Nová úprava distribuce pojištění

Nový zákon o distribuci pojištění a zajištění přináší celou řadu velmi významných změn, a to jak pro poskytovatele pojištění či zajištění, tak i pro pojišťovací zprostředkovatele. V neposlední řadě přináší nový zákon řadu změn též pro zákazníky, a to vesměs směrem k posilování jejich ochrany proti nepoctivě, neodborně či jinak závadně prováděné distribuci pojištění.

Tento příspěvek je věnován shrnutí základních změn, které nový zákon přinese v oblasti distribuce pojištění.

Zákon č. 170/2018 Sb. o distribuci pojištění a zajištění (dále i jen „Zákon“) se vztahuje na distribuci pojištění prováděnou podnikatelským způsobem,¹⁾ která zahrnuje jednak poskytování pojištění, jednak zprostředkování pojištění.

Poskytováním pojištění se ve smyslu Zákona rozumí jednání pojistitele vlastním jménem, které spočívá ve sjednání nebo změně pojištění nebo v činnostech tomuto předcházejících (nabízení možnosti sjednat, změnit či ukončit pojištění, včetně srovnávání pojištění, předkládání návrhů nebo provádění dalších přípravných prací směřujících ke sjednání, změně nebo ukončení pojištění, včetně poskytování doporučení).

Zprostředkováním pojištění se pak ve smyslu Zákona rozumí jednání jménem pojistitele nebo zákazníka, které není poskytováním pojištění, a které spočívá v nabízení možnosti sjednat, změnit nebo ukončit pojištění, včetně srovnání pojištění, předkládání návrhů na sjednání, změnu nebo ukončení pojištění, provádění dalších přípravných prací směřujících ke sjednání, změně nebo ukončení pojištění, včetně poskytování doporučení, sjednání nebo změně pojištění nebo pomoci při správně pojištění a uplatňování práv z pojištění.

Výjimky z působnosti Zákona jsou vymezeny v ustanovení § 3. Dle tohoto ustanovení se Zákon nepoužije na pouhé poskytování obecných informací o pojištění (pokud není účelem takové činnosti napomáhat sjednání nebo změně pojištění), na distribuci pojištění prováděnou nepodnikatelským způsobem, na srovnávání pojištění (pokud neumožňuje sjednání nebo změnu pojištění), na poskytování informací a doporučení v rámci výkonu činnosti advokáta či notáře a na likvidaci pojistných událostí.

Specifická úprava se týká zprostředkovatelů různých druhů doplňkového pojištění (typicky např. pojištění poškození nebo ztráty zavazadla nabízeného v souvislosti s nabízením či poskytováním služeb cestovního ruchu), na které se (při splnění podmínek Zákona) vztahují pouze vybraná ustanovení Zákona.

S ohledem na to, že Zákon se nedotýká likvidace pojistných událostí, není v něm obsažena ani úprava činnosti dosavadních samostatných likvidátorů pojistných událostí. Před nabytím účinnosti Zákona byla činnost samostatných likvidátorů pojistných událostí regulována zákonem č. 38/2004 Sb. Nově budou samostatní likvidátoři pojistných událostí působit v režimu živnostenského zákona, neboť zákonem č. 171/2018 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o distribuci pojištění a zajištění, došlo mj. k novelizaci živnostenského zákona tak, že vznikla nová vázaná živnost „Činnost samostatných likvidátorů pojistných událostí“. Dosavadní samostatní likvidátoři pojistných událostí mohou pokračovat v činnosti po přechodné období tří měsíců, v jehož průběhu budou muset (pokud budou chtít v činnosti pokračovat i po uplynutí přechodného období) ohlásit vázanou živnost. Pokud tak učiní, nepodléhá toto ohlášení správnímu poplatku.

