Česká společnost vlastní strojní zařízení. Toto strojní zařízení se v roce 2019 porouchalo, přičemž se jednalo o událost, kterou je možné uplatnit jako škodní událost u pojišťovny. V roce 2019 pojišťovna vydala písemnost, na základě které je zcela jasné, že bude plnit, a to v předepsané výši, částka je zde uvedena. Nicméně v roce 2019 nedošlo k realizaci opravy. Jakým způsobem účetně a daňově tuto transakci zachytit? Buď v roce 2019 účtovat předpis pohledávky do zdanitelných výnosů a zároveň účtovat o nedaňové rezervě na opravu, nebo účtovat o předpisu pohledávky do zdanitelných výnosů až v roce 2020 a rovněž v roce 2020 bude účtováno o opravě stroje (zde by byla ctěna zásada účtování N a V do období, se kterými věcně a časově souvisejí).
Otázky a odpovědi: Účtování pojistné události
Ing.
Ivana
Pilařová
Při řešení tohoto sporu vyjděme ze dvou základních účetních zásad – zásady věrného zobrazení (tj. popisu toho, co se stalo) a zásady časové a věcné souvislosti.
a) Zásada věrného zobrazení
– realita je taková, že došlo v roce 2019 k poškození, které je kryto pojistnou náhradou – tj. došlo ke vzniku pojistné události. Účetnictví zachytí v každém případě pojistnou náhradu jako pohledávku a výnos, a to proto, že vznikl právní nárok na pojistnou náhradu, a to samotným faktem, že došlo ke škodě, která je pojištěná. Poškození stroje bude, podle mého názoru, v účetnictví zachyceno opravnou položkou k dotyčnému zařízení (MD 559/D 09X), čímž vznikne náklad, který proti výnosu „hledáte“. To podle mého názoru vyjadřuje skutečnost, která nastala.Oprava v daném období nenastala, nebudeme proto o ní účtovat, a to ani dohadnou položkou pasivní (ta se týká pouze nákladů, které již vznikly a u nichž neznáme přesnou částku).
Ohledně tvorby rezervy na opravu – myslím, že by bylo možné ji tvořit, nicméně spolu s vytvořenou opravnou položkou k poškozenému majetku by se jednalo o duplicitní náklad. Pokud se opět vrátím k čisté zásadě věrného zobrazení, realitou je poškozený stroj, a proto bych se přiklonila k opravné položce.
b) Zásada časové a věcné souvislosti
– obvykle je tato zásada (ne přesně) vykládána jako zahrnutí nákladu (v tomto případě opravy) a výnosu (v tomto případě pojistné náhrady) do jednoho období. Tak ale tato zásada v § 3 odst. 1 zákona o účetnictví nezní. Podstatou této zásady je přiřazení nákladu ke skutečnosti, ke které se vztahuje (tj. opravy do doby, kdy byla provedena), a taktéž přiřazení výnosu ke skutečnosti a do doby, ke které se vztahuje (tj. k pojistné události). Náklady a výnosy se tedy v jednom období potkat mohou, ale nestane se tak v případě, kdy se v jednom období nepotkají obě skutečnosti (pojistná událost a oprava).Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.