109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby

(2) Před provedením potřebných hygienických a protiepidemických opatření lze do zvláštní cely umístit obviněného, u něhož to vyžaduje jeho stav při přijetí do věznice.

(3) Obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činů uvedených v § 88 odst. 4 trestního zákoníku, se umísťují odděleně od ostatních obviněných, nebrání-li tomu zvlášť významná skutečnost, zejména že ve věznici je pouze jediný obviněný stíhaný pro takový trestný čin.

(1) Obviněného, který se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně porušuje řád výkonu vazby nebo vnitřní řád, lze umístit na celu se zařízením a vybavením zabezpečeným proti poškození.

(2) Na celu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením se zpravidla umístí obviněný uvedený v § 7 odst. 2 písm. a) zákona, obviněný, který v posledních pěti letech uprchl z vazby, z výkonu trestu nebo z výkonu zabezpečovací detence, a obviněný, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin spáchaný během výkonu vazby.

(1) Pro obviněné v akutní duševní tísni se ve věznici zřizuje krizový oddíl.

(2) Obviněného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze na základě doporučení lékaře umístit na nezbytně nutnou dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddílu.

(1) Ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec určí, do které cely bude obviněný umístěn.

(2) O každém umístění obviněného na jinou celu musí být v evidenčních pomůckách správy věznice veden přesný záznam, včetně označení důvodu takového postupu.

(1) Do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem se zpravidla na návrh příslušné komise umístí obviněný, který svým chováním dává záruku, že volným pohybem ve vymezeném prostoru oddělení a stykem s ostatními obviněnými nebude narušovat účel vazby a vnitřní řád.

(2) Zařazením obviněného do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem není dotčeno ustanovení § 7 zákona.

(1) Kromě vybavení uvedeného v § 9 zákona musí být cela vybavena sociálním zařízením, které zahrnuje záchod a umyvadlo s tekoucí vodou.

(2) Cely musí být denně dostatečně větrány, vytápěny a osvětlovány podle obecně platných norem, přičemž v době od večerky do budíčku lze v odůvodněných případech užívat tlumené osvětlení.

(3) Jednopatrová lůžka na cele lze užívat, jen bude-li mezi ložnými plochami dolního a horního lůžka zachována vzdálenost nejméně 80 cm a bude-li na jednoho obviněného připadat nejméně 7 m vzduchu. Horní lůžko musí být opatřeno podložkou, která nepropouští prach.

(4) K udržování pořádku, čistoty a hygieny v celách se obviněným vydávají v potřebném množství běžné čisticí a dezinfekční prostředky.

(1) V cele určené pro ubytování více obviněných musí na jednoho obviněného připadat ubytovací plocha nejméně 4 m. Cela určená k ubytování pouze jedné osoby nesmí mít ubytovací plochu menší než 6 m.

(2) Umístit obviněného do cely nebo ložnice, v níž na něho připadne ubytovací plocha menší, než je uvedeno v odstavci 1, lze pouze tehdy, když celkový očet obviněných v rámci obvodu vrchního soudu překročí ubytovací kapacitu věznic stanovenou podle odstavce 1; ubytovací plocha připadající na jednoho obviněného však nesmí být menší než 3 m.

(3) Do ubytovací plochy se nezapočítává plocha sociálního zařízení.

(1) Obvinění se předvádějí k orgánům činným v trestním řízení, jiným orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se jich dotýkají, obhájcům, advokátům, kteří obviněné zastupují v jiné věci, a znalcům, jakož i k orgánům a osobám pověřeným prováděním kontroly a dozoru nad výkonem vazby.

(2) Předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k osobám uvedeným v § 1 odst. 2, § 2 odst. 1 a úředníkovi Probační a mediační služby, se uskuteční na jejich žádost, pokud s tím obviněný souhlasí a jestliže orgán činný v trestním řízení nerozhodl jinak. Pověřené osobě se umožní poskytnutí duchovní služby obviněnému na jeho žádost vždy, je-li ohrožen jeho život a zdraví.

(3) Předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k jiným orgánům veřejné moci, které konají úkony v řízení, jež se ho dotýkají, se uskuteční, pokud s tím orgán činný v trestním řízení souhlasí.

(1) K obhájci se obviněný předvede, pokud obhájce prokáže oprávnění k rozmluvě nebo k návštěvě plnou mocí, v níž je zmocněn k zastupování v trestní věci nebo písemným opatřením soudu o ustanovení advokáta obhájcem obviněného.¹⁾ Předvedení obviněného za účelem návštěvy nebo rozmluvy s obhájcem nelze odepřít.

(2) K policejnímu orgánu se obviněný předvede na základě písemné žádosti podepsané nejbližším oprávněným nadřízeným příslušné osoby služebně činné v policejním orgánu a opatřené otiskem kulatého úředního razítka. Má-li být obviněný předveden k jinému policejnímu orgánu, je třeba k žádosti přiložit písemný souhlas policejního orgánu, který je činný v trestním řízení, v jehož rámci byl obviněný vzat do vazby.

(3) Při předvádění obviněného k advokátovi, který obviněného zastupuje v jiné věci, se přiměřeně použije odstavec 1.

