Zákoník práce v ustanovení § 53 taxativním výčtem vyjmenovává situace, ve kterých je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Nicméně navazující ustanovení § 54 určuje z tohoto zákazu výjimky neboli stanoví případy, na které se zákaz výpovědi zaměstnanci nevztahuje.
Zákaz výpovědi v pracovním právu z pohledu zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Zákaz výpovědi představuje specifickou formu ochrany zaměstnance před rozvázáním pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele za předpokladu, že se zaměstnanec nachází v zákonem vymezené situaci, ve které by podání výpovědi ze strany zaměstnavatele bylo vůči němu nepřiměřeně tvrdé.
Ochranná doba nemá vliv na skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, kdy pracovní poměr skončí, i kdyby byl zaměstnanec v této době v pracovní neschopnosti.
Zákaz výpovědi se neuplatní v případech, kdy výpověď z pracovního poměru dává zaměstnanec, nebo když končí pracovní poměr dohodou smluvních stran. V těchto případech zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), nebrání zaměstnavateli skončit pracovní poměr. Zaměstnanec může podat výpověď kdykoli, tedy i v ochranné době.
Pracovní neschopnost zaměstnance
Nejčastěji se pravidlo pro aplikaci institutu ochranné doby uplatní při podání výpovědi v souvislosti s pracovní neschopností zaměstnance, kdy je zapotřebí rozlišit, zda: