Poslanecká sněmovna obdržela koncem srpna vládní návrh zákona, který implementuje novely daňových předpisů Evropské unie, jež by měly s účinností od 1. 1. 2020 novelizovat oblast daní z příjmů, spotřebních daní, DPH a mezinárodní spolupráce při správě daní. Přestože se předpokládaná účinnost nové úpravy již blíží, nebyl tento vládní návrh zatím projednán ani v prvním čtení. S ohledem na rozsah změn se v těchto legislativních novinkách budeme věnovat pouze změnám v oblasti DPH.
Legislativní novinky k 30. 9. 2019
Novela zákona o DPH
Novela zákona o DPH, která je součástí daňového balíčku, obsahuje úpravy, jejichž účelem je zejména transpozice evropské směrnice Rady (EU) 2018/1910 označované jako tzv. Quick Fixes (v překladu „rychlé záplaty“), jejímž deklarovaným cílem mělo být zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty v obchodě mezi členskými státy (dále jen „Novela Směrnice“). Novela zavádí zejména změny v oblastech osvobození dodání zboží do jiného členského státu, přeshraničních řetězových dodání zboží a intra-komunitárního dodání zboží do skladů typu call-off stock. V návaznosti na účinnost Novely Směrnice je předpokládaná účinnost novely 1. 1. 2020.
Podmínky pro osvobození dodání zboží do jiného členského státu
Novela zákona ruku v ruce s novelizací přímo účinného prováděcího nařízení Rady č. 282/2011 (dále jen „Nařízení“) přináší od Nového roku
významné změny v oblasti prokazování osvobozeného dodání do jiného členského státu
. Novela zavádí vyvratitelnou domněnku,
že doprava nebo odeslání do jiného členského státu je prokázána v případě splnění podmínek uvedených v čl. 45a Nařízení. To pak osvobození od daně váže na doložení různých důkazů vymezených tímto Nařízením, které si navzájem neprotiřečí a jsou vydány různými stranami nezávislými navzájem na prodávajícím a kupujícím.V případě, že zboží bude odesláno prodávajícím nebo na jeho účet,
bude pro uplatnění této vyvratitelné podmínky požadováno,
aby prodávající doložil dva z těchto možných důkazů:
podepsaný nákladní list CMR, náložní list, fakturu za leteckou dopravu, fakturu od dopravce zboží. Pokud by měl plátce k dispozici z těchto důkazů pouze jeden, může dodání do jiného členského státu prokázat i jedním z těchto dokumentů: pojistkou vztahující se k přepravě zboží, bankovním dokladem prokazujícím úhradu přepravy, potvrzením skladovatele v členském státě ukončení přepravy, nebo v praxi zjevně obtížně získatelným úředním dokumentem vydaným orgánem veřejné moci (např. notářem) potvrzujícím ukončení přepravy zboží.Pokud bude
přeprava zajištěna kupujícím
, bude si prodávající muset opatřit navíc ještě Nařízením přesně vymezené písemné potvrzení od pořizovatele
.Přestože splnění těchto podmínek, tedy obstarání dostatečného počtu všech vzájemně si neprotiřečících důkazů od nezávislých stran, může být v praxi v některých případech velmi obtížné, může správce daně dle čl. 45a odst. 2 Nařízení existenci těchto skutkových okolností zpochybnit a vyžadovat prokázání faktického odeslání nebo přepravy zboží do jiného členského státu.
Úroveň požadovaných důkazů tedy bude nastavena velmi vysoko. Nesplnění předložení požadovaných důkazů nicméně nemá automaticky za následek zánik nároku na odpočet. Jak také potvrzuje důvodová zpráva k novele, není prováděcím nařízením, tedy nesplněním v něm uvedených podmínek, dotčena možnost daňového subjektu prokázat skutečné dodání do jiného členského státu jinými důkazními prostředky.
Vedle prokázání odeslání nebo přepravy zboží z tuzemska do jiného členského státu bude
hmotněprávní podmínkou pro uplatnění osvobození
od daně, že pořizovatel zboží sdělí plátci své daňové identifikační číslo (DIČ)
. Důvodová zpráva k novele zákona přitom v této souvislosti uvádí, že toto DIČ by mělo být dodavateli známo nejpozději k okamžiku, ke kterému vznikla povinnost přiznat osvobozené dodání do jiného členského státu. Tato úprava tedy prolamuje dosavadní ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, dle níž není osvobození od daně podmíněno registrací odběratele k DPH v jiném členském státě, jak v rozporu se Směrnicí stanoví i český zákon o DPH (zákon č. 235/2004 Sb.). Dle této judikatury je totiž dostačující, že se jedná o osobu povinnou k dani. V tomto ohledu se tedy tuzemská úprava požadující registraci pořizovatele v jiném členském státě dostane od 1. 1. 2020 do souladu se Směrnicí.Další hmotněprávní podmínkou pro uplatnění osvobození od daně bude
řádné vykázání
daného dodání zboží do jiného členského státu v souhrnném hlášení
. Nesplnění této podmínky bude dle důvodové zprávy možné zhojit i po uplynutí lhůty pro podání souhrnného hlášení, a to například uvedením daného dodání zboží v následném souhrnném hlášení, a to i v probíhajícím daňovém řízení.S ohledem na to, že obě podmínky budou hmotněprávní povahy, při jejich nesplnění nebude dodání zboží do jiného členského státu osvobozeno.
