Jednou z otázek, kterou si plátce DPH při poskytování plnění často pokládá, je, kdy má správně uplatněnou DPH z tuzemských plnění odvést. V případě, že by totiž byla odvedena DPH později, než zákon ukládá, hrozí plátci, že bude povinen uhradit správci daně časový úrok z prodlení za pozdní úhradu DPH. Tento článek se zabývá časovým okamžikem, kdy je plátce povinen DPH odvádět z tuzemských plnění a obsahuje také praktické příklady.
Kdy se DPH odvádí?
Mgr. Ing.
Alena
Wágner Dugová
Pravidla stanovená zákonem o DPH
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“) určuje pravidla, kdy nastává datum povinnosti přiznat DPH. Jedná se tedy o stanovení dne, kdy je plátce povinen odvést DPH a zároveň dané plnění vykázat v příslušných daňových tvrzeních (tedy v případě plnění podléhajících české DPH jde o přiznání k DPH a kontrolní hlášení). Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit je stanoven v § 20a zákona o DPH, který stanoví, že povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, pokud je ale přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění přijata úplata, tak vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky již ke dni přijetí úplaty. Podle tohoto pravidla se tedy DPH odvádí již z přijaté zálohy, pokud předchází datum uskutečnění zdanitelného plnění. Zálohou se často obchodní partner jistí, že mu jeho zákazník za dané plnění zaplatí, ale v takovém případě je povinen ze zálohy odvést DPH právě ke dni přijetí takové zálohy. Základem daně v případě přijaté úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je pak podle § 36 odst. 2 zákona o DPH částka přijaté úplaty snížená o daň, což znamená, že přijatá záloha je považována za částku včetně DPH. Pro úplnost lze dodat, že v minulosti byla stanovena odlišná pravidla pro plátce, kteří nevedli účetnictví, protože ti nemuseli odvádět DPH z přijatých záloh. Podle současné úpravy zákona o DPH však již není rozd