Informace, koordinační výbory, judikáty v DPH

Stále více lidí nabízí ubytování ve svých nemovitostech přes platformu Airbnb nebo Booking. V prvním případě se jedná spíše o přivýdělek, u kterého mnozí mají pocit, že se daní vůbec netýká. Jak upozorňuje Informace Generálního finančního ředitelství (GFŘ) vydaná již v říjnu loňského roku, jedná se o mylný dojem. Jak Airbnb, tak i Booking jsou osoby povinné k dani usazené mimo tuzemsko. Prodejem služeb přes tyto ubytovací platformy dochází k poskytování zprostředkovatelských služeb ze strany Airbnb nebo Booking pro české osoby povinné k dani, kteří mohou být plátci či neplátci DPH. Podle § 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), se za ekonomickou činnost považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Informace GFŘ uvádí, že osobu poskytující ubytovací služby prostřednictvím zprostředkovatele (Airbnb, Booking) považuje za osobu povinnou k dani. Pokud tedy neplátce začne nabízet přes Airbnb nebo Booking svoji nemovitost k ubytování, tak je mu poskytována těmito osobami neusazenými v tuzemsku služba, kvůli které se stává v souladu s § 6h ZDPH identifikovanou osobou. Jak je všeobecně známo, nemá identifikovaná osoba nárok na odpočet, takže přijetí služby od Airbnb nebo Booking vykáže v daňovém přiznání jen na řádku 5 bez možnosti vykázání nároku na odpočet na řádku 43, čímž jí vznikne povinnost vykázanou daň zaplatit. Kdyby nabízel svoji nemovitost přes Airbnb nebo Booking plátce, vykázal by provizi za zprostředkování od Airbnb nebo Booking na řádku 5 jako daňovou povinnost a zároveň na řádku 43 daňového přiznání jako nárokovaný odpočet, takže fakticky by žádnou daň z provize odvádět/platit nemusel.

Další omyl ve vztahu k nabídkám nemovitostí přes Airbnb nebo Booking je, že se ti, co nemovitosti nabízejí, domnívají, že se jedná o pronájem nemovitosti, což je podle § 56a ZDPH osvobozená služba, trvá-li pronájem déle než 48 hodin. Podle Informace GFŘ se ale jedná o ubytovací službu, která je zdanitelná a tedy započítávána do obratu pro registraci tuzemské osoby povinné k dani coby plátce.

Tak jako v roce 2017 měl plátce možnost požádat o prominutí pokuty za jedno pochybení vztahující se k plnění povinností u kontrolního hlášení, bylo dodatkem č. 2 k pokynu GFŘ vydaném 14. 12. 2017 rozšířeno toto prominutí pokuty i na rok 2018. S odkazem na bod 12 Pokynu GFŘ-D-29 může tedy plátce požádat o prominutí pokuty za pochybení nastalé v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, která byla předepsána ve výši 10 000, 30 000 nebo 50 000 Kč. Správní poplatek zůstává ve výši 1 000 Kč, což je důvodem, proč nelze žádat o prominutí pokuty ve výši 1 000 Kč.

Informací vydanou pět dnů před Štědrým dnem GFŘ nadělilo všem zájemcům o registraci k DPH šestistránkovou přílohu, jejíž odeslání spolu se žádostí o registraci je sice dobrovolné, nicméně jak uvádí GFŘ, může proces registrace urychlit. Ten zpomaluje důsledné a cílené prověřování přihlášek k registraci za účelem boje s organizovaným podvodem na DPH přes účelové registrace. V první fázi plánuje daňová správa využít údaje z přihlášky a doplňující přílohy k vyhodnocení rizika, aby ve druhé fázi přikročila u podezřelých žadatelů k prověření žádosti o registraci v rámci postupů k odstranění pochybností.

V dobrovolné příloze k přihlášce chce správce daně mimo jiné popsat hlavní ekonomickou činnost, v rámci její přípravy doložit fakturami či smlouvami počáteční investiční výdaje, u činnosti se skladovacími prostorami uvést adresu, kde se nachází a kdo je jejich vlastníkem. Pokud je již ekonomická činnost vykonávána, požaduje daňová správa uvést hlavní odběratele a dodavatele, počet vlastních zaměstnanců a informaci, kdo vede žadateli účetnictví.

