101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu)

Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě (postupníkovi).

(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.

(2) Rovněž nelze postoupit pohledávku, jejíž postoupení by odporovalo dohodě s dlužníkem.

S postoupenou pohledávkou přechází veškerá její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Původní věřitel (postupitel) je povinen vydat postupníkovi a na něj převést všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky týkající se postoupené pohledávky a poskytnout mu všechny potřebné informace.

Dokud postupitel dlužníka o postoupení nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může dlužník závazek splnit postupiteli.

Na žádost postupníka může postupitel nárok vymáhat svým jménem ve prospěch postupníka sám, souhlasí-li s tím postupník a sám ji nevymáhá; dlužník nemůže v takovém případě vznést námitku, že postupitel již není věřitelem.

Námitky proti pohledávce, které měl dlužník v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení; své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné. Dlužník však musí oznámit postupníkovi své pohledávky vůči postupiteli bez zbytečného odkladu po té, co se o postoupení pohledávky dověděl.

(1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi za to, že v době postoupení trvala; za dobytnost odpovídá, jestliže to bylo smluveno, a to jen do výše přijaté úplaty s úroky a náklady spojenými s bezvýsledným vymáháním.

(2) Postupitel neodpovídá podle odstavce 1, jestliže postupník postoupenou pohledávku neuplatní před soudem včas.

Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho závazek, nastoupí jako dlužník na jeho místo, přivolí-li k tomu věřitel. Přivolení věřitele může být dáno buď původnímu dlužníku nebo přejímateli závazku.

Kdo bez dohody s dlužníkem ujedná s věřitelem, že splní za dlužníka jeho závazek, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka.

Projev nového dlužníka o převzetí závazku musí se stát písemně.

Obsah závazku se jeho převzetím nemění, avšak zajištění závazku poskytnuté třetí osobou trvá jen tehdy, jestliže tato osoba přivolila ke změně dlužníka.

Převezme-li někdo smlouvou jmění nebo podnik, je zavázán vedle původního dlužníka za závazků, které náležejí ke jmění nebo podniku a o kterých při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel. Nabyvatel odpovídá toliko do výše nabytého majetku.

Převezmou-li smlouvou jmění nebo podnik zcizitelův manžel, jeho děti, sourozenci nebo rodiče, jsou zavázáni vedle zcizitele ze závazků, které náležejí ke jmění nebo k podniku, bez ohledu na cenu majetku, ledaže o takových závazcích při převzetí nevěděli ani vědět nemohli.

Kdo se dohodne s dlužníkem, že opatří plnění jeho věřiteli, odpovídá dlužníkovi za to, že nebude musit plnit. Věřiteli z toho přímé právo nevznikne.

(1) Poukázkou opravňuje ten, kdo ji vydal (poukazatel) poukazníka, aby přijal plnění od poukázaného a poukázaného zmocňuje, aby plnil poukazníkovi na účet poukazovatelův. Přímého práva nabude poukazník proti poukázanému teprve, až mu poukázaný prohlásí, že poukázku přijímá.

(2) O akreditivu platí zvláštní ustanovení (§ 653 až 660).

(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči němu povinen plnit poukazníkovi a jeho závazek zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní. Má-li poukázkou být splněn dluh poukazatelův u poukazníka, který k tomu přivolil, je poukazník povinen poukázaného vybídnout, aby plnil.

(2) Nechce-li poukazník užít poukázky nebo odepírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez zbytečného odkladu poukazateli.

Přijme-li poukázaný poukázku vůči poukazníku, může mu činit jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí poukázky nebo které vyplývají z obsahu poukázky, anebo z jeho vlastního vztahu k poukazníkovi.

Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji poukazatel odvolat.

Není-li mezi poukazatelem a poukázaným jiný důvod vzniku závazku, platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení o smlouvě příkazní; poukázka však nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného.

Promlčení nároku poukazníka proti poukázanému počne, jakmile poukazníku došel projev o přijetí poukázky.

Zástavní právo vzniká na základě smlouvy nebo přímo z tohoto zákona.

Ve smlouvě o zřízení zástavního práva musí být určen předmět zástavního práva a pohledávka, kterou zajišťuje.

Zástavní právo lze zřídit jen pro zajištění platného závazku; platnosti zástavního práva však nevadí, jestliže je zřízeno pro závazky budoucí nebo závazky podmíněné.

Zástavní právo na základě smlouvy vzniká odevzdáním věci zástavnímu věřiteli s tím, že má sloužit jako zástava. Je-li zřízení zástavního práva smluveno písemně, vzniká zástavní právo již uzavřením smlouvy.

Zastaví-li někdo cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, které přísluší k věci jiné věcné právo neslučitelné s právem zástavním, vznikne zástavní právo, jen jestliže zastavovaná věc je odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V pochybnostech se má za to, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

Zastavit lze i pohledávku, předmětem jejíhož plnění je věc, právo nebo jiná hospodářská hodnota.

K zastavení pohledávky je třeba, aby o něm byl vyrozuměn dlužník pohledávky (poddlužník). Zástavní právo se vztahuje i na dlužné úroky a ostatní příslušenství pohledávky.

Poddlužník, který byl o zastavení pohledávky vyrozuměn, může plnit svému věřiteli jen se souhlasem zástavního věřitele.

V době splatnosti zastavené pohledávky je povinen poddlužník plnit zástavnímu věřiteli. Byla-li zastavená pohledávka splněna zástavnímu věřiteli, stává se předmět plnění zástavou. O plnění poddlužníka je povinen zástavní věřitel dlužníka zpravit.

(1) Jestliže zástavní právo nebylo zřízeno odevzdáním zastavené věci zástavnímu věřiteli nebo jestliže nejde o zástavní právo vznikající přímo z tohoto zákona, je zástavce povinen zastavovanou věc označit tak, že její zastavení může být každému patrno. Místo toho mohou zástavce a zástavní věřitel dát věc jiné osobě, aby ji pro ně uschovala, nebo dát zapsat vznik zástavního práva podle předpisů.

(2) U věcí, které nelze užívat bez listiny, v níž je věc odlišena od věcí jiných, postačí zapsání zástavního práva v této listině.

Nedošlo-li k odevzdání nebo označení nebo uschování zastavené věci nebo zapsání zástavního práva podle § 169, nemůže zástavní věřitel uplatnit zástavní právo vůči třetí osobě, ledaže tato osoba o zatížení věci zástavním právem věděla.

(1) Zástavní věřitel, který má zastavenou věc (zástava) u sebe, může ji zadržovat po dobu trvání zástavního práva.

(2) Zástavní věřitel je povinen zástavu pečlivě opatrovat a má nárok na náhradu nákladů, které učinil, aby této své povinnosti dostál.

(1) Zástavce je povinen zdržet se všeho, čím se zastavená věc zhoršuje na újmu zástavního věřitele.

