Pokuta za opožděné tvrzení daně je sankcí, která má svou podstatou působit preventivně a odrazovat od nepodání či pozdního podání daňového tvrzení. Problematika pokuty za opožděné tvrzení daně je upravena v § 250 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “). Povinnost uhradit tuto pokutu vzniká tehdy, pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání buď vůbec, nebo až po stanovené lhůtě, a to jak řádné, tak dodatečné. Pokud je daňové přiznání podáno až po stanovené lhůtě, toto zpoždění musí být delší než 5 pracovních dní, jinak se tato sankce nepředepíše. Ale upřesněme, že pokud by tato doba nebyla dodržena, daňový subjekt je v prodlení již od okamžiku uplynutí lhůty pro podání daňového tvrzení, tj. ne až od pátého pracovního dne od jejího uplynutí, a v případě uvedených 5 pracovních dní se nejedná o lhůtu, ale o dobu, a nelze tedy uplatnit úpravu § 35 DŘ .
Pokuta za opožděné tvrzení daně
Vydáno:
14 minut čtení
Pokuta za opožděné tvrzení daně
Ing.
Zdeněk
Morávek
Lze tedy konstatovat, že se jedná o sankci, která se ukládá za pochybení spočívající v opožděném podání či nepodání příslušného daňového tvrzení. Pro uložení pokuty není rozhodné, zda daň samotná byla, či nebyla uhrazena, ale fakt, že tvrzení bylo podáno opožděně.
Výše této pokuty činí:
–
0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,
–
0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
–
0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.
To znamená, že výše pokuty je dána přímo daňovým řádem a správce daně nemůže její výši nijak ovlivnit správním uvážením či jiným postupem. Je pouze omezena její maximální výše, a to hranicí 5 % ze stanovené základny (stanovená daň, daňový odpočet či daňová ztráta).
V případě plátců daně vzniká povinnost uhradit pokutu, pokud není podáno vůbec nebo včas hlášení, vyúčtování, následné hlášení