138/1974 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Holandským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Schválený:
138/1974 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 22. listopadu 1974
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Změna: 112/1997 Sb.
Změna: 58/2013 Sb.m.s.
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Dne 4. března 1974 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Podle svého článku 31 Smlouva vstoupila v platnost dnem 5. listopadu 1974.
Český text Smlouvy se vyhlašuje současně.
První náměstek ministra:
Krajčír v.r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Nizozemského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
KAPITOLA I
Rozsah použití smlouvy
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou státech.
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouvy se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané ve prospěch každého z obou států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku, nebo z částí příjmu nebo majetku včetně daní ze zisků, pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daně z úhrnu mezd nebo platů, placené podniky, jakož i daně z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou obzvláště:
a)
pokud jde o Nizozemí:
daň z příjmu (de inkomstenbelasting),
daň ze mzdy (de loonbelasting),
daň společnosti (de vennootschapsbelasting),
daň z dividend (de dividendbelasting),
daň z jmění (de vermogensbelasting),
(dále nazývané "nizozemská daň");
b)
pokud jde o Československo:
daň zemědělská,
daň domovní,
odvod ze zisku a daň ze zisku,
daň z příjmů obyvatelstva,
daň ze mzdy,
daň z příjmů z literární a umělecké činnosti
(dále nazývané "československá daň"),
4. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné nebo podstatně obdobně daně, které budou později ukládány vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady obou států si budou vzájemně oznamovat všechny významné změny, které byly uskutečněny v jejich příslušných daňových zákonech.
KAPITOLA II
Definice
Čl.3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "stát" označuje Nizozemí nebo Československo, jak to vyžaduje souvislost; výraz "státy" označuje Nizozemí a Československo;
b) výraz "Nizozemí" zahrnuje část Nizozemského království, která je umístěna v Evropě, a část mořského dna jeho podzemí pod Severním mořem, nad nímž Nizozemské království vykonává výsostná práva v souladu s mezinárodním právem;
c) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo každou podstatu, která je považována za právnickou osobu pro účely zdanění;
f) výrazy "podnik jednoho z obou států" a "podnik druhého státu" označují podle okolností podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom z obou států nebo podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
1. v případě Nizozemí ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce,
2. v případě Československa ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy kterýmkoli z obou států smysl, který je mu určen právními předpisy tohoto státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom z obou států" znamená pro účely této smlouvy jakoukoli osobu, která je podle zákonů tohoto státu podrobena zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného kritéria podobné povahy.
2. Fyzická osoba, která je členem diplomatické mise nebo konzulárního úřadu jednoho z obou států v druhém nebo v třetím státě a která je státním občanem vysílajícího státu, bude pro účely této smlouvy považována za osobu, mající bydliště ve vysílajícím státě, jestliže je tam podrobena stejným závazkům, pokud jde o daně z příjmu a z majetku, jako osoby, které v tomto státě mají bydliště.
3. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, v nímž jsou její osobní a hospodářská pouta nejužší (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen stát, v němž tato osoba má středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v řádném z obou států, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou států, nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, rozhodnou příslušné úřady těchto států otázku vzájemnou dohodou.
4. Jestliže osoba jiná, než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou státech, předpokládá se, že má sídlo v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,
g) staveniště nebo stavbu nebo montáž, které trvají déle než dvanáct měsíců.
3. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo zasílání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo zasílání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem jeho zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom z obou států v zastoupení podniku druhého státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se bude považovat za stálou provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže má a obvykle vykonává v tomto státě plnou moc opravňující ji uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud její činnost není omezena na nákupy zboží pro podnik.
5. Za stálou provozovnu podniku jednoho z obou států se ve druhém státě nepovažuje pouhá skutečnost, že podnik provozuje činnost v tomto druhém státě prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom z obou států, kontroluje nebo je kontrolována společností, která má sídlo v druhém státě, nebo která provádí činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny či jinak), neučiní sama o sobě z jedné z obou společností stálou provozovnu druhé společnosti.