(2) Ztratí-li zastavená věc na ceně a zajištění pohledávky se tak stane nedostatečným, může zástavní věřitel na dlužníkovi žádat, aby splatil přiměřenou část svého závazku ještě před stanovenou dobou plnění, ledaže dlužník zajištění svého závazku přiměřeně doplní.

Jestliže není zajištěná pohledávka ve stanovené době plnění uspokojena, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení podle § 174.

(1) Zástavní věřitel může požádat příslušný orgán o provedení prodeje zástavy.

(2) Zástavní věřitel může, má-li zástavu u sebe a bylo-li tak písemně ujednáno, sám dát zástavu prodat ve veřejné dražbě; má-li zástava úředně stanovenou cenu, může ji za tuto cenu prodat i jinak. O zamýšleném výkonu prodeje je zástavní věřitel povinen zástavce i dlužníka bez odkladu zpravit.

Jestliže k zajištění téže pohledávky bylo zastaveno několik věcí, jsou zastaveny nedílně. Zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky nebo její části z kterékoliv zástavy.

Vznikne-li k téže věci více zástavních práv, bude přednostně uspokojeno zástavní právo svým vznikem starší, pokud tento zákon nestanoví něco jiného. Doba vzniku zástavního práva je rozhodující pro pořadí k uspokojení i tehdy, bylo-li zástavní právo zřízeno k zajištění pohledávky budoucí nebo podmíněné.

Zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy, i když zajištěná pohledávka je již promlčena.

Zástavní právo zaniká, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci, je-li nižší než pohledávka.

Zanikne-li zástavní právo, je věřitel povinen vrátit zástavu, nebo umožnit vyznačení zániku zapsaného zástavního práva.

Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem.

K vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci, ten však musí být o vzniku podzástavního práva vyrozuměn.

Je-li zástava odevzdána podzástavnímu věřiteli, odpovídá zástavní věřitel za škodu na zástavě tak, jako by ji měl sám u sebe.

Není-li pohledávka zajištěná podzástavním právem ani zastavená pohledávka v době splatnosti podzástavnímu věřiteli splněna, může se podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy v rámci oprávnění zástavního věřitele podle ustanovení § 174.

Na podzástavní právo použije se jinak přiměřeně ustanovení o právu zástavním.

Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem též tím způsobem, že si strany dohodou upraví pohledávky a závazky mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Ustanovení § 258 odst. 2 platí obdobně.

Omyl v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, nevadí platnosti narovnání, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání učiněné v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, je-li ze skutečností dodatečně najevo vyšlých zřejmo, že některá ze stran pohledávku neměla.

Narovnání, kterým mají být mezi stranami upraveny veškeré nároky, nedotýká se nároku, který žádná ze stran neměla na mysli.

Ručení, zástavní a jiná práva spojená se závazkem zaniklým některým ze způsobů uvedených v § 258 až 261 zajišťují i nový závazek nahrazující závazek původní; pokud osoby zavázané z těchto práv neprojevily s novým závazkem souhlas, jsou zavázány nejvýše v rozsahu původního závazku.

Strany si mohou dohodnout, že závazek zaniká, aniž by byl nahrazen závazkem novým. Jestliže zaniká závazkový vztah zřízený písemnou formou nebo jestliže má zaniknout závazek jen jedné strany, musí mít dohoda o zrušení závazku písemnou formu.

Prodávající je povinen kupujícímu zboží odevzdat. Odevzdáním zboží ve smyslu tohoto zákona rozumí se předání (dodání) zboží a jeho příslušenství, pokud se uskutečňuje ve shodě se smlouvou, popřípadě tímto zákonem.

(1) Má-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, kterou má podle § 335 obstarat, a není-li místo určení místem plnění, uskutečňuje se odevzdání zboží již jeho předáním prvnímu dopravci.

(2) Uskutečňuje-li se přeprava uvedená v odstavci 1 na základě náložného listu, dochází k odevzdání zboží vydáním náložného listu dopravcem.

Jestliže zboží při předání dopravci není zjevně dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, splní prodávající povinnost odevzdat zboží teprve tím, že vyrozumí kupujícího o tom, že zboží bylo předáno dopravci, popřípadě tím, že kupujícímu odešle doklad blíže určující odeslané zboží.

(1) Prodávající je povinen plnit ve smluvené době.

(2) Je-li doba plnění přesně určena, je prodávající povinen plnit i bez vyzvání kupujícího.

(3) Je-li doba plnění stanovena na určité období, může prodávající plnit podle vlastní volby kdykoliv během tohoto období, nemá-li podle okolností případu v rámci tohoto období dobu plnění blíže určit kupující tím, že vyzve prodávajícího k plnění.

(4) Má-li být plněno v době určené počtem dnů, týdnů, měsíců nebo roků, počíná tato dodací lhůta běžet od uzavření smlouvy. Jestliže však kupující má splnit určité povinnosti (např. zaplacení kupní ceny nebo její části nebo zajištění jejího zaplacení, předložení nákresů apod.) ještě před dodáním zboží, počíná dodací lhůta běžet teprve splněním těchto povinností.

Není-li doba plnění smluvena, je prodávající povinen bez vyzvání kupujícího odevzdat zboží v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze zboží a k ostatnímu obsahu smlouvy.

Výrazy použitými k určení doby plnění se rozumí, pokud z obchodních zvyklostí nevyplývá nic jiného: "Začátkem období": v prvních deseti dnech období; "V polovině měsíce": od 10. do 20. dne měsíce; "V polovině čtvrtletí": v druhém měsíci čtvrtletí; "Koncem období": v posledních deseti dnech období; "Ihned": u potravin a surovin do dvou dnů, u strojírenských výrobků vybavených mechanismem do deseti dnů, u ostatních výrobků do pěti dnů.

Prodávající je povinen plnit v místě určeném ve smlouvě. Není-li ve smlouvě místo plnění určeno, je jím místo, kde má prodávající podle tohoto zákona odevzdat zboží.

Má-li prodávající zboží podle smlouvy předat k přepravě, je místem odevzdání zboží místo, kde podle okolností případu má začít tato přeprava do místa určení podle § 335.

Nemá-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, je povinen odevzdat zboží v místě, kde měl své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy. Jestliže však jde o zboží jednotlivě určené, je místem odevzdání zboží místo, kde zboží bylo v době uzavření smlouvy, pokud bylo stranám známo. Jde-li o zboží určené podle druhu, které má být dodáno z určitého skladu nebo přesně vymezených zásob, nebo které má být vyrobeno na určitém místě, je místo skladování (výroby) místem odevzdání zboží, pokud bylo stranám v době uzavření smlouvy známo.

(1) Nedodal-li prodávající zboží v určené době plnění a porušil tím smlouvu podstatným způsobem (§ 236), může kupující od smlouvy odstoupit podle § 235, jestliže to oznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 15 dnů od určené doby plnění.

(2) Za podstatné porušení smlouvy se považuje vedle případů uvedených v § 236 i porušení smlouvy, při němž nebylo včas odevzdáno zboží určené podle druhu, jehož tržní cena je burzovně znamenána.

