Závazky ze smluv příkazního typu

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání občanského zákoníku (dále jen „důvodová zpráva“) uvádí, že osnova odstraňuje dosavadní neúčelnou duplicitu občanskoprávní příkazní smlouvy a obchodní smlouvy mandátní a zavádí jediný smluvní typ odpovídající standardnímu pojetí příkazní smlouvy.

Podle občanského zákoníku se přičemž příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti. Podle § 2431 občanského zákoníku platí, že pokud někdo obstarává určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne. Pokud tak neučiní, nahradí škodu tím způsobenou.

Občanský zákoník také určuje, že příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností a použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. V případě, že příkazník obdrží od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. Podle § 2434 občanského zákoníku příkazník provede příkaz osobně. Pokud svěří provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám. V případě, že příkazce dovolil, aby si ustanovil náhradníka, nebo byl-li tento nezbytně nutný, nahradí škodu, kterou způsobil chybnou volbou náhradníka.

Příkazník podle občanského zákoníku podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu, přičemž po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování. Naproti tomu příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, byť se výsledek nedostavil. Podle § 2437 občanského zákoníku příkazce nahradí příkazníkovi i tu škodu, která mu vznikla v souvislosti s plněním příkazu. V případě, že se příkazník zavázal provést příkaz bezplatně, nahradí mu příkazce škodu, kterou příkazník utrpěl při plnění příkazu náhodou. Příkazníkovi však nenáleží více, než by mu bylo náleželo jako obvyklá odměna, která byla ujednána.

Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

Vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Není-li plná moc ve smlouvě obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka. To platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti ví. Příkazník může příkaz vypovědět nejdříve ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena.

kterou byl zvlášť pověřen, nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření, nahradí škodu z toho vzešlou podle obecných ustanovení. To platí i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce. Při zániku příkazu odvoláním, výpovědí, anebo smrtí zařídí příkazník vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli. Podle § 2443 občanského zákoníku nahradí však příkazníkovi náklady, které do té doby měl, a škodu, pokud ji utrpěl, jakož i část odměny přiměřenou vynaložené námaze příkazníka.

Podle § 2444 občanského zákoníku platí, že ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného.

V souvislosti se zprostředkováním důvodová zpráva uvádí, že návrh smlouvy o zprostředkování nahrazuje dosavadní smluvní typ, který starý občanský zákoník upravil jako smlouvu o obstarání věci a že úprava se inspiruje obchodním zákoníkem s přihlédnutím k některým tradičním úpravám.

Právě v obchodním zákoníku bychom nalezli právní úpravu vymezující smlouvu o zprostředkování v § 642 a následujících, kde bylo mimo jiné vymezeno, že smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Důvodovou zprávou zmíněná smlouva o obstarání věci pak byla upravena v § 733 a následujících starého občanského zákoníku. Bylo zde mimo jiné vymezeno, že smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc, obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby a objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu.

podle občanského zákoníku Podle § 2445 odst. 2 občanského zákoníku platí, že pokud je již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.

Zprostředkovatel sdělí zájemci bez zbytečného odkladu vše, co má význam pro jeho rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy. Naproti tomu zájemce sdělí zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný význam pro uzavření této smlouvy.

Provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy. V případě, že tato smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky. O se podle § 548 odst. 2 občanského zákoníku jedná, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou.

Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti. Pokud však bylo ujednáno, že zprostředkovateli vznikne právo na provizi, až třetí osoba splní povinnost ze zprostředkované smlouvy, zaplatí zájemce provizi i tehdy, oddálilo-li se, či zmařilo-li se splnění této povinnosti z důvodů, za něž zájemce odpovídá. Má-li být výše provize určena podle rozsahu plnění třetí osoby, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce.

Podle § 2449 občanského zákoníku má zprostředkovatel právo na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním, pokud nebyla ujednána provize. Byla-li provize ujednána, má se za to, že provize zahrnuje i tyto náklady. Zprostředkovatel pro zájemce uschová doklady nabyté v souvislosti se zprostředkovatelskou činností po dobu, po kterou mohou být významné pro ochranu zájmů zájemce.

Požádá-li o to zájemce, sdělí mu zprostředkovatel údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s níž mu uzavření smlouvy navrhuje.

Závazek zaniká, není-li zprostředkovávaná smlouva uzavřena v ujednané době. Právu zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku závazku ze zprostředkovatelské smlouvy.

