Od začátku letošního roku je účinná povinnost zápisu tzv. skutečných majitelů právnických osob do evidence, kterou spravuje Ministerstvo spravedlnosti. Ačkoliv se primárně jedná o úkol pro právnické osoby, které musejí požadované údaje do seznamu zaznamenat, zákon dopadá také na praxi daňových poradců či účetních, a to tím, že (nejen) tyto profese provádějí při své činnosti tzv. identifikaci a kontrolu klientů. V článku se proto zaměříme na základní parametry právní úpravy, která je i po téměř roční praxi spíše na okraji zájmu veřejnosti.
Evidence skutečných majitelů právnických osob
Mgr. Ing.
Tereza
Krupová,
Ph.D.
Zakotvení pravidel a postupů při zápisu skutečných majitelů právnických osob nalezneme v zákoně č. 253/2008 Sb.,
o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,
ve znění pozdějších předpisů (v praxi se často setkáme s označením „AML zákon“), který mimo jiné popisuje, jaké kdo má povinnosti na poli boje proti praní špinavých peněz. Dále jsou pravidla upravena v zákoně č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících
právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů,
ve znění pozdějších předpisů (dále také „rejstříkový zákon“), který podrobně stanovuje postup a formu zápisu vybraných údajů do evidence.Právní úprava AML zákona hovoří o tzv.
povinných osobách
, které mají do evidence skutečných majitelů právnických osob přístup, a to za předpokladu, že provádějí identifikaci a kontrolu klienta. Mezi tyto osoby se řadí účetní, daňoví poradci, auditoři, advokáti, notáři, banky, obchodníci s cennými papíry
apod. Povinnost kontroly klienta je popsána v § 9 AML zákona. Jedna z jejích součástí je „zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele, pokud je klientem právnická osoba, svěřenský fond nebo jiné právní uspořádání bez právní osobnosti, a přijetí opatření ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele“
[§ 9 odst. 2 písm. b) AML zákona]. Zjišťování majitele pak povinná osoba provádí právě prostřednictvím evidence skutečných majitelů právnických osob. Evidence sama o sobě není běžným veřejným seznamem, přístup do ní mají jen zákonem vyjmenované osoby a instituce (nejedná se tedy jen o zmíněné povinné osoby, přístup do evidence mají například správce daně, orgány činné v trestním řízení, soudy pro účely soudního řízení atp.).
Na koho evidence dopadá
Povinnost zápisu skutečného majitele se vztahuje primárně na právnické osoby, které jsou zapsány
do obchodního rejstříku
(tedy obchodní korporace
a družstva, ale také právnické osoby, které jsou do rejstříku zapisovány povinně i bez ohledu na své podnikání). Tyto subjekty musely povinnost splnit do 1. 1. 2019
. Nově vzniklé právnické osoby tohoto typu musejí skutečného majitele do evidence zapsat bez zbytečného odkladu po svém vzniku. Pravidla evidence se však týkají také ostatních právnických osob zapsaných do dalších veřejných rejstříků (celkem se jedná o šest veřejných rejstříků – kromě obchodního rejstříku jde o rejstřík nadační, společenství vlastníků jednotek, spolků, ústavů a obecně prospěšných společností; dále povinnost dopadá i na svěřenské fondy). Subjekty, které se zapisují
do jiného než obchodního rejstříku
, tedy ty právnické osoby, které jsou evidovány v rámci ostatních vyjmenovaných rejstříků, mají na zápis ještě čas, jelikož musejí svoji povinnost splnit do 1. 1. 2021
.Skutečný majitel právnické osoby
Rejstříkový zákon ve svém § 118b uvádí, že skutečný majitel se posuzuje podle AML zákona. Skutečným majitelem by měla být z povahy věci
osoba fyzická,
tedy člověk. Zákon definici uvádí v § 4 odst. 4, pro přehlednost si uveďme zákonný text:„Skutečným majitelem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti. Má se za to, že při splnění podmínek podle věty první skutečným majitelem je
a)
u obchodní
korporace
fyzická osoba,1.
která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní
korporace
nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,2.
která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,
3.
která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní
korporace
, nebo4.
která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3,
b)
u spolku, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků jednotek, církve, náboženské společnosti nebo jiné právnické osoby podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností fyzická osoba,
1.
která disponuje více než 25 % jejích hlasovacích práv,
2.
která má být příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků, nebo
3.
která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodu 1 nebo 2,
c)
u nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti fyzická osoba nebo skutečný majitel právnické osoby, která je v postavení
1.
zakladatele,
2.
svěřenského správce,
3.
obmyšleného,
4.
osoby, v jejímž zájmu byla založena nebo působí nadace, ústav, nadační fond, svěřenský fond nebo jiné uspořádání bez právní osobnosti, není-li určen obmyšlený, a
5.
osoby oprávněné k výkonu dohledu nad správou nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti.
