Metoda procenta dokončení v původním IAS 11 Stavební smlouvy a v novém IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky

Vydáno: 20 minut čtení

Cílem tohoto příspěvku je vysvětlit účtování metodou procenta dokončení, včetně jejích dopadů do účetních výkazů, srovnat požadavky na aplikaci metody procenta dokončení podle původního IAS 11 a nového IFRS 15 a seznámit čtenáře s příklady, které jsou obsaženy přímo v textu IFRS 15 a vztahují se k metodě procenta dokončení.

Metoda procenta dokončení v původním IAS 11 Stavební smlouvy a v novém IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky
doc. Ing.
Lenka
Krupová,
PhD, MBA
Anglia Ruskin University, Velká Británie
V lednu 2018 vstoupil v účinnost IFRS 15
Výnosy ze smluv se zákazníky
. Tento standard byl nejprve publikován v květnu 2014, avšak následně, v dubnu 2016, byl jeho text ještě upraven a vyjasněn. Standard nahradil původní standardy a
interpretace
vztahující se k vykazování výnosů, konkrétně:
IAS 11
Stavební smlouvy
IAS 18
Výnosy
IFRIC 13
Zákaznické věrnostní programy
IFRIC 15
Smlouvy o výstavbě nemovitostí
IFRIC 18
Transfery aktiv od zákazníků
SIC 31
Výnosy – barterové transakce obsahující reklamní služby
IASB se zabývala projektem „Výnosy“ mnoho let. V průběhu prací na projektu se měnily názory na to, zda i nadále umožnit společnostem vykazovat výnosy tzv. metodou procenta dokončení, podle které se postupovalo v rámci původního IAS 11
Stavební smlouvy
. IFRS 15
Výnosy ze smluv se zákazníky
je totiž založen na modelu, v rámci něhož se vykazují výnosy v okamžiku, kdy zákazník začne ovládat aktivum, které je předmětem smlouvy. Z tohoto základního přístupu by vyplývalo, že společnosti v oblasti stavebnictví (a podobných odvětvích, kde vytvoření aktiva trvá určitou dobu) by měly vykazovat výnosy až v okamžiku, kdy je smlouva dokončena a aktivum je předáno zákazníkovi. Po mnoha diskusích IFRS 15 nakonec metodu procenta dokončení povoluje, i když se striktně vyhýbá jejímu názvu (standard hovoří o průběžném vykazování výnosů – recognition of revenue over time). Na rozdíl od původního IAS 11 (který se vztahoval zejména na oblast stavebnictví, a proto obsahoval výhradně požadavky na vykazování výnosů v tomto a podobných odvětvích), jsou v IFRS 15 obsaženy požadavky na metodu procenta dokončení napříč celým standardem, proto je někdy obtížné rozlišit, která ustanovení se vztahují k metodě procenta dokončení a která nikoli.
Protože v českých účetních standardech není metoda procenta dokončení popsána (a tudíž ani specifické požadavky na její vykazování v účetních výkazech), uvedeme nejprve příklad na její aplikaci, včetně účtování a dopadu do účetních výkazů. Původní IAS 11 uváděl alespoň jeden příklad na tuto metodu, včetně částečné vysvětlivky dopadu do účetních výkazů (účetní zápisy však součástí příkladu nebyly). IFRS 15 obsahuje celkem 63 příkladů na vykazování výnosů. Bohužel, ani jeden z nich přímo nepopisuje metodu procenta dokončení a její praktickou aplikaci.
Příklad 1
Vysvětlení metody procenta dokončení
Společnost uzavřela smlouvu na výstavbu zaoceánské lodi. Podle smlouvy mají práce trvat 1,5 roku, celkové plánované náklady na smlouvu (bez všeobecné administrativní a odbytové režie) byly 200 a smlouva byla uzavřena za cenu 350. V příkladu neuvažujeme o změnách (modifikacích) smlouvy a zároveň zavádíme zjednodušující předpoklad, že skutečně vynaložené náklady se na konci smlouvy přesně rovnaly odhadovaným nákladům (rozpočtu, který byl sestaven na počátku smlouvy). Společnost sestavuje pololetní účetní závěrky. Následující tabulka uvádí údaje o skutečně vynaložených nákladech k datu pololetní rozvahy, údaje o fakturaci a platbách ze strany zákazníka.
 
Vykázání v účetních výkazech
Z příkladu je patrné, že průběžné fakturace jsou v metodě procenta dokončení čistě rozvahovou operací, protože výše výnosů je vypočtena samostatně, naprosto nezávisle na částkách uvedených na fakturách. Zůstatek účtu „Průběžné fakturace“ se při vykazování v rozvaze kompenzuje s účtem „Aktivum ze smlouvy“. Pokud je rozdíl mezi aktivem ze smlouvy a fakturovanými částkami kladný, zůstává tento rozdíl vykázán jako aktivum. Pokud by však byl rozdíl záporný, vykazuje se jeho absolutní hodnota v rozvaze jako závazek ze smlouvy. Standard povoluje pro aktivum a závazek ze smlouvy i jiné názvy. Pro aktiva ze smluv se lze v praxi setkat například s názvy „Costs and estimated earnings in excess of billings on uncompleted contracts“ (Náklady a odhadovaný zisk převyšující průběžné fakturace z nedokončených smluv) nebo „Unbilled receivables on contracts“ (Nevyfakturované pohledávky ze smluv); IAS 11 nazýval tuto rozvahovou položku „Amounts due from customers from contracts“ (Nároky vůči zákazníkům ze smluv).
Pro závazky ze smluv se v praxi často užívá název „Billings in excess of cost and estimated earnings on uncompleted contracts“ (Fakturace převyšující náklady a odhadovaný zisk z nedokončených smluv); IAS 11 pracoval s pojmem „Amounts due to customers from contracts“ (Nároky zákazníků ze smluv).
Rozvahy z výše uvedeného příkladu budou mít v jednotlivých obdobích tuto podobu:
 