Posledním informačním výstupem v roce 2017 ze strany GFŘ bylo rozšíření závažných porušení plnění povinností plátce, na jejichž základě se plátce stává nespolehlivým plátcem o nově přidané písmeno i), které zní:

V reakci na L. Č. (viz Účetnictví v praxi č. 1/2018), který změnil výklad osvobození podle § 69 ZDPH, vydalo GFŘ 2. 1. 2018 Informaci s výkladem, který je účinný od 1. 3. 2018. Od tohoto dne došlo výkladovou změnou k odlišnému posuzování osvobození služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz. Zatímco podle dřívějšího výkladu pro osvobození stačilo, aby se například přepravní služba jen týkala dovozu nebo vývozu, podle současného výkladu plynoucího z rozsudku L. Č. může být osvobozena jen služba přímo poskytnutá vývozci, nikoliv například přepravní služba poskytnutá subdodavatelem.

Kromě článku 146 Směrnice Rady 2006/112/ES, který uvádí, že osvobozeno je poskytnutí služby včetně přepravy a vedlejších plnění přímo vázaných na vývoz nebo dovoz zboží, existuje ještě i článek 144 Směrnice, podle kterého se osvobodí od daně poskytnutí služby vztahující se k dovozu zboží, je-li hodnota této služby zahrnuta do základu daně. V praxi to tedy znamená, že u dovozu zůstávají osvobozené od daně bez nároku na odpočet i služby vážící se k dovozu, které jsou poskytnuty bez přímé vazby na dovozce, tedy v případě přepravních služeb i ty, které jsou poskytnuty subdodavatelem přepravci, jež je posléze teprve fakturuje dovozci. Podmínkou v souladu se článkem 144 Směrnice je pouze zahrnutí této služby do základu daně při dovozu.

Protože i po zveřejnění této Informace zůstaly sporné případy, byl připraven příspěvek na koordinační výbor.

Podstatou tohoto Koordinačního výboru označeného č. 509/15.11.17 bylo vyjasnit místo zdanění u služeb spočívajících v zajištění školení různého charakteru. Tedy zda se má místo zdanění posoudit dle § 10b ZDPH v místě, kde se školení koná, nebo dle § 9 odst. 1 ZDPH ve státě sídla příjemce služby. Jak uvedlo ve svém stanovisku GFŘ, z judikatury Evropského soudního dvora vyplývá, že pro určení místa zdanění podle místa konání je příznačné zejména to, že je služba určena zpravidla více příjemcům. Pokud např. plátce daně nabízí standardizované školení široké veřejnosti, u kterého naplní celou kapacitu jeden zákazník, který na školení vyšle své zaměstnance, bude se místo zdanění řídit § 10b ZDPH, tedy místem, kde se školení koná. Stejným místem zdanění se bude řídit i školení, které má určitým způsobem omezený okruh účastníků, např. jen na držitele nějakého certifikátu.

Naopak pokud bude plátce zajišťovat na základě objednávky jednoho zákazníka školení pro jeho zaměstnance, tak se jedná o školení individuálně připravené, kde se místo zdanění bude řídit § 9 odst. 1 ZDPH. Taktéž pokud si zákazník objedná školení pro své zaměstnance, které zároveň plátce daně běžně nabízí na svých webových stránkách široké veřejnosti, bude se místo zdanění řídit § 9 ZDPH. „Fakt, že obdobné školení nabízí plátce daně na svých webových stránkách široké veřejnosti, nemá vliv na výběr pravidla pro určení místa plnění ve vztahu ke konkrétní službě pro jediného zákazníka,“ uvádí v Koordinačním výboru předkladatel Milan Tomíček.

Nejkomplikovanější případ, který také řeší Koordinační výbor č. 509/15.11.17 a jehož závěr byl taktéž odsouhlasen ze strany GFŘ je následující.