KAPITOLA III
Zdanění příjmu
Čl.6
Příjem z nemovitého majetku
1. Příjem z nemovitého majetku může být zdaněn ve státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
2. Výraz "nemovitý majetek" se určí ve shodě s právními předpisy státu, ve kterém je takový majetek umístěn. Výraz v každém případě zahrnuje příslušenství nemovitého majetku, živý i mrtvý inventář, užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, na která se aplikují ustanovení občanského práva o pozemkovém vlastnictví, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy, poskytované jako náhrada za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjem plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo jakéhokoli jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují rovněž na příjem z nemovitého majetku podniku a na příjem z nemovitého majetku užívaného pro výkon svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho z obou států podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik neprovozuje činnost v druhém státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik takovou činnost provozuje, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v tom rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho z obou států provozuje činnost ve druhém státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se v každém státě této stálé provozovně zisky, které by podle očekávání mohla docílit, kdyby vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek jako samostatný podnik a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které byly vynaloženy na účely této stálé provozovny, včetně nákladů na vedení a všeobecných administrativních výloh, ať ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Pokud je v některém státě obvyklé určovat zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nebrání tomu, aby tento stát určil zisky, jež mají být zdaněny, takovým rozdělením, jaké je obvyklé; přijatá metoda dělení musí však být taková, aby výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně nebudou přičteny žádné zisky z tohoto důvodu, že tato stálá provozovna pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, budou pro účely předešlých odstavců stanoveny každý rok stejnou metodou, pokud nebude náležitý a dostatečný důvod pro jiný postup.
7. Pokud zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozu lodí a letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění je ve státě, ve kterém je místo skutečného vedení podniku.
2. Zisky z provozu člunů používaných ve vnitrozemské vodní dopravě podléhají zdanění je ve státě, ve kterém je místo skutečného vedení podniku.
3. Jestliže místo skutečného vedení podniku námořní nebo vnitrozemské vodní dopravy je na palubě lodi nebo člunu, předpokládá se, že je umístěno ve státě, ve kterém je domovský přístav lodi nebo člunu, nebo, jestliže není domovský přístav, ve státě, ve kterém má provozovatel lodi nebo člunu bydliště či sídlo.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) podnik jednoho z obou států se podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho z obou států i podniku druhého státu,
a v obou případech byly mezi oběma podniky sjednány nebo jim uloženy v jejich obchodních nebo finančních vztazích podmínky, které se lidé od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou být jakékoli zisky, kterých by byl, nebýt těchto podmínek, dosáhl jeden z podniků, avšak následkem těchto podmínek jich nedosáhl, zahrnuty do zisků tohoto podniku a zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom z obou států, osobě, která má bydliště či sídlo v druhém státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Nicméně tyto dividendy mohou být zdaněny ve státě, ve kterém má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10 % hrubé částky dividend.
3. Stát, ve kterém má sídlo společnost vyplácející dividendy, nezdaní bez ohledu na ustanovení odstavce 2 dividendy, vyplácené touto společností společnosti, jejíž jmění je zcela nebo zčásti rozděleno na akcie a která má sídlo ve druhém státě a vlastní přímo nejméně 25 % jmění společnosti, vyplácející dividendy.
4. Příslušné úřady států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace odstavců 2 a 3.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nedotknou zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
6. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií, z požitkových listů nebo práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv s podílem na ziscích, právě tak jako příjmy z pohledávek s podílem na ziscích a příjmy z jiných společenských práv, které jsou postaveny na roveň příjmům z akcií daňovými předpisy státu, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy.
7. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom z obou států má v druhém státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, stálou provozovnu, s níž je ve skutečnosti spojena účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
8. Jestliže společnost, která má sídlo v jednom státě, dosahuje zisky nebo příjem z druhého státu, tento druhý stát nesmí ukládat žádné daně z dividend vyplácených společností osobám, které nemají bydliště či sídlo v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo příjmu, které byly dosaženy v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky, které mají zdroj v jednom z obou států a vyplácejí se osobě mající bydliště či sídlo v druhém státě, budou podléhat zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z veřejných dluhopisů, obligací nebo dlužních úpisů zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, pokud neposkytují právo na podíl na zisku a z pohledávek jakéhokoli druhu, právě tak jako všechny jiné příjmy postavené na roveň příjmům z půjček daňovými předpisy státu, ve kterém mají tyto příjmy zdroj.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom z obou států, má v druhém státě, v němž je zdroj úroků, stálou provozovnu, k níž se ve skutečnosti váže pohledávka, která je zdrojem úroků. V takovém případě se použije článek 7.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů, které existují mezi dlužníkem a věřitelem nebo mezi oběma a třetí osobou, částku, která by byla sjednána mezi dlužníkem a věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posléze zmíněnou částku. V tomto případě částka platů, která ji přesahuje, bude zdaněna podle právních předpisů každého státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom z obou států a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být zdaněny ve státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nepřekročí 5 % částky licenčních poplatků.