Důvodová zpráva uvádí, že komisi jako formu nepřímého zastoupení upravoval doposud jak starý občanský zákoník, tak i obchodní zákoník a že osnova recipuje s drobnými korekturami úpravu obchodního zákoníku, která odpovídá evropským standardům.

V § 577 a následujících obchodního zákoníku bychom pak nalezli právní úpravu smlouvy komisionářské, podle které se komisionářskou smlouvou zavazuje, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a se zavazuje zaplatit mu úplatu.

Podle občanského zákoníku se má právo odvolat příkaz jen do doby, než vznikne závazek komisionáře vůči třetí osobě.

Podle § 2457 občanského zákoníku se od pokynů komitenta může odchýlit, je-li to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas. Jinak nemusí uznat jednání za provedené na svůj účet, odmítne-li účinky jednání pro sebe bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dozvěděl.

než jakou určil , nahradí mu rozdíl v ceně. To neplatí, prokáže-li, že prodej za určenou cenu nemohl být proveden a že prodejem věci odvrátil škodu komitentovi hrozící. než jakou určil , může odmítnout koupi, jako by se nebyla stala na jeho účet, pokud se mu zároveň s podáním zprávy o koupi nezavázal zaplatit rozdíl v ceně. Neodmítne-li koupi bez zbytečného odkladu po obdržení zprávy o koupi, platí, že ji schválil.

chrání komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o každé okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu. zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal.

Neuvede-li ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na účet komitenta uzavřel smlouvu, může uplatnit svá práva proti samotnému komisionáři jako zavázanému z této smlouvy. Porušil-li příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měla být smlouva uzavřena, ručí za splnění povinnosti osobou, se kterou smlouvu uzavřel.

Podle § 2464 občanského zákoníku věc svěřená komisionáři k prodeji zůstává ve vlastnictví komitenta, dokud vlastnické právo nenabude třetí osoba. Na pohledávku ze smlouvy, kterou pro komitenta uzavřel, se v poměru komitenta ke komisionáři nebo jeho věřiteli hledí jako na komitentovu pohledávku.

Po dobu, kdy má u sebe věci převzaté od komitenta nebo pro komitenta, má povinnosti jako skladovatel. Hrozí-li na věci škoda nebo opomene-li s věcí naložit, ač byl k tomu povinen, může věc prodat podle § 2428 občanského zákoníku.

Podle § 2428 občanského zákoníku, zabývajícího se platí, že pokud ukladatel nevyzvedne věc po skončení doby, po kterou je skladovatel povinen věc skladovat, může skladovatel určit ukladateli přiměřenou lhůtu k vyzvednutí věci. Upozorní-li ho přitom, že jinak věc prodá, může skladovatel věc po marném uplynutí lhůty prodat na účet ukladatele vhodným způsobem. Výtěžek ukladateli vydá bez zbytečného odkladu, může si však odečíst skladné a účelně vynaložené náklady spojené s prodejem.

má k věci, dokud se u něho nachází nebo dokud s ní může jinak nakládat, k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy. Zadržovacímu právu se občanský zákoník blíže věnuje v § 1395 až 1399, kde je mimo jiné vymezeno, že kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

V § 2466 občanského zákoníku nalezneme, že pokud třetí osoba neplní povinnost ze smlouvy, kterou s ní uzavřel, vymůže na účet komitenta splnění této povinnosti. Právo, které tomu odpovídá, může komitentovi postoupit, pokud s tím souhlasí. může požadovat na třetí osobě plnění, které pro něho opatřil, není-li z příčin na své straně s to sám zařídit, aby třetí osoba komitentovi plnila.

Spolu s odměnou, nejsou-li v ní již zahrnuty, které ten při obstarání jeho záležitosti účelně vynaložil, a zprostí komisionáře povinností, které při plnění smlouvy převzal. Přičemž podle § 2469 odst. 2 občanského zákoníku se má za to, že tyto náklady jsou v odměně zahrnuty.

V souvislosti se zasílatelstvím důvodová zpráva pouze uvádí, že zasílatelství (spedice) je komisionářské smlouvy a že osnova recipuje dosavadní úpravu obchodního zákoníku. Právě v obchodním zákoníku bychom nalezli v § 601 a následujících právní vymezení smlouvy zasílatelské, podle kterého se zasilatelskou smlouvou zasílatel příkazci zavazuje, že mu vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa do určitého jiného místa, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli úplatu.

