418/2011 Sb.
ZÁKON
ze dne 27. října 2011
o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
Změna: 105/2013 Sb.
Změna: 141/2014 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Změna: 375/2015 Sb.
Změna: 135/2016 Sb.
Změna: 183/2016 Sb.
Změna: 455/2016 Sb.
Změna: 55/2017 Sb.
Změna: 183/2017 Sb.
Změna: 114/2020 Sb.
Změna: 333/2020 Sb.
Změna: 130/2022 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy a její vztah k jiným zákonům
(1) Tento zákon upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob,
tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým
osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se trestní zákoník, v řízení
proti právnické osobě trestní řád a v řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve
věcech trestních přiměřeně zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,
není-li to z povahy věci vyloučeno.
(3) Pro účely jiných právních předpisů se trestním řízením rozumí i řízení
vedené proti právnické osobě podle tohoto zákona.
Místní působnost
§ 2
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného
na území České republiky právnickou osobou, která má sídlo v České republice nebo
má na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň
vykonává svoji činnost nebo zde má svůj majetek.
(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území České republiky, dopustila-li
se právnická osoba jednání
a) zcela nebo zčásti na území České republiky, i když porušení nebo
ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti
v cizině, nebo
b) v cizině, pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním
zákonem nastalo nebo mělo, byť i jen zčásti, nastat na území České republiky.
(3) Na účastenství se užije obdobně § 4 odst. 3 a 4 trestního zákoníku.
§ 3
Podle zákona České republiky se posuzuje také trestnost činu, pokud jej
v cizině spáchala právnická osoba mající sídlo v České republice.
§ 4
(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu mučení a jiného
nelidského a krutého zacházení (§ 149 trestního zákoníku), padělání a pozměnění peněz
(§ 233 trestního zákoníku), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 235 trestního
zákoníku), výroby a držení padělatelského náčiní a zařízení určeného k neoprávněnému
získání platebního prostředku (§ 236 trestního zákoníku), neoprávněné výroby peněz
(§ 237 trestního zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického
útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312 trestního zákoníku), účasti na teroristické
skupině (§ 312a trestního zákoníku), financování terorismu (§ 312d trestního zákoníku),
podpory a propagace terorismu (§ 312e trestního zákoníku), vyhrožování teroristickým
trestným činem (§ 312f trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku),
vyzvědačství (§ 316 trestního zákoníku), násilí proti orgánu veřejné moci (§ 323
trestního zákoníku), násilí proti úřední osobě (§ 325 trestního zákoníku), padělání
a pozměnění veřejné listiny (§ 348 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního
zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace
skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 trestního zákoníku),
válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního
zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití
mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), zneužití vlajky
a příměří (§ 416 trestního zákoníku) a ublížení parlamentáři (§ 417 trestního zákoníku)
i tehdy, spáchala-li takový trestný čin v cizině právnická osoba, která nemá sídlo
v České republice.
(2) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného
v cizině právnickou osobou, která nemá sídlo v České republice, též tehdy, byl-li
čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má na území České republiky sídlo.
§ 6
Vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestný čin
(1) Podle tohoto zákona nejsou trestně odpovědné
a) Česká republika,
b) územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci.
(2) Majetková účast právnických osob uvedených v odstavci 1 na právnické
osobě nevylučuje trestní odpovědnost takové právnické osoby podle tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB
§ 7
Trestné činy
Trestnými činy se pro účely tohoto zákona rozumí zločiny nebo přečiny uvedené
v trestním zákoníku, s výjimkou trestných činů zabití (§ 141 trestního zákoníku),
vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142 trestního zákoníku), účasti na sebevraždě
(§ 144 trestního zákoníku), rvačky (§ 158 trestního zákoníku), soulože mezi příbuznými
(§ 188 trestního zákoníku), dvojího manželství (§ 194 trestního zákoníku), opuštění
dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), zanedbání povinné výživy (§
196 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního
zákoníku), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2
trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), zneužití zastupování
státu a mezinárodní organizace (§ 315 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem
(§ 319 trestního zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), služby v cizích
ozbrojených silách (§ 321 trestního zákoníku), osvobození vězně (§ 338 trestního
zákoníku), násilného překročení státní hranice (§ 339 trestního zákoníku), vzpoury
vězňů (§ 344 trestního zákoníku), nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),
opilství (§ 360 trestního zákoníku), proti branné povinnosti uvedených ve zvláštní
části hlavě jedenácté trestního zákoníku, vojenských uvedených ve zvláštní části
hlavě dvanácté trestního zákoníku a použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného
vedení boje (§ 411 trestního zákoníku).
