Informace GFŘ, koordinační výbory a judikáty

V anglickém originále směrnice Rady 2016/1065 je použito slovo „instrument“, v českém překladu směrnice najdeme slovo „nástroj“, podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), se poukazem rozumí listina. Protože toto označení evokuje jen něco hmotného, přichází Informace GFŘ s výkladem, že poukaz, coby listina, může mít listinnou nebo elektronickou podobu. Poukazem ve smyslu Informace GFŘ nejsou slevové kupony či poukázky typu „při nákupu dvou kusů obdržíte třetí zdarma“.

Poukaz je možný čerpat najednou, ale i postupně. Je možné s ním hradit jedno, ale i více plnění současně. Poukazem jsou poukázky, které mohou být uplatněny na různé volnočasové aktivity, nákup v lékárně či v prodejně knih, a to i v případě, kdy na poukazech není uvedeno zboží či služba, které lze poukázkou čerpat, a veškeré tyto informace jsou k dispozici na internetových stránkách společnosti, která poukázky vydává. Poukazem jsou z pohledu DPH i stravenky.

Prodej jednoúčelového poukazu, u kterého je nutné znát místo plnění a sazbu daně, je zdanitelným plněním, a to i v případě, kdy je prodáván za nižší částku, než je jeho hodnota. Například u poukazu v nominální hodnotě 1 000 Kč včetně daně by při prodeji za 900 Kč vznikla povinnost odvést DPH ve výši 156,20 Kč (základ daně 743,80 Kč).

V případě, že dojde k reklamaci zboží, které bylo hrazeno jednoúčelovým poukazem, je postup následující.

Obchodování s poukazy se neomezuje jen na tuzemsko, za dodání zboží se v případě úplatného převodu považuje i prodej poukazu osobě, která nemá sídlo nebo bydliště v tuzemsku.

V případě víceúčelového poukazu není jeho převod zdanitelným plněním. To nastává až v okamžiku, kdy je víceúčelový poukaz použit k úhradě zboží nebo služby. Pokud není subjektu, kterému je víceúčelovým poukazem hrazeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, známo, za kolik držitel poukazu předmětný víceúčelový poukaz nakoupil, je základem daně částka uvedená na víceúčelovém poukazu snížená o daň. Pokud je dodavateli zboží nebo poskytovali služeb známo, za kolik zákazník víceúčelový poukaz pořídil, je základem daně při prodeji hrazeném poukazem částka, za niž byl poukaz nakoupen. Obchodník, který odvádí daň v jiné výši, než je hodnota uvedená na víceúčelovém poukazu, musí být schopen nižší úhradu za nakoupený poukaz prokázat.

Nejčastěji využívaným víceúčelovým poukazem jsou stravenky. U některých příjemců stravenek jsou zákazníci upozorněni, že na stravenky nevracejí hotovost. Pokud tedy platí držitel stravenky nákup ve výši 96 Kč stokorunovým poukazem u obchodníka, který na stravenky nevrací, odvede obchodník DPH z částky 96 Kč, byť obdržel stravenku v hodnotě 100 Kč. GFŘ k tomu uvádí, že platba stravenkou je dobrovolná a pokud zákazník uhradí plnění stravenkou vyšší hodnoty, než je hodnota poskytnutého plnění, má rozdíl stravenky a hodnoty plnění charakter spropitného, které se nezahrnuje do základu daně za uskutečněná zdanitelná plnění.

Třetí prázdninový den byla v českém jazyce zveřejněna na stránkách Finanční správy poměrně podrobná informace pro cizince, osoby neusazené v tuzemsku, která se týká jejich registrace a vybraných daňových povinností v ČR. Proklikem prvního odkazu Informace je možné se dostat na stránky Finanční správy v angličtině, kde lze téměř totožný dokument stáhnout v anglickém jazyce.

