Dne 1. 5. 2004 se stala Česká republika součástí Evropské unie a v důsledku této skutečnosti se začali naši občané při svém pohybu v rámci Společenství řídit nařízeními Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72 . Vzhledem k četným změnám, reagujícím přirozeným vývojem na počáteční stav této nadnárodní úpravy, se však stala tato nařízení příliš rozsáhlými a složitými. S účinností od 1. 5. 2010 byla tato nařízení nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen „Nařízení“). Tato Nařízení se kromě států Evropské unie vztahují na občany a instituce států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarska – pro všechny tyto státy budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.
Zdravotní pojištění – souběžné příjmy a Evropská unie
Ing.
Antonín
Daněk
Aplikace právních předpisů jediného státu
Prostřednictvím tohoto důležitého principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení se přitom rozumí v celé jeho šíři, tedy včetně všech podsystémů – v České republice například i pojištění zaměstnavatelů pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich.
Z hlediska určení příslušnosti platí, že osoba podléhá právním předpisům státu, ve kterém jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná vykonává svou výdělečnou činnost, bez ohledu na místo (stát) bydliště.
Základním kritériem pro určení příslušnosti je tedy výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu výše uvedených koordinačních Nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.
Souběžné příjmy
Není však výjimkou souběžný výkon výdělečné činnosti ve více členských státech, kdy tak musí být řešena příslušnost k právním předpisům. Dne 8. 6. 2012 bylo v Úředním věstníku Evropské unie publikováno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012, kterým se změnilo nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009.
Novelou bylo mimo jiné doplněno znění čl. 13 odst. 1 nařízení č. 883/2004, v důsledku čehož došlo ke změně při posuzování příslušnosti k právním předpisům (tzn. určení státu pojištění) v případě, kdy je osobou vykonáváno zaměstnání na území dvou a více členských států. Pravidla byla doplněna následujícím způsobem:
1.
Pokud zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti (tj. že na činnost vykonávanou ve státě bydliště připadá alespoň 25 % pracovní doby nebo odměny) ve státě bydliště, podléhá právním předpisům členského státu bydliště.
2.
Nevykonává-li zaměstnanec podstatnou část činnosti ve státě svého bydliště, pak platí, že:
a)
má-li pouze jednoho zaměstnavatele, nebo má-li více zaměstnavatelů sídlících pouze v jediném členském státě, podléhá právním předpisům tohoto členského státu, na jehož území má/mají zaměstnavatel/é sídlo nebo místo podnikání,
b)
má-li dva nebo více zaměstnavatelů sídlících ve dvou členských státech, z nichž jedním je stát bydliště, pak podléhá právním předpisům toho z uvedených dvou států, který není státem bydliště osoby,
c)
má-li dva nebo více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech jiných, než je stát bydliště, pak zaměstnanec podléhá předpisům státu bydliště.
Takzvaná podstatná část činnosti
Za výdělečnou činnost se považuje ta činnost, která je za zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost považována předpisy o sociálním zabezpečení státu pojištění. V případě výkonu výdělečné činnosti ve dvou nebo více členských státech se na osobu vztahují právní předpisy státu bydliště za předpokladu, že vykonává v tomto státě výše zmíněnou podstatnou část své činnosti. Podmínka podstatné části činnosti se považuje za splněnou tehdy, jedná-li se alespoň o 25 % z hlediska:
–
pracovní doby nebo mzdy zaměstnance,
–
obratu, pracovní doby, množství poskytovaných služeb a příjmu u osoby samostatně výdělečné činné (dále jen „OSVČ“).
Přičemž je brán v úvahu i očekávaný vývoj v příštích 12 měsících. Pro daný účel postačí splnění alespoň jednoho ze stanovených kritérií.
Příslušnost k pojištění je na žádost osoby určena pověřenou institucí státu bydliště, kdy v České republice je touto institucí Česká správa sociálního zabezpečení.
Pokud OSVČ vyvíjí svoji činnost ve dvou členských státech a ani v jednom z nich nebydlí, je v tomto případě určující centrum činnosti.
Nesprávný postup zaměstnavatele
V praxi jsem se již vícekrát setkal s případy, kdy český zaměstnavatel (neznaje skutečný stav věci – tedy současný výkon zaměstnání této osoby ve státě bydliště) nesprávně odváděl pojistné za tyto zaměstnance české zdravotní pojišťovně. Pokud dojde k takové situaci, musí zaměstnavatel na základě formuláře A1 z členského státu promptně:
–
přihlásit se jako plátce pojistného do registru příslušné zdravotní pojišťovny (instituce provádějící zdravotní pojištění) v členském státě a přihlásit zde zaměstnance,
–
neprodleně přesměrovat platby pojistného zdravotní pojišťovně zaměstnance ve státě pojištění,
–
doplatit této zdravotní pojišťovně dlužné pojistné za příslušné kalendářní měsíce,
–
plnit další zákonné povinnosti stanovené právní úpravou daného státu v oblasti zdravotního pojištění,
–
odhlásit zaměstnance a požádat českou zdravotní pojišťovnu o vrácení přeplatku na pojistném vzniklého z uvedeného důvodu.