(1) Nedodal-li prodávající zboží v určené době plnění a porušil tím smlouvu nepodstatným způsobem, může kupující odstoupit od smlouvy teprve po uplynutí lhůty prodávajícímu dodatečně stanovené podle § 237. Účinky odstoupení nastanou teprve, jestliže prodávající závazek nesplní ani v této přiměřené dodatečné lhůtě a kupující mu po jejím uplynutí oznámí, že od smlouvy odstupuje.

(2) Jestliže lhůta, kterou kupující takto určil, není přiměřená, může prodávající bez zbytečného odkladu oznámit kupujícímu, že dodá zboží teprve v přiměřené lhůtě, kterou sám určí; v případě, že tak prodávající neučiní, nebo jestliže stanoví lhůtu nepřiměřenou, nastanou účinky odstoupení od smlouvy kupujícím teprve po marném uplynutí přiměřené lhůty.

Kupující může odstoupit od smlouvy z důvodu, že prodávající nesplnil svůj závazek včas, jen dokud mu prodávající zboží neodevzdal.

Je-li ve smlouvě stanoveno, že závazek ze smlouvy zanikne nebo že kupující od smlouvy odstoupí, nebude-li závazek prodávajícím splněn v době, která je ve smlouvě přesně určena, zanikne závazkový vztah počátkem prodlení prodávajícího, ledaže kupující prodávajícímu ihned po počátku prodlení oznámí, že na splnění smlouvy trvá. Zánikem závazku ze smlouvy nastávají tytéž účinky, jako kdyby kupující od smlouvy odstoupil.

Dodá-li prodávající zboží předčasně, může kupující odmítnout zboží převzít a požadovat, aby prodávající zboží dodal ve stanovené době plnění, nebo plnění přijmout a požadovat náhradu škody vzniklé mu předčasným plněním, jestliže si tento nárok při převzetí zboží vyhradil.

Za odevzdání zboží se považuje i jeho pozdní dodání, jestliže do jeho uskutečnění kupující neodstoupil od smlouvy, jakož i předčasné dodání zboží, které kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy se o předčasném dodání dověděl, neodmítl převzít. Nárok na náhradu škody není tím dotčen.

(1) Dodá-li prodávající zboží na jiném než určeném místě, platí přiměřeně ustanovení § 287 až 290.

(2) Spočívá-li porušení smlouvy pouze na okolnostech souvisejících s přepravou zboží, avšak zboží přesto včas dojde do místa určení, jde o nepodstatné porušení smlouvy, pro něž nemůže kupující od smlouvy odstoupit a má pouze nárok na náhradu škody podle ustanovení § 251 až 257.

Za odevzdání zboží se považuje i dodání zboží na jiném než určeném místě, jestliže kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takovém dodání dozví, od smlouvy neodstoupí nebo jestliže od smlouvy není oprávněn odstoupit. Nárok na náhradu škody není tím dotčen.

Prodávající je povinen dodat zboží v určeném množství, jakosti a provedení.

(2) Za vady zboží nelze považovat odchylky od množství nebo jakosti, které jsou pro kupujícího bezvýznamné nebo které připouštějí zvyklosti.

Rozhodnou dobu pro posuzování jakosti a množství zboží je doba přechodu nebezpečí škody na zboží (§ 380). Jestliže však k přechodu nebezpečí nedojde pro včasné odstoupení od smlouvy nebo uplatnění nároku na náhradní dodání [§ 305 odst. 1 písm. a)], je rozhodnou doba, kdy by bývalo došlo k přechodu tohoto nebezpečí v případě, že zboží by bylo bez vad.

Plyne-li ze smlouvy nebo z povahy zboží, že jeho množství je stanoveno pouze přibližně, je prodávající oprávněn sám určit přesné množství dodávaného zboží, pokud z okolností nevyplývá, že uvedené ustanovení bylo do smlouvy zahrnuto ve výlučném zájmu kupujícího. Rozdíl mezi množstvím přibližně určeným a množstvím skutečně dodaným nesmí činit, pokud ze zvyklostí nevyplývá nic jiného, více než 5 % množství zboží uvedeného ve smlouvě, nebo 10 %, jestliže se prodej týká celého lodního nákladu.

(1) Prodávající neodpovídá za vady zboží, které byly nebo musely být kupujícímu při obvyklé pozornosti známy při uzavření smlouvy.

(2) Prodávající však přesto odpovídá za vady zboží, spočívající v tom, že zboží nemá vlastnosti, které prodávající kupujícímu výslovně přislíbil.

Dodá-li prodávající zboží před určenou dobou plnění nebo před koncem dodací lhůty, má právo až do konce určené doby plnění dodat buď chybějící zboží nebo nové zboží odpovídající smlouvě nebo odstranit vady dodaného zboží. Nárok kupujícího na náhradu škody způsobené vadami zboží tím není dotčen.

Kupující je povinen při přechodu nebezpečí škody na zboží se přesvědčit o množství a vlastnostech dodaného zboží.

(1) Je-li při přepravě zboží podle § 335 místo přechodu nebezpečí odlišné od místa určení odesílaného zboží a kupující si neprohlédl nebo nedal prohlédnout zboží při přechodu nebezpečí škody na zboží, má kupující povinnost prokázat, že zboží mělo vady zjištěné v místě určení již při přechodu nebezpečí škody na zboží.

(2) Kupující, který se nepřesvědčil o množství a vlastnostech zboží dopravovaného podle § 335 při přechodu nebezpečí škody na zboží, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu poté, kdy zboží dojde do místa určení.

(1) Práva kupujícího z vad zboží zanikají, jestliže je kupující řádně neoznámí písemně prodávajícímu ve lhůtě stanovené smlouvou, jinak bez zbytečného odkladu poté, kdy vady zboží mohly být při zachování odborné péče zjištěny při včasném prohlédnutí zboží podle § 302, případně § 303 odst. 2. Práva z jiných vad zanikají, jestliže tyto vady kupující neoznámí písemně prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny při zachování odborné péče, nejpozději však do šesti měsíců od doby dodání zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení. Po uplynutí této lhůty jsou nároky kupujícího z vad zboží dále zachovány, jestliže prodávající o vadách zboží v době odevzdání zboží věděl a kupující vady včas oznámil.

(2) Oznámení má obsahovat dostatečné označení dodávky, jakož i povahy a rozsahu vad; oznámení musí být učiněno v dobré víře.

(2) Odstranění vad zboží podle odstavce 1 písmeno b) nebo vznik nároku na slevu z kupní ceny podle odstavce 1 písmeno c) nebo zánik práv z vad zboží nebo uplynutí lhůty, během níž lze nároky z vad zboží před soudem uplatnit, má pro nárok na náhradu škody a pro přechod nebezpečí škody na zboží tytéž právní následky jako dodání náhradního zboží bez vad. Ustanovení § 380 tím není dotčeno.