Do působnosti Zákona naopak dle výslovné úpravy obsažené v § 4 spadá tzv. flotilové pojištění, jehož podstata spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že pojistník uzavře rámcovou pojistnou smlouvu a následně nabízí dalším osobám, aby k této smlouvě přistoupily a staly se pojištěnými. Možnost sjednávat pojištění flotilovým způsobem je však Zákonem značně omezena, neboť ji lze využít pouze v případě, kdy na straně pojistníka existuje pojistný zájem (např. vyplývající z pracovněprávního vztahu pojištěného k pojistníkovi), pokud věci, kterých se pojištění týká, mají stejného vlastníka nebo pokud jsou pojištěný a pojistník součástí stejného koncernu.

Zákon podstatným způsobem mění dosavadní kategorizaci pojišťovacích zprostředkovatelů. Zákon č. 38/2004 Sb. rozděloval pojišťovací zprostředkovatele na pojišťovací agenty, výhradní pojišťovací agenty, pojišťovací makléře, podřízené pojišťovací zprostředkovatele, vázané pojišťovací zprostředkovatele a pojišťovací zprostředkovatele, jejichž domovským státem není Česká republika.

Dle nového Zákona dochází k určitému zjednodušení, neboť nově jsou oprávněni zprostředkovávat pojištění pouze:

Současně dle Zákona platí striktní pravidlo, že jeden subjekt může být registrován vždy pouze jako jeden typ pojišťovacího zprostředkovatele, tj. například samostatný zástupce, nemůže být nikdy současně vázaným zástupcem či jiným pojišťovacím zprostředkovatelem. To však samozřejmě nebrání přechodu mezi různými typy pojišťovacích zprostředkovatelů, pokud je zachováno pravidlo, že konkrétní subjekt v jednom okamžiku působí pouze jako jeden typ pojišťovacího zprostředkovatele.

Samostatný zprostředkovatel je zprostředkovatel, kterému bylo uděleno Českou národní bankou (dále také „ČNB“) oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele, tj. který byl zapsán do příslušného registru ČNB. Samostatný zprostředkovatel může na základě oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele vykonávat zprostředkovatelskou činnost buď jako pojišťovací agent (pokud jde o zprostředkování pro pojišťovnu), nebo jako pojišťovací makléř (pokud jde o zprostředkování pojištění pro zákazníka). V jednom obchodním případě však nemůže vystupovat současně jako agent i jako makléř.

V Zákoně je výslovně zakotveno, že samostatný zprostředkovatel musí mít uzavřenou písemnou smlouvu s pojišťovnou (v případě pojišťovacího agenta), resp. se zákazníkem (v případě pojišťovacího makléře).

V souladu s § 9 Zákona nově platí pravidlo, podle něhož trvá oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele pouze do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl samostatný zprostředkovatel do registru zapsán. ČNB následně prodlouží samostatnému zprostředkovateli oprávnění k činnosti (aniž by znovu zkoumala, zda stále splňuje podmínky pro udělení oprávnění) vždy o 12 měsíců, pokud bude samostatným zprostředkovatelem zaplacen příslušný správní poplatek. Touto úpravou se má patrně docílit stavu, aby v registru ČNB nebyly uvedeny subjekty, které ve skutečnosti zprostředkovatelskou činnost v pojištění již nevykonávají.

Každý samostatný zprostředkovatel musí být pojištěn pro případ povinnosti nahradit zákazníkovi škodu způsobenou porušením některé z povinností samostatného zprostředkovatele s limitem pojistného plnění ve výši nejméně odpovídající hodnotě 1 250 000 EUR na jednu pojistnou událost, resp. 1 850 000 EUR pro případ souběhu více pojistných událostí.

Za účelem zdůraznění skutečnosti, že samostatný zprostředkovatel vykonává svoji činnost „samostatně“, je v Zákoně výslovně uvedeno, že pojišťovna, která použila při své činnosti samostatného zprostředkovatele, nehradí škodu jím způsobenou. Pokud však pojišťovna samostatného zprostředkovatele nevybrala pečlivě nebo na něj nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

Vázaný zástupce je Zákonem definován jako ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat pojištění na základě zápisu vázaného zástupce do registru vedeného ČNB. Na rozdíl od samostatného zprostředkovatele nevystupuje vázaný zástupce samostatně, ale provozuje zprostředkovatelskou činnost pouze pro jednoho zastoupeného, s nímž musí mít uzavřenou písemnou smlouvu. Zastoupeným může být buď pojišťovna (bez ohledu na to, zda prostřednictvím vázaného zástupce nabízí vlastní produkty nebo zda sama zprostředkovává produkty jiné pojišťovny), nebo samostatný zprostředkovatel.

