Závažné ztížení správy daní

Jak vyplývá z § 247 odst. 2 daňového řádu , jedním z esenciálních předpokladů uložení pořádkové pokuty je skutečnost, že v důsledku neposkytnutí součinnosti (neuposlechnutí výzvy správce daně) dojde ke zmaření či závažnému ztížení správy daní. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s krajským soudem v tom směru, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty musí obsahovat přezkoumatelnou úvahu daňového orgánu ve vztahu k otázce, do jaké míry, či zda vůbec mělo nepředložení požadovaných údajů a listin dopad na postup správce daně v dotčeném řízení či při spravování daně (v nynější věci v daňovém řízení se společností Muramax). Za současného stavu tak není kupříkladu zřejmé, zda neposkytnutí požadovaných listin a údajů představovalo zásadní překážku pro zjištění a stanovení daně společnosti Muramax, či zda bylo možné v řízení bez větších obtíží pokračovat i bez nich. V této souvislosti poukázal krajský soud mimo jiné na tvrzení žalobce (které stěžovatel nikterak nezpochybnil), že správce daně již vůči němu nečinil žádné další úkony za účelem získání podkladů (např. další výzva, místní šetření), což nezbytnosti požadovaných údajů a listin příliš nenasvědčuje. Úvahy soudu, zda byly požadované dokumenty nezbytné pro správu daní, či zda si je správce daně nemohl obstarat z jiných zdrojů, totiž směřovaly k posouzení naplnění podmínek pro uložení pořádkové pokuty spočívající v závažném ztěžování či maření správy daní. Pokud by si totiž správce daně mohl podklady obstarat jiným způsobem, či pokud by nebyla požadovaná dokumentace pro zjištění či stanovení daňové povinnosti, či jiných nutných úkonů při správě daně společnosti Muramax nezbytná, chyběl by jeden ze základních předpokladů pro uložení pořádkové pokuty, neboť v důsledku jejího neposkytnutí by nedocházelo k závažnému ztížení (maření) správy daní.