Rozšířením povinnosti podávat souhrnné hlášení i pro identifikované osoby v případě dodání zboží kupujícímu prostřednictvím třístranného obchodu, pokud je identifikovaná osoba prostřední osobou v tomto obchodu (§ 102 odst. 2 ZDPH), došlo i k rozšíření Informace GFŘ k aplikaci institutu nespolehlivé osoby. Závažným porušením povinnosti vztahující se ke správě DPH je od dubna 2019 i opakované porušení povinnosti identifikované osoby, která ani ve stanovené lhůtě ve výzvě správce daně nepodá souhrnné hlášení. Dodatek obsahující rozšíření závažných porušení a změnu některých odkazů na zákon o DPH tak, aby odpovídaly současnému znění zákona, byl zapracován do aktualizované Informace, která byla zveřejněna na internetových stránkách Finanční správy 12. 7. 2019.

Smyslem koordinačního výboru č. 545/15.05.19 bylo vyjasnění Informace GFŘ k uplatňování DPH u společníků společnosti od 1. 7. 2017, konkrétně části 3. nazvané Uskutečňování plnění a vystavování daňových dokladů, kde je uvedeno, že plnění popsaná v situaci 1/ a 2/ uskutečněná vůči třetí osobě i mezi společníky navzájem budou podléhat stejnému daňovému režimu. Jak uvádí autoři koordinačního výboru, Tereza Kubalová a Tomáš Brandejs, takto obecně postupovat nejde. Například při poskytnutí služby s místem plnění podle § 9 odst. 1 ZDPH zákazníkovi usazenému mimo ČR, společník 1 usazený v ČR fakturující zákazníkovi z EU, neuplatní DPH na výstupu. Oproti tomu společníci 2 a 3, usazení taktéž v ČR, takto postupovat nemohou, protože oni musí vůči společníkovi 1 uplatnit tuzemskou daň, neboť místo zdanění je v jejich případě v tuzemsku. Proto byl GFŘ odsouhlasený navrhovaný závěr, že smyslem předposledního odstavce v části 3. Informace GFŘ bylo potvrdit, že v obou situacích popsaných v části 3. dané Informace musí být na daňových dokladech vystavených vůči třetí osobě jednotlivými společníky nebo na daňových dokladech vystavených vůči třetí osobě fakturujícím společníkem a mezi společníky navzájem totožný předmět plnění. Totožný předmět plnění však vždy neznamená totožný daňový režim.

Na konci srpna se Finanční správa na svých internetových stránkách pochlubila, že její zaměstnanci dosud prověřili téměř 7 tisíc daňových subjektů s pozitivním dopadem na státní rozpočet přesahujícím 35 mil. Kč. Kontroly se týkaly poskytovatelů ubytování přes elektronické platformy, což jsou například Airbnb nebo Booking. Jak bylo podrobněji popisováno v Účetnictví v praxi č. 6/2018, musejí si být ubytovatelé z pohledu zákona o DPH vědomi dvou vlivů na své podnikání, a sice toho, že poplatky, které platí internetovým platformám za to, že přes ně mohou nabízet své nemovitosti, jsou často odměnou za službu od osoby neusazené v tuzemsku, a proto se ubytovatelé stávají identifikovanou osobou, která z této služby musí daň odvést, ale nemůže si ji nárokovat. Tím druhým, na co si musejí dát pozor, je obrat pro registraci coby plátce DPH. I ti, co nabízejí svůj byt po babičce k ubytování výletníků, totiž poskytují ubytovací službu, která není osvobozeným pronájmem, ale zdanitelnou ubytovací službou započítávanou do obratu pro registraci plátce DPH.

Předmětem sporu, který vyústil do předběžné otázky vůči Soudnímu dvoru Evropské unie, byla zamítnutá žádost o vrácení daně. Francouzská daňová správa takto rozhodla na základě toho, že německá společnost Sea Chefs neodpověděla ve stanovené lhůtě jednoho měsíce na žádost o doplňující informace, kterou jí francouzský správce daně zaslal.

Finanční úřad pro hlavní město Prahu používá ve Výzvě k odstranění pochybností a poskytnutí doplňujících údajů taktéž lhůtu do jednoho měsíce ode dne doručení výzvy v souladu s § 82b odst. 4 ZDPH. V Poučení úřad uvádí, že:

Lhůta jednoho měsíce stanovená v článku 20 odst. 2 směrnice 2008/9/ES však není podle Soudního dvora prekluzivní lhůtou.

Rozhodnutí o zamítnutí vrácení daně na základě nedodržení lhůty pro poskytnutí doplňujících údajů tak není definitivní.

Ve sporu týkajícím se lotyšské společnosti Kuršu zeme byla Soudnímu dvoru Evropské unie položena předběžná otázka, zda brání zákazu odpočtu DPH skutečnost, že daňový subjekt byl vědomě zapojen do vykazování simulovaných plnění, aniž je popsáno, jakým způsobem výsledek těchto konkrétních plnění poškozuje státní rozpočet v důsledku neodvedení DPH. Společnost Kuršu zeme byla součástí řetězového obchodu, kdy na počátku byl prodej zboží, které se nacházelo v Litvě, společnosti z Lotyšska. Než byla vystavena faktura za zboží na společnost Kuršu zeme, proběhlo ještě několik přeprodejů daného zboží mezi lotyšskými společnostmi, čímž tím posledním byl prodej na Kuršu zeme, která toto zboží v Litvě vyzvedla a přepravila do svého závodu v Lotyšsku. Zboží koupila Kuršu zeme s lotyšskou DPH. Daňová správa posoudila daný obchod z pohledu Kuršu zeme jako pořízení zboží z EU s nemožností odpočtu DPH, protože Kuršu zeme podle názoru daňové správy nenabyla uvedené zboží od lotyšského prodávajícího, ale přivezla si jej od litevského subjektu, který byl první v řadě, takže proto bylo pořízení od lotyšské společnosti považované daňovou správou za simulované, a tudíž bylo podle daňové správy součástí podvodu v oblasti DPH.

Soudní dvůr se zabýval otázkou zneužití a rozhodl, že zjištění zneužití v oblasti DPH vyžaduje naplnění dvou podmínek, a sice zaprvé, aby výsledkem dotčených plnění bylo získání daňového zvýhodnění, a za druhé, aby ze všech objektivních okolností vyplývalo, že se hlavní účel dotčených plnění omezuje na získání tohoto daňového zvýhodnění. Soud dále uvádí, že skutečnost, že zboží nebylo převzato přímo od vystavovatele faktury (lotyšské společnosti v řadě), ale od prvního v řetězci (litevské společnosti), není nutně důsledkem podvodného skrývání skutečného dodavatele a nepředstavuje nutně zneužití, a nemůže proto samo o sobě odůvodnit závěr, že společnost Kuršu zeme uvedené zboží od jí dodávané lotyšské společnosti nepořídila, tedy že k plnění mezi těmito dvěma společnostmi nedošlo. Jelikož v rámci dodání v řetězci byla jen jedna přeprava, přísluší předkládacímu soudu posoudit, jakému dodání bude tato přeprava přičtena, a podle toho bude dodání vůči Kuršu zeme tuzemským dodáním v rámci Lotyšska nebo z pohledu Kuršu zeme pořízením zboží z Litvy do Lotyšska.

Přínosem tohoto judikátu tedy je, že i když daňová správa může vidět „čerta“ kdekoliv, tak aby mohla plátce zbavit nároku na odpočet z důvodu zneužití, musí prokázat existenci neoprávněného daňového zvýhodnění, ze kterého měl daný plátce prospěch.

Na svém posledním červencovém zasedání schválila vláda usnesením č. 536 Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací daňových předpisů Evropské unie a v oblasti zamezení dvojímu zdanění. Třetí část tohoto návrhu obsahuje změny v DPH, které by měly být účinné od 1. 1. 2020. Schvalovací proces ve Sněmovně absolvuje novela jako tisk č. 572.

Součástí sněmovního tisku č. 580, který na konci srpna doporučil organizační výbor Sněmovny k projednání, je ve třetí části i změna zákona o dani z přidané hodnoty. Mimo jiné je zde navržen nový § 105a s označením Záloha na nadměrný odpočet. První čtení této novely je naplánováno na 34. schůzi Sněmovny, která začala 10. září. Navrhovaná účinnost je prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Podle tiskové zprávy zveřejněné koncem srpna se na prvním společném jednání sešla pracovní skupina, která má za úkol připravit praktické provádění přímé přeshraniční výměny informací v oblasti DPH, která by měla začít podle plánu Finanční správy od roku 2020. Již nyní probíhá podobná výměna informací se slovenskými a polskými finančními úřady.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.