§ 8
Trestní odpovědnost právnické osoby
(1) Trestným
činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo
v rámci její činnosti, jednal-li tak
a) statutární
orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci
právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která
u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou
uvedenou v písmenu a),
c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické
osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího
trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení
(dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou
v písmenech a) až c),
jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.(2) Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v §
7, jestliže byl spáchán
a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm.
a) až c), nebo
b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí,
schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm.
a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm.
a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu
nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou
kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily
nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
(3) Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit,
která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užijí i tehdy, jestliže
a) k jednání uvedenému v odstavcích 1 a 2 došlo před vznikem právnické
osoby,
b) právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti právnické
osoby,
c) právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu,
je neplatný nebo neúčinný, nebo
d) jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně odpovědná.
(5) Právnická osoba se trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí,
pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby
spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila.
§ 9
Pachatel, spolupachatel a účastník
(1) Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení
nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2) Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické
nebo fyzické osoby.
(3) Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost
fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 a trestní odpovědností těchto fyzických osob
není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Byl-li trestný čin spáchán společným
jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich,
jako by trestný čin spáchala sama.
§ 10
Trestní odpovědnost právního nástupce právnické osoby
(1) Trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce.
(2) Přešla-li trestní odpovědnost podle odstavce 1 na více právních nástupců
právnické osoby, přihlédne soud při rozhodování o druhu a výměře trestu nebo ochranného
opatření i k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné
výhody ze spáchaného trestného činu, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli
z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin.
(3) Na ukládání úhrnného, souhrnného a společného trestu právnímu nástupci
se obdobně užijí ustanovení trestního zákoníku; nepřichází-li takový postup v úvahu
vzhledem k povaze právního nástupnictví nebo z jiných důvodů, soud uloží samostatný
trest.
(4) Obdobně podle odstavců 1 až 3 bude soud postupovat v případě, že dojde
ke zrušení právnické osoby po pravomocném skončení trestního stíhání.
§ 11
Účinná lítost
(1) Trestní odpovědnost právnické osoby zaniká, jestliže dobrovolně upustila
od dalšího protiprávního jednání a
a) odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem,
anebo škodlivému následku zamezila nebo škodlivý následek napravila, nebo
b) učinila státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o trestném činu
oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem,
mohlo být ještě odstraněno nebo škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě
zabráněno.
(2) Trestní odpovědnost právnické osoby podle odstavce 1 však nezaniká, spáchala-li
trestný čin pletich v insolvenčním řízení (§ 226 trestního zákoníku), porušení předpisů
o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku,
zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
podle § 256 odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky
a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b) nebo c) trestního zákoníku, pletich
při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b) nebo c) trestního zákoníku, přijetí
úplatku (§ 331 trestního zákoníku), podplacení (§ 332 trestního zákoníku) nebo nepřímého
úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku).
§ 12
Promlčení trestní odpovědnosti
Na promlčení trestní odpovědnosti právnických osob platí obdobně § 34 trestního
zákoníku.
§ 13
Vyloučení z promlčení
Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost
a) za trestné činy uvedené ve zvláštní části hlavě třinácté trestního
zákoníku, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího
k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 trestního zákoníku), projevu sympatií k
hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404 trestního zákoníku) a
popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 405 trestního
zákoníku),
b) za trestné činy rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického
útoku (§ 311 trestního zákoníku) a teroru (§ 312 trestního zákoníku), pokud byly
spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti
podle předpisů mezinárodního práva.