(1) Obviněný se předvádí zpravidla jen do místnosti k tomu účelu zřízené. Obviněný si smí do této místnosti vzít sebou věci, které bezprostředně souvisejí s jeho obhajobou nebo s řízením ve věci.

(2) Ředitel věznice je při předvádění obviněného k oprávněným orgánům a osobám povinen vytvořit podmínky umožňující pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby rozhovor mezi obviněným a těmito orgány a osobami vidět, ne však slyšet.

(3) Předvést obviněného mimo věznici lze jen tehdy, jde-li o úkon, který nelze vykonat ve věznici, anebo vyžadují-li jiné, zvláštního zřetele hodné důvody, aby úkon byl proveden mimo věznici. Na úkony prováděné policejním orgánem mimo věznici se užije ustanovení § 19 odst. 1.

(1) Obviněný se předá policejnímu orgánu mimo věznici na dobu nutnou k provedení úkonu na základě písemné žádosti obsahující odůvodnění takového postupu. Jde-li o předání na dobu nepřevyšující 24 hodiny, musí být žádost schválena ředitelem příslušného útvaru Policie České republiky, který činí úkony trestního stíhání obviněného, v jehož rámci byl obviněný vzat do vazby, vedoucím územního odboru příslušného krajského ředitelství Policie České republiky, ředitelem Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia Policie České republiky nebo vedoucím oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů; v ostatních případech žádost schvaluje státní zástupce, který nad věcí vykonává dozor.

(2) Jestliže je obviněný předán na dobu převyšující 24 hodiny a úkon je prováděn mimo obec, v níž se nachází věznice, kde je obviněný umístěn, může být do ukončení úkonu obviněný umístěn ve věznici, která je nejblíže místu, kde je úkon prováděn.

(3) V době od předání obviněného policejnímu orgánu až do jeho vrácení nebo umístění do jiné věznice orgány Vězeňské služby neodpovídají za ostrahu obviněného.

(1) Přemístit obviněného do jiné věznice lze jen na základě písemného příkazu soudu a v přípravném řízení státního zástupce.

(2) Ve zvlášť odůvodněných případech lze obviněného přemístit do jiné věznice orgánem Vězeňské služby, který o této skutečnosti bez odkladu vyrozumí obhájce obviněného, příslušný soud a v přípravném řízení státního zástupce.

(3) Je-li třeba neodkladně zajistit lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení umístěném v jiné věznici, lze obviněného přemístit i bez příkazu. O přemístění je však třeba bez odkladu vyrozumět příslušný soud a v přípravném řízení státního zástupce. Obdobně se postupuje, je-li neodkladně třeba zajistit lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. V takovém případě náležitý dohled nad obviněným zabezpečuje správa nejbližší věznice.

O přemístění obviněného na dobu delší než patnáct dnů je správa věznice, z níž je obviněný přemísťován, povinna na žádost obviněného vyrozumět jeho rodinu nebo jinou jím určenou blízkou osobu.

(1) Obdrží-li věznice písemný příkaz k propuštění, je povinna obviněného propustit neodkladně. Příkaz k propuštění musí být opatřen podpisem soudce nebo státního zástupce2) a otiskem kulatého úředního razítka soudu nebo státního zastupitelství, kterým byl příkaz k propuštění vydán. Nařídí-li v řízení o udělení milosti prezident republiky nebo ministr spravedlnosti propuštění obviněného z vazby, provádí toto rozhodnutí Ministerstvo spravedlnosti, které postupuje obdobným způsobem. Je-li takový příkaz zaslán faxem, vždy se zpětně ověří jeho pravost a správnost a ověření se na tento doklad vyznačí.

(2) Příkazu k propuštění není třeba, jestliže se obviněný převádí z vazby do výkonu trestu odnětí svobody na základě opatření soudu příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž byl obviněný ve vazbě.

(3) Je-li rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby vykonatelné, propustí se obviněný, který byl k soudu předveden, ihned z vazby v případě, že na tom trvá. Příslušník Vězeňské služby s propuštěným projedná způsob realizace dalších opatření. Jinak se obviněný propustí po návratu do věznice.

(1) Před propuštěním obviněného z vazby musí být ověřena jeho totožnost, aby byla vyloučena záměna s jinou osobou.

(2) O propuštění obviněného z vazby se vyrozumí orgány činné v trestním řízení. O propuštění obviněného z vazby správa věznice bezodkladně odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li obviněný omezen ve svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště obviněného a, jde-li o mladistvého, jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

(3) Propuštěnému se vydají všechny věci, které byly v úschově správy věznice; jejich převzetí potvrdí propuštěný svým podpisem. Propuštěnému se vydá potvrzení o propuštění z vazby a v případě potřeby se zároveň poučí o možnosti obracet se na příslušné orgány a instituce s žádostmi o pomoc při řešení jeho naléhavých sociálních problémů.

(4) Před propuštěním obviněného z vazby se provede výstupní lékařská prohlídka.

(1) Nemá-li propuštěný, zejména s ohledem na roční období, přiměřené oblečení, půjčí mu správa věznice na písemné potvrzení vhodný oděv. Nemá-li propuštěný peníze na zakoupení jízdenky do místa bydliště, ředitel věznice zpravidla rozhodne, že se propuštěnému půjčí přiměřená peněžitá částka.