Koordinační výbor č. 505/28.06.17 se zabýval otázkou, kdo a kde může požádat o vrácení daně. V modelové situaci šlo o osobu registrovanou v jiném členském státě, která má v dalším členském státě provozovnu a druhou provozovnu má ve třetí zemi. V ČR tato osoba nemá sídlo ani provozovnu. Podle stanoviska GFŘ musí provozovna žádat o vrácení daně v členském státě, kde se nachází. Zároveň GFŘ uvádí, že o vrácení DPH týkající se provozoven ve třetí zemi se žádá prostřednictvím elektronického Portálu v zemi usazení.

Pokud vyjdeme ze stanoviska GFŘ, mělo by v případě českého plátce se sídlem v ČR platit, že o vrácení daně v Rakousku, které se týká jeho německé provozovny, musí požádat německá provozovna. O vrácení daně v Rakousku, které se týká jeho švýcarské provozovny, musí požádat český plátce v žádosti podané přes elektronický Portál v ČR, protože zde má sídlo.

Koncem ledna letošního roku byl zveřejněn rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 60/2017-60, který se zabýval neuznaným nárokem na odpočet z důvodu, že podle správce daně byl v řetězci transakcí se zbožím, které předcházely dodání stěžovateli, spáchán podvod na DPH, kterého si stěžovatel mohl být vědom. Ve svém posouzení uvedl Nejvyšší správní soud např. následující.

Evropský soudní dvůr vynesl v únoru rozsudek v případu C-628/16 Kreuzmayr GmbH. Společnost BP GmbH (dále jen „BP“), usazená a pro účely DPH identifikovaná v Německu, prodala ropné produkty společnosti BIDI Ltd (dále jen „BIDI“), identifikované pro účely DPH v Rakousku. Společnost BIDI se zavázala zajistit přepravu ropných produktů z Německa do Rakouska. Od společnosti BP k tomu dostala doklady potřebné k převzetí ropných produktů. Společnost BIDI ropné produkty prodala rakouské společnosti Kreuzmayr a předala jí doklady potřebné k převzetí produktů. Společnost Kreuzmayr zboží prostřednictvím svých zaměstnanců a pověřených přepravců převzala. Společnost BP nebyla o prodeji mezi BIDI a Kreuzmayr informována. Protože se domnívala, že dodání společnosti BIDI je dodání mezi státy EU, osvobodila toto dodání od DPH. Společnost BIDI fakturovala společnosti Kreuzmayr s rakouskou DPH. Jakmile společnost BP zjistila, že přepravu z Německa do Rakouska uskutečnila společnost Kreuzmayr, informovala o tom německou daňovou správu, která jí vyměřila následně DPH z dodání zboží, protože nebyla splněna podmínka pro osvobození – přepravu nezajišťoval prodávající (BP) ani kupující (BIDI).

Finanční úřad v rakouském Linci došel k závěru, že dodání mezi BIDI a Kreuzmayr se neuskutečnilo v Rakousku a zrušil společnosti Kreuzmayr nárok na odpočet z původně vystavených faktur s rakouskou DPH. BIDI na základě kontroly vystavila opravné doklady pro Kreuzmayr osvobozené od DPH za dodání z Německa. Nicméně Kreuzmayr se bránil proti zrušení odpočtu DPH na vstupu u soudu, protože BIDI se dostala do platební neschopnosti a nevrátila proto Kreuzmayr neoprávněně vybrané DPH.

Soudní dvůr podobně jako v nedávném případu Toridas uvedl, že v případě, že se druhý převod práva nakládat se zbožím jako vlastník uskutečnil před tím, než došlo k přepravě, nelze tuto přepravu přičítat prvnímu dodání mezi BP a BIDI. V projednávaném případě vyplývá, že společnost Kreuzmayr nakládala se zbožím jako vlastník dříve, než se uskutečnila přeprava uvnitř Společenství. Proto bylo osvobození přiřazené k obchodu mezi BIDI a Kreuzmayr a Soudní dvůr dal zapravdu daňové správě v Linci, která zrušila společnosti Kreuzmayr nárok na odpočet. uvedl v rozsudku Soudní dvůr.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.