Pravidelné pracoviště a vazba na pracovní cestu u cestovních náhrad
Plné znění otázky
Firma má v pracovní smlouvě u zaměstnanců sjednané místo výkonu práce v Olomouci (provozovna zaměstnavatele). Místo pravidelného pracoviště sjednáno není. Zaměstnanci mají dále podepsanou dohodu o práci na dálku z okolních obcí, např. 20 až 50 km. Nejčastěji pracují cca 2–3 dny týdně z home office, u některých tedy práce na dálku reálně i převažuje. Předpokládám, že pokud není výslovně sjednáno v pracovní smlouvě místo pravidelného pracoviště, tak je pravidelným pracovištěm Olomouc na základě ustanovení zákoníku práce: „Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.“ (Zaměstnavatel má obavy, zda by nemohl být posouzen např. Přerov jako pravidelné pracoviště z důvodu dohody o práci na dálku, kde pracovník nejčastěji pracuje v místě bydliště.) Dále, pokud je zaměstnanec na pracovní cestě a jede přímo firemním vozidlem z místa práce na dálku z Přerova (kde má auto zaparkované z předchozího dne) do Ostravy, je považována pracovní cesta ve smyslu cestovních náhrad pouze za úsek Olomouc – Ostrava, nebo může zaměstnavatel benevolentně ustoupit a vyslat zaměstnance na celý úsek Přerov – Ostrava (cesta vede kolem Olomouce)? Pokud by jel pracovník z Přerova do Brna, tak by samozřejmě zaměstnavatel i zaměstnanec chtěli, aby jel rovnou z Přerova do Brna. Může být cestovní náhrada logicky poskytnuta za úsek z Přerova (kde vyjíždí firemním vozidlem z home office, i když není Přerov místem pravidelného pracoviště)? Jsou všechny tyto cesty firemním vozidlem považovány za služební, a nikoliv za soukromé cesty zaměstnance? Zaměstnanec je servisní technik a občas musí jezdit k zákazníkům.