Návrh na zápis vázaného zástupce do registru ČNB podává zastoupený. Zastoupený je rovněž sám odpovědný za správnost údajů uváděných v žádosti o zápis vázaného zástupce do registru a zejména je odpovědný za to, že sám ověřil splnění podmínek Zákonem stanovených pro činnost vázaného zástupce ve vztahu ke všem vázaným zástupcům, které navrhuje do registru zapsat. ČNB totiž při zápisu osoby vázaného zástupce do registru (na rozdíl od zápisu samostatného zprostředkovatele) splnění těchto podmínek sama nezkoumá a neprověřuje.

Obdobně jako u samostatného zprostředkovatele je oprávnění k činnosti vázaného zástupce též časově omezeno tak, že trvá pouze do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl proveden zápis vázaného zástupce do registru. Oprávnění k činnosti se automaticky prodlužuje vždy o dalších 12 měsíců, pokud je ze strany zastoupeného zaplacen příslušný správní poplatek.

Za činnost vázaného zástupce nese plnou odpovědnost zastoupený. Zastoupený je povinen uchovávat dokumenty prokazující splnění podmínek odborné způsobilosti a důvěryhodnosti vázaným zástupcem, a to do konce desátého kalendářního roku od zániku oprávnění k činnosti vázaného zástupce pro tohoto zastoupeného. Pokud zastoupený kdykoliv zjistí, že vázaný zástupce nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro řádný výkon své činnosti, je povinen s ním bezodkladně ukončit smlouvu o zastoupení, a to bez ohledu na ujednanou výpovědní dobu.

Přestupek spáchaný vázaným zástupcem při výkonu jeho činnosti je dle výslovného ustanovení Zákona přímo přičitatelný zastoupenému. Samostatný zprostředkovatel (či zprostředkovatel s domovským státem jiným než ČR) je povinen nahradit škodu, kterou způsobil jeho vázaný zástupce, a to stejně, jako kdyby ji způsobil sám. Pojišťovna, pro kterou je činný samostatný zprostředkovatel, jehož vázaný zástupce škodu způsobil, takovou škodu nehradí; pokud však samostatného zprostředkovatele nepečlivě vybrala nebo na něj nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Pokud je vázaný zástupce činný přímo pro pojišťovnu, odpovídá za škodu způsobenou tímto vázaným zástupem přímo pojišťovna.

Doplňkovým pojišťovacím zprostředkovatelem je ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat pojištění na základě zápisu doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele pro konkrétního zastoupeného do registru vedeného ČNB. Doplňkový pojišťovací zprostředkovatel se od vázaného zástupce odlišuje zejména tím, že může zprostředkovávat pouze pojištění, které je doplňkovou službou k dodávanému zboží nebo poskytované službě, a to pouze jako svoji doplňkovou činnost. Podobně jako vázaný zástupce, též doplňkový pojišťovací zprostředkovatel musí mít se zastoupeným uzavřenu písemnou smlouvu; na rozdíl od vázaného zástupce však může smlouvu uzavřít i s více zastoupenými.

Ohledně principů registrace doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele do registru ČNB, časového omezení oprávnění k činnosti, uchovávání dokumentů týkajících se odborné způsobilosti a důvěryhodnosti doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele a vymezení odpovědnosti zastoupeného za doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele platí v podstatě tentýž režim jako v případě vázaného zástupce.

Zprostředkovávat pojištění na území ČR je oprávněn rovněž pojišťovací zprostředkovatel s domovským státem jiným než ČR, a to v rozsahu, jakém je oprávněn vykonávat tuto činnost ve svém domovském členském státě. Tímto způsobem může zahraniční pojišťovací zprostředkovatel působit v ČR buď na základě svobody usazování (tedy prostřednictvím pobočky), nebo na základě svobody dočasně poskytovat služby přeshraničně (bez zřízení pobočky). Tito zahraniční zprostředkovatelé tedy mohou působit v ČR přímo na základě oprávnění vydaných příslušnými orgány v jejich domovském členském státu.