3. Příslušné úřady obou států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace odstavce 2.
4. Výraz "licenční poplatky", použitý v tomto článku, označuje platy jakéhokoli druhu, přijaté náhradou za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů, jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného návodu nebo výrobního postupu, za užívání nebo právo na užívání průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace vztahující se na průmyslové, obchodní nebo vědecké zkušenosti.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků, mající bydliště nebo sídlo v jednom z obou států, má v druhém státě, ve kterém je zdroj licenčních poplatků, stálou provozovnu, k níž se ve skutečnosti váže právo nebo majetek, které jsou zdrojem licenčních poplatků. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom z obou států, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo osoba, která má bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však osoba platící licenční poplatky, ať má bydliště či sídlo v jednom z obou států nebo ne, má v jednom z obou států stálou provozovnu, a jestliže v souvislosti s touto stálou provozovnou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě jsou licenční poplatky placeny, a jestliže takové licenční poplatky jdou k tíži této stálé provozovně, bude se předpokládat, že zdroj takových licenčních poplatků je ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
7. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k užívání, právu nebo informaci, za něž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů, které existují mezi dlužníkem a věřitelem nebo mezi oběma a třetí osobou, částku, která by byla sjednána mezi dlužníkem a věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku pouze na posléze zmíněnou částku. V tomto případě přesahující částka platů zůstane podrobena dani podle právních předpisů obou států s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Omezení článků 10, 11 a 12
Mezinárodní organizace, jejich orgány a úředníci a členové diplomatických misí a konzulárních úřadů třetího státu, kteří jsou přítomni v jednom z obou států, nemají ve druhém státě nárok na daňové slevy nebo osvobození podle článku 10, 11 a 12 s ohledem na části příjmu, o nichž se pojednává v těchto článcích, a které mají zdroj v tomto druhém státě, jestliže takové části příjmu nejsou podrobeny dani z příjmu v prvně jmenovaném státě.
Čl.14
Kapitálové zisky
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, jehož definice je uvedena v odstavci 2 článku 6, mohou být zdaněny ve státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku používaného stálou provozovnou, kterou má podnik jednoho z obou států v druhém státě, nebo ze zcizení movitého majetku, který je částí stálé základny, kterou osoba mající bydliště v jednom z obou států má ve druhém státě za účelem výkonu svobodného povolání, včetně takových zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Nehledě na ustanovení odstavce 2, podléhají zisky ze zcizení lodí nebo letadel používaných v mezinárodní dopravě a člunů používaných ve vnitrozemské vodní dopravě a movitého majetku, určeného k provozu takových lodí, letadel a člunů, zdanění pouze ve státě, ve kterém je místo skutečného vedení podniku. Pro účely tohoto odstavce se použijí ustanovení odstavce 3 článku 8.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoli majetku, jiného než toho, o němž se pojednává v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.
5. Ustanovení odstavce 4 se nedotknou práv obou smluvních států vybírat podle jejich vlastních zákonů daň ze zisků ze zcizení podílů nebo užívacích práv na společnosti, jejíž kapitál je zcela nebo částečně rozdělen na podíly a která má podle zákonů tohoto státu sídlo v tomto státě, pobíraných fyzickou osobou, která má bydliště ve druhém státě a měla bydliště v prvně zmíněném státě v průběhu posledních pěti let předcházejících zcizení podílů nebo užívacích práv.
Čl.15
Svobodná povolání
1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom z obou států pobírá za služby poskytované při výkonu svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobné povahy, podléhají zdanění pouze v tomto státě, ledaže tato osoba má pravidelně k dispozici v druhém státě stálou základnu pro vykonávání svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu, může být příjem zdaněn v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém jej lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "svobodná povolání" zahrnuje nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.
Čl.16
Závislá zaměstnání
1. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom z obou států pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 17, 19 a 20 zdanění pouze v tomto státě, ledaže zaměstnání je vykonáváno v druhém státě. Jestliže je tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny, přijaté z tohoto zaměstnání, zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom z obou států pobírá z důvodu zaměstnání, vykonávaného ve druhém státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění pouze v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce je přítomen v druhém státě během jednoho nebo více období nepřesahujících v úhrnu 183 dny v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo v zastoupení zaměstnavatele, který nemá bydliště či sídlo v tomto druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom z obou států pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla používaných v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve vnitrozemské vodní dopravě, podléhají bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku zdanění pouze v tomto státě.