Podle občanského zákoníku se

Pokud je ujednáno, že zasílatel obstará pro příkazce od příjemce zásilky přijetí peněžních prostředků nebo že uskuteční jiný inkasní úkon dříve, než příjemci vydá zásilku nebo doklad umožňující se zásilkou nakládat, použijí se přiměřeně i ustanovení o Problematikou dokumentárního inkasa se občanský zákoník zabývá v § 2699 a 2700, kde vymezuje, že při dokumentárním inkasu se obstaravatel inkasa vůči příkazci zavazuje vydat třetí osobě dokumenty, zaplatí-li tato osoba proti vydání dokumentů určitou peněžní částku, nebo provést před vydáním dokumentů jiný inkasní úkon, a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu. Dojde-li ke ztrátě, zničení nebo poškození dokumentů v době, kdy je má obstaravatel inkasa u sebe, nahradí obstaravatel inkasa příkazci škodu tím způsobenou. To neplatí, nemohl-li obstaravatel inkasa škodu odvrátit ani při vynaložení odborné péče.

V případě, že smlouva není uzavřena v písemné formě, má zasílatel právo žádat, aby mu příkazce doručil Podle § 2473 občanského zákoníku může zasílatel užít k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele). Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat.

Způsob a podmínky přepravy zasílatel ujedná s vynaložením potřebné péče tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce, které zasílatel zná. Povinnost pojistit zásilku má zasílatel, jen bylo-li to ujednáno. Neposkytne-li příkazce zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, nahradí škodu, která zasílateli vznikne porušením této povinnosti.

Zasílatel podá příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo na ní již vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak nahradí příkazci škodu způsobenou tím, že příkazce takto nezpravil. Hrozí-li podstatná škoda na zásilce bezprostředně a není-li čas vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s nimi, má zasílatel právo zásilku prodat podle § 2126 a 2127 občanského zákoníku, které se zabývají výše vymezeným Pro úplnost doplňme, že podle § 2127 občanského zákoníku platí, že pokud hrozí věci rychlá zkáza a není-li na upozornění čas, není upozornění nutné.

Vznikne-li na převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel ji nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit. Věděl-li příjemce zásilky o pohledávce zasílatele ze zasílatelské smlouvy vůči příkazci, anebo musel-li o ní vědět, stává se přijetím zásilky ručitelem za tuto pohledávku.

Pokud nebyla výše odměny ujednána, náleží zasílateli přiměřená odměna, jaká se v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle poskytuje. Zasílateli kromě toho náleží i náhrada nákladů účelně vynaložených při plnění smlouvy. Zasílatel má k zásilce, dokud je zásilka u něho nebo dokud má listiny, které ho opravňují se zásilkou nakládat, příkazce vyplývajících ze smlouvy. To platí i v případě, že zásilka nebo listiny jsou u někoho, kdo je má u sebe zasílatelovým jménem. Zástavním právem se zabývá § 1309 až 1394 občanského zákoníku, kde je mimo jiné vymezeno, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Mezizasílatel uplatní na žádost dřívějších zasílatelů všechna práva, která jim přísluší z jejich zástavního práva, a má právo i povinnost jejich práva uspokojit. Uspokojí-li je, přecházejí na něho spolu se zástavním právem, které je zajišťuje. V § 2482 občanského zákoníku pak nalezneme, že v ostatním se na zasílatelství použijí přiměřeně ustanovení o komisi.

Důvodová zpráva mimo jiné uvádí, že vzhledem k tomu, že občanský zákoník má zahrnout úplný katalog smluvních typů, zařazují se do osnovy i ustanovení o obchodním zastoupení. Tím mimo jiné nalezne logiku i dosavadní vyjádření požadavku v základním ustanovení, že obchodním zástupcem může být jen nezávislý podnikatel, který v obchodním zákoníku nemá zvláštní opodstatnění.

V obchodním zákoníku bychom se v § 652 a následujících setkali s právní úpravou smlouvy o obchodním zastoupení, podle které se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Mimo jiné zde také bylo vymezeno, že obchodním zástupcem nemůže být osoba, která může jako orgán zavazovat právnickou osobu, společník či člen podle zákona zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo členy, nebo likvidátor nebo insolvenční správce.

podle občanského zákoníku Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

nemůže být osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu, ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce. K opačným ujednáním se nepřihlíží.

Obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání se na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o

Pokud je obchodním zástupcem zahraniční osoba, platí za ujednané území stát, kde má obchodní zástupce sídlo v době uzavření smlouvy.

Bylo-li ujednáno nemá zastoupený právo na rozhodném území nebo pro určený okruh osob využívat jiného obchodního zástupce. ani uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby. Zastoupený má právo uzavírat obchody, na které se vztahuje výhradní obchodní zastoupení, i bez součinnosti obchodního zástupce. V takovém případě však obchodnímu zástupci vzniká právo na provizi, jako by tyto obchody byly uzavřeny s jeho součinností.

Nevyplývá-li ze smlouvy, že je obchodní zastoupení výhradní, může zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obchodním zastoupením, jaké ujednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, i na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

Podle § 2489 občanského zákoníku obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. Obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů. Nemůže-li obchodní zástupce vykonávat svou činnost, sdělí to zastoupenému bez zbytečného odkladu.

Pokud je ujednáno právo obchodního zástupce uzavírat obchody jménem zastoupeného, lze takové obchody uzavřít jen za obchodních podmínek určených zastoupeným, neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem.

Pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného, nesmí obchodní zástupce sdělit třetí osobě údaje, které od zastoupeného získal, ani tyto údaje využít pro sebe nebo pro jiné osoby, ledaže s tím zastoupený souhlasí. Totéž platí o údajích, které se obchodní zástupce nedozvěděl přímo od zastoupeného, ale při plnění svých povinností podle smlouvy, a jejichž použití by zastoupenému mohlo přivodit újmu. Tato povinnost obchodního zástupce trvá i po zániku obchodního zastoupení.

Podle § 2492 občanského zákoníku obchodní zástupce ručí, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu, který zastoupenému navrhl k uzavření, nebo který jménem zastoupeného sám uzavřel, jen zavázal-li se k tomu v písemné formě a byla-li za převzetí ručení ujednána zvláštní úplata. Získá-li obchodní zástupce při své činnosti doklady, které mohou být významné pro ochranu oprávněných zájmů zastoupeného, uchová je po potřebnou dobu.

Zastoupený také poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci vztahující se k předmětu obchodů a předá mu všechny podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností, přičemž předané podklady a věci zůstávají ve vlastnictví zastoupeného. Obchodní zástupce je po ukončení obchodního zastoupení zastoupenému vrátí, ledaže byly vzhledem k své povaze při obchodním zastoupení spotřebovány.

Zastoupený také sdělí obchodnímu zástupci bez zbytečného odkladu, zda obchod obstaraný obchodním zástupcem přijal, nebo odmítl, popřípadě zda jej nesplnil. Předpokládá-li zastoupený významné snížení rozsahu činnosti proti tomu, co obchodní zástupce mohl rozumně očekávat, oznámí to obchodnímu zástupci v rozumné době.

Podle § 2499 občanského zákoníku platí, že pokud nebyla výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů. Nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání. Pokud je základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně zastoupeného. Každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady obchodnímu zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi.

Obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy. má obchodní zástupce právo na provizi i za obchod uskutečněný se třetí osobou z území nebo z okruhu osob, na které se výhradní obchodní zastoupení nevztahuje. má obchodní zástupce právo na provizi, byl-li obchod uskutečněn především v důsledku jeho činnosti v přiměřené době po zániku obchodního zastoupení, anebo učinila-li třetí osoba za podmínek popsaných v tomto odstavci vůči obchodnímu zástupci nebo zastoupenému objednávku před zánikem obchodního zastoupení.

Právo na provizi podle § 2501 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (popsáno v předchozím odstavci) obchodnímu zástupci nevzniká, má-li právo na provizi podle § 2501 odst. 3 občanského zákoníku (tj. v předchozím odstavci popsaná situace ohledně zániku obchodního zastoupení) předchozí obchodní zástupce, ledaže je vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba obchodní zástupce.

V případě, že bylo ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi již obstaráním této příležitosti. Nebylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi v okamžiku, kdy zastoupený splnil povinnost nebo byl povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, anebo kdy třetí osoba splnila závazek z takové smlouvy.

v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Má-li však třetí osoba splnit své povinnosti až po uplynutí doby přesahující šest měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci právo na odměnu uzavřením obchodu. Podle § 2505 občanského zákoníku je provize splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo.