Jak bylo již výše řečeno, stávající zákon č. 38/2004 Sb. rozlišoval jiné kategorie pojišťovacích zprostředkovatelů, než jaké jsou nově upraveny Zákonem. Nový Zákon proto řeší v přechodných ustanoveních přechod stávajících kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů na kategorie nové.

Pojišťovací zprostředkovatelé, kteří byli oprávněni provozovat činnost dle zákona č. 38/2004 Sb. mohou v činnosti pokračovat na základě svého dosavadního oprávnění, nejdéle však po dobu 4 měsíců ode dne nabytí účinnosti Zákona; poté dojde automaticky k zániku jejich zápisu v registru podle zákona č. 38/2004 Sb.

Zákon stanoví, že u stávajících pojišťovacích makléřů a pojišťovacích agentů dojde k jejich automatické přeregistraci na samostatné zprostředkovatele, a to od prvního dne následujícího po uplynutí 2 měsíců od nabytí účinnosti Zákona. Tato automatická přeregistrace se však nebude týkat těch pojišťovacích makléřů či pojišťovacích agentů, kteří oznámí ČNB do jednoho měsíce od nabytí účinnosti Zákona, že nehodlají zprostředkovávat pojištění jako samostatní zprostředkovatelé.

Teprve po uplynutí prvních dvou měsíců od účinnosti Zákona bude možné nově dle Zákona oznámit k zápisu do registru vázaného zástupce nebo doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele.

V případě, že budou u ČNB vedena ke dni nabytí účinnosti Zákona řízení o žádostech o zápis do registru pro pojišťovacího agenta nebo pojišťovacího makléře, považují se dnem nabytí účinnosti Zákona tyto žádosti za žádosti o udělení oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele. Budou-li u ČNB vedena řízení o žádosti o zápis do registru pro vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných událostí, tato řízení se dnem nabytí účinnosti Zákona zastavují, přičemž ČNB vrátí žadateli příslušný správní poplatek.

V souladu s novým Zákonem je možné definovat tři základní okruhy povinností, které jsou povinny plnit všechny subjekty podílející se na distribuci pojištění. Prvním okruhem je povinnost zajistit řádné provozování činnosti a dodržování pravidel distribuce pojištění, druhým okruhem je povinnost dodržovat Zákonem stanovené personální předpoklady pro provozování činnosti v distribuci pojištění a konečně třetím okruhem je povinnost dodržovat Zákonem stanovená pravidla jednání vůči zákazníkům.

Zákon poměrně významným způsobem zjednodušuje a zpřehledňuje distribuční řetězec při distribuci pojištění, když stanovuje jasná pravidla možnosti zastoupení jednotlivých subjektů v rámci distribuce pojištění. Základním pravidlem je, že distribuční řetězec by se měl napříště skládat maximálně ze tří prvků: (i) pojišťovna, (ii) samostatný zprostředkovatel (příp. doplňkový pojišťovací zprostředkovatel), (iii) vázaný zástupce, přičemž tyto subjekty mohou být dále zastupovány již jen svými pracovníky.

Pojišťovnám a samostatným zprostředkovatelům Zákon výslovně určuje povinnost zavést, udržovat a uplatňovat pravidla kontroly činnosti svých pracovníků, jakož i vázaných zástupců (či v případě pojišťovny též samostatných zprostředkovatelů a doplňkových pojišťovacích zprostředkovatelů) a jejich pracovníků se zaměřením na řádné plnění povinností v oblasti distribuce pojištění. Pravidla odměňování pracovníků, samostatných zprostředkovatelů, vázaných zástupců a doplňkových pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich pracovníků musí být nastavena tak, aby nemotivovala k porušování povinností dle Zákona, a zejména nesmí vést k tomu, aby byly zákazníkům doporučovány pojistné produkty na úkor jiných produktů, které by lépe odpovídaly konkrétní potřebě zákazníka. Pojišťovny i samostatní zprostředkovatelé musí mít zavedeny a uplatňovány postupy pro předcházení, zjišťování a řízení střetů zájmů, musí mít nastaven funkční systém evidence a vyřizování stížností a v neposlední řadě musí mít zaveden účinný mechanismus pro tzv. whistleblowing (tj. zejména možnost pracovníků ohlásit porušení nebo hrozící porušení Zákona, aniž by byl oznamovatel za učiněné oznámení jakkoliv přímo či nepřímo postihován).

