Zánik závazků I. - splnění

Občanský zákoník úpravu zániku závazků řadí do části čtvrté, tedy tzv. relativních majetkových práv, konkrétně do § 1908 až 2009. Již z objemu paragrafů, které jsou této oblasti věnovány, je patrné, že jde o poměrně komplexní záležitost. Základní dělení, které je při otázce zániku smlouvy patrně nejvýznamnější, je to, zda smlouva (závazek) zaniká nebo nikoliv (tedy slovy OZ „jinými způsoby zániku“ – jedná se zejména o dohodu, započtení, výpověď či odstoupení od smlouvy). Největší prostor zákon věnuje právě různým aspektům splnění závazku (§ 1908 až 1980 OZ). Základní pravidlo, které charakterizuje splnění, hovoří o tom, že dluh má být splněn a Zákon zároveň uvádí, že jde na vrub dlužníka a na jeho nebezpečí, aby řádné (tedy bez vad) a včasné (v termínu) plnění dluhu zajistil. Tyto dvě podmínky, tedy řádnost a včasnost, musejí být splněny zároveň.

V případě, že plnění není řádné, vzniká odpovědnost za vady, pokud není včasné, pak nastává odpovědnost za prodlení. Zároveň ale zákon stanovuje povinnost věřitele plnění přijmout (a tedy právo dlužníka vymáhat po věřiteli, aby plnění, je-li plněno řádně a včas, bez prodlení přijal, v opačném případě se případné odpovědnosti vystavuje dlužník). Primárně je k plnění povinen dlužník, není ale samozřejmě vyloučeno, aby za dlužníka plnila jiná osoba (ručitel, ten, kdo k dluhu přistoupil apod.). Významné je také pravidlo v § 1913 OZ, které zakazuje odmítnout dlužníku plnit proto, že věřitel má vůči němu dluh.

Je primárně záležitostí smluvních stran, aby si určily podrobnosti týkající se postupu a kvality plnění. Pokud si ve smlouvě nic specificky neupraví, aplikují se zákonná pravidla o místě a čase plnění, stejně jako může být věřitelem požadováno plnění K ustanovení o střední jakosti je nutné upozornit na specifickou úpravu, která se týká kupní smlouvy, kde zákon v § 2095 OZ požaduje Toto pravidlo se pak podpůrně užije i pro smlouvu o dílo a pro směnnou smlouvu.

Občanský zákoník vyjmenovává, co lze zahrnout pod vadné plnění. Je to zejména absence požadovaných vlastností předmětu plnění, ujištění věřitele, že věc nemá žádné vady, přesto se tyto objeví apod. Nicméně odpovědnost za vady není absolutní, když § 1917 OZ stanovuje povinnost nabyvatele být při uzavírání smlouvy pečlivý a pozorný: Veřejným seznamem je v citovaném ustanovení míněn například katastr nemovitostí, ze kterého lze vyčíst případné zatížení věci. Ten, kdo by nemovitou věc kupoval, se proto nemůže domáhat odpovědnosti za vady v případě, že je věc zatížena věcným břemenem, které je v katastru nemovitostí popsáno. V této souvislosti totiž platí tzv. zásada publicity – tedy zjednodušeně řečeno možnost každého do veřejného seznamu nahlížet.

V praxi se často setkáváme také s tzv. zárukou za jakost, tedy prohlášením jedné ze stran, že plnění má určité vlastnosti a že tyto si udrží po určitou dobu (to je rozdíl od běžné odpovědnosti za vady, kdy jsou míněny vady, které plnění má již v okamžiku vzniku smlouvy). Nový občanský zákoník neupravuje institut zákonné záruky, jako tomu bylo v předchozí právní úpravě. Primárně je proto na stranách smlouvy, jakou záruku budou uplatňovat. Záruka nemusí být upravena jen ve smlouvě, ale, což bývá poměrně časté, může být uvedena také např. na obalu výrobku nebo v samostatném záručním listu. Zákon stanovuje povinnost nabyvatele (tedy toho, kdo plnění ze smlouvy přebírá) případné vady vytknout neprodleně. Vadu lze vytknout a u soudu uplatňovat nejpozději do 6 měsíců od převzetí plnění, naopak vadu, která se vyskytne v záruce, je možné u soudu vymáhat právě po dobu trvání reklamační lhůty

Zákon primárně apeluje na strany, aby si sjednaly místo plnění (§ 1954 OZ: ). Podpůrná úprava § 1955 OZ pak stanoví, že nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla, naopak peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídla věřitele. V praxi je typické, že k přesunu peněžních prostředků využívají strany bankovní převody, proto zákon jen stvrzuje, že v takovém případě je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

Otázka času plnění je obdobně jako místo plnění nechávána především na vůli stran. Upozorněme jen na pravidlo zakotvené v § 1959 OZ, které definuje různá časová ujednání. Při sjednávání smlouvy by si těchto definic měly být strany vědomy, aby se případně nedostaly do problému.:

Připomeňme ještě pravidlo z ustanovení obecné části zákoníku, a to § 602 OZ, který požaduje, aby se plnilo v obvyklou denní dobu, pokud ze zavedené praxe stran či zvyklostí nevyplývá něco jiného (např. strany mají ve zvyku plnit si v pozdních nočních hodinách apod.).

Není-li plněno včas, jedná se o prodlení. Zákon rozlišuje prodlení dlužníka a prodlení věřitele. Pokud dlužník neplní, má věřitel právo toto plnění vymáhat, případně i odstoupit od smlouvy (pokud je toto předem dohodnuto ve smlouvě, případně stanoveno zákonem například u konkrétního smluvního typu). Po dlužníku, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu lze také vymáhat úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády (č. 351/2013 Sb. – v současnosti se jedná o repo sazbu zvýšenou o 8 procentních bodů), smluvní strany si ale mohou sjednat i úroky v jiné výši. V případě, že je v souvislosti s prodlením zároveň požadována náhrada škody i úroky z prodlení, platí pravidlo § 1971 OZ, a to že . Jinými slovy, náhrada škody se může plnit až od částky, která převyšuje sumu úroků z prodlení (někdy se hovoří o tom, že úrok z prodlení představuje tzv. paušalizovanou náhradu škody, obdobně je tomu např. u smluvní pokuty). Prodlení věřitele je pak stanoveno jako nepřijetí plnění v řádném čase a místě. Za zmínku stojí, že po dobu tohoto prodlení je to již věřitel, který nese odpovědnost za případnou škodu, která na věci vznikne.

Poslední poznámka se týká tzv. fixních závazků (§ 1980 OZ). Jedná se o případy, kdy je ze smlouvy zjevné, že určité plnění musí být poskytnuto k určitému datu, jinak nemá význam (svatební kytice, šaty na ples apod.). Nejde tedy primárně jen o stanovení určité doby plnění ve smlouvě, nýbrž zjevnost, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem. V případě, že jde o fixní závazek, který není splněn, zanikne tento automaticky počátkem dlužníkova prodlení. Jedinou výjimkou je, že sám věřitel dlužníkovi sdělí, že na opožděném plnění trvá.

Zánik závazků II.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.