ČÁST TŘETÍ
TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 14
Přiměřenost trestu a ochranného opatření
(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k povaze a
závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby, včetně její dosavadní činnosti
a jejích majetkových poměrů; přitom přihlédne též k tomu, zda právnická osoba vykonává
činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam
pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost. Dále soud přihlédne k působení
právnické osoby po činu, zejména k její případné účinné snaze nahradit škodu nebo
odstranit jiné škodlivé následky činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které
lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby.
(2) Ochranné opatření nelze právnické osobě uložit, není-li přiměřené povaze
a závažnosti spáchaného činu, jakož i jejím poměrům.
(3) Při ukládání trestních sankcí soud přihlédne i k důsledkům, které může
mít jejich uložení na třetí osoby, zejména přihlédne k právem chráněným zájmům osob
poškozených trestným činem a věřitelů právnické osoby, jejichž pohledávky vůči trestně
odpovědné právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným
činem právnické osoby.
§ 15
Druhy trestů a ochranných opatření
(1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto
tresty
a) zrušení právnické osoby,
b) propadnutí majetku,
c) peněžitý trest,
d) propadnutí věci,
e) zákaz činnosti,
f) zákaz držení a chovu zvířat,
g) zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži,
h) zákaz přijímání dotací a subvencí,
i) uveřejnění rozsudku.
(2) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit jako ochranné
opatření zabrání věci nebo zabrání části majetku.
(3) Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření uvedená v odstavcích
1 a 2 samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uložit peněžitý trest nebo zabrání části
majetku vedle propadnutí téže části majetku a trest propadnutí věci vedle zabrání
téže věci.
HLAVA II
UKLÁDÁNÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ TRESTŮ
§ 16
Zrušení právnické osoby
(1) Soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem
v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného
činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li
to povaha právnické osoby.
(2) Je-li právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení právnické
osoby až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k
tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny,
zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka
s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce
elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora
trhu s investičními nástroji.
(3) Je-li právnickou osobou komoditní burza, může soud uložit trest zrušení
právnické osoby až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní
povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu, k možnostem a důsledkům
jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne.
(4) Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby,
vstupuje tato právnická osoba do likvidace.
(5) Z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické
osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je
to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu
vyloučeno.
§ 17
Propadnutí majetku
(1) Soud může uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li právnickou osobu
za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala nebo se snažila získat
majetkový prospěch.
(2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku pouze
v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje.
(3) Propadnutí majetku postihuje celý majetek právnické osoby nebo tu jeho
část, kterou soud určí.
(4) Je-li právnickou osobou banka nebo zahraniční banka, jejíž pobočka
vykonává činnost na území České republiky na základě bankovní licence udělené Českou
národní bankou nebo na základě principu jednotné licence podle jiného právního předpisu,
může soud uložit trest propadnutí majetku až po vyjádření České národní banky k možnostem
a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první
použije ohledně pojišťovny, pobočky pojišťovny, zajišťovny, pobočky zajišťovny, penzijního
fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, pobočky
obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře,
instituce elektronických peněz, pobočky zahraniční instituce elektronických peněz,
platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora trhu s investičními
nástroji.
§ 18
Peněžitý trest
(1) Soud může uložit právnické osobě peněžitý trest, odsuzuje-li ji za
úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti. Uložení peněžitého trestu
nesmí být na újmu práv poškozeného.
(2) Denní sazba činí nejméně 1 000 Kč a nejvíce 2 000 000 Kč. Při určení
výše denní sazby zohlední soud majetkové poměry právnické osoby.
(3) Ustanovení § 17 odst. 4 se užije obdobně.
§ 19
Propadnutí věci
Soud může uložit právnické osobě trest propadnutí věci, včetně propadnutí
náhradní hodnoty, za podmínek stanovených trestním zákoníkem.