Samostatný zprostředkovatel je kromě toho dále povinen přiměřeně povaze, rozsahu a složitosti své činnosti zavést, udržovat a uplatňovat vhodné organizační uspořádání (zahrnující zejména vymezení funkcí, jejichž výkon je neslučitelný), řádné administrativní postupy, systém sledování, vyhodnocování a aktualizace vnitřních předpisů, kontrolní a bezpečnostní opatření při zpracování a evidenci informací a evidenci zprostředkovaných smluv.

Zákon výslovně zakazuje pojišťovnám i pojišťovacím zprostředkovatelům, aby vyžadovali od osob podílejících se na distribuci pojištění různé vstupní či jiné obdobné platby jako podmínku výplaty příštích odměn. Odměny za distribuci nesmějí být odvozovány od získání dalších osob pro distribuci odměňovanou osobou. Regulováno je též rozložení odměny u životního pojištění, přičemž jako základní pravidlo platí, že pokud zanikne životní pojištění do pěti let od svého vniku jinak než v důsledku pojistné události, má pojišťovací zprostředkovatel právo maximálně na poměrnou část odměny za dobu prvních pěti let trvání pojištění. Zákon dále výslovně zakazuje zaměstnavateli ovlivňovat své zaměstnance při výběru rezervotvorného pojištění nebo přijmout peněžitou či nepeněžitou výhodu, která by mohla zaměstnavatele motivovat k porušení této povinnosti.

Zákon reguluje rovněž distribuci pojištění jako vázaného produktu společně s jiným zbožím či služnou. Jako pravidlo platí, že prodávat zboží či poskytovat službu společně s pojištěním je možné pouze tehdy, pokud lze toto pojištění sjednat nebo změnit, zboží nakoupit nebo služby čerpat též odděleně. Výjimky platí pro pojištění, které je doplňkovou službou k investiční službě, spotřebitelskému úvěru nebo platebnímu účtu.

Poměrně významné nové povinnosti přináší Zákon pojišťovnám a samostatným zprostředkovatelům (eventuálně pojišťovacím zprostředkovatelům s domovským státem jiným než ČR), kteří vytvářejí pojistné produkty určené pro distribuci. V oblasti produktového řízení jim totiž Zákon nařizuje zavést, udržovat a uplatňovat postupy pro schvalování pojistného produktu, pojistný produkt průběžně přezkoumávat a pravidelně hodnotit a poskytovat jiným pojišťovacím zprostředkovatelům veškeré potřebné informace o pojistném produktu, postupech jeho schvalování a jeho cílovém trhu. Při dodržování uvedených povinností je třeba zejména zohledňovat povahu pojistného produktu, určit jeho cílový trh, vyhodnotit související rizika a zajistit, aby cílovému trhu odpovídala též prodejní strategie pojistného produktu. Lze předpokládat, že pro naplnění těchto povinností bude třeba, aby pojišťovny (jako tvůrci pojistných produktů) intenzivně komunikovaly s pojišťovacími zprostředkovateli, jejichž prostřednictvím jsou příslušné produkty distribuovány, neboť bez této vzájemné komunikace nebude možné dostát smyslu sledovaného Zákonem, tj. aby konkrétní pojistný produkt v maximální možné míře vyhovoval svému předpokládanému cílovému trhu.

Dodržování pravidel produktového řízení stanovených Zákonem [v kombinaci s dalšími pravidly produktového řízení upravenými nařízením Komise (EU) 2017/2358] přinese zejména pojišťovnám poměrně výrazné navýšení administrativy a nákladů spojených s novými pojistnými produkty, což se bohužel může projevit i v ceně pojistných produktů. Na druhou stranu by nová pravidla produktového řízení měla bránit případům, kdy pojistné produkty v praxi neplní očekávání koncových zákazníků.