(1) Uplatní-li kupující některý z nároků podle § 305, nemůže již bez souhlasu prodávajícího uplatnit nárok jiný. Jestliže však prodávající neuspokojí v přiměřené lhůtě kupujícím uplatněné nároky uvedené v § 305 písm. a) nebo b), může kupující uplatnit nároky uvedené v § 305 písm. c) nebo d).

(2) Jestliže kupující neprohlásí bez zbytečného odkladu po oznámení vady, který z nároků z vad zboží uplatňuje, může uplatnit jen nárok uvedený v § 305 písm. c).

(1) Dodal-li prodávající menší množství zboží nebo jen část zboží a porušil-li tím smlouvu nepodstatným způsobem, je kupující povinen stanovit prodávajícímu k dodání chybějícího zboží dodatečnou přiměřenou lhůtu.

(2) Porušil-li prodávající smlouvu nepodstatným způsobem tím, že dodal zboží bez určených vlastností nebo že dodal jiné zboží nebo zboží jiného druhu, je kupující povinen stanovit prodávajícímu přiměřenou dodatečnou lhůtu a může požadovat, aby v ní prodávající dodal náhradní zboží za zboží vadné, nebo, aby vadné zboží opravil. Jestliže lze zboží opravit, nemůže kupující požadovat dodání náhradního zboží, byly-li by s tím spojeny pro kupujícího nepřiměřeně vyšší náklady než při opravě vadného zboží. Opravu vad zboží není oprávněn kupující požadovat, jestliže jde o zboží neopravitelné, nebo jestliže s opravou vad by byly spojeny pro prodávajícího nepřiměřeně vyšší náklady než při dodání náhradního zboží. Uplatní-li kupující jeden z uvedených nároků, nemůže bez souhlasu prodávajícího uplatňovat místo něho nárok druhý.

(3) Dokud kupující neurčil, který z nároků uvedených v předchozím odstavci uplatňuje, může prodávající vady zboží odstranit tím, že buď dodá náhradní zboží bez vad, nebo vadné výrobky opraví; opravit vadné výrobky může jen v případě, že tím kupujícímu nezpůsobí značné náklady, nebo jestliže tyto náklady prodávající uhradí přímo.

(4) Neodstraní-li prodávající v přiměřené dodatečné lhůtě vady zboží podle odstavců 1 nebo 2, příslušejí kupujícímu nároky podle ustanovení § 305 odstavec 1 písm. c) a d). Ustanovení § 289, § 305 odstavec 2 a § 306 platí obdobně.

Jestliže prodávající dodal část zboží, jež mělo být předmětem dodávek, nebo jestliže pouze část dodaného zboží neodpovídala smlouvě, může kupující odstoupit od smlouvy pouze ohledně této vadné části. Od celé smlouvy může odstoupit pouze v případě, že nesplnění dodání zboží jako celku představuje podstatné porušení smlouvy. Ustanovení § 305 až 307 nejsou tím dotčena.

Prodá-li se zboží jak "stojí a leží" (úhrnem) neodpovídá prodávající za jeho vady, ledaže zboží nemá vlastnosti, které prodávající výslovně přislíbil nebo které si kupující výslovně vymínil.

(1) Vedle nároku z vad zboží přísluší kupujícímu nárok na náhradu škody.

(2) Uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků uvedených v § 305 až 307, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu.

Kupující je povinen při dodání náhradního zboží vrátit prodávajícímu zboží nahrazované a je oprávněn požadovat na prodávajícím úhradu nákladů s tím spojených.

Jestliže prodávající dodá kupujícímu větší množství zboží, než byl povinen podle smlouvy, může kupující toto nadbytečné zboží buď přijmout, nebo bez zbytečného odkladu odmítnout. Neodmítne-li nadbytečné množství zboží bez zbytečného odkladu, platí, že je přijal. Při odmítnutí nadbytečného množství zboží má kupující nárok na náhradu škody podle § 251 až 257; při jeho přijetí je povinen za ně zaplatit kupní cenu odpovídající kupní ceně stanovené ve smlouvě.

(1) Neuplatní-li kupující před soudem nároky z odpovědnosti za vady zboží do šesti měsíců a nároky na náhradu škody způsobené vadami zboží nejpozději do jednoho roku od doby, kdy bylo odesláno oznámení o vadách podle ustanovení § 304, nelze již tato práva uplatňovat před soudem, ledaže prodávající o vadách zboží v době jeho odevzdání věděl.

(2) Po uplynutí těchto lhůt může kupující uplatnit nárok na slevu z kupní ceny a na náhradu škody způsobené vadami zboží pouze námitkou proti nároku na zaplacení kupní ceny vadného zboží, jestliže včas a řádně vady oznámil (§ 304).

(3) Jestliže prodávající o vadách zboží v době jeho odevzdání věděl, nelze práva kupujícího z vad zboží uplatnit před soudem po uplynutí tří let od doby dodání, popřípadě dojití zboží do místa určení.

(4) Uznání závazku z odpovědnosti za vady zboží nemá vliv na běh lhůt stanovených v odstavcích 1 až 3. Jinak platí přiměřeně ustanovení o promlčení.

(1) Zárukou za jakost zboží bere na sebe prodávající závazek, že odevzdá zboží, které bude po určitou dobu způsobilé pro použití k smluvenému, jinak obvyklému účelu nebo které po určitou dobu zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti.

(2) Záruku lze smluvit pouze písemně.

(3) V pochybnostech počítá se doba podle odstavce 1 od dodání zboží, popřípadě dojití zboží do místa určení.

Odpovědnost ze záruky však nevzniká, jestliže nedostatek způsobilosti zboží nebo zachování jeho vlastností, jichž se záruka týká, byl způsoben tím, že se zbožím bylo po jeho odevzdání neodborně zacházeno.

Pro oznámení nedostatku způsobilosti zboží nebo nedostatku zachování jeho vlastností, jakož i pro uplatnění a vymáhání nároků z odpovědnosti za poskytnutou záruku za jakost zboží platí přiměřeně ustanovení o vadách zboží; jestliže však nedostatky způsobilosti nebo zachování vlastností zboží nebyly prodávajícímu oznámeny nejpozději tři měsíce po skončení záruční lhůty, práva ze záruky za jakost zboží zanikají.

(1) Prodávající je povinen podle podmínek smlouvy, jinak podle obchodních zvyklostí odevzdat kupujícímu i doklady vztahující se k prodanému zboží. Odevzdání dokladů se musí uskutečnit s náležitou péčí bez zbytečného odkladu po odevzdání zboží na místě určeném ve smlouvě, jinak v místě odevzdání zboží. Kupující je povinen řádně nabídnuté doklady převzít.

(2) Jsou-li doklady týkající se přepravy nutné pro převzetí zboží nebo pro volné nakládání s ním, je třeba odevzdat takové doklady bez zbytečného odkladu po jejich vydání, a to ve smluveném místě, jinak v místě, kde má být placena kupní cena.