§ 20
Zákaz činnosti
(1) Soud může uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok
až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností.
(2) Ustanovení § 17 odst. 4 se užije obdobně.
§ 20a
Zákaz držení a chovu zvířat
Soud může uložit právnické osobě trest zákazu držení a chovu zvířat až
na dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s držením, chovem nebo péčí
o zvíře.
§ 21
Zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
(1) Soud může uložit trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti
ve veřejné soutěži právnické osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická
osoba trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek
nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži.
(2) Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
jako trest samostatný může soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu uložení jiného trestu není třeba.
(3) Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem
stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího
řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů.
§ 22
Zákaz přijímání dotací a subvencí
(1) Soud může uložit trest zákazu přijímání dotací a subvencí právnické
osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu
v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou
finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich poskytováním nebo využíváním, anebo s poskytováním
nebo využíváním jakékoliv jiné veřejné podpory.
(2) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí jako trest samostatný může
soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu uložení
jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
(3) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí spočívá v tom, že se právnické
osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu ucházet se
o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv
jiné veřejné podpory podle jiných právních předpisů, jakož i takové dotace, subvence,
návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory přijímat.
§ 22a
Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení
a chovu zvířat, zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži a
zákazu přijímání dotací a subvencí
(1) Po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat,
zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži nebo zákazu přijímání
dotací a subvencí může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzená
právnická osoba v době výkonu trestu svou další činností prokázala, že dalšího výkonu
tohoto trestu není třeba, zejména pokud doloží účinný soubor opatření zajišťujících
dodržování právních norem a směřujících k předcházení trestné činnosti včetně provedených
nápravných opatření vedoucích k zamezení rizika opětovného spáchání stejné nebo podobné
trestné činnosti, za kterou byla odsouzena.
(2) Při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu
držení a chovu zvířat, zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
nebo zákazu přijímání dotací a subvencí soud stanoví zkušební dobu na jeden rok až
na deset let, nikoliv však na dobu kratší než zbytek trestu; zkušební doba počíná
právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.
(3) Ustanovení § 91 odst. 1 až 3 trestního zákoníku se použije přiměřeně.
§ 23
Uveřejnění rozsudku
(1) Soud může uložit trest uveřejnění rozsudku, je-li třeba veřejnost seznámit
s odsuzujícím rozsudkem, zejména vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu, anebo
vyžaduje-li to zájem na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti.
Přitom soud určí druh veřejného sdělovacího prostředku, ve kterém má být rozsudek
uveřejněn, rozsah jeho uveřejnění a lhůtu určenou právnické osobě k uveřejnění rozsudku.
(2) Trest uveřejnění rozsudku spočívá v tom, že odsouzená právnická osoba
nechá na své náklady pravomocný odsuzující rozsudek nebo jeho vymezené části uveřejnit
v soudem určeném druhu veřejného sdělovacího prostředku, a to s uvedením údajů obchodní
firmy nebo názvu právnické osoby a jejího sídla. Údaje umožňující identifikaci fyzické
osoby nebo právnické osoby, která je odlišná od odsouzené právnické osoby, uvedené
ve výroku rozsudku a v jeho odůvodnění musí být před uveřejněním anonymizovány.
HLAVA III
ZÁNIK VÝKONU TRESTU
§ 24
Promlčení výkonu trestu
Trest uložený právnické osobě nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby,
jež činí
a) třicet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně
560 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat,
zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, zákazu přijímání
dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 15 let,
b) dvacet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně
380 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat,
zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, zákazu přijímání
dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 10 let,
c) deset let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně
200 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat,
zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, zákazu přijímání
dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 5 let,
d) pět let při odsouzení k jinému trestu.
HLAVA IV
OCHRANNÁ OPATŘENÍ
§ 26
Zabrání věci
Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci, včetně
zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci
uložit pozměnění věci, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné
změny nebo omezení dispozice s věcí za podmínek stanovených trestním zákoníkem.