Přeplatek vrátí zdravotní pojišťovna (povětšinou na základě provedené kontroly) v zákonné lhůtě za předpokladu, že vůči plátci neeviduje žádný splatný závazek. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že tato osoba předloží českému zaměstnavateli potvrzený formulář A1, vystavený příslušnou zahraniční institucí.
PŘÍKLAD
Předejít této nežádoucí situaci lze například tím způsobem, že dotyčná osoba vystaví českému zaměstnavateli čestné prohlášení například tohoto znění:
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že moje zaměstnání u zaměstnavatele ..…….. je mým jediným zaměstnáním ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009. Pokud dojde ke změně v příslušnosti k právním předpisům podle těchto nařízení, oznámím zaměstnavateli novou skutečnost do 8 dnů ode dne této změny.
Ve ……............…. dne …….........…. Podpis………...............…….
V této souvislosti upozorňujeme, že osoba je povinna informovat příslušnou instituci ve státě výkonu výdělečné činnosti i v místě bydliště o jakékoli změně situace, významné z hlediska příslušnosti, resp. nároku podle Nařízení. Za nesplnění této povinnosti může být udělena sankce podle národních právních předpisů.
Princip „zrcadlovosti“
Postupy osob, orgánů či příslušných institucí členských států obecně vycházejí z principu tzv. „zrcadlovosti“, což znamená, že při řešení vzniklých situací jsou analogicky aplikovány obdobné podmínky.
Proberme si nyní postupy v případě, kdy se zaměstnanec českého zaměstnavatele rozhodne pro současný výkon zaměstnání v jiném členském státě.
Protože byl zaměstnanec s trvalým pobytem na území České republiky před zahájením souběžného zaměstnání v členském státě zdravotně pojištěn v České republice, je třeba kontaktovat příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení. Tato instituce ve smyslu výše uvedeného určí, kterým právním předpisům sociálního zabezpečení (tedy zda českým nebo členského státu) bude dotyčná osoba podléhat. Do doby, než zaměstnavatel obdrží formulář A1 (rozhodnutí o příslušnosti k právním předpisům), odvádí pojistné na zdravotní pojištění za podmínek a ve výši, jako by se jednalo o zaměstnání pouze na území České republiky.
Následně je vydáno rozhodnutí. Bude-li příslušným státem Česká republika, pokračuje český zaměstnavatel standardně dál v odvodu pojistného. Zahraniční zaměstnavatel je povinen odvádět pojistné do českého systému z příjmů ze zaměstnání v členském státě.
V případě, že příslušný bude členský stát, předloží zaměstnanec českému zaměstnavateli formulář A 1 z tohoto státu. Na žádost českého zaměstnavatele bude pojistné za dobu souběhu zaměstnání českou zdravotní pojišťovnou vráceno, zároveň však bude zapotřebí urychleně doplatit pojistné zahraniční zdravotní pojišťovně. S dokladem A 1 je zapotřebí kontaktovat českou zdravotní pojišťovnu, neboť osoba přestává být účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění.
Souběh zaměstnání a podnikání
Pokud je osoba ze státu Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska zaměstnána v jednom z těchto států a podniká v jiném z těchto států, je pojištěna ve státě, ve kterém vykonává zaměstnání. Do tohoto státu je tedy placeno i pojistné ze samostatné výdělečné činnosti a zároveň ve státě pojištění vzniká nárok na dávky, jejichž konkrétní obsah a rozsah určují právní předpisy, podle nichž jsou dávky poskytovány a hrazeny.
Návrat do českého systému a nároky na dávky
Po ukončení výkonu výdělečné činnosti v některém z členských států je zapotřebí kontaktovat příslušnou českou zdravotní pojišťovnu za účelem obnovení pojistného vztahu v České republice s podmínkou doložení potvrzení o době pojištění po celou dobu pobytu v zahraničí. Pojištění v České republice nelze obnovit, pokud pojištění v jiném členském státě trvá například z důvodu pobírání dávek odvozených z této výdělečné činnosti (dávky v nezaměstnanosti, nemocenské dávky aj.).
Po ukončení výdělečné činnosti v jiném členském státě a po návratu do České republiky není vždy nárok na českou podporu v nezaměstnanosti. Obecně platí, že dávky v nezaměstnanosti poskytuje stát, ve kterém osoba naposledy pracovala. Výjimka platí pouze v případě, kdy osoba během posledního zaměstnání bydlela v České republice, což splňují zejména příhraniční pracovníci (pendleři) a osoby pracující v zahraničí jen krátkodobě – tito pracovníci mohou po skončení zahraniční výdělečné činnosti žádat o dávky v nezaměstnanosti na českém úřadu práce.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2017.