Jestliže prodávající poruší podstatným způsobem smlouvu tím, že neodevzdá doklady včas nebo na stanoveném místě, je kupující oprávněn stanovit přiměřenou lhůtu pro odevzdání s tím, že při jejím nedodržení od smlouvy odstoupí.

Jestliže prodávající tím, že neodevzdal doklady včas a na stanoveném místě, porušil smlouvu nepodstatným způsobem, má kupující pouze nárok na náhradu škody.

(1) Nepředání dokladů včas podle § 317, pokud jsou tyto doklady nutné pro převzetí zboží nebo pro volné nakládání s ním, popřípadě pro použití zboží, má tytéž právní účinky jako porušení povinnosti prodávajícího včas odevzdat zboží.

(2) Jestliže z účelu smlouvy oběma stranám známého při uzavření smlouvy nevyplývá něco jiného, pokládají se doklady týkající se přepravy obstarávané podle § 335 prodávajícím za včas předané, jestliže jsou předány do doby, kdy zboží dojde do místa určení nebo do doby, kdy tam podle okolností případu mělo dojít.

Prodávající je povinen umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického práva neomezeného právy jiných osob.

(1) K nabytí vlastnického práva k zboží dochází jeho odevzdáním na základě smlouvy.

(2) Nabytí vlastnického práva nebrání, jestliže k odevzdání zboží nedošlo jen proto, že zboží mělo vady.

Má-li prodávající podle smlouvy předat zboží k přepravě nebo je-li předmětem smlouvy zboží přepravované, nabývá kupující vlastnického práva ke zboží teprve v době, kdy získal oprávnění zásilkou nakládat.

(1) Strany si mohou smluvit odchylnou dobu nabytí vlastnického práva. Má-li však vlastnické právo přejít na kupujícího teprve po době, kdy by je nabyl podle § 322 nebo 323, musí být tato výhrada vlastnického práva ujednána písemně.

(2) Je-li smlouvou přiznána prodávajícímu výhrada vlastnického práva a není smluveno, kdy má kupující vlastnického práva nabýt, má se za to, že kupující se stává vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny.

Kupující získává vlastnické právo i tehdy, jestliže prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy mělo dojít k nabytí vlastnického práva, kupující věděl, že prodávající není vlastníkem a že ani není oprávněn zbožím nakládat.

Kupující nabude spolu s vlastnickým právem k zboží i práv s tímto vlastnickým právem spojených, pokud tato práva nejsou omezena na prodávajícího.

Na kupujícího přejdou s vlastnickým právem spojené povinnosti, o kterých kupující při nabytí vlastnického práva věděl nebo vědět musil.

(1) Koupí-li zboží několik osob společně, stávají se jeho spoluvlastníky. V pochybnostech má se za to, že podíly spoluvlastníků jsou si rovny.

(2) Totéž platí, prodá-li vlastník pouze část věci.

(1) Vlastník i spoluvlastník jsou oprávněni domáhat se ochrany proti tomu, kdo je neoprávněně ruší při nakládání zbožím podle tohoto zákona; zejména se mohou domáhat vydání zboží, jež je předmětem plnění v právním vztahu upraveným tímto zákonem, na tom, kdo je neprávem zadržuje.

(2) Obdobné právo přísluší tomu, kdo je oprávněn mít věc pro vlastníka.

Jestliže prodávající nesplnil povinnost stanovenou mu v § 321 a kupující nabyl vlastnického práva k zboží omezeného právy jiných osob a toto omezení smlouvou na sebe nepřevzal, nebo jestliže nenabyl vlastnického práva vůbec, má zboží právní vady.

(1) Při právních vadách zboží je povinen kupující vyrozumět bez zbytečného odkladu prodávajícího o uplatňovaných právech třetích osob a může žádat, aby prodávající v přiměřené lhůtě právní vady odstranil.

(2) Jestliže tak prodávající v přiměřené lhůtě neučiní, může kupující, který prodávajícího včas o právních vadách zboží vyrozuměl, požadovat dodání náhradního zboží bez právních vad; při podstatném porušení smlouvy, nebo jestliže prodávající nedodal v přiměřené lhůtě zboží náhradní, může kupující také od smlouvy odstoupit.

(3) Vedle oprávnění podle předchozích odstavců přísluší kupujícímu nárok na náhradu škody způsobené právními vadami.

Neuplatní-li kupující u soudu nárok na náhradní zboží bez právních vad do šesti měsíců a nárok na náhradu škody do jednoho roku od doby uplatnění práv třetích osob, nastávají obdobně účinky stanovené v § 313.

Ustanovení o právních vadách použije se přiměřeně i na případy, kdy užívání zboží nebo nakládání s ním dotýká se jiných než věcných práv třetích osob působících i proti kupujícímu, zejména práv souvisejících s ochranou průmyslového vlastnictví.

Prodávající je povinen obstarat vývozní povolení, popřípadě průvozní povolení do místa plnění, pokud jsou tato povolení předepsána pro uskutečnění dodání v době plnění bez ohledu na to, zda byla předepsána i v době uzavření smlouvy.

(1) Jestliže prodávající má podle smlouvy zboží předat k přepravě, je povinen uzavřít potřebnou smlouvu o přepravě zboží obvyklými dopravními prostředky a za obvyklých podmínek tak, aby doprava zboží mohla být uskutečněna až do místa určení stanoveného ve smlouvě. Není-li smluveno, z kterého místa má být zboží odesláno, může je prodávající odeslat z kteréhokoliv místa země původu zboží nebo země, kde je zboží uskladněno, pokud byla tato země stranám známa při uzavření smlouvy, jinak z kteréhokoliv místa země, v níž má prodávající své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy.

(2) Má-li prodávající předat zboží k přepravě podle odstavce 1 a není-li stranami smluveno místo určení, má se v pochybnostech za to, že místem určení je místo, v němž má kupující v době uzavření smlouvy své sídlo (bydliště).

Jestliže prodávající nesplněním povinností stanovených v § 335 porušil smluvní povinnost nepodstatným způsobem, nemůže kupující od smlouvy odstoupit.

Požádá-li o to kupující, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu všechny údaje nutné k pojištění dopravy, pokud nemá pojištění sjednat podle smlouvy sám.

Prodávající je povinen předat bez zbytečného odkladu kupujícímu doklady a poskytnout údaje nutné pro uplatnění nároků kupujícího vůči dopravci.

(1) Kupující je povinen zaplatit smluvenou kupní cenu.

(2) Není-li cena ve smlouvě určena a není-li stanoven ani způsob jejího určení a jestliže je smlouva platná s přihlédnutím k § 276 odst. 2, zaplatí kupující cenu, kterou prodávající zpravidla za totéž zboží dosahoval v době uzavření smlouvy, jinak zaplatí cenu přiměřenou cenám dosahovaným u obdobného zboží v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek. Při opakujících se dodávkách téhož zboží má se za to, že zboží má být dodáno za tutéž cenu a za týchž dodacích podmínek jako v předešlé dodávce, ledaže se od uzavření předešlé smlouvy podstatným způsobem změnily dovozní ceny v zemi kupujícího.

