výnos.

Znamená, že (vyloučíme-li ty cenné papíry, u nichž je ze zákona převoditelnost omezena) cenné papíry plní podobně jako peníze i oběžnou funkci. Určité druhy cenných papírů se prodávají na veřejných trzích anonymně (například akcie), jiné jsou převoditelné na jméno, doručitele atd.

Samotný pojem „cenné papíry“ (CP) je v České republice definován v § 514 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), takto: „ Na rozdíl od předchozí úpravy v zákoně o cenných papírech (č. 591/1992 Sb.) tak již neexistuje (tj. uzavřený výčet) cenných papírů v zákonech, ale je umožněno vydávat i inominátní cenné papíry k jiným právům. Pro ně je stanovena povinnost uvést alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s daným cenným papírem spojeno, a údaj o emitentovi. Jednotlivé druhy CP definuje nyní například jak občanský zákoník, tak zákon o obchodních korporacích a další. Kromě zmíněných akcií jsou to například dluhopisy, směnky, skladištní a náložné listy, kupóny atd. Fyzické podoby těchto cenných papírů jsou různé, často se jedná o graficky velmi hodnotná díla, na kterých pracují přední grafici či malíři, nicméně, jak již bylo řečeno, v současné době převažují cenné papíry v dematerializované podobě. Jejich formy můžeme členit dle několika kritérií.

Podle převodu vlastnictví se cenné papíry dělí:

Podle formy cenného papíru se tyto člení na:

Jakákoliv investice obsahuje riziko, že naše očekávání, tj. hlavně očekávaní určitého zisku, nebude splněno. Investici můžeme definovat jako výměnu současné zaručené hodnoty za možnou, předpokládanou vyšší hodnotu v budoucnosti. Investice by tak měla přinést vyšší užitek investorovi v přijatelném časovém horizontu. Při investování je ale nutné respektovat řadu teoretických, matematických a ekonomických poznatků, které mohou riziko značně omezit. Při investování zvažujeme zejména tři aspekty, a to

Předpokládaná míra výnosnosti je jedním z hlavních faktorů, které by měli investoři zvážit při výběru své investice. Míra výnosnosti se uvádí v procentech a představuje poměr vložených prostředků oproti prostředkům získaným z investice. Výnos je definován jako souhrn všech důchodů (příjmů) plynoucích z realizované investice vyjádřené v peněžních jednotkách. Při finančních analýzách je nutné rozeznávat časovou hodnotu peněz. Peníze totiž nemají vždy stejnou hodnotu, jejich hodnota se liší v závislosti na čase a místě, podobně jako hodnoty různých věcí. Například hodnota peněz uprostřed saharské pouště je prakticky nulová, peníze nám nejsou k ničemu, obrovskou hodnotu (a tudíž cenu) by měla voda. Míra výnosnosti se používá při zvažování investice (, předem) nebo při zpětném vyhodnocování úspěšnosti investice (, poté). Pro analýzy je třeba zvažovat několik pojmů, především pojem:

To, co dnes koupíme za 100 Kč, příští rok koupíme možná za 110 Kč, probíhá inflace. Platí, že „koruna má dnes větší hodnotu než koruna zítra“. Toto tvrzení má jednoduché vysvětlení. V případě, že budeme investovat jednu korunu, budeme mít už zítra jednu korunu, plus výnos z investice. Pokud bychom korunu dostali až zítra, o tento výnos se připravíme. Pro zjištění budoucí hodnoty se používá následující vzorec.

Dalším výpočtem, který je často zapotřebí při řízení naší investiční činnosti, je opačná situace, potřebujeme tedy zjistit, kolik peněz za daných podmínek musíme investovat, abychom v cílovém roce měli k dispozici žádoucí částku. Potřebujeme tedy zjistit současnou hodnotu.

Současná hodnota je opakem budoucí hodnoty. Jde o zpětné úročení, kdy známe cenu v budoucnosti a zjišťujeme, jakou cenu má nyní.

V tomto vzorci hraje významnou roli proměnná „r“, která v tomto případě pro výpočet současné hodnoty znamená tzv. alternativní náklady. Alternativní náklady představují náklady nevyužitých příležitostí. Většinou neexistuje jenom jedna možnost, jediná alternativa, příležitostí je více a mají různé náklady. V ekonomii se tento jev označuje jako „náklady obětované příležitosti“. Je tedy třeba zvažovat, která alternativa je výhodnější, například zda nevyužitá alternativa by nebyla méně nákladná se stejným nebo podobným efektem. Proměnná „r“ je tudíž při našem rozhodování velmi důležitá proměnná, je dána situací na trhu, na kterém investor zpravidla investuje. Investice by měla mít podobnou dobu splatnosti a úroveň rizika. Jestliže například investor zvažuje vložit své prostředky do dluhopisů pojišťovny, pak alternativními náklady může být průměrný výnos dluhopisů ostatních pojišťoven na trhu. Tento algoritmus dokumentuje následující příklad.

