Přerušení podnikání a zdravotní pojištění

V životě podnikatele může nastat situace, kdy po zvážení okolností dočasně přestane vykonávat svoji podnikatelskou činnost, nicméně ji neukončí. Přerušení samostatné výdělečné činnosti znamená, že OSVČ danou činnost po nějakou dobu nevykonává, resp. z ní nemá příjmy. Zdravotní pojišťovně se tato skutečnost (ani pak případné opětovné zahájení činnosti) hlásit nemusí. Nicméně pokud to OSVČ neudělá, bude nadále vedena v evidenci jako OSVČ se souvisejícími povinnostmi. Proto je pro pojištěnce každopádně výhodnější přerušení podnikání zdravotní pojišťovně oznámit.

Přerušení samostatné výdělečné činnosti má pro pojištěnce především dvojí důsledek: jednak přestává platit zálohy na pojistné (jedná-li se o samostatnou výdělečnou činnost, která je jediným, resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním, zdrojem jeho příjmů), jednak dochází ke změně v pojistném vztahu. Pokud dojde k situaci, že OSVČ přeruší svoji samostatnou výdělečnou činnost v průběhu kalendářního měsíce a za tento měsíc tedy ještě zaplatí příslušnou zálohu na pojistné, má svůj pojistný vztah vyřešen po dobu celého tohoto měsíce. Přerušením podnikání je kategorie OSVČ tímto (dočasně) ukončena, což vyžaduje potřebu řešení pojistného vztahu pro další období, tedy od následujícího kalendářního měsíce, kdy reálně přicházejí v úvahu tyto varianty:

(Poznámka: Je-li samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, nemá ve zdravotním pojištění přerušení této činnosti podstatný vliv, neboť otázka pojištění včetně placení pojistného je řešena zaměstnáním.)

Pojištěnec je z pohledu zdravotního pojištění považován za zaměstnance tehdy, splňuje-li podmínky uvedené v § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. To znamená, že v takovém případě není zaměstnáním například dohoda o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím částku 10 000 Kč nebo příjem nedosahující na základě dohody o pracovní činnosti alespoň 2 500 Kč. Také platí, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Přeruší-li OSVČ své podnikání, pak je jednou z možností registrace v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, a to například jako uchazeč o zaměstnání. Pro doplnění uvádíme, že s účinností od 1. 10. 2004 evidenci na úřadě práce nebrání výkon zaměstnání za situace, kdy dosažený hrubý příjem (nikoli však na dohodu o provedení práce) není vyšší než polovina aktuální výše minimální mzdy. Další možností, jak získat evidenci ve „státní kategorii“, je například zahájení studia, přiznání důchodu, nástup ženy na mateřskou dovolenou, celodenní osobní a řádná péče alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku (za podmínky, že taková osoba nemá žádný příjem ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti), péče o závislou osobu za podmínek stanovených zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další.

Není-li pojištěnec veden u zdravotní pojišťovny jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, anebo jako osoba, za kterou platí pojistné stát, a ani není vyňat z českého systému veřejného zdravotního pojištění za podmínek dále uvedených, stává se ve zdravotním pojištění tzv. osobou bez zdanitelných příjmů. Za takovou osobu se považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnancem, nebo osobou samostatně výdělečně činnou, nebo osobou, za kterou je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. V takovém případě je povinností pojištěnce přihlásit se na zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě k placení pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů s povinností měsíčního placení pojistného v roce 2018 v částce 1 647 Kč. Z uvedeného vyplývá, že jako osoba bez zdanitelných příjmů může být pojištěnec registrován pouze po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. Nerespektování této zákonné povinnosti způsobuje u samoplátce vznik dlužného pojistného včetně penále, protože nepřihlášením se do této kategorie nemá pojištěnec řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah.

Pokud bychom jednoduše porovnali placení pojistného osobou bez zdanitelných příjmů a osobou samostatně výdělečně činnou, pak lze konstatovat, že v dané souvislosti je z finančního hlediska „výhodnější“ platit konkrétně v roce 2018 pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů v částce 1 647 Kč oproti minimální záloze OSVČ ve výši 2 024 Kč. Také je pravdou, že zálohy nemusejí být jenom minimální, podle výsledků podnikatelské činnosti dosažených v předcházejícím kalendářním roce mohou být i výrazně vyšší, ve zdravotním pojištění bez omezení horní hranicí.

V souvislosti se stále frekventovanějším pohybem osob v rámci Evropské unie i mimo ni není výjimečnou situace, kdy pojištěnec přestane být účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění. V takových případech přicházejí ve zdravotním pojištění v úvahu zejména dvě varianty:

Pokud se pojištěnec rozhodne pracovat nebo podnikat v rámci Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku, postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, o koordinaci systému sociálního zabezpečení. Tato nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. Jednou z hlavních zásad těchto nařízení je i princip jednoho pojištění, a to v zásadě (až na výjimky) podle státu výkonu výdělečné činnosti, kdy je výdělečně činná osoba účastna všech systémů sociálního zabezpečení země, ve které tuto výdělečnou činnost vykonává.

Z hlediska vynětí z účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi výkonem výdělečné činnosti ve státech Evropské unie a v dalších zemích (viz předcházející bod) a dále při dlouhodobém pobytu v zahraničí, který nemusí být motivován výkonem výdělečné činnosti. Aby mohl být u pojištěnce uplatněn institut dlouhodobého pobytu v zahraničí, musí být splněny tyto základní podmínky:

Osoba splňující uvedené podmínky je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v České republice neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění. Po návratu z dlouhodobého pobytu v zahraničí se osoba opět stává pojištěncem českého systému, a to dnem návratu. Současně dokládá, že byla v cizině po celou dobu pobytu zdravotně pojištěna.

Nastane-li situace, kdy se pojištěnec po předchozím oznámení přerušení své činnosti zdravotní pojišťovně rozhodne znovu podnikat jako OSVČ, přičemž tato činnost bude jeho jediným (při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem jeho příjmů, pak:

Kdyby OSVČ přerušila svoji podnikatelskou činnost (jako jediný zdroj příjmů) například dne 15. 3. 2018 a znovu by začala podnikat až v roce 2019, musí za leden až březen 2018 zaplatit tři (alespoň minimální) zálohy. Od měsíce dubna si musí řešit svůj pojistný vztah některou z variant výše uvedených a v roce 2019 podá zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2018.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.