Je možné shrnout, že zákonná definice stanovuje
dva přístupy při stanovení skutečného majitele právnické osoby
:1.
Dle
fakticity
– u tohoto přístupu je rozhodný skutečný vliv na právnickou osobu. Jedná se o opravdovou (faktickou) možnost ovládání osoby, respektive možnost, ať už přímo či nepřímo, daný vliv vykonávat. Pokud nejde skutečný majitel určit tímto způsobem, je potřeba postupovat podle tzv. právních domněnek (viz níže). U některých typů právnických osob [nadace, nadační fondy a jiných dle § 4 odst. 4 písm. c) AML zákona] se pak výslovně stanoví, kdo se považuje za skutečného majitele (zakladatel, svěřenský správce, společenství vlastníků jednotek a další), ačkoliv fakticky tyto typy právnických osob svého reálného „majitele“ nemají (jsou zřizovány v něčí prospěch).2.
Dle
právní domněnky
– v textu je právní domněnka uvozena vždy výrazem „má se za to
“. Tudíž jde o předpoklady, které platí, dokud nejsou vyvráceny nějakou jinou skutečností. V praxi se pak bude muset zkoumat reálné fungování právnické osoby, hledat majetkovou účast, podíly, členství ve statutárních orgánech atp. Lze konstatovat, že určování skutečného majitele podle zákonných domněnek v praxi patrně většinově převáží, jelikož mnoho právnických osob zapisovaných v obchodním rejstříku má komplikovanou či roztříštěnou vlastnickou strukturu. Tato vlastnická struktura, včetně např. výpisu z obchodního rejstříku, organigramu se bude přikládat k návrhu na zápis skutečného majitele do evidence. Obecně bude nutné posoudit, jaký je poměr mezi podíly, majetkovými a hlasovacími právy či možností ovlivňovat právnickou osobu.Zápis
Základní informace k zápisu a inteligentní formulář, který právnická osoba online vyplňuje, je k nalezení na speciálních internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti (https://issm.justice.cz/). Ministerstvo spravedlnosti poskytlo i základní návod na zápis a informace potřebné k nahlížení do evidence.
Údaje, které se o skutečném majiteli právnické osoby (tedy o konkrétní fyzické osobě) do evidence vkládají a které jsou zároveň potřebné při kontrole klienta dle AML zákona, jsou následující:
1.
jméno
a adresa
místa pobytu (popř. rovněž bydliště, jestliže se liší od adresy místa pobytu);2.
datum narození
a rodné číslo (pokud bylo skutečnému majiteli rodné číslo přiděleno);3.
státní příslušnost
;4.
údaj o
skutečnosti zakládající postavení skutečného majitele
, a to: a)
údaj o podílu na hlasovacích právech (zakládá-li se na přímé účasti v právnické osobě),
b)
údaj o podílu na rozdělovaných prostředcích (zakládá-li se na skutečnosti, že je jejich příjemcem) nebo údaj o jiné skutečnosti (pokud je postavení skutečného majitele založeno jinak).
Údaj vztahující se k poslednímu z bodů se bude vždy lišit v závislosti na typu právnické osoby. Tam, kde bude skutečný majitel právnické osoby stanoven například podle právní domněnky, žádná z variant pod bodem a) nebo b) nemusí připadat v úvahu.
Sankce
Právní úprava je k povinným subjektům na první pohled poměrně benevolentní, jelikož nestanovuje
žádné přímé sankce
. Pokud právnická osoba svoji povinnost nesplní, samo o sobě to pro ni neponese automaticky negativní následek – nejedná se o správní delikt či přestupek. Naopak hovoříme o sekundárních následcích, které plynou z jiných právních předpisů. Jelikož celá řada subjektů je při své práci povinna zjišťovat skutečné majitele právnických osob, může mít absence zapsaného údaje vliv na délku různých řízení, poskytování dotací apod. Je také možné, že nesplnění povinnosti bude mít za následek hlášení na Finanční analytický úřad právě v souvislosti s kontrolou a identifikací klienta.Podle § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, se zadavatelům stanovuje povinnost skutečné majitele vyhledávat v evidenci skutečných majitelů, teprve pokud takový údaj chybí, či není věrohodný, mají jej získávat od dodavatelů. Zde je třeba upozornit, že neprovedení zápisu může vést i k
vyloučení ze zadávacího řízení
.Evidence skutečných majitelů právnických osob také pro účetní a jiné povinné osoby podle AML zákona přináší do určité míry zjednodušení při provádění kontroly a identifikace klienta. V praxi je proto vhodné vyhledávat potřebné údaje v dané evidenci a nespokojit se pouze například s čestným prohlášením klienta, kterým by potvrzoval vlastnickou strukturu právnické osoby.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.