279/2003 Sb.
ZÁKON
ze dne 7. srpna 2003
o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů
Změna: 113/2006 Sb.
Změna: 253/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 420/2011 Sb.
Změna: 193/2012 Sb.
Změna: 18/2012 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Změna: 55/2017 Sb.
Změna: 225/2022 Sb.
Změna: 422/2022 Sb.
Změna: 326/2023 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU A VĚCÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
nadpis vypuštěn
(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku
nebo jeho určené části pro účely výkonu trestu, výkonu ochranného opatření zabrání
části majetku nebo uspokojení nároku poškozeného v trestním řízení a při správě takového
majetku, jakož i při správě věcí a náhradních hodnot vydaných, odňatých nebo jinak
zajištěných v trestním řízení (dále jen „majetek“).
(2) Podle tohoto zákona se postupuje i při výkonu rozhodnutí o zajištění
majetku vydaného v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních pro
účely uvedené v odstavci 1 a při správě majetku zajištěného podle zákona o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních.
(3) Podle tohoto zákona se nepostupuje při správě věcí, které orgán činný
v trestním řízení převzal do úschovy za účelem provedení důkazu, nejde-li o věc,
o jejímž prodeji bylo rozhodnuto podle § 80 trestního řádu.
(4) Správou se pro účely tohoto zákona rozumí i prodej.
(5) Podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu
na potrestání, návrhu na zabrání věci, návrhu na zabrání části majetku nebo návrhu
na zabrání náhradní hodnoty podle trestního řádu přechází příslušnost ke správě zajištěného
majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou nebo návrhem uvedeným ve
větě první soudu všechny doklady o úkonech učiněných při správě zajištěného majetku
v přípravném řízení.
(6) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup
státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu při správě zajištěného
majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku
rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle trestního řádu;
před rozhodnutím o prodeji zajištěného majetku je policejní orgán povinen informovat
státního zástupce o tom, že tento majetek má být prodán, s výjimkou případu, kdy
má být prodána věc podléhající rychlé zkáze. O úkonech, jimiž se zasahuje do základních
práv a svobod a o kterých podle trestního řádu rozhoduje v přípravném řízení soudce,
rozhoduje podle tohoto zákona soudce na návrh státního zástupce.
(7) Ustanovení tohoto zákona, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně
užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení.
(8) Nestanoví-li tento zákon jinak, soud postupuje při výkonu rozhodnutí
o zajištění majetku a při správě zajištěného majetku podle trestního řádu.
HLAVA II
VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU
nadpis vypuštěn
§ 2
Obecná opatření
(1) Soud, který rozhodl o zajištění majetku (dále jen "zajištění"), učiní
všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí, a to i před nabytím jeho právní
moci. Zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění neprodleně doručí orgánu nebo
osobě, které jsou příslušné k provedení zajištění. Současně soud orgán nebo osobu
příslušnou k provedení zajištění vyzve, aby, pokud zjistí, že se s majetkem, který
byl zajištěn, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto
skutečnost neprodleně oznámily. Poté, co tento orgán nebo osoba provedou zajištění,
soud doručí rozhodnutí o zajištění osobě, které byla věc zajištěna.
(2) Soud, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby
a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné
právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva se zajištěným majetkem
nakládat. Bylo-li zajištěno majetkové právo a nejde-li o pohledávku na účtu vůči
bance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného, soud doručí zkrácené
rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění také dlužníkovi obviněného a uloží mu, aby
odpovídající plnění odevzdal do jeho úschovy nebo na jiné jím určené místo. Složením
předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu
poskytnutého plnění splní.
(3) Považuje-li to soud, který rozhodl o zajištění, za potřebné pro dosažení
účelu zajištění, vyrozumí o zajištění také jiné orgány a osoby, které mají na základě
zvláštních právních předpisů uloženou evidenční, dohledovou nebo jinou povinnost
ve vztahu k zajištěnému majetku nebo jeho vlastníku anebo držiteli, a zároveň je
vyzve k tomu, aby mu, pokud zjistí, že je se zajištěným majetkem nakládáno tak, že
hrozí zmaření účelu jeho zajištění, tuto skutečnost neprodleně oznámily; tyto orgány
a osoby jsou povinny takové výzvě vyhovět. Soud, který rozhodl o zajištění podílu
v obchodní korporaci, o této skutečnosti vyrozumí po právní moci takového rozhodnutí
také obchodní korporaci. Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva
k nemovité věci do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým obviněný
nakládá s nemovitou věcí, před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo
příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke
dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(4) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěnému majetku nutný
zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném
podle odstavce 3 takový zápis na základě právního jednání osoby, jíž byl majetek
zajištěn, provést jen s předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl.