Pro úplnost je třeba zmínit, že shora uvedená pravidla produktového řízení se neuplatní v případě pojistných produktů určených ke krytí velkých pojistných rizik, neboť v těchto případech je obvykle nezbytné produkty určitým způsobem individualizovat.

V zájmu zvýšení ochrany zákazníků jsou Zákonem podrobně upravena též pravidla pro přijímání pojistného a zprostředkování výplaty pojistného. Zejména je stanoveno, že pojišťovací zprostředkovatelé nemohou přijímat pojistné nebo zprostředkovávat výplatu pojistného, pokud jde o rezervotvorné pojištění. Dále je Zákonem stanoveno, že pojistné zaplacené zákazníkem pojišťovacímu zprostředkovateli se považuje za pojistné zaplacené pojišťovně (s výjimkou pojišťovacích makléřů, kteří nejsou pojišťovnou zmocněni pro přijímání pojistného), zatímco pojistné plnění placené pojišťovnou zákazníkovi prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele se považuje za zaplacené teprve v okamžiku, kdy jej zákazník skutečně obdrží (opět s výjimkou pojišťovacího makléře, který byl zákazníkem zmocněn přijímat pojistné plnění).

Pokud je samostatný zprostředkovatel (ev. Pojišťovací zprostředkovatel s domovským státem jiným než ČR) oprávněn dle smlouvy s pojišťovnou přijímat od zákazníků pojistné nebo zprostředkovávat výplatu pojistného plnění, je povinen udržovat likvidní finanční jistotu ve výši 4 % z přijatého ročního pojistného (nejméně však ve výši odpovídající 18 750 EUR) nebo používat pro uvedené převody pojistného či pojistného plnění výhradně účet pojišťovny nebo zvlášť k tomu zřízený a od vlastního hospodaření oddělený účet. Peněžní prostředky uložené na tomto účtu nepodléhají výkonu rozhodnutí na majetek pojišťovacího zprostředkovatele (exekuci).

Pokud je oprávněn přijímat pojistné nebo zprostředkovávat výplatu pojistného plnění vázaný zástupce či doplňkový pojišťovací zprostředkovatel na základě smlouvy se zastoupeným, je povinen též používat pro příslušné převody shora popsaný speciální účet.

Ve vztahu k regulaci personálních předpokladů pro výkon distribuce pojištění Zákon jednoznačně směřuje k vyšší profesionalizaci celého odvětví. Zjednodušeně řečeno, Zákon požaduje, aby osoby podílející se na distribuci pojištění splňovaly podmínky odborné způsobilosti a důvěryhodnosti.

Pojišťovna a samostatný zprostředkovatel jsou povinni zajistit, aby podmínky odborné způsobilosti splňovali jejich pracovníci, jakož i jejich vázaní zástupci či doplňkoví pojišťovací zprostředkovatelé a jejich pracovníci. Pokud je samostatný zprostředkovatel fyzickou osobou, musí sám trvale splňovat podmínky odborné způsobilosti. Odbornou způsobilostí se ve smyslu Zákona rozumí získání všeobecných znalostí a dále získání a prohlubování odborných znalostí a dovedností.

Všeobecné znalosti se prokazují vysvědčením o maturitní zkoušce, příp. dokladem o vyšším dosaženém vzdělání. Všeobecné znalosti je třeba získat nejpozději do 42 měsíců od nabytí účinnosti Zákona.³⁾

Získání odborných znalostí a dovedností se prokazuje osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky podle Zákona.⁴⁾ Odborné znalosti a dovednosti, které je třeba prokázat, jsou Zákonem rozděleny do různých skupin odbornosti, které korespondují různým druhům pojištění (např. distribuce životního pojištění, distribuce pojištění škod na pozemních dopravních prostředcích, distribuce velkých pojistných rizik aj.), přičemž podrobnosti upravuje prováděcí vyhláška ČNB č. 195/2018 Sb. Jako obecné pravidlo platí, že osvědčení o úspěšném vykonání odborné zkoušky pro „vyšší“ skupinu odbornosti v sobě zahrnuje též prokázání odborných znalostí a dovedností ve vztahu k „nižším“ skupinám odbornosti; výjimku nicméně tvoří životní pojištění.