HLAVA V
ZÁNIK ÚČINKŮ ODSOUZENÍ
§ 27
(1) Na odsouzenou právnickou osobu se hledí, jako by nebyla odsouzena,
jakmile byl
a) trest vykonán,
b) trest nebo jeho zbytek prominut, nebo
c) výkon trestu promlčen.
(2) Na právnickou osobu odsouzenou pro zvlášť závažný zločin k trestu propadnutí
majetku nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu plnění
veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži anebo zákazu přijímání dotací a
subvencí, pokud jejich délka činí alespoň pět let, se hledí, jako by nebyla odsouzena,
jestliže ode dne uvedeného v odstavci 1 uplynuly tři roky.
ČÁST ČTVRTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ PROTI PRÁVNICKÝM OSOBÁM
§ 29
Místní příslušnost
Nelze-li zjistit místo činu nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení
soud, v jehož obvodu má obviněná právnická osoba sídlo nebo v jehož obvodu má obviněná
zahraniční právnická osoba svůj podnik nebo organizační složku; jestliže se nedají
tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož
obvodu čin vyšel najevo.
§ 30
Vyrozumění o zahájení a skončení trestního stíhání
(1) O zahájení trestního stíhání proti právnické osobě vyrozumí orgán činný
v trestním řízení, který trestní stíhání zahájil, příslušný orgán veřejné moci nebo
osobu, které podle jiných právních předpisů vedou obchodní rejstřík nebo jiný zákonem
určený rejstřík, registr nebo evidenci, orgán udělující licenci nebo povolení k činnosti
této právnické osobě a orgán odpovědný za dozor nad takovou právnickou osobou. Tyto
orgány nebo osoby vyrozumí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce
také o pravomocném skončení věci.
(2) Je-li k zániku nebo přeměně právnické osoby nutný zápis do zákonem určeného
rejstříku, registru nebo evidence, vyrozumí předseda senátu orgán veřejné moci, který
vede takový rejstřík, registr nebo evidenci, o skončení vykonávacího řízení.
§ 31
Společné řízení
(1) Proti obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě se koná společné
řízení, jestliže jejich trestné činy spolu souvisejí, pokud tomu nebrání důležité
důvody. Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o
jednom z trestných činů. Jsou-li pachateli nejtěžšího trestného činu nebo nejtěžších
trestných činů obviněná právnická osoba i fyzická osoba, koná společné řízení soud,
který je příslušný konat řízení proti obviněné fyzické osobě.
(2) Ve společném řízení vedeném proti právnické a fyzické osobě se trestní
odpovědnost právnické a fyzické osoby posuzuje samostatně.
(3) Pokud mají být v průběhu společného řízení vedeného proti fyzické a právnické
osobě prováděny úkony trestního řízení ve vztahu k oběma těmto osobám, provádějí
se zpravidla nejprve ve vztahu k fyzické osobě.
§ 32
Zrušení, zánik a přeměna právnické osoby
(1) Právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, je povinna
neprodleně písemně oznámit státnímu zástupci a v řízení před soudem předsedovi senátu,
že budou prováděny úkony směřující k jejímu zrušení, zániku nebo k přeměně, a to
před provedením těchto úkonů, jinak jsou tyto úkony neplatné.
(2) Právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, nemůže být
do doby jeho pravomocného skončení zrušena a nemůže dojít k její přeměně, ani k jejímu
zániku, s výjimkou případu, kdy by důsledky byly nepřiměřené povaze spáchaného trestného
činu; v takovém případě trestní odpovědnost právnické osoby, proti níž bylo zahájeno
trestní stíhání, přechází na právního nástupce této osoby. Byla-li právnická osoba
založena na dobu určitou nebo k dosažení určitého účelu, a v době od zahájení jejího
trestního stíhání uplynula doba, na níž byla založena, nebo se naplnil účel, pro
který byla založena, hledí se na ni od tohoto okamžiku, jako by byla založena na
dobu neurčitou.