(2) V případě hodného zvláštního zřetele může ředitel věznice rozhodnout, že obviněný není povinen zapůjčený oděv nebo peněžitou částku vrátit.

(3) Je-li propouštěný nemocen, postupuje se v případě potřeby jeho předání do péče dalšího poskytovatele zdravotních služeb podle zákona upravujícího poskytování zdravotních služeb.

(1) Každé úmrtí obviněného ve vazbě musí být neprodleně hlášeno příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, státnímu zástupci, který provádí dozor nad výkonem vazby, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby a příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky.

(2) O úmrtí obviněného vyrozumí ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby ihned lékaře. Dále vyrozumí osoby uvedené v § 18 odst. 7 zákona a oznámí jim identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb provádějícího pitvu.

(3) Pokud osoby uvedené v odstavci 2 ve stanovené lhůtě tělo zemřelého nepřevezmou, nebo zemřelý žádné příbuzné nemá, zajistí pohřeb v souladu se zvláštním právním předpisem obec, v jejímž územním obvodu se věznice nachází.

(4) Pokud si osoby uvedené v odstavci 2 převezmou tělo zemřelého obviněného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.

(1) Při každém úmrtí obviněného ředitel věznice nebo jím pověřený příslušník Vězeňské služby ihned učiní opatření k zajištění místa, kde k úmrtí došlo, a umožní příslušným orgánům zjištění okolností úmrtí.

(2) Seznam věcí, které měl zemřelý u sebe a které jsou v úschově věznice, předá správa věznice okresnímu soudu, v jehož obvodu měl zemřelý poslední trvalý pobyt, a vyčká jeho sdělení, komu takové věci vydat.

(1) Strava se poskytuje obviněným podle stravní normy, která obsahuje složení, množství a nutriční hodnotu potravin v rámci stanoveného peněžního limitu na osobu a den v závislosti na věkové kategorii, zdravotním stavu a případném pracovním zařazení obviněného.

(2) O přiznání léčebné výživy, jejím druhu a délce trvání rozhoduje lékař.

(3) Obviněným, kterým není v cele umožněna vlastní příprava kávy nebo čaje, se poskytuje nejméně dvakrát denně vřelá voda na přípravu nápojů.

(1) Pokud obviněný, který má v úschově věznice dostatek peněžních prostředků, požádá o nákup oběda z vývařovny pro zaměstnance Vězeňské služby, jeho žádosti se vyhoví, nebrání-li tomu kapacitní podmínky vývařovny.

(2) Obviněnému, který vzhledem ke svému založení nebo přesvědčení nechce akceptovat běžné stravovací zvyklosti, se umožní pořizovat na vlastní náklady doplňkovou stravu v přijatelném rozsahu, pokud to podmínky ve věznici dovolují; nárok na poskytnutí stravy podle § 27 odst. 1 tím není dotčen.

(1) Obviněný používá po dobu vazby zpravidla vlastní oděv, prádlo a obuv, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. Nejsou-li tyto podmínky splněny, ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby rozhodne o povinnosti obviněného používat vězeňský oděv, prádlo a obuv. Správa věznice je povinna zabezpečit po provedení potřebných opatření uschování oděvu, prádla a obuvi obviněného ve věznici.

(2) Výměna vlastního osobního prádla musí být zabezpečena nejméně jednou týdně.

(1) Používá-li obviněný vězeňský oděv, prádlo a obuv, je povinen dbát o jejich čistotu a udržení ve stavu způsobilém k řádnému užívání.

(2) V případě, že to podmínky ve věznici umožňují, obviněnému, který o to požádá, se na jeho náklady může zabezpečit vyprání vlastního prádla nebo oděvu v příslušném zařízení věznice.

(3) Výměna vězeňského osobního prádla se provádí jednou týdně, vězeňského oděvu nebo obuvi podle potřeby a vězeňského ložního prádla jednou za 14 dní.

(4) Výměnu vlastního oděvu, prádla nebo obuvi lze uskutečňovat zasíláním poštou, při návštěvách obviněného nebo po dohodě se správou věznice též individuální donáškou do věznice.

Obviněnému, který se zúčastní úkonu mimo věznici, se vždy zajistí vydání jeho vlastního oděvu, prádla a obuvi. Je-li tento oděv esteticky nebo jinak nevhodný, správa věznice mu odpovídající oděv zapůjčí.

(1) Zdravotní služby obviněnému poskytuje Vězeňská služba ve svých zdravotnických zařízeních a v případě potřeby je zajištuje ve spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb.

(2) Pokud zdravotní stav obviněného vyžaduje poskytnutí neodkladné zdravotní péče a není-li možné ji poskytnout ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, musí být orgánem Vězeňské služby přivolána lékařská pohotovostní služba nebo zdravotnická záchranná služba.

(3) V případě, že lékař poskytovatele lékařské pohotovostní služby nebo zdravotnické záchranné služby nařídí převoz za účelem poskytnutí ambulantní nebo lůžkové zdravotní péče v nejbližším zdravotnickém zařízení jiného poskytovatele oprávněného potřebné zdravotní služby poskytovat, anebo k hospitalizaci v některém zdravotnickém zařízení lůžkové zdravotní péče Vězeňské služby, jsou jeho pokyny k provedení tohoto postupu pro orgány Vězeňské služby závazné a musí být splněny neodkladně.