Odbornou zkoušku je oprávněna provádět pouze tzv. akreditovaná osoba, tj. osoba, která získala akreditaci ČNB postupem dle Zákona a byla zapsána jako akreditovaná osoba do registru vedeného ČNB. Odborná zkouška se provádí na základě souboru zkouškových otázek, jejichž přípravu zajišťuje ČNB ve spolupráci s Ministerstvem financí ČR.

V souvislosti s odbornou zkouškou je třeba upozornit na to, že jednou úspěšně vykonaná odborná zkouška pozbývá svoji relevanci pro prokazování odborné způsobilosti v případě, že dotyčná osoba po vykonání zkoušky následně 3 roky nepřetržitě nevykonává praxi v oblasti distribuce pojištění.

Zákonem požadované prohlubování odborných znalostí a dovedností je promítnuto v povinnosti absolvovat následné vzdělávání, a to alespoň v rozsahu 15 hodin v každém kalendářním roce (počínaje rokem následujícím po kalendářním roce, v němž příslušná osoba úspěšně vykonala odbornou zkoušku). Programy následného vzdělávání jsou oprávněny pořádat jen akreditované osoby.

Pojišťovna a samostatný zprostředkovatel jsou povinni distribuovat pojištění pouze prostřednictvím svých pracovníků či vázaných zástupců a doplňkových pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich pracovníků, kteří splňují podmínku důvěryhodnosti ve smyslu Zákona. Samostatný zprostředkovatel je rovněž povinen sám trvale splňovat podmínku důvěryhodnosti.

Za důvěryhodnou je Zákonem považována osoba, která je plně svéprávná (v případě fyzických osob) a která současně dává předpoklad řádného provozování činnosti podle Zákona (v případě osob fyzických i právnických). Lze očekávat, že ČNB bude ve vztahu k posuzování důvěryhodnosti vycházet z úředního sdělení ČNB z 3. 12. 2013 k výkladu pojmů důvěryhodnost a odborná způsobilost.

Nový Zákon řeší velmi podrobně pravidla, kterými jsou povinny se řídit pojišťovny i pojišťovací zprostředkovatelé při jednání se zákazníky v souvislosti s distribucí pojištění.

Jako obecné pravidlo platí, že pojišťovna i pojišťovací zprostředkovatel jsou povinni postupovat s odbornou péčí, jednat kvalifikovaně, čestně, spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka. Zákazníkovi musí být vždy zřejmé, v jaké pozici a jménem koho příslušná pojišťovna či pojišťovací zprostředkovatel jedná. Při jednání se zákazníkem je zakázáno používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace. Obsah musí být podáván jasným, výstižným a srozumitelným způsobem. Každé obchodní sdělení musí být jasně označeno slovy „obchodní sdělení“.

Ohledně informací získaných od zákazníka v souvislosti s distribucí pojištění jsou pojišťovna i pojišťovací zprostředkovatel povinni zachovávat mlčenlivost.

Pojišťovna ani pojišťovací zprostředkovatel nesmějí v souvislosti se svojí činností přijmout, nabídnout nebo poskytnout peněžitou či nepeněžitou výhodu, která by mohla vést k porušení povinnosti stanovené Zákonem či jinými předpisy, a to včetně neobvyklé úplaty na poskytovanou činnost nebo jiné neopodstatněné výhody.

Zákon výslovně zakazuje souběh makléřské a agentské činnosti u jednotlivého konkrétního pojištění.