Výnos se u obchodovatelných cenných papírů skládá ze dvou složek platby plynoucí z držení cenného papíru (například dividendy) a tržní ceny cenného papíru.

Druhým fenoménem a neoddělitelnou součástí jakékoliv investice je riziko. Riziko můžeme definovat jako stupeň nejistoty spojený s očekávanými výnosy. Vždy je nutné přesné určení, o jaké riziko se jedná (rizik existuje celá řada a často jsou navíc souběžná, viz další text) a přesně jej specifikovat. V praxi se pro srovnání různých investic používají dvě metody:

Pro vyčíslení směrodatné odchylky je nutné nejprve určit očekávaný výnos pomocí následujícího vzorce:

Očekávaný výnos je váženým průměrem předpokládaných dosažených výnosností, kde vahami jsou pravděpodobnosti dosažení výnosů. Obvykle se zvažují tři varianty: stabilní, pozitivní a negativní. Investor si pak stanoví, s jakou pravděpodobností očekává, že každá z těchto variant nastane. Uveďme si příklad.

Nyní si ukážeme na jednoduchém příkladu, jak budeme postupovat, když budeme chtít porovnat rizikovost u více cenných papírů.

Třetím faktorem, který bychom měli zvažovat při rozhodování o finančních investicích, je . je rychlost, s jakou je majitel schopen přeměnit svou investici na hotovostní peníze s co nejmenší ztrátou. Při zvažování o umístění investice pak platí zásada, že u více alternativ se stejným rizikem a stejnou výnosností dává investor přednost investici likvidnější.

Ideální představa investice pro investora je co nejlikvidnější, s minimálním rizikem a vysoce likvidní. Takováto optimální investice však v praxi prakticky neexistuje, naopak platí, že čím méně je investice riziková, tím méně bývá likvidní a výnosná.

Obr. č. 1 Magický trojúhelník

Všechny investice uskutečňované prostřednictvím finančního trhu se pohybují v rámci „magického trojúhelníku“, kde jsou vrcholy vzájemně propojeny. Je to znázorněním skutečnosti, že . Magický trojúhelník znázorňuje, jakým způsobem se riziko, a výnos ovlivňují. Podle toho, jakou strategii si investor zvolí s ohledem na tyto tři faktory, rozlišujeme tři základní strategie a kategorie investorů:

Výše uvedená typologie se stručnými charakteristikami je v reálu různě kombinována už proto, že investor obvykle nemá pouze jednu investici, ale drží určité portfolio.

Portfolio je kombinací finančních nebo reálných aktiv, popřípadě oběma druhy v různém poměru. Hlavními výhodami určité skladby portfolia je rozložení rizika a přizpůsobení konkrétního složení portfolia typu investora a jeho požadavkům. Vhodnou kombinací lze sestavit velmi efektivní strukturu investic, která pak v případě neočekávaného poklesu výnosu jednoho z aktiv bude vyrovnána nárůstem jiného aktiva z portfolia. Tímto způsobem, vhodným mixem, můžeme riziko investic velmi snížit.

Rozložení rizik je důležité již při samotné tvorbě a následně pak při sledování výnosnosti, rizik a likvidity každé z investic. Při vlastní tvorbě portfolia je nutné dobře volit dobrá aktiva, když hlavní důraz se klade na jejich příbuznost.

Jestliže se korelační koeficient rovná 1, jsou porovnávaná aktiva v dokonalé pozitivní korelaci a riziko se zařazením těchto dvou aktiv nijak nesníží. V praxi to znamená, že pokud poroste cena jednoho aktiva, poroste i cena druhého a naopak, pokud se cena jednoho aktiva sníží, sníží se současně hodnota druhého aktiva.

Jestliže se bude korelační koeficient rovnat –1, pak jde o dokonale negativní korelaci, která zcela eliminuje riziko. Takže pokud dojde k poklesu výnosu z jednoho aktiva, druhé aktivum na to bude reagovat obráceně a jeho výnos poroste.

V praxi již při hodnotách –0,75 či +0,75 hovoříme o velmi silné negativní, respektive velmi silné pozitivní korelaci.

Investiční strategie pro finanční kapitál - 2. část

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.