Pravidla pro dodání zboží v řetězci
Novela zavede jednotný postup pro případy prodeje zboží v řetězci několika po sobě následujících prodejů s jedinou přepravou zboží v rámci Evropské unie.
Podle nového pravidla
se odeslání nebo přeprava zboží primárně přiřadí k dodání prostředníkovi
, který bude zajišťovat odeslání nebo přepravu daného zboží. Bude-li tedy zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu, bude toto dodání prostředníkovi dodáním zboží do jiného členského státu, které bude při splnění zákonných podmínek osvobozené od daně. Pokud by nicméně
prostředník sdělil
svému dodavateli pro účely daného dodání zboží daňové identifikační číslo členského státu zahájení odeslání
nebo přepravy tohoto zboží, bude dodání zboží prostředníkovi považováno za dodání zboží bez přepravy a bude tedy zdaněno v zemi zahájení odeslání nebo přepravy zboží.
Přeprava se pak přiřadí dodání zboží od prostředníka jeho odběrateli, které bude při splnění zákonných požadavků osvobozené od daně.Nový režim pro konsignační sklady
Nová harmonizovaná pravidla budou v rámci EU od Nového roku zavedena i u přemístění zboží do tzv. režimu skladu, kdy dodavatel přemístí zboží do jiného členského státu za účelem následného dodání předem známému odběrateli, tj. aniž by se zatím převádělo vlastnické právo ke zboží. V praxi se pro tento typ skladů používá výraz konsignační sklady nebo anglický výraz call-off stock.
Pokud by se v rámci intra-komunitárních plnění u těchto skladů měla uplatnit obecně platná pravidla, vedlo by to ke vzniku dvou uskutečněných plnění. Prvním plněním by bylo přemístění zboží do jiného členského státu s povinností přiznat daň z titulu pořízení zboží, což by vedlo k registraci v daném členském státě. Druhým plněním by bylo následné dodání zboží odběrateli. Některé členské státy, včetně České republiky, tedy v těchto případech používají určitá zjednodušující opatření. Tato opatření se však v různých státech liší, což v praxi působí problémy.
Novela Směrnice tedy nově stanovuje konkrétní
kogentní
, tedy pro členské státy povinnou, úpravu tohoto doposud aplikačně značně roztříštěného zjednodušujícího postupu.Dle nových harmonizovaných pravidel by samotné
přemístění zboží do jiného členského státu nemělo být považováno za uskutečněné plnění.
Nevznikne tedy povinnost přiznat daň při jeho přemístění a následné dodání zboží předem známému odběrateli bude považováno za dodání zboží do jiného členského státu. Daň z titulu pořízení
zboží tedy v tomto případě přizná odběratel ve vazbě na samotný prodej zboží a nikoli ve vazbě na jeho přemístění do skladu jako doposud.
Dojde-li totiž v průběhu 12 měsíců
ode dne ukončení odeslání nebo přepravy daného zboží do tohoto skladu k převodu vlastnického práva na kupujícího, má se dle novelizovaného znění za to, že prodávající uskutečnil dodání zboží
do jiného členského státu a že kupující uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu. Novela pamatuje i na situace, kdy nastane změna v osobě kupujícího. V takovém případě se bude postupovat podle tohoto režimu i nadále, pokud budou stále splněny ostatní základní podmínky režimu skladu a pokud prodávající řádně zaznamená tuto změnu v rámci záznamní povinnosti. Na situaci, kdy bude přemístěné zboží vráceno do původního členského státu, ze kterého bylo přemístěno, bude hleděno, jako by k přemístění zboží nedošlo.
Okamžikem, ke kterému přestane být některá z podmínek plněna, bude prodávající povinen postupovat podle obecně platných pravidel.
V případě, že ve stanovené lhůtě 12 měsíců k následnému dodání zboží předem známému kupujícímu nedojde, bude dnem následujícím po dni uplynutí této lhůty přemístění zboží považováno za dodání zboží za úplatu. Prodávající tedy bude muset vykázat přemístění zboží ve státě ukončení přepravy, což může vést k jeho registraci k DPH v této zemi.
Postup podle tohoto režimu bude možné uplatnit pouze v případě intra-komunitárních plnění mezi osobami registrovanými k dani, kdy prodávající je registrovaný k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží a v členském státě jejich ukončení není usazený a kupující je registrovaný k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.
Použití tohoto režimu bude možné pouze v případě, že již v době zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží bude existovat mezi oběma zúčastněnými osobami
ujednání o následném dodání tohoto zboží kupujícímu
a prodávající bude znát příslušné daňové identifikační číslo kupujícího. Další hmotněprávní podmínkou bude i uvedení přemístění tohoto zboží v záznamní povinnosti a vykázání daňového identifikačního čísla kupujícího v souhrnném hlášení.Aby se zajistilo náležité sledování toku zboží mezi členskými státy, bude se od obou zúčastněných osob vyžadovat, aby vedly
záznamní povinnost pro zboží v režimu skladu,
na něž se tato zvláštní pravidla vztahují, a aby dodavatel údaje o pohybu zboží
v rámci tohoto režimu a o odběratelích (pořizovatelích), kterým je zboží určeno, vykazoval v souhrnném hlášení.
O dalším legislativním vývoji Vás budeme informovat v dalších vydáních tohoto časopisu.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.