§ 3
Vyloučení věcí
(1) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou vyloučeny věci ve vlastnictví
obviněného, které jsou nezbytné k uspokojování životních potřeb obviněného a jeho
rodiny nebo k plnění jeho pracovních úkolů, jakož i jiné věci, jejichž prodej by
byl v rozporu s dobrými mravy; vyloučeny jsou zejména
a) běžné oděvní součásti,
b) obvyklé vybavení domácnosti,
c) snubní prsten a předměty obdobné povahy,
d) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem
ke své nemoci nebo tělesné vadě,
e) hotové peníze do částky dvojnásobku životního minima stanovené
podle zvláštního právního předpisu na osobu obviněného,
f) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a
která slouží obviněnému jako jeho společník.
(2) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou dále vyloučeny peněžité
dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči, dávky pomoci v hmotné
nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené
dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, a dále do výše základní částky,
která nesmí být sražena z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního
řádu,
a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního vztahu
nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu,
b) pohledávky obviněného na výplatu výživného,
c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění
a
d) dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou
vypláceny jednorázově.
(3) Z výkonu rozhodnutí o zajištění majetku pro účely uspokojení nároku
poškozeného podle trestního řádu jsou vyloučeny také další věci nepodléhající výkonu
soudního rozhodnutí podle občanského soudního řádu.
§ 4
Vyloučení věcí na návrh dotčené osoby
(1) Soud rozhodne na návrh obviněného nebo osoby, o jejíž výživu a výchovu
je obviněný povinen pečovat, zda se ze zajištění vyloučí i jiné věci, než které byly
vyloučeny podle § 3 odst. 1.
(2) Na návrh osoby, která namítá své vlastnické právo k věcem, které
byly zajištěny, rozhodne soud o vyloučení takových věcí ze zajištění, jestliže nezjistí
skutečnosti, které by důvodnost takového návrhu vážně zpochybňovaly. Nebrání-li tomu
důležité důvody, rozhodne soud o návrhu na vyloučení věcí ze zajištění do 10 dnů
ode dne jeho doručení.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která
má odkladný účinek.
§ 5
Zjišťování movitých věcí
(1) Soud je oprávněn ke zjištění movitých věcí pro účely výkonu rozhodnutí
o zajištění nařídit osobní prohlídku obviněného a prohlídku bytu nebo jiných prostor
sloužících k bydlení nebo prostor k nim náležejících (dále jen "obydlí") a jiných
prostor a pozemků, kde lze předpokládat, že má obviněný svůj majetek; tyto prohlídky
vykoná orgán, který je nařídil, nebo policejní orgán.
(2) K prohlídce může orgán, který prohlídku provádí, přibrat též osoby,
jejichž účast při prohlídce je potřebná zejména pro účely náležité identifikace,
ocenění a zabezpečení zjištěných movitých věcí.
(3) Ten, kdo provádí prohlídku, sepíše movité věci, jichž se zajištění
týká, a nejsou-li movité věci zjištěné při prohlídce uvedeny v rozhodnutí o zajištění
majetku, sepíše ty z nich, které nejsou podle tohoto zákona ze zajištění vyloučeny.
Sepsané movité věci je třeba náležitě vymezit tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými.
(4) Pokud není v odstavcích 1 až 3 uvedeno jinak, použijí se na nařízení
a výkon prohlídek přiměřeně ustanovení trestního řádu o osobní prohlídce, domovní
prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků.
(5) Pokud má obviněný právo na vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají
se tyto věci soudu nebo na jeho pokyn tomu, kdo je pověřen správou zajištěného majetku.
(6) Každý, kdo má u sebe movité věci z majetku obviněného, je poté, co
se o rozhodnutí o zajištění majetku dověděl, povinen bezodkladně o tom uvědomit soud
nebo toho, kdo byl pověřen správou zajištěného majetku.
§ 6
Nakládání se zjištěnými movitými věcmi
(1) Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, věci sepsané podle §
5 se tomu, kdo je má u sebe, odejmou, pokud je na výzvu nevydá; přitom se postupuje
obdobně podle § 78 a 79 trestního řádu. Orgán provádějící prohlídku může při posouzení
všech rozhodných okolností ponechat movitou věc na místě, kde se nachází, zejména
pokud
a) by odnětí takové věci vedlo k jejímu znehodnocení nebo k znehodnocení
věci, s níž je funkčně spojena,
b) by odnětí takové věci bylo spojeno s nepřiměřenými technickými
obtížemi,
c) jde o věc vyžadující zvláštní péči nebo je péče o ni spojena s
nepřiměřenými náklady, nebo
d) jde o věc nepatrné hodnoty.