Čl.17
Tantiémy
1. Tantiémy a podobné platy, které osoba mající bydliště v Nizozemí, pobírá z titulu své funkce člena správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v Československu, mohou být zdaněny v Československu.
2. Odměny a jiné platy, které osoba mající bydliště v Československu pobírá z titulu své funkce ve vedení společnosti, která má sídlo v Nizozemí, jako "bestuurder" nebo jako "commissaris", mohou být zdaněny v Nizozemí.
Čl.18
Umělci a sportovci
Příjmy, které pobírají výdělečně činní divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci, hudebníci a sportovci z této své osobní činnosti, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 15 a 16 zdaněny v tomto státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
Čl.19
Penze
Penze a jiné podobné odměny, vyplácené osobě, která má bydliště v jednom z obou států v souvislosti s dřívějším zaměstnáním, podléhají s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 20 zdanění pouze v tomto státě.
Čl.20
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním ze států nebo jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem tyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu mohou být zdaněny v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhé státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která má bydliště v tomto státě:
(i) je příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) nemá bydliště v tomto státě jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné odměny vyplácené jedním z obou států, jeho nižšími správním útvarem nebo místním úřaden, nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné odměny všal podléhají zdanění jen ve druhém státě, jestliže fyzická osoba má bydliště v tomto státě a je příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 16, 17 a 19 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné podobné odměny za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým státem nebo jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem.
Čl.21
Profesoři a učitelé
Odměny, které profesor nebo učitel, který má bydliště v jednom z obou států, a který se zdržuje v druhém státě za účelem vyučování po dobu nepřesahující dva roky na některé universitě, koleji nebo jiném vyučovacím ústavu v tomto druhém státě, pobírá za takové vyučování, podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.
Čl.22
Studenti
Platy, které student nebo učeň, který má nebo měl dříve bydliště v jednom z obou států a který se zdržuje v druhém státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, pobírá na úhradu nákladů své výživy a ubytování, vzdělání nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto druhém státě, jestliže tyto platy mu byly prokázány ze zdrojů mimo tento druhý stát.
Čl.23
Příjmy výslovně neuvedené
Části příjmu osoby, mající bydliště či sídlo v jednom z obou států, které nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, budou podléhat zdanění jen v tomto státě.
KAPITOLA IV
Zdanění majetku
Čl.24
Majetek
1. Nemovitý majetek, jehož definice je uvedena v odstavci 2 článku 6, může být zdaněn ve státě, ve které je takový majetek umístěn.
2. Movitý majetek, který je částí provozního majetku stálé provozovny podniku, nebo movitý majetek náležející ke stálé základně používané k výkonu svobodného povolání, může být zdaněn ve státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
3. Nehledě na ustanovení odstavce 2, podléhají lodi a letadla používané v mezinárodní dopravě a čluny používané ve vnitrozemské vodní dopravy, jakož i movitý majetek patřící k provozu takových lodí, letadel a člunů, zdanění pouze ve státě ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku. Pro účely tohoto odstavce se použijí ustanovení odstavce 3 článku 8.
4. Všechny ostatní části majetku osoby, která má bydliště či sídlo v jednom z obou států, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
KAPITOLA V
Čl.25
Vyloučení dvojího zdanění
Dvojí zdanění se vyloučí tímto způsobem:
A.
V případě Nizozemí
1. Nizozemí může při ukládání dani osobám, které mají v Nizozemí bydliště či sídlo, zahrnout do základu, ze kterého se takové daně vyměřují, části příjmu nebo majetku, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Československu.
2. Aniž by se omezovala aplikace ustanovení o kompenzaci ztrát podle vnitrostátních předpisů o zamezení dvojího zdanění, povolí Nizozemí odečíst od částky daně vypočtené podle odstavce 1 tohoto článku částku rovnající se takové části této daně, která je ve stejném poměru k výše zmíněné dani, jako část příjmu nebo jmění, která je zahrnuta do základu zmíněného v odstavci k1 tohoto článku a může být zdaněna v Československu podle článku 6, 7, 10 odstavec 7, článku 11 odstavec 3 článku 12 odstavec 5, článku 14 odstavec 1 a 2, článku 15, článku 16 odstavec 1, článku 17 odstavec1, článku 20 odstavec 1 a 2 písmen a), článku 24 odstavec 1 a 2 této smlouvy, k celkovému příjmu nebo majetku, které tvoří základ zmíněný v odstavci 1 tohoto článku.
