221/1926 Sb.
Finanční zákon
republiky Československé
ze dne 15. prosince 1926,
kterým se stanoví státní rozpočet pro rok 1927.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
(1) Veškeré výdaje státní stanoví se v připojeném státním rok počtu
částkou 9.703,505.151 Kč.
(2) K hrazení těchto výdajů stanoví se státní příjmy v připojeném státním
rozpočtu částkou 9.723,914.485 Kč.
Článek II.
(1) Státní podniky, pro které platí zákon ze dne 18. prosince 1922, čís.
404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a
zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, hradí svými příjmy
své výdaje jak provozní, zejména veškeré výdaje na služební platy státních
zaměstnanců podle platového zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z.
a n., tak i výdaje investiční.
(2) Československé státní dráhy a Československá pošta mimo to uhradí též
náklad na své nejvyšší správní úřady (ministerstva).
(3) K úhradě výdajů investičních se Československé poště ponechává její
provozní přebytek (včetně provozního přebytku poštovních úřadů šekových).
(4) Československým státním drahám se k úhradě výdajů investičních
ponechává jejich provozní přebytek a kromě toho též 20%ní kvota daní
dopravních, vybraných na státních a státem provozovaných drahách. Za
podmínek článku III. tohoto zákona mohou použíti svého provozního přebytku
též k zálohové úhradě výdajů v tom článku uvedených.
(5) Státním báňským a hutnickým závodům se ponechává provozní přebytek
k úhradě jejich investičních výdajů.
(6) Státním lesům a statkům se k úhradě investičních výdajů ponechává 20
% jejich provozního přebytku, dosaženého mimo Podkarpatskou Rus, a celý
provozní přebytek, dosažený na Podkarpatské Rusi.
(7) Úhrada investic zápůjčkami je vyloučena; přípustny jsou pouze
v dohodě s ministrem financí k hrazení přechodných schodků vyplývajících
z časové neshody mezi příjmy a výdaji přechodné úvěry, jež musí býti
splaceny nejdéle do konce února 1928.
Článek III.
(1) Ministr železnic se zmocňuje, aby hradil z provozních příjmů
Československých státních drah případné náklady roku 1927 z převzetí
Košicko-Bohumínské železnice podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690
Sb. z. a n. zálohou až do 43,590.000 Kč, a to provozní schodky, potřebu na
úrok a úmor nezaložených dluhů, potřebu pro službu prioritní a akciovou,
jakož i ostatní správní náklady.
(2) Rovněž se zmocňuje ministr železnic, aby pro rok 1927 hradil
z provozních příjmů Československých státních drah zálohou až do 64,410.000
Kč případné provozní a správní náklady místních drah, jimž bylo povoleno
sečkání náhrady provozních výdajů za účelem přednostní úhrady výpůjčkové a
prioritní služby.
(3) Nedosáhnou-li provozní příjmy Československých státních drah v roce
1927 rozpočtené sumy, poskytne nedostávající se peníz na shora zmíněné
zálohy Československým státním drahám finanční správa z pokladních
hotovostí. Překročí-li provozní příjmy sumu pro rok 1927 rozpočtenou, platí
zálohu tu Československé státní dráhy z vlastních příjmů, pokud vyšší
provozní příjem k tomu stačí; finanční správa poskytne Československým
státním drahám jen onu částku zálohy, na niž vyšší příjmy provozní
nepostačí.
Článek IV.
Podíl samosprávných svazků na státních daních a poplatcích se stanoví
částkou 1.039,607.000 Kč.
Článek V.
Výdaje na úrok, úmor a na správní potřeby státního dluhu se stanoví částkou
2.572,937.582 Kč.
K hrazení této částky přispějí státní podniky penízem 429,179.626 Kč,
zbytek ve výši 2.143,757.956 Kč
uhradí státní správa.
Článek VI.
Prostředky schváleného rozpočtu jest v jeho mezích spravovati s největší
hospodárností.
Článek VII.
Povolených prostředků musí býti použito jen k účelům uvedeným v příslušných
kapitolách, titulech, paragrafech a pododděleních připojeného státního
rozpočtu, a to odděleně pro potřeby řádné a mimořádné, osobní a věcné.
Článek VIII.
(1) Prostředků určených na řádné výdaje smí býti použito pro každý měsíc
nejvýše jednou dvanáctinou celoročně rozpočtené částky. Výjimky povoluje
v odůvodněných případech ministr financí.
(2) Toto ustanovení se nevztahuje na výdaje splatné v delších než
měsíčních lhůtách. Tyto výdaje jest platiti podle stanovených lhůt.
Článek IX.
Prostředků určených na výdaje mimořádné může býti použito až do výše 50.000
Kč. K vyšším výdajům v jednotlivém případě pro týž účel v rozpočtovém roce
jest třeba souhlasu ministra financí.