Zastoupený předá obchodnímu zástupci výkaz o dlužné provizi nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém se provize stala splatnou. Ve výkazu uvede hlavní údaje rozhodné pro vypočtení provize.

Pokud je zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo. To neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného. Právo na odměnu a na ujednanou náhradu nákladů obchodní zástupce nemá, byl-li při uzavírání obchodu činný pro obě strany jako obchodní zástupce nebo jako zprostředkovatel.

na jakou dobu se obchodní zastoupení zřizuje, a neplyne-li to ani z účelu smlouvy, pak platí, že obchodní zastoupení bylo ujednáno Bylo-li obchodní zastoupení ujednáno na a řídí-li se strany smlouvou i po uplynutí ujednané doby, hledí se na obchodní zastoupení, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou.

Pokud je obchodní zastoupení ujednáno na dobu neurčitou, lze je vypovědět. je pro první rok trvání obchodního zastoupení jeden měsíc, pro druhý rok dva měsíce a pro třetí rok a další roky tři měsíce. K ujednání kratší výpovědní doby se nepřihlíží. Ujednají-li strany delší výpovědní dobu, nesmí být doba, kterou je vázán zastoupený, kratší než doba, kterou musí dodržet obchodní zástupce. Výpovědní doba končí posledním dnem kalendářního měsíce.

Uvedené se použije na obchodní zastoupení, na které se podle § 2509 občanského zákoníku (tj. výše popsané trvání obchodního zastoupení) hledí, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou, přičemž výpovědní doba bude počítána s přihlédnutím k době trvání obchodního zastoupení předcházejícího jeho přeměně na dobu neurčitou.

Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, má podle § 2512 občanského zákoníku každá strana právo obchodní zastoupení vypovědět, nedosáhl-li objem obchodů v posledních dvanácti měsících objemu určeného ve smlouvě. Nebyl-li objem obchodů ujednán, rozhoduje objem přiměřený odbytovým možnostem. Ustanovení § 2510 a 2511 občanského zákoníku (popsané v předchozích dvou odstavcích) se použijí obdobně.

Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a používá-li zastoupený jiného obchodního zástupce, může dotčený obchodní zástupce Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a vykonává-li obchodní zástupce stejnou činnost, ke které je zavázán vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, může zastoupený vypovědět obchodní zastoupení i bez výpovědní doby.

Podle § 2514 občanského zákoníku platí, že pokud zanikne obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud:

Jsou-li splněny výše uvedené podmínky, není právo na zvláštní odměnu dotčeno ani zaniklo-li obchodní zastoupení smrtí obchodního zástupce. Výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Trvalo-li obchodní zastoupení méně než pět let, vypočte se výše zvláštní odměny z průměru odměn za celou dobu jeho trvání. Pokud trvalo méně než rok, nesmí překročit úhrn provizí za celou dobu jeho trvání. není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení.

Strany si mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku obchodního zastoupení vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného. Omezuje-li konkurenční doložka obchodního zástupce více, než vyžaduje potřebná míra ochrany zastoupeného, může soud konkurenční doložku omezit.

V § 2519 občanského zákoníku nalezneme vymezení zakázaných ujednání. od § 2489, 2495 občanského zákoníku, § 2496 odst. 1 občanského zákoníku, § 2497 nebo 2498 občanského zákoníku. Jedná se tak například o ustanovení podle kterého zastoupený obstará a obchodnímu zástupci sdělí údaje nezbytné k plnění jeho povinností, o ustanovení vymezující, že zastoupený poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci vztahující se k předmětu obchodů, že zastoupený sdělí obchodnímu zástupci bez zbytečného odkladu, zda obchod obstaraný obchodním zástupcem přijal, nebo odmítl, popřípadě zda jej nesplnil či ustanovení vymezující, že pokud zastoupený předpokládá významné snížení rozsahu činnosti proti tomu, co obchodní zástupce mohl rozumně očekávat, oznámí to obchodnímu zástupci v rozumné době.

od § 2504 odst. 2 občanského zákoníku, § 2505, 2506, 2507, 2514, 2515 a 2516 nebo 2517 občanského zákoníku v neprospěch obchodního zástupce, . Ze zmíněných ustanovení uveďme například ustanovení, podle kterého je provize splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo či ustanovení, vymezující, že právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení.

Podle § 2520 občanského zákoníku se nepoužijí ustanovení o obchodním zastoupení, je-li ujednáno, že zástupce není za svou činnost odměňován. Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí na závazky osob působících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.