Užití metody procenta dokončení v rámci IAS 11 a IFRS 15
Srovnání požadavků na vykazování výnosů metodou procenta dokončení obsažených v původním IAS 11
Stavební smlouvy
a v současném IFRS 15
Výnosy ze smluv se zákazníky
:
Na stavební (a podobné) společnosti se vztahuje bod (c) z výše uvedených požadavků IFRS 15. Kritérium obsahuje dva kroky:
Společnost (prodávající) nemůže aktivum alternativně využít. Příkladem je situace, kdy by prodávajícímu vznikly významné náklady související s přepracováním aktiva, nebo kdy by byl schopen prodat aktivum ve stávajícím stavu pouze s významnou ztrátou.
Společnost (prodávající) má právní nárok na platby za činnosti, které vykonala k určitému datu. Tento nárok musí existovat za všech okolností s výjimkou situace, kdy prodávající nesplní povinnosti vyplývající ze smlouvy.
V Ilustrativních příkladech k IFRS 15 jsou uvedeny následující příklady pro vysvětlení tohoto bodu (volný překlad):
Příklad 2
Aktivum nemá pro společnost alternativní využití
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 15)
Společnost uzavřela smlouvu se zákazníkem (vládní institucí) na výstavbu speciálního satelitu. Společnost staví satelity pro různé zákazníky (jak pro vládní instituce, tak pro komerční společnosti). Design a způsob výstavby každého satelitu se výrazně liší v závislosti na potřebách jednotlivých zákazníků a typu technologie.
Na počátku smlouvy společnost posuzuje, zda je výstavba satelitu smluvní povinností uskutečňovanou průběžně, konkrétně zda má satelit po jeho dokončení pro společnost alternativní využití. I když smlouva výslovně nebrání společnosti, aby prodala dokončený satelit jinému zákazníkovi, společnosti by vznikly významné náklady na předělání satelitu tak, aby jej mohl tento zákazník používat. Společnost tedy nemůže satelit alternativně využít, protože je vytvořen na míru konkrétnímu zákazníkovi.
Příklad 3
Právní nárok na platby za činnosti vykonané k určitému datu
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 16)
Společnost uzavřela smlouvu se zákazníkem na výrobu zařízení. Podle platebního kalendáře musí zákazník zaplatit na počátku smlouvy (jako zálohu) 10 procent smluvní ceny, dále bude zákazník platit pravidelné platby v průběhu výroby zařízení (celkem 50 procent smluvní ceny). Po dokončení zařízení zaplatí zákazník finální platbu ve výši 40 procent ceny. Platby jsou nevratné (s výjimkou situace, kdy prodávající nesplní povinnosti vyplývající ze smlouvy). Pokud by zákazník odstoupil od smlouvy, má společnost nárok pouze na platby, které dosud získala od zákazníka. Žádné další
kompenzace
společnost nemůže nárokovat.
Na počátku smlouvy společnost posuzuje, zda je výroba zařízení smluvní povinností uskutečňovanou průběžně, konkrétně zda má právní nárok na platby za činnosti, které vykonala k určitému datu, pokud by zákazník odstoupil od smlouvy. I když jsou platby nevratné, není jejich součet vždy dostatečný k pokrytí činností, které společnost do příslušného data vykonala. Společnost tedy nemá právní nárok na platby za činnosti, které k určitému datu vykonala.
V tomto případě bude společnost vykazovat zisk z výroby zařízení v konkrétním okamžiku, tj. v okamžiku, kdy zařízení začne být ovládáno zákazníkem. Posuzování, zda má zařízení alternativní využití není již v tomto případě nutné.
Příklad 4
Posuzování, zda je smluvní povinnost splněna průběžně nebo v jednom časovém okamžiku
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 17)
Společnost staví residenční komplex s mnoha byty. Jednotliví zákazníci uzavírají se společností závaznou smlouvu na konkrétní byt. Všechny byty mají podobný půdorys a jsou podobné velikosti, ale ostatní atributy bytů se liší (například umístění bytu v rámci bytového komplexu).
Varianta A – Společnost nemá právní nárok na platby za činnosti provedené do určitého data
Zákazník platí při podpisu smlouvy zálohu, která je vratná pouze v případě, kdy stavební společnost neplní podmínky smlouvy. Zbytek ceny je splatný po dokončení stavby, v okamžiku, kdy zákazník získá možnost fyzického přístupu do bytu. Pokud zákazník odstoupí od smlouvy před dokončením bytu, má stavební společnost nárok pouze na částku zálohy.
Na počátku smlouvy stavební společnost posuzuje, zda je výstavba a předání bytu smluvní povinností uskutečňovanou průběžně. Protože společnost nemá právní nárok na platby za činnosti, které do určitého data vykonala (má nárok pouze na zálohu), nemůže vykazovat výnosy průběžně. Stavební společnost bude účtovat o prodeji bytu v konkrétním okamžiku (při předání bytu zákazníkovi).
Varianta B – Společnost má právní nárok na platby za činnosti provedené do určitého data
Zákazník platí nevratnou zálohou při podpisu smlouvy a následně průběžné platby po dobu výstavby bytu. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že stavební společnost nesmí prodat byt jinému zákazníkovi. Zákazník nemá právo odstoupit od smlouvy (s výjimkou neplnění povinností ze strany stavební společnosti). Stavební společnost má právní nárok na všechny platby od zákazníka uvedené ve smlouvě. Soudní spory, k nimž došlo v minulosti, podpořily práva developerů na plnění od zákazníků (za předpokladu, že developer splní povinnosti vyplývající ze smlouvy).
Na počátku smlouvy stavební společnost posuzuje, zda je výstavba a předání bytu smluvní povinností uskutečňovanou průběžně. Aktivum (konkrétní byt) nemá pro stavební společnost alternativní využití, protože společnost podle smlouvy nesmí prodat byt jinému zákazníkovi (při tomto posuzování se nebere v úvahu možné odstoupení od smlouvy).
Společnost má také právo na platby za činnosti uskutečněné do určitého data (což potvrzují podmínky smlouvy a praxe v příslušném právním prostředí).
V tomto případě bude stavební společnost vykazovat výnosy průběžně. V případě výstavby residenčního komplexu má společnost množství jednotlivých smluv s konkrétními zákazníky. O každé smlouvě společnost účtuje samostatně. Do určování stupně dokončení jednotlivých smluv smí stavební společnost zahrnout stavební práce provedené na počátku výstavby (základy a hrubou stavbu) a práce na společných prostorech.
Varianta C – Společnost má právní nárok na platby za činnosti provedené do určitého data
K variantě C se vztahují stejné skutečnosti jako k variantě B, s výjimkou, že pokud zákazník neplatí, má stavební společnost buď možnost právně vymáhat na zákazníkovi celou smluvní částku, nebo odstoupit od smlouvy s tím, že jí zůstane nedostavěné aktivum a získá nárok na pokutu ve výši části smluvní ceny.
I když stavební společnost může odstoupit od smlouvy (v tomto případě bude povinnost zákazníka vůči společnosti omezena částkou nedostavěného aktiva a předepsanou pokutou), má stavební společnost i v této situaci právo na platby provedené k určitému datu, protože má stále možnost vymáhat na zákazníkovi celou smluvní částku. Skutečnost, že se stavební společnost může rozhodnout odstoupit od smlouvy v případě, kdy zákazník neplatí, nemá na toto posuzování vliv za předpokladu, že právo stavební společnosti požadovat celou smluvní částku je právně vymahatelné.
 