(3) O tom, zda právnická osoba může být zrušena a zda smí dojít k její přeměně,
popřípadě k jejímu zániku, rozhodne na návrh této právnické osoby nebo jiné oprávněné
osoby v přípravném řízení soudce a v řízení před soudem předseda senátu.
(4) Pokud státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu nepodá příslušnému
soudu návrh na vyslovení neplatnosti úkonů směřujících ke zrušení, zániku nebo přeměně
právnické osoby, neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny právnické osoby nebo
neplatnosti projektu přeměny za podmínek stanovených jiným právním předpisem, hledí
se na tyto úkony jako na platné.
(5) Před rozhodnutím podle odstavce 3 může soudce a v řízení před soudem
předseda senátu právnické osobě uložit, aby ve stanovené lhůtě složila na určený
účet jím stanovenou částku odpovídající výši předpokládaného peněžitého trestu nebo
aby poskytla jinou záruku. Na trvání těchto opatření a na nakládání se složenou částkou
platí obdobně § 73a odst. 5 věta první a § 73a odst. 6 až 9 trestního řádu.
(6) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavcích 3 a 5 je přípustná stížnost,
která má v případě rozhodnutí podle odstavce 3 odkladný účinek.
(7) Omezeními podle odstavců 1 a 2 a rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena
pravomoc příslušného orgánu odejmout právnické osobě, proti které je vedeno trestní
stíhání, povolení nebo jiné oprávnění k činnosti a navrhnout zrušení této právnické
osoby podle jiného právního předpisu.
(8) Přiměřeně podle odstavců 1 až 7 se postupuje i v případě, že má dojít
k zrušení, zániku nebo přeměně právnické osoby ve vykonávacím řízení.
(9) Orgán veřejné moci nebo osoba, které vedou podle jiných právních předpisů
obchodní rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr nebo evidenci právnických
osob, nezapíší zrušení nebo přeměnu právnické osoby do takového rejstříku, registru
nebo evidence, ani neprovedou její výmaz bez povolení podle odstavce 3, ledaže se
na zrušení nebo přeměnu právnické osoby hledí jako na platné podle odstavce 4.
(10) Pokud není splněna některá z podmínek umožňujících podle odstavců 1
až 9 zrušení nebo přeměnu právnické osoby, právnická osoba nezanikne.
(11) Přeměnou se pro účely tohoto zákona rozumí sloučení, splynutí nebo rozdělení
právnické osoby, převod jmění na společníka, změna právní formy právnické osoby nebo
přemístění sídla právnické osoby do zahraničí.
§ 33
Zajišťovací opatření
(1) Hrozí-li důvodná obava, že obviněná právnická osoba bude postupovat způsobem
uvedeným v § 67 písm. c) trestního řádu, může již v přípravném řízení soudce na návrh
státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu obviněné právnické osobě
dočasně pozastavit výkon jednoho nebo více předmětů činnosti nebo uložit omezení
nakládání s majetkem této právnické osoby; přitom přihlédne i k důsledkům, které
může mít uložení zajišťovacího opatření na třetí osoby.
(2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce na návrh dotčené právnické osoby povolit provedení úkonu, který se týká
majetku, na nějž se vztahuje zajišťovací opatření podle odstavce 1. Nevyhoví-li státní
zástupce návrhu právnické osoby podle věty první, je povinen jej nejpozději do 5
pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí
dotčenou právnickou osobu.
(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajišťovací opatření
zruší nebo omezí, jestliže již není pro účely řízení třeba nebo není třeba ve stanoveném
rozsahu.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1, kterým byl právnické osobě dočasně pozastaven
výkon jednoho nebo více předmětů činnosti, jakož i rozhodnutí o zrušení nebo omezení
tohoto zajišťovacího opatření, se zašlou bez zbytečného odkladu orgánu udělujícímu
povolení nebo jiné oprávnění k činnosti obviněné právnické osobě a v případě právnické
osoby uvedené v § 17 odst. 4 také České národní bance.