O odmítání stravy obviněným musí být neprodleně vyrozuměn lékař, který zdravotní stav obviněného soustavně kontroluje a rozhoduje o způsobu dohledu nad jeho zdravotním stavem, a státní zástupce, který vykonává dozor nad výkonem vazby.

(1) Jestliže se obviněný zúčastnil provádění úkonu mimo věznici a nepřetržitá doba ke spánku nebyla dodržena, může odpočívat na lůžku v ložním prádle přiměřenou dobu po budíčku.

(2) Obviněný může i během dne v době od 08,00 hod. do večerky odpočívat na lůžku, a to ve vlastním nebo vězeňském oděvu.

(3) Nepřetržitá doba ke spánku je doba stanovená ve vnitřním řádu od večerky do budíčku. Tato doba může být zejména ve dnech pracovního klidu stanovena s ohledem na zajištění chodu a činnost věznice odlišně od doby určené pro pracovní dny.

(1) Věznice je povinna vytvořit náležité podmínky pro dodržování osobní hygieny obviněných tak, aby bylo zajištěno denní umývání, pravidelné holení a vykonávání běžných hygienických úkonů.

(2) Obviněný smí mít u sebe na cele základní hygienické potřeby včetně elektrického holicího strojku.

(3) Obviněnému, který nemá peněžní prostředky, poskytne správa věznice základní hygienické potřeby v nutném množství a sortimentu.

(1) Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé vodě nejméně dvakrát týdně.

(2) Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji.

(3) Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop po fyzickém násilí na těle obviněného.

(4) Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou.

(5) Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě.

Vycházkovým prostorem je vymezený prostor věznice za tímto účelem zřízený a vybavený odpovídajícím stavebně technickým zabezpečením. Při vycházkách jsou obvinění pod přímým dohledem zaměstnance Vězeňské služby.

(1) Obviněný musí mít na vycházce vlastní nebo vězeňský oděv a obuv přiměřené povětrnostním podmínkám.

(2) O účasti na vycházkách vede správa věznice jmenovitý přehled.

Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.

(1) Obviněný může přijímat a odesílat korespondenci pouze písemnou formou prostřednictvím držitele poštovní licence (dále jen „poštovní úřad“).

(2) Kontrolu korespondence u obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) nebo c) trestního řádu je oprávněn provádět, s výjimkou korespondence obviněného s obhájcem, advokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, a orgány uvedenými v § 13 odst. 3 zákona a v § 62 a 71 zaměstnanec Vězeňské služby pověřený ředitelem věznice. Kontrola zahrnuje i ověření, zda korespondence neobsahuje věci, které nesmějí být na cele, nebo věci, jejichž odeslání by mohlo zmařit účel vazby. Při kontrole je třeba dbát na zachovávání tajemství zpráv obsažených v kontrolované korespondenci, s výjimkou případů uvedených v § 13 odst. 2 zákona.

(3) O zadržení korespondence a jejím postoupení orgánu činnému v trestním řízení zaměstnanec Vězeňské služby obviněného neprodleně vyrozumí.

Náklady spojené s korespondencí hradí obviněný z vlastních prostředků. U obviněného, který nemá vlastní peněžní prostředky, jsou náklady spojené s jeho korespondencí s obhájcem, advokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, a s orgány uvedenými v § 13 odst. 3 zákona hrazeny z prostředků věznice.

(1) Správa věznice vede přehled o korespondenci obviněného podléhající kontrole orgánu, který vede řízení. Správa věznice eviduje veškerou korespondenci uvedenou v § 13 odst. 3 zákona a v § 60 odst. 1. Ostatní korespondence se eviduje pouze v případě, že je zasílána doporučeně; doporučená zásilka se obviněnému předá proti podpisu.

(2) Korespondence obviněných se přijímá a odesílá každý pracovní den v době stanovené vnitřním řádem. Korespondence vedená v českém jazyce se předává poštovnímu úřadu nejpozději následující pracovní den. Došlá korespondence vedená v českém jazyce a cizojazyčná korespondence, kterou věznice může zkontrolovat vlastními prostředky, se předává týž den, kdy byla převzata z poštovního úřadu, pokud tomu nebrání důležité okolnosti. U ostatní cizojazyčné korespondence věznice bez odkladu učiní opatření potřebná k výkonu kontroly a urychlenému doručení. Usnesení soudu o vazbě musí být obviněnému doručeno vždy týž den, kdy je převzala věznice.

(3) Korespondence obviněného, u kterého je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, jakož i korespondence zadržená podle § 13 odst. 2 zákona a korespondence uvedená v § 13 odst. 3 zákona postupuje nebo odesílá orgánu činnému v trestním řízení nebo adresovaným orgánům nejpozději následující pracovní den.

(4) Odepře-li obviněný přijetí korespondence od orgánu, který vede trestní, občanskoprávní nebo správní řízení, postupuje se podle zvláštního předpisu.⁵⁾ Obviněný se zároveň upozorní na skutečnost, že uzná-li příslušný orgán, který korespondenci odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se korespondence za doručenou dnem, kdy přijetí korespondence bylo odepřeno.