Před sjednáním pojištění nebo podstatnou změnou pojištění musí pojišťovna nebo pojišťovací zprostředkovatel získat od zákazníka informace týkající se jeho požadavků, cílů a potřeb, podle nichž pak poskytne zákazníkovi doporučení, aby se mohl rozhodnout, zda pojištění sjedná, resp. změní.⁵⁾ Před sjednáním či podstatnou změnou rezervotvorného pojištění jsou pojišťovna nebo pojišťovací zprostředkovatel povinni poskytnout zákazníkovi radu týkající se vhodnosti takového pojištění pro zákazníka, přičemž tato rada musí být založena na analýze (zohledňující požadavky, cíle a potřeby zákazníka, možná rizika, finanční situaci zákazníka, rizikovou toleranci zákazníka atp.) a na výběru z dostatečného počtu vhodných pojistných produktů.

Pokud jednání pojišťovny či pojišťovacího zprostředkovatele se zákazníkem vedlo ke sjednání pojištění nebo podstatné změně pojištění, musí pojišťovna nebo pojišťovací zprostředkovatel vyhotovit z tohoto jednání záznam obsahující požadavky, cíle a potřeby zákazníka související s příslušným pojištěním, jakož i poskytnuté doporučení a důvody, na kterých bylo doporučení založeno. Součástí záznamu je i vysvětlení dopadů sjednaného (změněného) pojištění a souvisejících rizik. Byla-li zákazníkovi v této souvislosti poskytnuta rada, obsahuje záznam z jednání též příslušnou analýzu vhodnosti příslušného pojistného produktu pro zákazníka. Výjimka z povinnosti vyhotovit záznam z jednání se vztahuje na pojištění velkých pojistných rizik a na podstatné změny neživotního pojištění s limitací výše pojistného na hodnotu 600 EUR na poměrném ročním základě, resp. 200 EUR u pojistné doby nepřekračující 3 měsíce.

Se shora uvedenými povinnostmi úzce souvisí povinnost pojišťovny i pojišťovacího zprostředkovatele pořizovat a uchovávat dokumenty či jiné záznamy v rozsahu nezbytném pro hodnověrné doložení řádného plnění jejich povinností dle Zákona či jiného právního předpisu. Uvedené dokumenty je v zásadě třeba uchovávat po dobu trvání pojištění a do konce desátého kalendářního roku po jeho zániku. Pokud se dokumenty vztahují k případu, kdy ke sjednání pojištění nedošlo, je třeba je uchovávat do konce druhého kalendářního roku od poslední komunikace se zákazníkem.

Zákon poměrně velmi výrazně rozšiřuje informační povinnost pojišťovny, resp. pojišťovacího zprostředkovatele, vůči zákazníkovi, když vypočítává velmi široký katalog informací, které je třeba zákazníkovi sdělit ještě před uzavřením příslušné smlouvy, a dále též soubor informací, o nichž musí být zákazník informován průběžně během trvání pojištění (zpravidla nejméně na ročním základě). Z výčtu povinně poskytovaných informací je možné dovodit jednoznačnou snahu o další posílení práv zákazníka a možností zákazníka vyhodnotit pro sebe vhodnost konkrétního pojistného produktu. Praxe však již nyní upozorňuje na skutečnost, že takto široce koncipovaná informační povinnost může mít v konečném důsledku efekt spíše opačný, neboť takto široký objem informací z praktického hlediska nelze sdělit zákazníkovi „jasně a srozumitelně“, a je zřejmé, že část zákazníků se bude cítit poskytovanými informacemi zahlcena a dezorientována.

Nový Zákon přináší do oblasti distribuce pojištění několik opravdu velmi významných změn. Za jednoznačné pozitivum nové právní úpravy lze považovat snahu o vysokou profesionalizaci celého odvětví, aby tak z činností distribuce pojištění byly napříště vyloučeny osoby, které se distribucí pojištění zabývaly pouze příležitostně, resp. které nedisponovaly dostatečnými zkušenostmi a dostatečnou odborností. Pozitivně je třeba vnímat též snahu o další posilování práv zákazníků a tlak na tvůrce pojistných produktů směřující k tomu, aby distribuované pojistné produkty byly pro cílové zákazníky opravdu užitečné. V tomto ohledu však bude třeba ještě vyčkat a teprve s odstupem několika let po nabytí účinnosti Zákona zhodnotit, do jaké míry se v praxi skutečně podařilo uvedené cíle naplnit.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.