(5) Právnická osoba, které bylo uloženo zajišťovací opatření podle odstavce
1, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti se
musí neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji právnická osoba, neuvede-li
v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Nevyhoví-li
takové žádosti v přípravném řízení státní zástupce, je povinen ji nejpozději do 5
pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí
dotčenou právnickou osobu.
(6) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavcích 1 až 5 je přípustná stížnost,
jež má v případě rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajišťovacího opatření nebo povolení
úkonu podle odstavce 2 odkladný účinek.
§ 33a
Státní zástupce a v řízení před soudem soud může při zvážení všech rozhodných
skutečností na odůvodněnou žádost České národní banky přerušit trestní stíhání proti
právnické osobě, je-li to zapotřebí pro zajištění účinného uplatnění opatření k řešení
krize nebo opatření včasného zásahu uloženého podle zákona upravujícího ozdravné
postupy a řešení krize na finančním trhu.
§ 34
Úkony právnické osoby
(1) Za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v
řízení před soudem podle občanského soudního řádu. Tato osoba musí prokázat své oprávnění
k činění úkonů za právnickou osobu.
(2) Právnická osoba si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje
písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V řízení může mít
obviněná právnická osoba současně pouze jednoho zmocněnce.
(3) V řízení může za právnickou osobu činit úkony současně jen jedna osoba.
(4) Činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo
svědkem v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k
provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu
zpravidla v délce 7 dnů.
(5) Není-li osoba uvedená v odstavci 4 určena ve stanovené lhůtě, nebo právnická
osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, popřípadě právnické osobě nebo
jejímu zmocněnci prokazatelně nelze doručovat písemnosti, předseda senátu a v přípravném
řízení soudce ustanoví právnické osobě opatrovníka. Osobu lze ustanovit opatrovníkem
jen s jejím souhlasem. Opatrovníkem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně
za to, že má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně
hájit zájmy právnické osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu,
kdo je ustanovován opatrovníkem, a nevylučuje-li to povaha věci, též právnické osobě.
(6) Osoba uvedená v odstavci 1, zmocněnec a opatrovník mají v řízení stejná
práva a povinnosti jako ten, proti němuž se vede trestní řízení.
(7) Nedostaví-li se osoba uvedená v odstavci 1, popřípadě zmocněnec obviněné
právnické osoby nebo opatrovník, k hlavnímu líčení bez řádné omluvy, může soud hlavní
líčení provést v jejich nepřítomnosti, byla-li obžaloba obviněné právnické osobě
řádně doručena, byla-li včas a řádně k hlavnímu líčení předvolána, bylo-li dodrženo
ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněná právnická osoba byla upozorněna
na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
(8) Má-li právnická osoba zmocněnce nebo byl-li jí určen opatrovník, písemnosti
určené právnické osobě se doručují pouze tomuto zmocněnci nebo opatrovníkovi, pokud
trestní řád nestanoví jinak.
§ 35
Obhájce
(1) Ustanovení § 34 nemá vliv na právo obviněné právnické osoby na obhajobu.
(2) Pro obviněnou právnickou osobu se nepoužijí ustanovení trestního řádu
o nutné obhajobě.
§ 36
Předvolání, předvedení a pořádková pokuta
(1) Jestliže se osoba, která za právnickou osobu činí úkony podle § 34, bez
dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena, pokud byla řádně předvolána.
(2) Jestliže osoba, která za právnickou osobu činí úkony podle § 34 odst.
1, 2 nebo 4, přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo se k soudu, státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu chová urážlivě, nebo pokud bez dostatečné omluvy neuposlechne
příkazu nebo nevyhoví výzvě, které jí byly dány podle trestního řádu nebo podle tohoto
zákona, může být právnické osobě, kterou zastupuje, předsedou senátu a v přípravném
řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem uložena pořádková pokuta do 500
000 Kč. Dopustí-li se jednání uvedeného ve větě první opatrovník, lze mu uložit pořádkovou
pokutu do 50 000 Kč.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek. Na rozhodování o stížnosti se obdobně použije § 146a trestního řádu.