3. Dále Nizozemí povolí snížení daně vypočtené ve shodě s předchozími odstavci tohoto článku a týkající se částí příjmu, které mohou být zdaněny v Československu podle článku 10 odstavec 2, článku 12 odstavec 2, článku 14 odstavec 5 a článku 18 a jsou zahrnuty do základu zmíněného v odstavci 1 tohoto článku. Částka, o kterou se daň sníží, se bude rovnat menší částce z těchto dále uvedených částek:
a) částce rovnající se československé dani nebo
b) částce nizozemské daně, která je ve stejném poměru k částce daně vypočtené podle odstavce 1 tohoto článku jako částka zmíněných částí příjmu k částce příjmu, který tvoří základ zmíněný v odstavci 1 tohoto článku.
B.
V případě Československa
1. Při ukládání daní osobám, které tu mají bydliště či sídlo, mohou být části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Nizozemí, zahrnuty do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, avšak s výhradou ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkajících se vyloučení dvojího zdanění se povoluje snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Nizozemí. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část tuzemské daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Nizozemsku.
2. Jestliže je zde, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný osobou mající zde bydliště či sídlo osvobozen od zdanění, osvobozený příjem nebo majetek zde může být přesto brán v úvahu při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku takové osoby.
KAPITOLA VI
Zvláštní ustanovení
Čl.26
Zákaz diskriminace
1. Příslušníci jednoho z obou států bez ohledu na to, zda mají v tomto státě bydliště či sídlo, nebudou podrobeni ve druhém státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, jimž jsou nebo mohou být podrobeni příslušníci tohoto druhého státu za stejných okolností.
2. Výraz "příslušníci" znamená:
a) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany jednoho z obou států,
b) všechny právnické osoby, společnosti a sdružení, ustavené podle zákonů platných v některém z obou států.
3. Při zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho z obou států má ve druhém státě, nebude postupováno méně příznivě v tomto druhém státě než při zdanění, ukládaném podnikům tohoto druhého státu, které provozují tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho z obou států poskytnout osobám majícím bydliště v druhém státě jakékoli osobní slevy, výhody a úlevy pro daňové účely z důvodu jejich občanského stavu nebo povinností k rodině, které poskytuje občanům, majícím na jeho území bydliště.
4. Podniky jednoho z obou států, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno, jednou nebo více osobami majícími bydliště či sídlo v druhém státě, nebudou podrobeny v prvně jmenovaném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, jimž jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně jmenovaného státu.
5. Výraz "zdanění" v tomto článku znamená daně jakéhokoli druhu a názvu.
Čl.27
Řešení případů vzájemnou dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Tento příslušný úřad se bude snažit, jestliže námitka se mu bude zdát oprávněná a jestliže sám není s to najít uspokojivé řešení, rozhodnout případ vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého státu, za účelem vyloučení zdanění, které není v souladu s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady obou států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou všechny obtíže nebo pochybnosti, které vzniknou ve věci výkladu nebo použití této smlouvy. Mohou se také vzájemně poradit o vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.
4. Příslušné úřady obou států se mohou přímo spojit za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.28
Výměna informací
1. Příslušné úřady obou států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládát, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně jakéhokoliv druhu a názvu ukládané jménem států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozpotu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v ostavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto soby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudích řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení předchozích odsatců nebudou v žádném přípravě vykládána tak, že ukládají státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi druhého státu,
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého státu,
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoli obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup nebo informace, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním státem požadovány informace, druhý stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádného případě vykládána tak, že umožňují státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Čl.29
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které používají diplomatičtí a konzulární úředníci podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.30
Teritoriální rozšíření
1. Tato smlouva může být rozšířena buď jako celek nebo s nutnými úpravami na Surinam nebo Nizozemské Antily, nebo na tyto obě země, jestliže dotčená země bude ukládat daně podstatně podobné povahy dani, na které se tato smlouva vztahuje. Jakékoli takové rozšíření nabude účinnosti toho dne a bude podrobeno takovým změnám a podmínkám, včetně podmínek upravujících jeho ukončení, které budou upřesněny a dohodnuty nótami, které se vymění diplomatickou cestou.