(1) Věznice obviněnému na jeho žádost vydá potvrzení o datu, kdy od něj převzala korespondenci k odeslání, o níž obviněný uvádí, že obsahuje opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů. Zaměstnanec Vězeňské služby opatří korespondenci prezentačním razítkem věznice a datem dne, kdy bylo takové podání učiněno.

(2) Je-li obviněný přemístěn do jiné věznice nebo do zdravotnického zařízení Vězeňské služby, korespondence se za ním neprodleně posílá. Opatření ve smyslu § 13 zákona provede zaměstnanec věznice, do níž byl obviněný přemístěn, nebo věznice, jejíž součástí je zdravotnické zařízení.

(3) Obviněnému, který neumí nebo z nějakého důvodu nemůže číst nebo psát, je správa věznice povinna na jeho žádost zabezpečit, aby mu byla korespondence došlá od obhájce, advokáta, který obviněného zastupuje v jiné věci, a orgánů uvedených v § 13 odst. 3 zákona a v § 62 a 71 přečtena nebo aby mu byla poskytnuta pomoc při sepisování podání, žádostí, stížností, důležitých sdělení a při dopisování s příslušníky jeho rodiny nebo obhájcem nebo advokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci.

(1) Návštěvy obviněných se uskutečňují v rozsahu a za podmínek stanovených v § 14 zákona. Do počtu osob, jež mohou obviněného současně navštívit, se započítají i nezletilé děti, které se však mohou návštěvy zúčastnit pouze v doprovodu osoby starší 18 let.

(2) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv obviněných se návštěvníku umožní po předložení platného občanského průkazu nebo pasu. Vstup osob na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní.

(3) Těhotným ženám, osobám starším, tělesně postiženým nebo s malými dětmi se umožní návštěva přednostně.

(4) Návštěvy se uskutečňují zpravidla v pracovních dnech v denní době v návštěvní místnosti věznice, která je za tímto účelem vhodně upravená a vybavená. Úprava místnosti, kde je návštěvník od obviněného oddělen přepážkou (§ 14 odst. 6 zákona), zejména dělící přepážka a použité dorozumívací prostředky, nesmí bránit běžnému hovoru a vizuálnímu kontaktu obviněného s návštěvníky.

(5) U návštěv, k nimž je nutný předchozí písemný souhlas a orgán činný v trestním řízení dal písemný souhlas k provedení návštěvy bez přítomnosti zástupce orgánu činného v trestním řízení, odpovídá příslušník Vězeňské služby pouze za organizaci a bezpečné zajištění průběhu návštěvy.

(6) Uskutečnění návštěvy bez sluchové a popřípadě zrakové kontroly ředitel věznice neumožní, pokud je obviněný ve výkonu vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu, nebo hrozí-li narušení pořádku či bezpečnosti ve věznici.

Pokud obviněný požádá o umožnění návštěvy příbuzného v řadě přímé (děti, vnuci, rodiče, prarodiče), manžela nebo sourozence, který je rovněž ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody a nejde o obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, může v odůvodněných případech, zejména z naléhavých osobních nebo rodinných důvodů, ředitel věznice takovou návštěvu zprostředkovat přímo ve věznici. Skutečně vynaložené náklady dopravy a ostrahy k provedení takové návštěvy ve věznici hradí obviněný, popř. odsouzený.

(1) Při návštěvě může obviněný přijmout balíček s povolenými potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Balíček předaný při návštěvě se považuje za balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.

(2) Při návštěvě může být uskutečněno přímé předání a převzetí vlastního oděvu, prádla a obuvi za účelem jejich výměny a převzetí hygienických potřeb. Přijetím těchto věcí při návštěvě není omezeno přijetí balíčku ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.

(3) Předvádějící příslušník Vězeňské služby je z bezpečnostních důvodů oprávněn před návštěvou a po jejím skončení provést u obviněného osobní prohlídku.

(1) Ke styku obviněného s obhájcem a advokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, slouží ve věznici místnosti k tomu účelu určené. Obviněný se k obhájci předvede vždy, jestliže o to obhájce požádá, včetně mimopracovní doby a dnů pracovního klidu.

(2) Při návštěvě obviněného s obhájcem a advokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, může být předán balíček ve smyslu § 16 odst. 2 zákona.

(3) V průběhu soudního jednání, kdy obhájce nebo advokát, který obviněného zastupuje v jiné věci, požádá o rozmluvu s obviněným bez přítomnosti třetí osoby, se rozmluva uskuteční ve vhodném prostoru jednací soudní síně. Předvádějící příslušník Vězeňské služby postupuje tak, aby rozhovor mezi obviněným a obhájcem nebo advokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, viděl, ne však slyšel; zároveň dodržuje stanovené bezpečnostní zásady.

(1) Obviněnému může být balíček zaslán poštou nebo předán při návštěvě (§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 2). Ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby může povolit přijetí balíčku za dobu kratší.

(2) Balíček nesmí obsahovat cennosti, peníze, zbraně a střelivo, mobilní telekomunikační techniku, telekomunikační a radiokomunikační techniku, záznamovou a výpočetní techniku a jejich součásti, návykové látky včetně rostlin nebo chemikálií k jejich přípravě, jedy, potraviny určené pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu, pomůcky k provádění tetování, výbušné nebo pyrotechnické látky, výbušné předměty, nástražné výbušné systémy, léčiva, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, výrobky ve skleněném obalu, potraviny podléhající rychlé zkáze, potraviny obsahující semena máku setého, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a hrubost, tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby návykových látek.

(3) V případě, že balíček má vyšší než povolenou hmotnost, obsahuje věci, které není dovoleno mít na cele, anebo obviněný balíček po rozbalení odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesilateli, nezakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu anebo trestného činu odesílatelem balíčku, jako nová zásilka na náklady obviněného, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě (§ 46 odst. 1 a § 47 odst. 2). Zakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu anebo trestného činu odesílatelem balíčku, balíček nebo jeho nepředaná část se spolu s oznámením předá orgánu Policie nebo jinému příslušnému orgánu, a jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

(4) O nepředání balíčku nebo jeho části se vyhotoví záznam s uvedením důvodu nepředání; s obsahem záznamu se obviněný proti podpisu seznámí.

(1) Přijatý balíček se zaeviduje a obviněný potvrdí jeho příjem. Současně se uvede celková hmotnost balíčku a seznam věcí, které nebyly obviněnému vydány.

(2) K dodržování intervalu pro přijetí balíčku podle § 16 odst. 2 zákona se vydává obviněnému potvrzení o jeho právu na balíček. O vydání potvrzení se vede evidence.

(3) Odesilatel balíčku se vhodným způsobem vyrozumí o rozsahu povolených věcí a potravin, které mohou být obviněnému předány.

(1) Ve věznici se pro obviněné zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Nákup vyhrazených léčiv⁸⁾ a zdravotnických prostředků lze uskutečnit pouze po předchozím písemném souhlasu ošetřujícího lékaře Vězeňské služby.

(2) Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.

(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může obviněný jednorázově nakoupit.

(1) K nákupu může obviněný použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu vazby zaslány nebo které byly obviněným předány k úschově.

(2) Má-li obviněný v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den,6) nákup potravin a dalších věcí se mu neumožní.

(1) Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Obviněnému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duševních potřeb a vyznání.

(2) Denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v tuzemsku, si může obviněný z vlastních prostředků předplatit nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní nebo jiné osoby.

(3) Obviněný si může půjčovat a hrát v cele nebo v určeném prostoru věznice společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici.

(4) Obviněnému lze v odůvodněných případech umožnit zasílání a používání dalších věcí majících vztah zejména k jeho povolání, podnikatelské činnosti nebo k zajištění dalšího vzdělávání, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem vazby a jejich množství nebo povaha nebude narušovat pořádek a vzhled cely nebo škodit na zdraví.

(1) Obviněný smí mít u sebe v cele psací potřeby, korespondenci, písemnosti související s řízením, které se jej týká, knihy, denní tisk a časopisy, digitální a jiné hry, právní předpisy, náboženskou literaturu, fotografie, kapesní nebo náramkové hodinky.

(2) Jestliže obviněný dodatečně požádá o úschovu některé z věcí uvedených v odstavci 1, správa věznice mu tyto věci uloží. Pokud jejich uložení není možné, správa věznice zabezpečí jejich odeslání na náklady obviněného nebo je předá při návštěvě osobě, kterou určí obviněný.

(1) Před povolením připojit radiopřijímač nebo televizor s příkonem vyšším než 60 W na elektrickou síť uzavře ředitel věznice s obviněným písemnou dohodu o úhradě paušální náhrady za spotřebu elektřiny v souvislosti s provozem takového radiopřijímače nebo televizoru.

(2) V případě porušení pečeti dokumentující neporušenost přijímače po kontrole provedené dle § 17 odst. 2 zákona nesmí obviněný přijímač užívat, dokud na své náklady neumožní zajistit provedení kontroly.

(3) Obviněnému se nepovolí používání magnetofonu a dalších zařízení určených k přehrávání záznamových médií, jakož i jakékoliv radiotelekomunikační techniky.

(1) K zajišťování sociálních služeb obviněným věznice vyčlení potřebný počet sociálních pracovníků Vězeňské služby.

(3) O přijetí obviněného do vazby a jeho přemístění na dobu delší než 7 dní správa věznice bezodkladně odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li obviněný omezen ve svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště obviněného a, jde-li o mladistvého, jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi a příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

(4) Návštěvy a rozmluvy zástupců sociálních služeb, orgánů územní samosprávy, zájmových sdružení občanů, popř. jiných právnických nebo fyzických osob neuvedených v odstavci 1 a v § 2 odst. 1 s obviněnými se uskutečňují vždy za podmínek stanovených v § 14 odst. 1 a 2 zákona a v § 44 až 46 s výjimkou návštěv a rozhovorů zaměstnanců orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které jsou upraveny v § 26 odst. 6 zákona.

(5) Korespondence obviněných s orgány uvedenými v odstavci 4 podléhá kontrole. Ustanovení § 13 zákona a § 39 až 43 se užijí obdobně.

(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání obviněných v rámci vlastní podnikatelské činnosti nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací.

(2) Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zaměstnávání obviněných, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou obvinění vykonávat práce, a podle potřeby i postup při zaškolení k výkonu určených prací.

(3) Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mají podnikatelské subjekty nebo organizace stejné povinnosti, jaké mají vůči ostatním zaměstnancům.

(1) Při zaměstnávání obviněných na jednotlivých pracovištích je třeba dodržovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona a dbát na další, zejména bezpečnostní hlediska.

(2) Obviněný může být zaměstnán, jestliže o to požádá a zároveň charakter a druh práce nebo činnosti, kterou mu věznice může poskytnout, odpovídají jeho zdravotnímu stavu, pracovním schopnostem a dovednostem.

(3) Při zaměstnávání obviněného je nutno přihlížet především k jeho osobním poměrům, k sociální situaci jeho rodiny a též k případnému výkonu rozhodnutí o výživném na nezletilé děti.

(1) Stížnosti a žádosti k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů může obviněný adresovat jak státním orgánům České republiky, tak mezinárodním orgánům a organizacím, které jsou na celosvětové i evropské úrovni považovány za součást procesu získávání a prošetřování informací o porušování lidských práv.

Obviněný ve výkonu vazby má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti, urážkami nebo výhrůžkami. Zaměstnanci Vězeňské služby každý takový zjištěný případ oznámí příslušným orgánům a učiní neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání.

(1) Obviněný může požádat o rozmluvu s představiteli orgánů uvedených v § 20 odst. 1 zákona. Taková žádost musí být odeslána příslušnému orgánu nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici musí být tento orgán bez odkladu vyrozuměn o žádosti obviněného o rozmluvu. Rozmluvy obviněného s představiteli těchto orgánů se zaměstnanci Vězeňské služby nebo jiné třetí osoby nezúčastní.

(2) Pokud obviněný požádá o rozmluvu s ředitelem věznice nebo jeho zástupcem, musí mu být taková rozmluva umožněna zpravidla do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost rozmluvy posuzuje ředitel věznice nebo jeho zástupce podle důvodů žádosti o rozmluvu.

(1) Obvinění jsou ve styku s jinými osobami povinni dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Jsou povinni ve styku se zaměstnancem Vězeňské služby, zaměstnancem státního orgánu nebo jiným občanem zdravit způsobem užívaným v běžném společenském styku, oslovovat je slovy "pane" nebo "paní" s připojením funkce nebo příjmení, jsou-li jim známy, a vykat jim.

(2) Obvinění jsou povinni chovat se slušně též k ostatním obviněným a oslovovat je způsobem užívaným v běžném společenském styku.

(3) Prohlídkami prováděnými v zájmu zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti ve věznici se rozumí zejména prohlídka osobní, technická nebo prohlídka věcí a zavazadel.

(4) V prostorách věznice a v osobních věcech jsou obvinění povinni udržovat pořádek a čistotu odpovídající hygienickým normám a zvyklostem.

Při ukládání kázeňských trestů musí být respektovány pedagogické zásady, jejichž aplikace posiluje výchovný účinek uloženého kázeňského trestu, a to zejména zásady individualizace, přiměřenosti, stupňování, důslednosti a spravedlivosti.

(1) O kázeňském přestupku obviněného se sepíše záznam obsahující konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl spáchán, případně též předpokládané pohnutky takového jednání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možné prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání obviněného nezbavuje příslušného zaměstnance Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku. Důkazním prostředkem je vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména výpovědi obviněných nebo jiných osob, věci, listiny a ohledání.

(2) Před uložením kázeňského trestu musí být obviněnému a osobě, která uplatňuje vlastnické právo k věci, jež může být zabrána, umožněno se k případu vyjádřit. Vyjádření obviněného se uvede na předepsaném tiskopise a předloží obviněnému k podpisu. Odmítne-li obviněný vyjádření podepsat, vyznačí příslušný zaměstnanec Vězeňské služby tuto skutečnost na předepsaném tiskopise včetně důvodů odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(3) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a kromě výroku a odůvodnění musí obsahovat i poučení o opravném prostředku. Obviněný potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se stejně jako při odmítnutí podpisu vyjádření podle odstavce 2.

(4) Rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci musí obsahovat zejména přesný popis věci, které se týká, a stručné odůvodnění, včetně označení pachatele kázeňského přestupku, pokud je znám, jakož i osob, kterých se toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.

(5) Rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta, propadnutí věci nebo bylo vysloveno zabrání věci, je nutno do tří dnů písemně vyhotovit a doručit obviněnému a vlastníkovi věci, pokud je znám.

(6) Obviněnému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se přistoupí k jeho výkonu.

(7) Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu obviněného. Druh a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená též do příslušné dokumentace.

Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo zabrání věci lze podat ústně nebo písemně. O ústně podané stížnosti sepíše pověřený zaměstnanec Vězeňské služby záznam s uvedením data podání stížnosti, případně i důvodů jejího podání a předloží záznam k podpisu obviněnému nebo jiné osobě, která stížnost podala. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání.

(1) Orgány, které podle § 23 odst. 7 zákona o opravných prostředcích rozhodují, jsou povinny přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se stal skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, zda jej spáchal obviněný, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně jsou povinny přezkoumat, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc oprávněného zaměstnance Vězeňské služby.

(2) Ředitel věznice, generální ředitel Vězeňské služby nebo jím pověřený orgán stížnost proti uložení kázeňského trestu zamítne, byla-li zaviněním obviněného podána opožděně nebo jestliže je spáchání kázeňského přestupku obviněným nepochybně prokázáno.

(4) Při změně nebo zrušení kázeňského trestu podle odstavce 3 se původně uložený kázeňský trest, pokud byl již částečně vykonán, do nově uloženého kázeňského trestu započítá, a není-li to možné, přihlédne se k tomu při případném ukládání nového kázeňského trestu.

(5) Rozhodnutí o stížnosti se stručně písemně odůvodní.

(1) Zaměstnanec Vězeňské služby, který rozhodl o zahlazení kázeňského trestu, učiní opatření, aby záznam o takovém trestu byl vymazán.

(2) Byl-li kázeňský trest zahlazen, nelze ho uvádět v žádném hodnocení obviněného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o obviněném.

Přestupky spáchané v době před výkonem vazby nelze vyřídit uložením kázeňského trestu ve výkonu vazby.

(1) Správa věznice při zabezpečování výkonu vazby vytváří příznivé podmínky pro činnost soudů, státních zastupitelství, policejních orgánů, jakož i dalších státních orgánů k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení a splnění účelu vazby.

(2) Správa věznice dále úzce spolupracuje s orgány státní správy a územní samosprávy, zájmovými sdruženími občanů, církevními a náboženskými společnostmi, zejména při zabezpečování práv a oprávněných zájmů obviněných.

(1) Příslušným orgánům činným v trestním řízení správa věznice neprodleně zasílá hlášení o přijetí obviněného do věznice, jeho přemístění, propuštění, útěku a úmrtí, jakož i o všech případech sebepoškození, pokusů sebevražd a o odmítání stravy, je-li indikován stav vyžadující odeslání k ústavnímu léčení, a o ukončení odmítání stravy. Na požádání orgánů uvedených v § 62 a 71 je správa věznice povinna podávat též informace o chování obviněných.

(2) Žádosti a informace týkající se obviněných, došlé od jiných orgánů, než které jsou uvedeny v odstavci 1, předá správa věznice, pokud je vyžadováno podání informací o stavu trestního stíhání, příslušným orgánům činným v trestním řízení. Ostatní informace o obviněných podává ředitel věznice.

(3) Ředitel věznice úzce spolupracuje se zdravotnickými orgány a zařízeními včetně orgánů zdravotnického dozoru poskytujícími obviněným léčebně preventivní péči nebo vykonávajícími hygienickou a protiepidemickou péči, umožňuje jim plnění jejich úkolů a dbá jejich doporučení týkajících se zdravotní péče.

(2) Z pověření orgánů uvedených v odstavci 1 jsou oprávněny provádět inspekční prohlídky ve věznicích též jiné osoby, a to na základě písemného pověření.

(1) Mladiství se umísťují do cel zpravidla ve vyčleněné části věznice nebo na samostatná oddělení. Při umísťování do jednotlivých cel se postupuje podle zásad stanovených v § 7 zákona a podle místních podmínek a možností se též přihlíží k dalším hlediskům, zejména k věku.

(2) Umožňují-li to podmínky ve věznici, zřizuje se pro mladistvé též oddělení se zmírněným režimem. Ustanovení § 7 zákona tím není dotčeno.

(3) Při zabezpečení povinné školní docházky mladistvých obviněných spolupracují orgány Vězeňské služby s příslušnými školami a orgány státní správy a samosprávy.

(1) Návštěvy u mladistvých se zpravidla realizují formami umožňujícími posílení vzájemných sociálních a citových vazeb, zejména s rodiči a nejbližšími příbuznými.

(2) Vycházku mladistvých ve věznici lze umožnit i mimo vymezený vycházkový prostor. Pokud mladistvý nemá vlastní přiměřený sportovní oděv nebo obuv, může je správa věznice zapůjčit.

(3) Ve vnitřním řádu se přiměřeně upraví též postup při zabezpečování dalších práv a oprávněných zájmů mladistvých, zejména formy, metody a prostředky k uskutečňování zájmových, kulturních, sportovních a vzdělávacích programů, materiálně technické vybavení cel a dalších užívaných prostorů a vhodná forma jejich výzdoby.

(1) Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby s výjimkou hygienických potřeb nesmí u mladistvého přesáhnout dobu jednoho týdne, přičemž při jeho opakovaném uložení nesmí tento kázeňský trest přesáhnout dobu dvou týdnů.

(2) Uložení kázeňského trestu umístění do samovazby je výjimečným opatřením, které lze uložit pouze za velmi závažné porušení stanovených povinností. Kázeňský trest umístění do samovazby lze uložit mladistvému nejdéle na dobu pěti dnů, přičemž po výkonu tohoto trestu lze nově uložený kázeňský trest umístění do samovazby vykonat až po uplynutí deseti dnů.

Obviněné ženy se umísťují do cel zpravidla ve vyčleněné části věznice, nebo není-li to možné, do cel oddělených od ostatních cel vhodnou zábranou.

Kázeňský trest zákazu nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb) nelze uložit těhotné ženě.