(1) Kupující je povinen zaplatit kupní cenu v měně, v níž byla kupní cena stanovena. V téže měně platí smluvní strany v pochybnostech náhradu škody vzniklé z porušení smlouvy.

(2) Jestliže právní předpisy země dlužníka nebo jiné právní předpisy, kterých se má užít, brání placení v měně uvedené v odstavci 1, je dlužník povinen nahradit škodu, která tím druhé straně vznikne.

Je-li kupní cena ujednána v určité měně a kupující má podle smlouvy nebo právních předpisů platit v jiné měně, je pro měnový přepočet rozhodný poměr platný v době placení kupní ceny. Ustanovení § 341 odst. 2 platí přiměřeně.

(1) Je-li kupní cena určena v jiné měně než v měně státu, v němž má sídlo (bydliště) prodávající, a jestliže se vzájemný poměr těchto měn změnil o více než 10 %, mění se v stejném poměru i kupní cena.

(2) O tom, které měnové kursy jsou rozhodné, platí ustanovení § 403 odst. 2.

Je-li zlatý obsah měnové jednotky, v níž je kupní cena určena, v době placení kupní ceny změněn o více než 10 % ve srovnání se zlatým obsahem této jednotky v době uzavření smlouvy, mění se ve stejném poměru i kupní cena.

Lze-li zároveň použít ustanovení § 343 a 344, použije se toho z obou ustanovení, které má za následek větší změnu kupní ceny.

Ustanovení § 343 až 345 použije se přiměřeně i v případě přeměny měny, v níž má být kupní cena placena, v měnu jinou.

(1) Je-li cena stanovena podle váhy zboží, rozhoduje v případě pochybností čistá váha.

(2) Dovozní clo a poplatky spojené s dovozem nese kupující, kdežto vývozní clo a poplatky spojené s vývozem nese prodávající. Jestliže podle smlouvy má prodávající nést dovozní clo nebo jiné poplatky týkající se dovozu zboží a po uzavření smlouvy dojde k jejich zvýšení, zvyšuje se kupní cena o rozdíl sazeb platných v době uzavření smlouvy a v stanovené době plnění, pokud jej prodávající skutečně zaplatil. Totéž platí obdobně při snížení dovozního cla a jiných poplatků týkajících se dovozu zboží jež má nést prodávající.

(1) Kupující je povinen zaplatit prodávajícímu kupní cenu na své náklady a nebezpečí v smluveném místě, jinak v místě sídla (bydliště) prodávajícího. Jestliže po uzavření smlouvy se změní sídlo (bydliště) prodávajícího, nese prodávající zvýšené nebezpečí a náklady doručení kupní ceny, které tím kupujícímu vzniknou.

(2) Má-li být kupní cena placena při odevzdání zboží nebo dokumentů, je místem placení místo odevzdání zboží, popřípadě dokumentů.

(3) Zvláštní výzvy k zaplacení kupní ceny není třeba.

Má-li být kupní cena placena akreditivem nebo šekem, považuje se za zaplacenou teprve splněním závazku peněžního ústavu z akreditivu nebo šeku vůči prodávajícímu.

(1) Nezaplatil-li kupující kupní cenu nebo její část podle určených podmínek a porušil tím smlouvu podstatně, může prodávající kdykoli od smlouvy odstoupit, aniž by byl povinen stanovit kupujícímu dodatečnou lhůtu k placení.

(2) V pochybnostech má se za to, že včasné nezaplacení kupní ceny je podstatným porušením smlouvy.

Porušil-li kupující tím, že nezaplatil kupní cenu nebo její část podle určených podmínek, smlouvu nepodstatně, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu dodatečnou lhůtu k placení, po jejímž marném uplynutí může od smlouvy odstoupit. Bez poskytnutí této lhůty nebo před jejím uplynutím může však prodávající od smlouvy odstoupit, jestliže mu v souvislosti s prodlením kupujícího hrozí neúměrně vysoké náklady nebo značná škoda.

Prodávající může odstoupit od smlouvy, jen dokud kupující nezaplatí kupní cenu.

Bylo-li smluveno zajištění zaplacení kupní ceny, je kupující povinen předat prodávajícímu v době smluvené nebo odpovídající účelu smlouvy, jinak před odevzdáním zboží všechny doklady prokazující, že zaplacení kupní ceny bylo zajištěno podle smlouvy.

(1) Nejsou-li doklady stanovené v § 353 předány prodávajícímu včas, může prodávající odepřít odevzdat zboží před jejich předložením. Je-li tím podstatně porušena smlouva, může prodávající po uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, kterou kupujícímu poskytl, od smlouvy odstoupit.

(2) Je-li zajištění, jehož se doklady týkají, jediným zajištěním zaplacení kupní ceny, má se za to, že smlouva byla porušena podstatným způsobem.

(1) Jestliže zaniklo zajištění zaplacení kupní ceny před tím, než prodávající, který je v prodlení, svůj závazek splnil, je kupující, který není oprávněn od smlouvy odstoupit nebo který toto své oprávnění nevyužil, povinen opatřit nové zajištění téhož druhu. Výlohy s tím spojené je oprávněn požadovat od prodávajícího.

(2) Pokud kupující zaplacení kupní ceny znovu nezajistí a nedostatek zajištění by znamenal podstatné porušení smlouvy, může prodávající odstoupit od smlouvy a žádné ze stran nepřísluší nárok na náhradu škody pro nesplnění smlouvy. Nárok na náhradu škody pro nesplnění závazku však náleží kupujícímu, jestliže prokáže, že zřízení nového zajištění podle odstavce 1 bylo nemožné.

(1) Při placení kupní ceny nebo její části předem považuje se předem zaplacená částka až do čtvrtiny kupní ceny za závdavek.

(2) Závdavek propadne ve prospěch prodávajícího, jestliže závazkový vztah zanikl pro nezaplacení kupní ceny nebo pro nepřevzetí zboží kupujícím. Prodávající může požadovat náhradu škody, jen pokud přesahuje výši závdavku.

(1) Kupující je povinen převzít zboží a k tomuto účelu včas poskytnout spolupůsobení potřebné k tomu, aby prodávající mohl zboží odevzdat, a po odevzdání zařídit vše potřebné k přijetí zboží.

(2) Jestliže neposkytnutí potřebného spolupůsobení nebo nepřevzetí zboží má povahu podstatného porušení smlouvy nebo jestliže chování kupujícího způsobí odůvodněné obavy prodávajícího, že kupující nezaplatí včas kupní cenu, může prodávající odstoupit od smlouvy po marném poskytnutí přiměřené dodatečné lhůty k převzetí zboží.

Kupující nemůže odmítnout částečné plnění, pokud to neodporuje povaze zboží nebo není v rozporu s účelem smlouvy, jenž byl nebo musel být prodávajícímu znám v době uzavření smlouvy.