Článek X.
Prostředky určené na podpory a na plnění podobných úkolů, k nimž není stát
právně zavázán (subvence), smějí býti vypláceny až v posledním čtvrtletí
rozpočtového roku. Jinak jen po předchozím souhlasu ministra financí.
Článek XI.
(1) Jde-li o opatření nutné potřeby a není-li pro ni schválených
dostatečných prostředků, může býti potřebná částka uhrazena úsporami
v rozpočtu téže kapitoly za podmínek § 7 zákona ze dne 20. března 1919,
čís. 175 Sb. z. a n.
(2) Prostředků povolených pro věcné výdaje nesmí býti použito k hrazení
nedostatků při výdajích osobních.
(3) Prostředků povolených na mimopodnikové potřeby stavební (investiční)
nelze použíti k hrazení jiných výdajů, prostředků povolených na platy
státních zaměstnanců nelze použíti k hrazení výdajů jako věcné
preliminovaných.
(4) Výdaje, které nelze hraditi ani úsporami podle odst. 1. tohoto
článku, vyžadují souhlasu Národního shromáždění republiky Československé
anebo Stálého výboru Národního shromáždění podle § 54 odst. 9. ústavní
listiny.
(5) Opatření, která časově přesahují schválený rozpočet a ve svých
důsledcích zatěžují rozpočty příští, vyžadují souhlasu ministra financí.
Toto ustanovení se nevztahuje na opatření, která se dějí v běžném
hospodaření, u plnění platných zákonů anebo na základě zmocnění podle nich.
Článek XII.
(1) Ministr financí se zmocňuje:
a) aby k hrazení přechodných schodků, vyplývajících z časové neshody
mezi příjmy a výdaji, opatřil peněžité prostředky přechodnými úvěry, jež
musí býti splaceny nejdéle do konce února 1928, a nesmějí býti v žádné
formě prolongovány ani novými úvěrovými operacemi hrazeny,
b) aby provedl potřebné úvěrní operace na prolongaci, konversi neb
zaplacení státních dluhů splatných v roce 1927,
c) aby k opatření potřeb v zájmu veřejném nevyhnutelných převzal státní
záruky až do výše 50,000.000 Kč a dal je Národnímu shromáždění republiky
Československé na vědomost.
(2) Úroky z dluhopisů vydaných podle ustanovení tohoto článku mohou býti
ministrem financí osvobozeny od daně rentové.
Článek XIII.
Ministr financí se zmocňuje, aby mohl bez předchozího schválení Národního
shromáždění, ale na dodatečné ospravedlnění nemovitý majetek státní
1. zciziti až do úhrnné částky 5,000.000 Kč, je-li odhadní cena
zcizované jednotlivé nemovitosti nižší než 1,000.000 Kč,
2. zatížiti služebnostmi neb zástavními právy až do úhrnné hodnoty
1,000.000 Kč, nepřevyšuje-li hodnota jednotlivé propůjčované služebnosti
anebo jednotlivá pohledávka zajišťovaná zástavním právem 200.000 Kč,
3. zatížiti stavebními právy.
Článek XIV.
K prodeji majetku, který se stal majetkem státním placením dávky podle §
55, odst. 1. bod 6. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., a
nebyl podle § 37 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., převzat
k účelům zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., jest zapotřebí
pouze souhlasu ministrů financí a zemědělství.
Článek XV.
(1) Povolených prostředků může býti použito jen do konce roku 1927 a
k úhradě pohledávek splatných do konce tohoto roku.
(2) Toto ustanovení neplatí pro prostředky povolené na zapravování
stálých platů jako služného a pensí, aneb na plnění závazků, jako je
placení úroku ze státního dluhu. Tyto prostředky mohou býti požadovány až
do uplynutí promlčecí lhůty.
Článek XVI.
Předpisy čl. VII., VIII., XI. a XV. nevztahují se na státní podniky, vyjma
ustanovení odst. 3. čl. XI.
Článek XVII.
(1) Převýší-li výnos všeobecné daně výdělkové, daně výdělkové z podniků
k veřejnému účtování povinných, daně z příjmu, daně z obratu a daně
přepychové rozpočtenou částku o více než pět procent, jest další výnos
z daní těch odvésti do zvláštního fondu, jejž jest zříditi pro konsolidaci
přechodného státního dluhu.
(2) Ustanovení článku XII. odstavce 5. zákona ze dne 23. dubna 1925, čís.
102 Sb. z. a n., zůstává nedotčeno.
Článek XVIII.
(1) Vyžadují-li jednotlivé články tohoto zákona podrobných předpisů,
budou vydány vládním nařízením.
(2) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1927. Provede jej ministr
financí.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.
Dr. Engliš v. r.