(2) Pokud je movitá věc ponechána na místě, kde se nachází, tato skutečnost
se spolu s důvodem takového postupu uvede do soupisu a věc se náležitě vymezí tak,
aby nebyla zaměnitelná s jinými. Orgán provádějící prohlídku zároveň vydá příkaz
k zdržení se nakládání s věcí, v němž věc náležitě a nezaměnitelně vymezí, a zakáže,
aby s ní bylo jakkoli právně jednáno nebo fakticky nakládáno způsobem, který by vedl
k zmaření účelu jejího zajištění, zejména aby byla převedena na jiného, zatížena,
poškozena nebo zničena. Zákaz působí vůči všem a je účinný okamžikem vyvěšení příkazu
na místě, kde se věc nachází; v tomto smyslu musí příkaz obsahovat poučení, včetně
upozornění na následky spojené s porušením zákazu. Právní jednání učiněné v rozporu
se zákazem uvedeným v příkazu je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i
bez návrhu. Movitá věc ponechaná na místě se označí tak, aby bylo zřejmé, že se na
ni vztahuje příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(3) Ponechání movité věci na místě, kde se nachází, nebrání tomu, aby
orgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o takové věci podle trestního
řádu následně kdykoli vyzval k vydání takové věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí,
má-li za to, že je to potřebné z hlediska účelu zajištění.
(4) Orgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o věci vydané
nebo odňaté podle trestního řádu může kdykoli rozhodnout, že ji ponechá z důvodů
uvedených v odstavci 1 u osoby, jíž byla zajištěna; při tom postupuje přiměřeně podle
odstavce 2. Proti takovému rozhodnutí není stížnost přípustná.
(5) Orgán činný v trestním řízení příslušný podle trestního řádu k rozhodování
o věci ponechané na místě nebo na základě příkazu soudu policejní orgán je oprávněn
pro účely kontroly dodržení příkazu k zdržení se nakládání se zajištěnou movitou
věcí nebo pro účely odnětí takové věci vstoupit na místo, kde se movitá věc nachází;
přitom není oprávněn činit jiné úkony než ty, které souvisejí s výkonem kontroly
dodržování příkazu nebo s jejím odnětím. Pokud jde o obydlí nebo jinou prostoru,
k jejíž prohlídce je potřebný příkaz soudce, a osoba, u níž se zajištěná věc nachází,
se vstupem nesouhlasí, je orgán uvedený ve větě první v přípravném řízení oprávněn
vstoupit do obydlí nebo jiné takové prostory po předchozím souhlasu soudce; policejní
orgán si jej vyžádá prostřednictvím státního zástupce. Bez takového předchozího souhlasu
může orgán uvedený ve větě první vstoupit do jiné prostory než obydlí, jestliže udělení
souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu; je však povinen si bezodkladně
dodatečně souhlas soudce vyžádat.
(6) Odstavce 1 až 5 se přiměřeně použijí i na zjištěné stroje nebo jiná
upevněná zařízení, která jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelná.
§ 7
Zjišťování cenných papírů, peněžních prostředků v hotovosti a nehmotných
věcí
(1) Zaknihované cenné papíry a investiční nástroje soud sepíše poté,
kdy se dozví, že tyto zaknihované cenné papíry a investiční nástroje jsou pro obviněného
evidovány v příslušné evidenci podle zvláštních právních předpisů; v případě potřeby
nebo v pochybnostech si vyžádá zprávu od orgánu nebo osoby oprávněné vést takovou
evidenci. Po sepsání zaknihovaných cenných papírů a investičních nástrojů soud orgánu
nebo osobě oprávněné k vedení příslušné evidence podle zvláštních právních předpisů
sdělí, které zaknihované cenné papíry a investiční nástroje obviněného byly sepsány,
datum jejich sepsání a vydá příkaz k zajištění práva nakládat se sepsanými zaknihovanými
cennými papíry a investičními nástroji.
(2) Byly-li při postupu podle tohoto zákona nalezeny cizozemské peníze,
jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než která je ze
zajištění vyloučena, složí se do úschovy soudu.
(3) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky,
šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění
určitého práva, se sepíší obdobně jako jiné věci podle tohoto zákona a složí se do
úschovy soudu.
(4) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry
anebo o jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, soud
podle jejich povahy vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu
nebo na jiné soudem určené místo; ustanovení § 2 odst. 2 věta třetí se užije obdobně.
(5) Nelze-li peněžní prostředky na účtu, cenné papíry, zaknihované cenné
papíry a investiční nástroje a jiné nehmotné věci náležitě zajistit podle odstavců
1 až 4, soud provede jejich zajištění podle trestního řádu
§ 8
Zjišťování nemovitých věcí
(1) Jakmile se soud dozví, že obviněný je vlastníkem nemovité věci, na
kterou se má vztahovat nebo vztahuje zajištění, ověří tuto skutečnost v katastru
nemovitostí prostřednictvím dálkového přístupu. Opis zkráceného usnesení o zajištění
bez odůvodnění soud zašle příslušnému katastrálnímu úřadu, a pokud to není zřejmé
z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a trvalý nebo
jiný pobyt obviněného, nebo je-li jím právnická osoba, její název, sídlo a identifikační
číslo osoby, a pokud zajištění nepostihuje veškerý majetek obviněného, označí nemovitou
věc, jíž se zajištění týká.
