Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 017, sp. zn. 4 Afs 93/2017 , www.nssoud.cz/
Aktuální judikatura: Nepřímé důkazy
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Podle § 92 odst. 3 daňového řádu sice stíhá důkazní břemeno ohledně tvrzených skutečností primárně stěžovatelku, která musí k prokázání plnění předložit či navrhnout odpovídající důkazní prostředky, avšak toto pravidlo nelze chápat natolik přísně, aby k prokázání určité skutečnosti bylo nezbytné předložit jednotlivý konkrétní důkaz a zároveň bylo možné ignorovat řadu nepřímých důkazů, které osvědčují tvrzené skutečnosti.
Míra důkazu, neboli to, jak moc je nutno požadovanou skutečnost prokázat, je dlouhodobým problémem správy daní. V praxi nezřídka platí, že zatímco u důkazního břemene daňového subjektu (§ 92 odst. 3 DŘ) je tato obrovská, u důkazního břemene správce daně (§ 92 odst. 5 DŘ) velice malá. Zejména oné přehnanosti ve vztahu k důkaznímu břemeni daňových subjektů si všímá i Nejvyšší správní soud, kdy v citovaném rozsudku pokáral správce daně za to, že odmítl zohlednit množství nepřímých důkazů za situace, kdy daňový subjekt nebyl schopen poskytnout nevyvratitelný důkaz přímý. Platí tak, že i nepřímé důkazy jsou s to prokázat požadovanou skutečnost a unést tak důkazní břemeno.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.