2. Pokud nebude dohodnuto něco jiného, ukončením platnosti smlouvy neskoční také aplikace smlouvy na kteroukoli zemi, na niž byla smlouva rozšířena podle tohoto článku.
KAPITOLA VII
Závěrečná ustanovení
Čl.31
Nabytí platnosti
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem, kdy si smluvní vlády vzájemně písemně oznámí, že smlouva byla schválena podle jejich příslušných ústavních předpisů, a její ustanovení se budou vztahovat:
- pokud jde o daně vybírané srážkou u pramene, na všechny částky vyplacené nebo připsané ve prospěch 1. ledna 1972 nebo později;
- pokud jde o jiné daně, na všechny daňové roky a období, počínající 1. ledna 1972 nebo později.
Čl.32
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude jednou ze smluvních stran vypovězena. Každá strana může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou výpovědí zaslanou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku po roce 1977.
V takovém případě se smlouva nebude vztahovat na daňové roky a období počínající po ukončení kalendářního roku, ve kterém byla výpověď dána.
Dáno v Praze dne 4. března 1974 ve dvou stejnopisech, každý v českém, nizozemském a anglickém jazyce, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost. Dojde-li k odlišnému výkladu českého a nizozemského textu, bude rozhodující text anglický.
Na důkaz toho podepsaní, byvše k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Za vládu Československé socialistické republiky:
L. Lér v.r.
Za vládu Nizozemského království:
R. Froger v.r.
PROTOKOL
Při podpisu smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, uzavřené tohoto dne mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím, se podepsaní dohodli, že dále uvedená ustanovení tvoří nedílnou část této smlouvy.
I. K článku 4
Fyzická osoba, která žije na palubě lodi a která nemá skutečné bydliště v žádném z obou států, se bude posuzovat jako by měla bydliště ve státě, ve kterém má loď domovský přístav.
II. K článkům 10, 11 a 12
Žádosti o vrácení daně vybrané v rozporu s ustanoveními článku 10, 11 a 12 musí být podány u příslušného úřadu, který vybral daň, během tří roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla daň vybrána.
III. K článku 25
Pokud jde o nizozemskou daň z příjmu nebo daň společností, je shoda o tom, že základem zmíněným v článku 25 A odstavec 1 je podle okolností "onzuivere inkomen" nebo "winst" v pojmech nizozemských zákonů o dani z příjmu nebo o dani společností.
Dáno v Praze dne 4. března 1974 ve dvou stejnopisech každý v českém, nizozemském a anglickém jazyce, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost. Dojde-li k odlišnému výkladu českého a nizozemského textu, bude rozhodující text anglický.
Na důkaz toho podepsaní, byvše k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.
Za vládu Československé socialistické republiky:
L. Lér v.r.
Za vládu Nizozemského království:
R. Froger v.r.
 
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-118
ke Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Nizozemským královstvím ve vztahu k Úmluvě mění v kontextu jejího provádění mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda Československé socialistické republiky a vláda Nizozemského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2)
a) Odstavec 1 článku 27 Smlouvy se nahrazuje následujícím textem:
"1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.".
b) Do článku 27 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
"Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení jsou její nedílnou součástí:
"a) Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
b) Jestliže výhoda plynoucí ze Smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení písmene a), příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude nicméně považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna k této výhodě nebo k jiným výhodám s ohledem na specifickou část příjmu nebo majetku, jestliže takový příslušný úřad na základě žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností dojde k závěru, že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence takové transakce nebo opatření. Příslušný úřad smluvního státu, kterému byla žádost podána podle tohoto odstavce rezidentem druhého smluvního státu, se poradí s příslušným úřadem tohoto druhého státu před tím, než tuto žádost zamítne.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2021 nebo později;
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. března 2021 nebo později; a
3) změny uvedené v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců 1) a 2) tohoto článku provádí na případ předložený příslušnému úřadu smluvního státu k 1. září 2020 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly způsobilé k předložení k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována Úmluvou, a to bez ohledu na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č. 138/1974 Sb., Protokoly k ní byly vyhlášeny pod č. 112/1997 Sb. a pod č. 58/2013 Sb.m.s.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020 Sb.m.s.