23/1991 Sb.
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 9.ledna 1991,
kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního
shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
Změna: 162/1998 Sb.
Změna: 295/2021 Sb.
Federální shromáždění se usneslo na tomto ústavním zákoně:
§ 1
(1) Ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání
musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod.
(2) Základní práva a svobody uvedené v Listině základních práv a svobod jsou
pod ochranou ústavního soudu.
§ 2
Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a Slovenskou
Federativní Republikou ratifikované a vyhlášené, jsou na jejím území obecně závazné
a mají přednost před zákonem.
§ 3
(1) V ústavě České republiky a v ústavě Slovenské republiky mohou být základní
práva a svobody rozšířeny nad míru upravenou Listinou základních práv a svobod.
(2) Ustanovení ústavních zákonů o rozdělení zákonodárné působnosti mezi federaci
a republiky nejsou tímto ústavním zákonem dotčena.
§ 4
Článek 5 ústavního zákona č.143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění
posledních předpisů, zní:
"Čl.5
(1) Státní občan každé z obou republik je zároveň občanem České a Slovenské
Federativní Republiky.
(2) Občan jedné republiky má na území druhé republiky stejná práva a stejné
povinnosti jako občan této druhé republiky.
(3) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.
(4) Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon
Federálního shromáždění.".
§ 5
Zrušují se:
1. články 7 až 9, hlava druhá (čl. 19 až 38) a článek 98 odst. 4 ústavního
zákona č.100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších
předpisů,
2. ústavní zákon č. 144/1968 Sb., o postavení národností v České a Slovenské
Federativní Republice.
§ 6
(1) Zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou základních
práv a svobod nejpozději do 31. prosince 1991. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení,
která s Listinou základních práv a svobod nejsou v souladu.
(2) Pravomoc, která se v čl. 8 odst. 3, 4 a 5 a v čl. 12 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod svěřuje soudu nebo soudci, přísluší nejdéle do 31.prosince 1991 prokurátorovi,
stanoví-li tak zákon.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní
rady,
uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost
zákona,
navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné
tradice našich národů,
pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody
byly v naší vlasti potlačovány,
vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných
národů,
vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení,
připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého
života na Zemi
a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně
zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,
usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
Čl.1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva
a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl.2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani
na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených
zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen
činit, co zákon neukládá.
Čl.3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy,
barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního
nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku,
rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se
jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních
práv a svobod.
Čl.4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích
a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou
základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny
případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být
šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům,
než pro které byla stanovena.
HLAVA DRUHÁ
Lidská práva a základní svobody
ODDÍL PRVNÍ
Základní lidská práva a svobody
Čl.5
Každý je způsobilý mít práva.
Čl.6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před
narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven
života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život
svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.
Čl.7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může
být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu
zacházení nebo trestu.
Čl.8
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a
způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost
dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet
jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody
zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána
soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout
o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce.
Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do
24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou
zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo
držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do
24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
Čl.9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle
zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest
nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou
zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona
v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy,
zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života,
zdraví nebo práv druhých.
Čl.10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní
čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého
a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním
nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Čl.11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků
má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé
společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví
státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci
mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské
Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo
v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské
zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve
veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Čl.12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu
toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení,
a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví
zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny,
jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob,
pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné
bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování
jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to
nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Čl.13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností
a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem,
s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství
zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Čl.14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní
Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné
pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv
a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské
Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
Čl.15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý
má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to
v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď
sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými
úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména
ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce
nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v
demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví
a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
ODDÍL DRUHÝ
Politická práva
Čl.17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem
nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace
bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit
zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a
svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a
mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným
způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Čl.18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného
zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní
samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod
zaručených Listinou.
Čl.19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných
místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a
svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost
státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Čl.20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s
jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí
a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem,
jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu
veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu
práv a svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou
odděleny od státu.
Čl.21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo
svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební
období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.
Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným
funkcím.
Čl.22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání
musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Čl.23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval
demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost
ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
HLAVA TŘETÍ
Práva národnostních a etnických menšin
Čl.24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být
nikomu na újmu.
Čl.25
(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný
rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu,
právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v
národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za
podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících
se národnostních a etnických menšin.
HLAVA ČTVRTÁ
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Čl.26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož
i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání
nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.
Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu
hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Čl.27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských
a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových
organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo
v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na
ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření
v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku
nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto
právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům
bezpečnostních sborů.
Čl.28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé
pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou
ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu
v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při
nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je
nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění
právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví
zákon.
Čl.32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí
a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních
vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na
rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou
být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou
stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních
školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek
stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na
pomoc státu.
Čl.34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených
zákonem.
Čl.35
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí
a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní
prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru
stanovenou zákonem.
HLAVA PÁTÁ
Právo na soudní a jinou právní ochranu
Čl.36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné
správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li
zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí
týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím
soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
Čl.37
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí
trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními
orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na
tlumočníka.
Čl.38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i
soudce stanoví zákon.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných
průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost
může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Čl.39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož
i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl.40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného,
pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě
obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce
nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví,
v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným
způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně
odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných
prostředků v souladu se zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného
v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele
příznivější.
HLAVA ŠESTÁ
Ustanovení společná
Čl.41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst.
1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato
ustanovení provádějí.
(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního
shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava
přísluší zákonům národních rad.
Čl.42
(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České
a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských
práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý
člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní
občanství.
Čl.43
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným
za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal
v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.
Čl.44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou
činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy
ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních
sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst.
1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně
nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.