§ 37
Výslech a závěrečná řeč v hlavním líčení a ve veřejném zasedání
(1) Koná-li se společné řízení proti právnické i fyzické osobě, vyslechne
se při hlavním líčení a veřejném zasedání nejprve fyzická osoba a až poté zástupce
právnické osoby.
(2) Při závěrečných řečech mluví po závěrečné řeči státního zástupce, poškozeného,
zúčastněné osoby, popřípadě po jejich zmocněncích, obhájce právnické osoby, poté
zástupce právnické osoby, obhájce fyzické osoby a fyzická osoba. Poslední slovo přednese
nejprve zástupce právnické osoby a poté fyzická osoba.
§ 37a
Trestní příkaz
Trestním příkazem lze právnické osobě uložit tyto tresty:
a) peněžitý trest,
b) trest propadnutí věci,
c) trest zákazu činnosti do pěti let,
d) trest zákazu držení a chovu zvířat do pěti let,
e) trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
do pěti let,
f) trest zákazu přijímání dotací a subvencí do pěti let,
g) trest uveřejnění rozsudku.
§ 38
Výkon trestu zrušení právnické osoby
(1) Jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest zrušení
právnické osoby, nařídí předseda senátu jeho výkon. V nařízení výkonu trestu jmenuje
likvidátora. Právnická osoba vstupuje do likvidace ke dni právní moci odsuzujícího
rozsudku, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby. Právnická osoba zapsaná
v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku, registru nebo evidenci
zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, registru nebo evidence, pokud jiný právní
předpis nestanoví jinak.
(2) Při likvidaci právnické osoby se při výkonu trestu zrušení právnické
osoby postupuje podle jiného právního předpisu upravujícího likvidaci právnické osoby
zrušené soudem, nestanoví-li tento zákon jinak.
(3) Předseda senátu může na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem,
nebo i bez návrhu, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, odvolat likvidátora, který
porušuje své povinnosti, a nahradit ho jinou osobou.
§ 39
Výkon trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
Na výkon trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži
se přiměřeně užije ustanovení § 350 trestního řádu o výkonu trestu zákazu činnosti.
§ 40
Výkon trestu zákazu přijímání dotací a subvencí
Na výkon trestu zákazu přijímání dotací a subvencí se přiměřeně užije ustanovení
§ 350 trestního řádu o výkonu trestu zákazu činnosti.
§ 41
Výkon trestu uveřejnění rozsudku
(1) Jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest uveřejnění
rozsudku, vyzve předseda senátu odsouzenou právnickou osobu, aby jej na své náklady
a v určené lhůtě a v určeném rozsahu uveřejnila v jím určeném druhu veřejného sdělovacího
prostředku.
(2) Neuveřejní-li odsouzená právnická osoba rozsudek způsobem uvedeným v
odstavci 1, rozhodne předseda senátu o uložení pořádkové pokuty do 500 000 Kč. Tuto
pořádkovou pokutu je možno uložit i opakovaně, a to až do doby splnění uložené povinnosti.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
ČÁST PÁTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ O MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCI VE VĚCECH TRESTNÍCH
§ 42
Dožádání
(1) Má-li právnická osoba sídlo na území České republiky, pro účely zákona
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se považuje za osobu, která
je občanem České republiky nebo má na jejím území trvalý pobyt.
(2) Ustanovení části páté hlavy VI dílu 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci
ve věcech trestních o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího
peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění v České republice se užijí na rozhodnutí
jiného členského státu směřující vůči právnické osobě, která má na území České republiky
sídlo nebo majetek. Pravomocné rozhodnutí soudu České republiky ukládající peněžitou
sankci nebo jiné peněžité plnění lze při splnění podmínek uvedených v části páté
hlavě VI dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat
do jiného členského státu, o němž lze důvodně předpokládat, že na jeho území má tato
právnická osoba sídlo nebo majetek.
(3) Ustanovení části páté hlavy IX zákona o mezinárodní justiční spolupráci
ve věcech trestních se neužijí.
Němcová v. r.
Nečas v. r.