Prominutí daně u energií z pohledu teorie a praxe

Vydáno: 22 minut čtení

Ceny energií po pandemii koronaviru zažívaly během podzim 2021 nebývalý růst, když dosahovaly jednotlivé komodity svých maximálních cen v historii. Tento dynamický vývoj byl důvodem ukončení některých alternativních dodavatelů plynu a elektřiny, což se ale dotklo přibližně jednoho milionu odběratelů, kterým sice byly zajištěny dodávky prostřednictvím dodavatele poslední instance, ale za mnohem vyšší ceny, než byly platně (a v mnoha případech na dobu několika let) odběrateli nasmlouvány s dosavadními dodavateli. Posouzení zákonnosti jednání jednotlivých dodavatelů je samostatným problémem, který patrně bude dále řešen v rámci jiných institutů, zejména civilního a trestního práva. Bezprostřední a mnohonásobné navýšení ceny energií a dopad na odběratele vedly k rozhodnutí vlády 1) a návazně ministryně financí 2) o prominutí daně z přidané hodnoty (dále také jen DPH) z dodávek elektřiny a plynu v měsících listopad a prosinec 2021. Samostatně pak vláda projednala 3) novelu zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH ), která by umožnila zavést nulovou výši sazby daně z uvedených komodit trvale. Tato novela však předpokládá předchozí souhlas Evropské komise.

 

Prominutí daně u energií z pohledu teorie a praxe
Jan
Neckář
Poznámka: Jan Neckář je odborný asistent na Katedře finančního práva a národního hospodářství, Právnická fakulta, Masarykova univerzita. Specializuje se na problematiku správy daní a ústavní limitaci ukládání daní. Je autorem nebo spoluautorem publikací a konferenčních příspěvků v tuzemsku i v zahraničí.
Cílem tohoto článku je poukázat na teoretické a právní problémy spojené s prominutím DPH z elektřiny a plynu v té podobě, jak bylo realizováno na základě usnesení vlády rozhodnutím ministryně financí. Autor na tomto místě současně uvádí, že jakkoli nezpochybňuje svízelnost situace a ekonomické dopady pro dotčené odběratele, nic to nemění na tom, že při využití institutu daňového práva (kterým prominutí daně bezpochyby je) je nutné dodržovat principy a zásady daňového práva, a je tedy otázkou, zda tyto byly v tomto případě splněny. Hypotézy tohoto článku jsou dvě, přičemž obě stojí samostatně a současně ve vzájemné souvislosti. První ověřovaná hypotéza stanoví, že institut prominutí daně lze aplikovat v zásadě jakkoli a v jakékoli situaci ve prospěch daňových subjektů (či odběratelů v případě nepřímého zdanění) a zda tedy prominutí daně u energií je vůbec souladné s principy daňového práva. Druhá hypotéza je věnována praktické stránce realizovaného prominutí, kdy bude potvrzeno či vyvráceno, zda prominutí daně u energií realizované rozhodnutím ministryně financí je souladné s platnou právní úpravou a řeší problém navýšení cen energií.
 
Limitace institutu hromadného prominutí daně
Daňový řád4) jako univerzální procesní právní předpis v oblasti daní upravuje pravomoc ministra financí z moci úřední rozhodnout o prominutí daně nebo příslušenství daně, a to zcela nebo z části, přičemž ale stanoví pouze dvě situace pro aplikaci tohoto institutu. První situací je existence nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů; toto zjevně není aplikovatelné na současnou situaci prominutí daně z energií, takže s tímto důvodem nebude v textu dále pracováno. Druhou situací pak je rozhodnutí o prominutí daně
„při mimořádných, zejména živelných událostech“
5). Právě toto ustanovení bylo využito v rámci odůvodnění vydaného rozhodnutí o prominutí daně. Je ale situace byť několikanásobného navýšení ceny určité komodity „mimořádnou událostí“? Tento pojem