Analýza rozdílů mezi požadavky IAS 11 a IFRS 15 v oblasti užití metody procenta dokončení
Užití metody procenta dokončení podle IAS 11 bylo založeno na otázce, zda lze výsledek ze smlouvy spolehlivě odhadnout. Podle IFRS 15 je nutné posoudit zda (1) aktivum, které v rámci smlouvy vzniká, má (nebo nemá) alternativní využití a (2) zda má společnost právní nárok na platby za činnosti, které provedla na smlouvě do konkrétního data. Při tomto posuzování se bere v úvahu jednak povaha smlouvy, ale také právní prostředí, v němž společnost podniká.
 
Určení stupně dokončení smlouvy
Pokud společnost dojde k závěru, že metodu procenta dokončení lze pro konkrétní smlouvu použít, musí zvolit způsob, jakým bude měřit postup prací na smlouvě.
Srovnání požadavků na určení stupně dokončení smlouvy obsažených v původním IAS 11
Stavební smlouvy
a v současném IFRS 15
Výnosy ze smluv se zákazníky
:
 
Analýza rozdílů mezi požadavky IAS 11 a IFRS 15 v oblasti určení stupně dokončení smlouvy
Metody uvedené v obou standardech se v zásadě neliší, IFRS 15 je v této souvislosti podrobnější. Přínosem IFRS 15 je příklad na zacházení s materiálem, který byl nakoupen pro konkrétní smlouvu, avšak nebyl dosud instalován (v situaci, kdy společnost postupuje podle metody „cost-to-cost“). IAS 11 obsahoval stejný požadavek, avšak bez bližšího vysvětlení na příkladu.
Příklad 5
Nenainstalovaný materiál
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 19, volný překlad)
V listopadu 20X2 uzavřela společnost smlouvu se zákazníkem na rekonstrukci tříposchoďové budovy a instalaci nových výtahů. Celková cena smlouvy je 5 milionů. Celkové odhadované náklady jsou 4 miliony; tato částka obsahuje i výtahy za 1,5 milionu.
Údaje o ceně a nákladech:
Společnost postupuje podle metody „cost-to-cost“. Výtahy budou nainstalovány v červnu 20X3. Protože jsou náklady na výtahy v poměru k celkovým odhadovaným nákladům významné, jejich zahrnutí do výpočtu procenta dokončení k 31. prosinci 20X2 by zkreslilo (nadhodnotilo) procento dokončení. Proto se o tyto náklady musí upravit částka skutečně vynaložených nákladů a cena smlouvy. Společnost vykazuje výnosy z převodu výtahů na úrovni nákladů (tj. s nulovou marží).
K 31. prosinci 20X2 společnost vykázala:
a)
Ostatní vynaložené náklady (bez výtahů) 500 000.
b)
Procento dokončení je 20 % (500 000 / 2 500 000).
K 31. prosinci 20X2 společnost vykáže:
Výpočet vykázaných výnosů:
20 % × 3 500 000 + 1 500 000.
3 500 000 je 5 000 000 (cena smlouvy) - 1 500 000 (cena výtahů).
Výpočet nákladů:
500 000 (ostatní vynaložené náklady) + 1 500 000 (cena výtahů).
Modifikace
smluv
Na rozdíl od IAS 11 neobsahuje IFRS 15 samostatné požadavky na vykazování odchylek (změn v rozsahu smluvených prací), nároků (dodatečných plateb například v případech soudních sporů souvisejících se smlouvou) a pobídek (například dodatečných plateb, pokud společnost dodrží nebo zkrátí termín předání smlouvy). IFRS 15 obsahuje obecné požadavky na vykazování modifikací v ceně smlouvy, které se nevztahují pouze na oblast stavebních (a podobných) smluv, nýbrž na všechna odvětví.
 
Analýza rozdílů mezi požadavky IAS 11 a IFRS 15 v oblasti modifikací smluv
IFRS 15 má vyšší požadavky na zahrnutí modifikací do ceny smlouvy než IAS 11, což může vést k tomu, že se výnosy s nimi související vykáží později než v rámci IAS 11. V Ilustrativních příkladech k IFRS 15 jsou uvedeny dva příklady, které souvisejí s touto problematikou. V následujícím textu je uveden jejich volný překlad.
Příklad 6
Modifikace
, která vede ke kumulativní úpravě výnosů
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 8)
Stavební firma uzavřela smlouvu na výstavbu budovy pro zákazníka na jeho pozemku za cenu 1 milion plus bonusovou platbu 200 000, pokud bude budova dokončena do 24 měsíců. Na počátku smlouvy odhaduje stavební firma:
Na počátku smlouvy stavební firma nezahrnuje bonusovou platbu 200 000 do ceny smlouvy, protože nemůže s vysokou pravděpodobností říci, že se tento výnos v budoucnu nezruší. S výstavbou budovy souvisejí faktory, které jsou mimo kontrolu firmy, včetně například vlivu počasí nebo doby, po kterou bude trvat získání různých povolení ze strany příslušných úřadů. Stavební firma má také málo zkušeností s podobnými typy smluv.
Stavební firma určuje stupeň dokončení smlouvy metodou „cost-to-cost“. Do konce prvního roku firma vynaložila na smlouvu náklady v částce 420 000, procento dokončení tedy bylo 60 % (420 000 / 700 000). Firma znovu posoudila zahrnutí bonusové platby, avšak došla k závěru, že stále nemůže s vysokou pravděpodobností říci, že se tento výnos v budoucnu nezruší. Na konci roku 1 proto firma vykáže:
V prvním čtvrtletí roku 2 se strany dohodly na změně půdorysu budovy, v důsledku čehož se cena smlouvy zvýšila o 150 000 a odhadované náklady o 120 000. Zároveň došlo k prodloužení doby pro bonusovou platbu o 6 měsíců, tj. na 30 měsíců od zahájení smlouvy. Vzhledem k tomu, že se další práce již budou uskutečňovat uvnitř budovy, nebude na ně mít vliv počasí. Proto firma došla k závěru, že již může s vysokou pravděpodobností říci, že se bonusová platba v budoucnu nezruší, tj. že tuto platbu získá. Proto ji nyní může zahrnout do ceny smlouvy.
K datu
modifikace
, tj. v prvním čtvrtletí roku 2, provede stavební firma tyto výpočty:
Nově vykázaný výnos vykáže stavební firma k datu
modifikace
.
Příklad 7
Neschválená změna v rozsahu smlouvy a v ceně
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 9)
Stavební firma uzavřela smlouvu se zákazníkem na stavbu budovy na pozemku zákazníka. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník umožní stavební firmě přístup na pozemek do 30 dnů od podpisu smlouvy. Stavební firma však nemohla vstoupit na pozemek 120 dní po podpisu smlouvy, protože byl pozemek zničen uragánem. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že v případě jakéhokoli zpoždění v přístupu na pozemek (včetně zpoždění zapříčiněného vyšší mocí) má stavební firma nárok na úhradu skutečně vzniklých nákladů, které byly přímo vyvolány tímto zpožděním. Stavební firma může jasně prokázat, že jí tímto zpožděním vznikly náklady, a připravuje žalobu na zákazníka. Zákazník s žalobou nesouhlasí.
Stavební firma posoudila situaci a došla k závěru, že podle podmínek smlouvy je její nárok právně vymahatelný. Proto vykáže svůj nárok jako modifikaci smlouvy, tj. k datu
modifikace
zvýší cenu smlouvy.
 