Pokud je kupující podle smlouvy oprávněn určit dodatečně po uzavření smlouvy formu, velikost nebo jiné vlastnosti zboží (prodej podle specifikace) a tohoto práva v smluvené, jinak v přiměřené lhůtě nevyužije, může mu prodávající poskytnout k tomuto účelu dodatečnou přiměřenou lhůtu nebo navrhnout vhodnou specifikaci. Jestliže kupující ani pak v přiměřené lhůtě prodávajícímu potřebné údaje nesdělí, je prodávající oprávněn od smlouvy odstoupit nebo plnit podle specifikace, kterou sám kupujícímu navrhl.

Kupující je povinen včas opatřit úřední povolení, kterého je zapotřebí k uskutečnění dovozu zboží nebo k zaplacení kupní ceny s příslušenstvím bez ohledu na to, zda nutnost takového úředního povolení byla stanovena před uzavřením smlouvy nebo po něm. Nesplní-li kupující tuto povinnost, je prodávající oprávněn po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty od smlouvy odstoupit.

Při prodlení kupujícího s převzetím zboží nebo se zaplacením kupní ceny je prodávající, dokud od smlouvy neodstoupí, povinen se postarat o bezpečné uložení zboží na účet a nebezpečí kupujícího; prodávající je oprávněn odmítnout vydání takto uloženého zboží kupujícímu, dokud mu nejsou uhrazeny náklady spojené s uložením zboží.

(1) Kupující, jehož povinnost přijmout zboží zanikla po jeho odeslání, je povinen se postarat o bezpečné uložení zboží na účet a nebezpečí prodávajícího, jestliže získal právo zbožím nakládat a jestliže se kupující může postarat o uložení zboží bez zaplacení kupní ceny. Kupující je povinen umožnit prodávajícímu, aby mohl zbožím nakládat.

(2) Jestliže kupující odmítá důvodně převzít zboží, které již obdržel, je povinen se postarat na účet a nebezpečí prodávajícího o jeho bezpečné uložení a v případě potřeby o zaslání zboží do místa, které mu oznámil prodávající.

(3) Kupující může zboží uložené podle odstavce 1 nebo 2 prodávajícímu zadržovat, pokud mu nejsou uhrazeny náklady spojené s uložením nebo odesláním zboží.

Strana, která je povinna podle ustanovení § 367 a 368 postarat se o uložení zboží, může zboží po předchozím upozornění druhé strany a marném stanovení přiměřené lhůty také prodat na její účet.

(1) Jde-li o zboží mající běžnou cenu, může strana, jež je povinna se postarat o uložení zboží, dát je prodat pouze ve veřejné dražbě. Ostatní zboží může prodat z volné ruky; dokáže-li však druhá strana, že ten, kdo zboží prodal, mohl dosáhnout vyšší cenu, je oprávněna požadovat tuto vyšší cenu.

(2) Jestliže bezprostředně hrozí značná škoda na zboží nebo jestliže jde o zboží, s jehož uložením by byly spojeny nepřiměřeně vysoké náklady nebo jiné obtíže, je povinna osoba, jež má povinnost zboží uložit, přikročit k jeho prodeji i bez předchozího upozornění.

S vrácením kupní ceny je prodávající povinen zaplatit i úroky ze zaplacené kupní ceny podle úřední eskontní sazby platné na území, kde má své sídlo (bydliště). Není-li tam taková sazba stanovena, je prodávající povinen zaplatit úrok ve výši stanovené v § 428.

Kupující není oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže nemůže vrátit zboží prodávajícímu ve stavu, v jakém mu bylo dodáno.

V případě § 373 písm. b) ztrácí kupující nárok na vrácení kupní ceny odpovídající spotřebované, popřípadě zpracované části zboží, ledaže použití zboží nepřineslo mu žádný hospodářský prospěch.

Nastane-li nemožnost vrátit zboží ve stavu, v jakém kupujícímu bylo dodáno, teprve po jeho odstoupení od smlouvy, stane se toto odstoupení neúčinným, jestliže tuto nemožnost vrácení zboží způsobil kupující nebo osoba, za niž odpovídá.

Nárok kupujícího na náhradu škody zůstává zachován, i když kupující ztratil podle § 372 právo odstoupit od smlouvy nebo se toto odstoupení stalo neúčinným (§ 375).

(1) Strana, která odstoupila od smlouvy, má vůči druhé straně nárok na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi cenou stanovenou ve smlouvě a běžnou cenou zboží platnou v době, kdy mohla nejdříve od smlouvy odstoupit. Vedle toho má odstoupivší strana nárok na úhradu skutečných a účelně vynaložených nákladů vzniklých jí z nesplnění závazku druhé strany.

(2) Běžnou cenou rozumí se cena platná na trhu, na který by se obrátil za obvyklých okolností kupující, aby koupil, nebo prodávající, aby prodal smluvené zboží.

(3) Jestliže však kupující uskutečnil náhradní koupi nebo prodávající náhradní prodej a postupoval při tom s náležitou péčí, je rozhodná pro výpočet škody cena při náhradním obchodě skutečně docílená.

(4) Je-li předmětem smlouvy zboží, jež nemá běžnou cenu, má strana, která od smlouvy odstoupila, nárok na náhradu skutečně vzniklé škody.

Nárok na náhradu škody, určený podle § 377, nesmí přesahovat nárok na náhradu skutečně vzniklé škody podle § 251 až 257.

Strana, která odstoupila od smlouvy, je povinna učinit vše, aby rozsah škody způsobené nesplněním smlouvy druhou stranou byl co nejmenší, zejména včas usilovat o náhradní koupi nebo náhradní prodej; jinak má druhá strana nárok na přiměřené snížení závazku nahradit škodu.

(1) Nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího odevzdáním zboží bez ohledu na dobu, kdy kupující nabývá vlastnického práva, a bez ohledu na to, zda platnost smlouvy je vázána podmínkou. Strany si mohou smluvit, že nebezpečí škody na zboží určeném podle druhu přejde na kupujícího před odevzdáním zboží, jen jestliže je toto zboží v době uzavření smlouvy nebo před stanovenou dobou přechodu nebezpečí dostatečně odděleno a označeno k rozlišení od jiného zboží.

(2) Nedojde-li k odevzdání podle odstavce 1 jen proto, že zboží má vady, přechází nebezpečí škody na zboží v době, v níž by k tomuto přechodu došlo, kdyby zboží vady nemělo, jestliže kupující, ač je k tomu oprávněn, bez zbytečného odkladu od smlouvy neodstoupí nebo nepožádá o dodání náhradního zboží nebo jestliže kupující takové oprávnění nemá; jinak přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboží dodáním náhradního zboží bez vad.

(3) Kupující, na něhož přešlo nebezpečí škody na zboží, je povinen zaplatit plnou kupní cenu, jestliže došlo k ztrátě, zničení, poškození nebo znehodnocení zboží po době přechodu nebezpečí, a to bez ohledu na to, z jakých příčin škoda vznikla, ledaže ji způsobil prodávající. Kupující není oprávněn odstoupit od smlouvy nebo uplatňovat nárok na náhradu škody, jestliže prodávající nesplnil svůj závazek pro škodu na zboží vzniklou po přechodu nebezpečí škody na zboží na kupujícího.