(2) Na základě příkazu k ohledání nemovité věci vydaného soudem a v přípravném
řízení soudcem na návrh státního zástupce může soud nebo státní zástupce anebo na
základě jejich pokynu policejní orgán provést ohledání nemovité věci a jejího příslušenství
za účelem zjištění stavu nemovité věci a posouzení účelnosti jejího zajištění. Orgán
činný v trestním řízení provádějící ohledání nemovité věci uvědomí o době a místě
ohledání vlastníka nemovité věci nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti,
a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovité věci práva. Tyto osoby jsou povinny
prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství umožnit. Orgán provádějící ohledání
k němu může přibrat osoby, jejichž účast při ohledání je potřebná, zejména pro účely
ocenění nemovité věci. Je-li při ohledání nemovité věci zjištěna movitá věc anebo
stroj nebo jiné upevněné zařízení, které jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelné,
u nichž jsou dány důvody pro jejich zajištění, lze je zajistit ponecháním na místě
i bez vydání příkazu k prohlídce obydlí nebo prohlídce jiných prostor a pozemků;
přitom se postupuje obdobně podle § 6 odst. 1 až 3.
(3) O nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovité věci soud vyrozumí
příslušný katastrální úřad.
HLAVA III
SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU
§ 8a
Účel správy a odpovědnost správce
(1) Majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto zákona,
pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně
k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek
očekávaným způsobem zvýšil.
(2) Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva
a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu přiznává tento zákon,
nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem. Správce vykonává jednotlivá práva
a povinnosti podle povahy zajištěného majetku a práv s ním spojených v souladu s
tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou
o správě; přitom postupuje řádně a svědomitě.
(3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za škodu
způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k plnění svých úkolů,
tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem této činnosti; této odpovědnosti
se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého
úsilí, které lze na něm požadovat.
(4) Správce je povinen mít po dobu výkonu správy uzavřenou smlouvu o pojištění
odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem
správy; to neplatí, odpovídá-li za jeho činnost stát podle zákona o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Smlouva musí pokrývat odpovědnost správce za škodu, která je způsobena jeho konáním
nebo opomenutím při výkonu funkce správce nebo v souvislosti s ní nebo konáním nebo
opomenutím jeho zaměstnanců při výkonu jeho funkce, pokud ke konání nebo opomenutí
došlo v době trvání pojištění. Tuto smlouvu je správce povinen uzavřít nejpozději
do 5 dnů poté, co byl pověřen správou nebo s ním byla sjednána smlouva o správě,
a neprodleně po jejím uzavření doložit tuto skutečnost tomu, kdo jej pověřil výkonem
správy, nebo s ním sjednal smlouvu o správě.
(5) Limit pojistného plnění sjednaný ve smlouvě o pojištění odpovědnosti
uvedené v odstavci 4 musí činit minimálně 1 000 000 Kč pro jednu pojistnou událost;
pro správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává funkci člena statutárního
orgánu v obchodní korporaci, jejíž roční úhrn čistého obratu podle zákona o účetnictví
za poslední účetní období předcházející pověření správou dosáhl alespoň částku 100
000 000 Kč, anebo který zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru, musí
činit limit pojistného plnění minimálně 10 000 000 Kč pro jednu pojistnou událost.
§ 8b
Plánování správy zajištěného majetku
Pokud je to možné a vyžaduje-li to povaha zajištěného majetku, soud ještě
před zajištěním konzultuje s Ministerstvem vnitra nákladnost správy takového majetku
a zajištění vhodného způsobu jeho správy.
§ 9
Správce zajištěného majetku
(1) Správu zajištěného majetku vykonává podle povahy a rozsahu věcí a práv,
které ho tvoří, soud, který o zajištění v prvním stupni rozhodl nebo na který přešla
příslušnost ke správě podle § 1 odst. 5, nebo na základě jeho pověření Ministerstvo
vnitra.
(2) Pokud orgán uvedený v odstavci 1 nemůže zajistit výkon správy zajištěného
majetku určitého druhu, soud
a) pověří jeho správou organizační složku státu nebo státní organizaci
příslušnou hospodařit s určitým majetkem státu,
b) pověří jeho správou za úplatu soudního exekutora, v jehož obvodu
se zajištěný majetek nachází; jestliže se zajištěný majetek nachází v obvodech dvou
nebo více územních pracovišť soudních exekutorů, může soud výkonem správy pověřit
každé z těchto pracovišť, nebo
c) uzavře smlouvu s jinou osobou podnikající v určité oblasti nebo
dostatečně odborně způsobilou k výkonu správy daného majetku (dále jen "smluvní správce"),
a to za sjednanou úplatu, případně bezúplatně.
(3) Pověření ke správě zajištěného majetku je opatření, které musí mít
písemnou formu a obsahovat zejména označení soudu, který pověření vydal, označení
pověřeného správce a vymezení rozsahu správy. V pověření ke správě zajištěného majetku
nebo v připojených dokumentech musí být náležitě a nezaměnitelně určen zajištěný
majetek, kterého se pověření týká. Pověření ke správě zajištěného majetku může být
vydáno i pro výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem.
Pokud bylo správou zajištěného majetku v přípravném řízení pověřeno Ministerstvo
vnitra nebo jiný správce, v řízení před soudem není třeba vydávat nové pověření.
Výkon správy pověřeným správcem začíná doručením pověření pověřenému správci a převzetím
majetku, který má být spravován. Soud může pověření ke správě zajištěného majetku
kdykoli písemně zrušit a za podmínek stanovených tímto zákonem pověřit jiného správce,
uzavřít smlouvu o správě nebo zajištěný majetek spravovat sám.
(4) Obsahem smlouvy podle odstavce 2 písm. c) musí být i ujednání o povinnosti
smluvního správce mít po dobu výkonu správy uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti
za škodu nebo jinou újmu podle § 8a odst. 4. Smlouva může být uzavřena i pro výkon
dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Přichází-li
v úvahu prodej zajištěného majetku, musí smlouva obsahovat i ujednání o způsobu stanovení
kupní ceny a o postupu při prodeji. Ve smlouvě je třeba upravit i způsob přechodu
práv a povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené policejním orgánem nebo státním
zástupcem z tohoto orgánu na soud. Výkon správy smluvním správcem začíná uzavřením
smlouvy a převzetím majetku, který má být spravován.
§ 9a
Odmítnutí pověření nebo dalšího výkonu správy
(1) Pověřený správce nebo ten, kdo má být správou pověřen, může odmítnout
pověření ke správě zajištěného majetku určitého druhu pouze z důvodu, že
a) správa majetku vyžaduje zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní
odbornou způsobilost, které není schopen zajistit, nebo
b) výkon správy je spojen s nepřiměřenými náklady.
(2) Odmítnout pověření ke správě zajištěného majetku určitého druhu
může
a) pověřený správce písemně nejpozději do 15 dnů ode dne jeho doručení,
a to s uvedením podrobného zdůvodnění takového postupu, nebo
b) ten, kdo má být správou pověřen, ústně do protokolu na místě, kde
se zajištěný majetek nachází, a to s uvedením předpokládaného důvodu odmítnutí; nejpozději
do 15 dnů ode dne odmítnutí pověření musí takový postup soudu podrobně písemně zdůvodnit.
(3) Pokud Ministerstvo vnitra písemně odmítne pověření ke správě zajištěného
majetku, poskytne soudu potřebnou součinnost pro účely zajištění řádné správy takového
majetku a spolu s odmítnutím pověření mu navrhne jiného vhodného správce nebo případně
jiný postup, není-li možné žádného vhodného správce nalézt. Pokud Ministerstvo vnitra
odmítne pověření ústně na místě, navrhne soudu jiného vhodného správce nebo jiný
postup nejpozději do 15 dnů ode dne odmítnutí pověření. Pokud pověření ke správě
odmítne jiný pověřený správce, Ministerstvo vnitra navrhne soudu jiného vhodného
správce nebo jiný postup nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy je soud o této skutečnosti
vyrozumí. Odmítnutí pověření ke správě zajištěného majetku Ministerstvem vnitra nebrání
tomu, aby bylo pověřeno prodejem takového majetku, i když jej převzal a spravuje
jiný správce.
(4) Pokud v průběhu výkonu správy zajištěného majetku určitého druhu nastane
skutečnost, která nebyla známa při převzetí zajištěného majetku do správy, v jejímž
důsledku je dán některý z důvodů pro odmítnutí pověření podle odstavce 1, a pokud
takový majetek není možné prodat, může pověřený správce odmítnout další výkon správy
takového majetku. Odstavec 3 se v takovém případě použije obdobně.
(5) Odmítnutím pověření nebo dalšího výkonu správy pověření ke správě zajištěného
majetku určitého druhu zaniká; i po zániku pověření je pověřený správce povinen vykonávat
správu zajištěného majetku, který převzal, až do doby jeho předání soudu nebo jinému
správci.
§ 9b
Správce podílu
(1) Pokud byla zajištěna práva související s podílem v obchodní korporaci
(dále jen "podíl"), jež umožňují podílet se na řízení obchodní korporace, a je zapotřebí
vykonávat správu podílu, soud pověří správou podílu osobu zapsanou v seznamu insolvenčních
správců, které bylo vydáno zvláštní povolení podle zákona o insolvenčních správcích;
nelze-li takto postupovat, pověří správou podílu jiného insolvenčního správce. Pokud
zvláštní právní předpis váže vlastnictví podílu nebo výkon funkce statutárního orgánu
v obchodní korporaci na splnění určitých zvláštních podmínek, tyto podmínky nemusí
být u správce podílu splněny; pokud však některý z insolvenčních správců tyto podmínky
splňuje, soud jej ustanoví správcem podílu přednostně.
(2) V jiných případech než uvedených v odstavci 1 vykonávají správu podílu
správci uvedení v § 9.
(3) Insolvenční správce může pověření ke správě podílu podle odstavce 1
odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud. Soud nepověří správou podílu
insolvenčního správce, jestliže má důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti.
(4) O pověření správou podílu a o zrušení pověření soud vyrozumí obchodní
korporaci, jejíž podíl byl zajištěn.
(5) Pokud jde o podíl tvořený cennými papíry a je rozhodnuto o jeho prodeji,
soud prodej zajistí prostřednictvím smluvního správce.
§ 9c
Zvláštní správce
(1) Správu zajištěných
a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti
s porušením celních předpisů nebo právních předpisů upravujících správu spotřebních
daní nebo v souvislosti s porušením právních předpisů upravujících provozování hazardních
her anebo na základě těchto předpisů, vykonává Generální ředitelství cel,
b) radioaktivních odpadů a zdrojů ionizujícího záření vykonává Správa
úložišť radioaktivních odpadů,
c) exemplářů rostlin a živočichů, regulovaných kožešin a výrobků z
tuleňů a jiných jedinců chráněných podle zákona o obchodování s ohroženými druhy
a jedinců zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a volně žijících ptáků chráněných
podle zákona o ochraně přírody a krajiny vykonává Česká inspekce životního prostředí,
d) zbraní, střeliva, munice, výbušnin, regulovaných prekurzorů výbušnin
a dalších látek nebo směsí zneužitelných pro výrobu výbušnin, návykových látek a
prekurzorů, včetně zařízení k jejich výrobě, přípravků obsahujících návykové látky
a jiných nebezpečných látek vykonává krajské ředitelství Policie České republiky,
v jehož územním obvodu se nachází sídlo soudu, který vede trestní řízení.
(2) Pověření ke správě zajištěného majetku uvedeného v odstavci 1 se nevydává.
Správce uvedený v odstavci 1 vykonává správu od okamžiku, kdy převzal zajištěný majetek.
§ 10
Práva a povinnosti správce
(1) Správce je povinen právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty
nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména
a) včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného
obohacení,
b) průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k
zajištěnému majetku, včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak přísluší vlastníku
zajištěného majetku, případně jiné osobě oprávněné s majetkem nakládat, a zamezovat
promlčení nebo zániku těchto práv,
c) dovolávat se neplatnosti právního jednání učiněného obviněným v
rozporu se zákazy, jež mu byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního
řádu.
(2) Movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce
povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich
poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony
směřující k uchování hodnoty věci.
(3) Správce činí za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním
nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník, případně
jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat; v insolvenčním řízení může za tímto účelem
vykonávat práva věřitele.
(4) Správce vede zajištěný majetek průkazným a přehledným způsobem v evidenci,
a to až do doby konečného naložení s majetkem; zajištěný majetek není předmětem účetnictví
a inventarizace.
(5) Jiné povinnosti související se zajištěným majetkem než uvedené v odstavcích
1 až 4 správce nevykonává. Jiná práva související se zajištěným majetkem vykonává
správce za účelem ochrany zajištěného majetku pouze v rozsahu, v jakém byla zakázána
obviněnému soudem podle trestního řádu. Správce není oprávněn zajištěný majetek využívat,
pronajmout, zatížit nebo převést na jinou osobu.
(6) Pro účely řádného výkonu správy zajištěného majetku je správce oprávněn
činit všechny potřebné úkony, zejména je oprávněn nahlížet do účetních záznamů, smluv
a dalších písemností, pořizovat jejich kopie, na nezbytnou dobu si vyžádat doklady
a jiné dokumenty potřebné pro účely správy zajištěného majetku a vstupovat na místa,
kde se nacházejí, nejde-li o obydlí; obviněný, jakož i jiné osoby, vůči nimž je úkon
prováděn, jsou povinni správci poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Pokud osoby
uvedené ve větě první bez dostatečné omluvy neuposlechnou příkazu nebo nevyhoví výzvě
správce a neposkytnou mu potřebnou součinnost, může jim soud uložit pořádkovou pokutu
do 50 000 Kč; neuposlechne-li takového příkazu nebo výzvy osoba, která jedná za právnickou
osobu, může být právnické osobě, kterou zastupuje, uložena pořádková pokuta do 500
000 Kč; o tom je třeba tyto osoby předem poučit. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové
pokuty je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek; na rozhodování o stížnosti
se obdobně užije § 146a trestního řádu.
§ 10a
Správa podílu
(1) Správce podílu vstupuje do zajištěných práv společníka obchodní společnosti
nebo člena družstva a vykonává je v potřebném rozsahu v souladu s tímto zákonem a
zákonem o obchodních korporacích.
(2) Je-li pro dosažení účelu správy zapotřebí vyměnit jednoho nebo více
členů statutárního orgánu obchodní korporace a zajištěná práva takový postup správci
umožňují, správce svolá nejvyšší orgán obchodní korporace a jeho prostřednictvím
dosáhne jejich odvolání a nechá se místo nich zvolit členem statutárního orgánu;
ustanovení zákona o obchodních korporacích o bezúhonnosti člena orgánu obchodní korporace
a jejím prokazování, o počtu členů statutárního orgánu obchodní korporace a o minimálních
lhůtách pro oznámení termínu jednání nejvyššího orgánu obchodní korporace se nepoužijí.
(3) Na výzvu soudu je správce povinen mu předložit v jím stanovené přiměřené
lhůtě zprávu o své činnosti při výkonu správy podílu; takovou zprávu je správce povinen
předložit soudu vždy do 15 dnů poté, co zaniklo nebo bylo zrušeno jeho pověření ke
správě podílu.
(4) Pověření správce ke správě podílu zaniká
a) zánikem jeho práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle
zákona o insolvenčních správcích,
b) zrušením jeho povolení nebo zvláštního povolení podle zákona o insolvenčních
správcích,
c) zánikem obchodní korporace bez univerzálního právního nástupce,
nebo
d) jeho smrtí.
(5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno oprávnění soudu zrušit pověření
správce z jiných důvodů.
(6) Pokud správce podílu vykonává v době zániku nebo zrušení pověření funkci
člena orgánu obchodní korporace, tato funkce zaniká ke dni zániku nebo zrušení pověření;
pověřil-li však soud správou podílu podle tohoto zákona nového správce do 14 dnů
poté, co bylo zrušeno nebo zaniklo pověření dosavadního správce, přechází na nového
správce tato funkce ke dni jeho pověření správou. Právní jednání učiněná dosavadním
správcem ve funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace v době mezi zrušením
nebo zánikem jeho pověření a okamžikem, kdy se o zrušení nebo zániku pověření dozví,
zůstávají platná, pokud je schválí nový statutární orgán. Dosavadní správce je povinen
poskytnout novému správci, likvidátorovi nebo insolvenčnímu správci na jejich žádost
potřebnou součinnost, zejména je informovat o jím učiněných právních jednáních.
§ 10b
Odměna správce podílu
(1) Správce podílu má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů.
(2) Odměna správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává
funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace, a náhrada jeho hotových výdajů
se hradí z majetku obchodní korporace. Nedostačuje-li majetek obchodní korporace
zcela nebo zčásti k úhradě odměny správce a k náhradě jeho hotových výdajů, hradí
je stát. Odměnu správce, který vykonává správu podílu a není členem jejího statutárního
orgánu, a náhradu jeho hotových výdajů hradí stát.
(3) Soud rozhodne na návrh správce o výši jeho odměny a o výši náhrady
jeho hotových výdajů; návrh správce musí obsahovat vyúčtování odměny a hotových výdajů,
přičemž navrhovanou výši náhrady hotových výdajů je správce povinen prokazatelně
doložit a odůvodnit jejich účelnost a důvodnost. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
(4) Při stanovení výše odměny správce soud vychází ze skutečnosti, zda
správce vykonává v obchodní korporaci funkci člena statutárního orgánu, a z výše
obratu obchodní korporace. Nelze-li výši odměny správce stanovit podle těchto kritérií,
přihlédne soud při stanovení její výše k délce doby výkonu správy, rozsahu a náročnosti
vykonávané činnosti správce, a vykonává-li správce v obchodní korporaci funkci člena
statutárního orgánu, přihlédne soud také k výši odměny ostatních členů statutárního
orgánu nebo, není-li takových členů statutárního orgánu, přihlédne k výši odměny
bývalých členů statutárního orgánu.
(5) V případech, kdy odměnu a náhradu hotových výdajů správce hradí stát,
vyplatí je soud z prostředků státního rozpočtu.
(6) Soud může v průběhu výkonu správy podílu rozhodnout o vyplacení zálohy
odměny a náhrady hotových výdajů správci, a to i opakovaně.
(7) Způsob stanovení odměny a hotových výdajů správce pověřeného správou
podílu, nejvyšší přípustnou výši odměny a hotových výdajů hrazenou státem a způsob
jejich výplaty stanoví prováděcí právní předpis.
§ 11
Náklady správy
Náklady nutné pro řádný výkon správy zajištěného majetku hradí
a) správce pověřený správou zajištěného majetku podle § 9 odst. 1 nebo
§ 9 odst. 2 písm. a),
b) soud v případě, že správu vykonává správce pověřený správou zajištěného
majetku podle § 9 odst. 2 písm. b), smluvní správce nebo správce podílu, pokud náklady
na správu podílu hradí stát, nebo
c) zvláštní správce v případě, že vykonává správu zajištěného majetku
podle § 9c.
§ 12
Prodej zajištěného majetku
(1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem
obviněného; souhlas k prodeji může být udělen písemně nebo ústně do protokolu. Obviněný
se v takovém případě může závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek
prodat; o tomto právu musí být poučen.
(2) Bez souhlasu uvedeného v odstavci 1 může soud rozhodnout o prodeji
zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že
a) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě,
b) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová
vozidla a elektrozařízení,
c) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo
d) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní
odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi.
(3) V případě splnění podmínek stanovených tímto zákonem je pověřený nebo
smluvní správce povinen navrhnout soudu prodej zajištěného majetku; o takovém návrhu
soud rozhodne neprodleně po jeho obdržení.
(4) Při stanovení kupní ceny a při prodeji postupuje
a) soud přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících prodej
věcí při soudním výkonu rozhodnutí,
b) jiný orgán činný v trestním řízení, Ministerstvo vnitra, jiná organizační
složka státu nebo státní organizace přiměřeně podle zvláštních právních předpisů,
jimiž se řídí hospodaření s majetkem státu,
c) exekutor přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících
exekuci,
d) správce pověřený správou podílu přiměřeně podle zákona o veřejných
dražbách,
e) smluvní správce způsobem dohodnutým ve smlouvě.
(5) Peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy soudu.
(6) Proti usnesení podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b) až d) je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek. Na rozhodování o stížnosti proti usnesení podle
odstavce 2 písm. c) nebo d) se obdobně užije § 146a trestního řádu.
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA TRESTNÍHO ŘÁDU
§ 13
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973
Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona
č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993
Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu
Ústavního soudu uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného
pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997
Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona
č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu
uveřejněného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb.,
nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb.,
zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 218/2003 Sb., se mění
takto:
1. § 47 zní:
"§ 47
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu
škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné
výše škody zajistit na majetku obviněného.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce
nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném
řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li
to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo
má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede
podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody, kde taková
věc je.
(4) V usnesení o zajištění majetku zakáže soud a v přípravném řízení
státní zástupce obviněnému, aby nakládal s věcmi, které jsou uvedeny v usnesení o
zajištění, nebo které při výkonu takového rozhodnutí budou sepsány; dále obviněnému
zakáže, aby po oznámení usnesení majetek převedl na někoho jiného nebo ho zatížil
a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k majetku
předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak obviněný odpovídá za škodu tím způsobenou.
(5) Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit.
K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů
postihnout výkonem soudního rozhodnutí. Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální
péče a dávky státní sociální podpory vyplácené obviněnému podle zvláštního zákona
jednorázově, a dále
a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního
nebo obdobného poměru,
b) pohledávky obviněného na výplatu výživného a
c) pohledávky
na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění
do částky životního minima stanovené
podle zvláštních právních předpisů na osobu obviněného, jeho domácnost a osoby, o
jejichž výchovu a výživu je obviněný povinen pečovat, pokud nemají vlastní zdroj
příjmů.(6) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného,
které se týkají zajištěného majetku, s výjimkou úkonů směřujících k odvrácení bezprostředně
hrozící škody.
(7) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního
právního předpisu.
(8) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním
na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.".
2. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který zní:
"§ 47a
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích
úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí
na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému
nároku poškozeného na náhradu škody; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění
a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá
jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony
na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu
škody není zajištěn peněžitou jistotou.
(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní
zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného
nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody poškozenému v trestním řízení nelze přiznat
nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1
do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému
nárok na náhradu škody, uhradí ji soud z peněžité jistoty.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.".
3. § 348 a 349 znějí:
"§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstky a výtěžky,
které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obviněný nabude po
zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci, na které se podle zákona nevztahuje
propadnutí majetku.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku podle odstavce 1 se jinak užije
§ 47 odst. 4 až 7.
4. § 349a se zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
ZMĚNA ZÁKONA O SOUDNÍCH EXEKUTORECH
§ 14
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., se mění takto:
1. Za § 76 se vkládá nový § 76a, který zní:
2. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:
"§ 91a
(1) Za výkon činnosti podle § 76a náleží exekutorovi mimosmluvní odměna.
(2) O výši odměny podle odstavce 1 a nároku na náhradu dalších nákladů
exekuce podle § 87 odst. 1 rozhoduje a přiznané náklady exekuce vyplácí soud nebo
státní zástupce, který výkonem činnosti podle § 76a exekutora pověřil.".
ČÁST ČTVRTÁ
ZMĚNA ATOMOVÉHO ZÁKONA
§ 15
V § 26 odst. 3 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie
a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
zákona č. 13/2002 Sb., se na konci písmene k) nahrazuje tečka čárkou a doplňuje se
písmeno l), které včetně poznámky pod čarou č. 19a) zní:
"l) správa radioaktivních látek zajištěných podle zvláštního zákona.19a)
19a) Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním
řízení a o změně některých zákonů.".
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Špidla v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 86/2015 Sb.
Přechodné ustanovení
Ustanovení tohoto zákona o pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu,
která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem správy, se nepoužijí na smlouvy
uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 326/2023 Sb.
Přechodné ustanovení
Pokud podle § 9 odst. 1 nebo 4 zákona č. 279/2003 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vykonává správu majetku zajištěného v trestním
řízení pověřený nebo smluvní správce, je příslušný k výkonu správy takového majetku
i ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.