Časová hodnota peněz
Srovnání požadavků na vykazování dopadů časové hodnoty peněz obsažených v původním IAS 11
Stavební smlouvy
a v současném IFRS 15
Výnosy ze smluv se zákazníky
:
 
Analýza rozdílů mezi požadavky IAS 11 a IFRS 15 v oblasti časové hodnoty peněz
Skutečnost, že je v novém standardu jasně uvedeno, že zádržné se nemusí diskontovat, je pro praxi obrovským přínosem. Teoreticky by se samozřejmě diskontovat mělo, protože se typicky jedná o dlouhodobé pohledávky a závazky v účetnictví smluvních stran, avšak skloubení výpočtů v metodě procenta dokončení s problematikou časové hodnoty peněz není jednoduché a vyžaduje značné úsilí.
Příklad 8
Zádržné u dlouhodobých smluv
(Ilustrativní příklady k IFRS 15, příklad 27, volný překlad)
Společnost uzavřela smlouvu na výstavbu budovy na dobu tří let. Smlouva obsahuje platební kalendář, kde jsou uvedeny platby od zákazníka v průběhu výstavby. Společnost splňuje požadavky na průběžné vykazování výnosů, načasování plateb v platebním kalendáři odpovídá očekávaným vykonaným pracím na smlouvě. Smlouva obsahuje ustanovení, že určité procento z každé platby bude zadrženo zákazníkem (tj. zůstane nezaplaceno) po dobu smlouvy a bude zaplaceno v okamžiku, kdy bude budova dokončena.
Společnost došla k závěru, že smlouva neobsahuje významný prvek financování. Důvodem k zadrženým částkám není poskytování finančních prostředků (financování). Zadržení určitého procenta z každé platby má za cíl chránit zákazníka před tím, že protistrana adekvátně nesplní povinnosti ze smlouvy.
 
Závěr
Původní IAS 11
Stavební smlouvy
byl kritizován, protože se odborná veřejnost domnívala, že nedostatečně popisuje metodu, která ve stavebnictví (a podobných odvětvích) převažuje – metodu procenta dokončení. V průběhu prací na novém IFRS 15 se nejprve uvažovalo, že bude metoda procenta dokončení zcela zrušena. Finální verze IFRS 15 nakonec tuto metodu povoluje, i když se striktně vyhýbá jejímu názvu. Popis této metody v IFRS 15 zcela chybí. Požadavky na účtování a vykazování dlouhodobých smluv jsou v IFRS 15 popsány napříč celým standardem, proto je mnohdy náročné posoudit, která ustanovení se vztahují ke stavebnictví (a podobným odvětvím) a která nikoli.
Cílem tohoto příspěvku bylo srovnat požadavky na vykazování dlouhodobých (stavebních) smluv podle IAS 11
Stavební smlouvy
a IFRS 15
Výnosy ze smluv se zákazníky
. Je věcí názoru, zda IFRS 15 říká jinými slovy vlastně totéž co IAS 11, nebo zda se jedná o zásadní rozdíly. Je například jisté, že „pravděpodobné“ není totéž co „vymahatelné“ (
modifikace
smluv), je však otázkou, zda konkrétně tato změna bude mít v praxi jasný dopad a povede ke změně ve vykazování výnosů. Na posouzení praktického dopadu IFRS 15 je zatím poněkud brzy, standard je v účinnosti od ledna 2018, takže pro příslušný výzkum je prozatím k dispozici pouze jedno účetní období (2018).
 
Literatura
[1] IFRS 15 – International Accounting Standards Board: International Financial Reporting Standards, IFRS 2019, Red Book, London, ISBN: 978-1-911629-12-2 SET (3 vols).
[2] IAS 11 – International Accounting Standards Board: International Financial Reporting Standards, IFRS 2014, Red Book, London, ISBN 978-1-907877-77-3.
[3] Deloitte: IFRS 15 — Revenue from Contracts with Customers: Part 2 – Differences vs. IAS 11— Construction Contracts, https://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/ph/Documents/audit/ph-audit-aan-issue-3-s2014-noexp.pdf, červenec 2019.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.