(1) Nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího i tehdy, je-li kupující v prodlení s převzetím zboží.

(2) K přechodu nebezpečí podle odstavce 1 u zboží určeného podle druhu je zapotřebí, aby zboží bylo odděleno od ostatního zboží a zřetelně označeno jako zboží určené k splnění určité smlouvy a aby prodávající kupujícího o způsobu uložení zboží vyrozuměl.

Je-li v době uzavření smlouvy zboží již přepravováno (zboží na cestě), přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího okamžikem předání zboží prvnímu dopravci, jsou-li zároveň splněny podmínky pro odevzdání zboží. Jestliže prodávající při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že již došlo ke škodě na zboží, nese tuto škodu prodávající.

Smluvní ujednání určující místo, kam hradí prodávající dopravní náklady, neznamená v pochybnostech určení místa přechodu nebezpečí škody na zboží.

Při smíšených hromadných zásilkách, které obsahují zboží určené pro několik kupujících, přechází nebezpečí škody na zboží na každého z kupujících v poměru jeho podílu na hromadné zásilce, jakmile došlo k odevzdání zboží jeho předáním prvnímu dopravci; prodávající je však povinen kupujícího vyrozumět o odeslání hromadné zásilky.

(1) Jestliže strany sjednají při určení ceny, že stanovená cena má být dodatečně upravena se zřetelem k cenovým složkám výrobních nákladů, a nesjednají, ke kterým složkám těchto nákladů se má přihlížet, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k výrobě prodávaného zboží.

(2) Nesjednají-li strany, která doba je rozhodující pro posuzování cenových změn, přihlíží se k cenám rozhodných výrobních nákladů v době uzavření smlouvy a v stanovené době plnění prodávajícího. Je-li doba plnění stanovena na určité období, je rozhodná doba skutečného včasného plnění, jinak konec určeného období.

Strana, která se chce dovolávat změny kupní ceny na základě klouzavé doložky, musí druhé straně před odevzdáním zboží oznámit úpravu kupní ceny s náležitým odůvodněním.

(1) Smlouvou o nájmu lodi zavazuje se pronajímatel přenechat nájemci dočasně užívání lodi a nájemce se zavazuje platit nájemné.

(2) Smlouva o nájmu lodi musí být uzavřena písemně.

Pronajímatel je povinen odevzdat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání spolu s potřebnými listinami; nájemce je povinen udržovat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání na náklad pronajímatele.

Pronajímatel odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do převzetí lodi nájemcem.

Nestanoví-li smlouva výslovně jinak, nesmí nájemce dát najatou loď do podnájmu, ani postoupit svá práva ze smlouvy.

Pokud § 567 až 569 nestanoví jinak, platí přiměřeně ustanovení o smlouvě nájemní.

(1) Smlouvou o provozu lodi (charter) se zavazuje poskytovatel provozu lodi (provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu lodi (objednatelem) a k tomu účelu vykonat buď s určitou lodí jednu nebo několik předem určených cest, nebo vykonat s určitou lodí během smluvené doby cesty podle určení objednatele, a objednatel se zavazuje zaplatit za to odměnu.

(2) Smlouva o provozu lodi musí být uzavřena písemně.

(1) Provozce lodi je povinen uvést loď před vyplutím do stavu způsobilého k smluvenému účelu a k plavbě pro příslušnou cestu. Dále je povinen náležitě ji opatřit posádkou a zásobami.

(2) Provozce odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do vyplutí lodi.

Objednatel může převést oprávnění ze smlouvy na další osobu. Tato osoba nenabývá v pochybnostech přímého nároku vůči provozci a ani mu není zavázána.

Pokud v § 571 až 573 není stanoveno jinak, platí pro smlouvu o provozu lodi mezinárodní zvyklosti, jinak, pokud to povaha věci připouští, ustanovení o smlouvě přepravní.

Není-li ve smlouvě stanoveno výslovně něco jiného, může zastoupený pro zprostředkování obchodů ve stanovené územní oblasti používat i další obchodní zástupce a obchodní zástupce je oprávněn zprostředkovat obchody i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody na vlastní účet.

Bylo-li sjednáno výhradní zastoupení, je zastoupený zavázán nepoužívat pro příslušný druh obchodů ve stanovené územní oblasti jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce je zavázán zprostředkovávat příslušný druh obchodů jen pro zastoupeného. V takovém případě není obchodní zástupce oprávněn uzavírat obchody, jichž se výhradní zastoupení týká, na vlastní účet.

Zastoupený je oprávněn uzavírat obchody v územní oblasti, pro kterou bylo sjednáno obchodní zastoupení, i bez zprostředkování obchodního zástupce, je však povinen zaplatit obchodnímu zástupci provizi z těchto obchodů. V pochybnostech má se za to, že není rozdílu ve výši provize za zprostředkované a nezprostředkované obchody.

Jestliže v územní oblasti, pro kterou bylo sjednáno výhradní zastoupení, nedosáhl obchodní zástupce ve smlouvě stanoveného, popřípadě odbytovým možnostem přiměřeného objemu během jednoho roku, je kterákoliv ze stran oprávněna kdykoliv odstoupit od smlouvy; nemá však nárok na náhradu škody.

(1) Při dokumentárním akreditivu je banka zavázána poskytnout oprávněnému plnění, jestliže jí budou předloženy dokumenty určené v akreditivu.

(2) Banka, jež otevřela dokumentární akreditiv, je zavázána vůči oprávněnému poskytnout plnění podle obsahu závazku z akreditivu, jestliže oprávněný řádně a včas předloží dokumenty podle podmínek předepsaných v akreditivu.

(1) Nevyplývá-li z dokumentárního akreditivu nic jiného, je dokumentární akreditiv odvolatelný.

(2) Odvolatelný dokumentární akreditiv může banka kdykoliv změnit nebo odvolat.

(3) Neodvolatelný dokumentární akreditiv může být změněn či odvolán pouze po dohodě oprávněného, banky a příkazce.

(1) Jestliže neodvolatelný dokumentární akreditiv byl podle příkazů banky potvrzen další bankou, pak i tato banka je vůči oprávněnému samostatně a přímo zavázána; oprávněný může požadovat plnění na kterékoliv z těchto bank. Ustanovení § 654 prvá věta platí obdobně.

(2) Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění z akreditivu, má nárok na plnění vůči bance, která ji o potvrzení akreditivu požádala.

(3) Banka, která pouze vyrozumívá oprávněného, že jiná banka otevřela neodvolatelný dokumentární akreditiv, odpovídá za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek podle odstavce 1.

Ustanovení o dokumentárním akreditivu (§ 656 až 658) platí přiměřeně pro jiné druhy akreditivů.

Pokud ustanovení § 653 až 659 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku.