109/1964 Sb., Hospodářský zákoník

Na subjekty podnikající na základě zákona o soukromém podnikání občanů nebo na základě zákona o podniku se zahraniční majetkovou účastí se nevztahují ustanovení tohoto zákona, která stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazky, jakož i ta ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze těchto subjektů a jejich podnikání nebo jsou v rozporu s jejich postavením vymezeným v zákoně.

Organizace rozhodují o své podnikatelské činnosti samostatně. Činnost a územní působnost organizace lze omezovat nebo do ní zasahovat pouze za podmínek a způsobem, stanovených zákonem. Kontrolu činnosti organizací mohou provádět státní kontrolní orgány pouze v rozsahu a za podmínek, stanovených zákonem.

(1) Organizace provozují svou podnikatelskou činnost pod svým obchodním názvem (firmou), který se musí zřetelně lišit od jiných obchodních názvů (firem). Do podnikového rejstříku nesmí být zapsán název, který by mohl uvádět v omyl svou zaměnitelností. Zanikne-li organizace, zaniká i právo k jejímu obchodnímu názvu (firmě).

(2) Obchodní název (firma) musí obsahovat údaj, o jakou organizačně právní formu, popřípadě druh organizace jde.

(3) Organizace, pro niž byl obchodní název (firma) zapsán, má časově neomezené výlučné právo názvu užívat. Proti tomu, kdo nedovoleně obchodního názvu (firmy) užívá, může se ten, jehož zájmy byly dotčeny, domáhat, aby od tohoto jednání upustil a aby nahradil způsobenou škodu. Byl-li obchodní název (firma) zapsán v rozporu s těmito ustanoveními, může se ten, jehož zájmy byly dotčeny, domáhat výmazu takového zápisu.

(4) Vystoupí-li z obchodní společnosti společník, jehož jméno je obsaženo v obchodním názvu (firmě), je možné vést dále tentýž obchodní název (firmu) jen s jeho souhlasem.

(1) Právní úkon je neplatný, pokud se svým obsahem nebo účelem příčí právnímu předpisu nebo pokud právní předpis obchází anebo jestliže jeho předmětem je plnění nemožné. Plnění není nemožné, lze-li je uskutečnit jen za ztížených podmínek nebo s většími náklady, anebo až po určeném čase.

(2) Právní úkon je neplatný, pokud byl učiněn v omylu, který se týká jeho podstaty, a organizace, jíž je projev vůle určen, o omylu druhé strany věděla nebo musela vědět.

(3) Omyl je podstatný, týká-li se předmětu plnění, subjektu nebo jiných okolností podle projevu vůle rozhodujících, a to v takové míře, že by organizace úkon bez omylu nebyla uskutečnila.

(4) Dojde-li v důsledku poruchy nebo selhání prostředků spojové, výpočetní nebo jiné techniky úkon změněn, posuzuje se přiměřeně podle ustanovení o omylu. Početní chyby a jiné chyby technické povahy, které jsou zřejmé a nevyvolávají pochybnosti o obsahu úkonu, jej nečiní neplatným. Organizace, na jejíž straně se taková chyba stala, je povinna ji na žádost opravit.

(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Neplatný je i úkon, k němuž byla organizace přivedena lstí nebo bezprávnou výhrůžkou. Výhrůžka je bezprávná, i když je odůvodněná, pokud jí je vynucováno něco, čeho takto dosaženo být nesmí.

(2) Neplatnosti z důvodů uvedených v odstavci 1 se může dovolávat jenom organizace, na jejíž ochranu je důvod neplatnosti stanoven. Tato organizace může úkon dodatečně schválit nebo jej strany mohou dodatečným vyjasněním učinit určitým a srozumitelným. V tom případě má právní účinky, jako by byl platný od počátku.

Týká-li se důvod neplatnosti jenom části právního úkonu, není tím dotčena platnost zbývající části, ledaže by vztah, který by takto vznikl, byl hospodářsky neodůvodněný.

(1) Právní úkon může být učiněn výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím s ohledem na okolnosti, za kterých se stal, pochybnosti o tom, co chtěla organizace projevit.

(2) K platnosti smluv a ostatních právních úkonů organizací se vyžaduje písemná forma, pokud právními předpisy nebo dohodou nebylo stanoveno jinak.

(3) Písemné projevy nemusí být na téže listině. Nahrazení podpisu mechanickými nebo jinými prostředky stačí jen tam, kde je to obvyklé v hospodářském styku nebo kde si to organizace předem dohodnou.

(4) Kdo za organizaci podepisuje, uvede též funkci, která ho k jednání opravňuje, popř. uvede alespoň, že jedná jako zástupce nebo prokurista. Porušení této povinnosti však nemá za následek neplatnost právního úkonu.

(1) Za písemnou formu se považují též telegrafická a dálnopisná sdělení a projevy učiněné prostředky výpočetní techniky nebo jiné techniky zpracování a přenosu dat. U právních úkonů učiněných těmito prostředky může být podpis za organizaci nahrazen dohodnutým kódem.

(2) Hospodářská arbitráž může rozhodnout, že je platný od počátku i právní úkon, u něhož nebyly splněny náležitosti písemné formy, jestliže již bylo na jeho základě započato s plněním; nemůže však takto rozhodnout, jestliže si organizace písemnou formu jako předpoklad platnosti smluvily.

Obsahuje-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, je tento jiný úkon platný, jestliže z okolností je zřejmé, že taková by byla vůle jednající organizace, kdyby o neplatnosti úkonu věděla.

Organizace, která způsobila neplatnost právního úkonu, je povinna nahradit škodu vzniklou v důsledku neplatnosti úkonu organizaci, jíž je úkon určen a která důvěřovala v jeho platnost.

(1) Vznik, změnu nebo zánik práva nebo povinnosti lze vázat na splnění podmínky, pokud to zákon nevylučuje.

(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

(3) Odkládací podmínka, jež je v době vzniku právního úkonu nedovolená nebo nesplnitelná, činí právní úkon neplatným.

(4) Stane-li se odkládací podmínka později nedovolenou nebo nesplnitelnou, platí, že se nesplnila.

(5) K nedovolené nebo nesplnitelné podmínce rozvazovací se nepřihlíží.

(1) Účinky splnění podmínky působí nazpět do doby, kdy se právní úkon stal, pokud z vůle organizací nebo podle povahy úkonu nemají účinky úkonu nebo jeho zrušení nastat v jinou dobu. Je-li právní úkon, jehož následkem je opakované nebo nepřetržité plnění, závislý na podmínce rozvazovací, nemá její splnění účinky na plnění, která se již stala, ledaže si organizace sjednaly něco jiného.

(2) Jestliže organizace, jíž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, ač nemá právo tak učinit, platí podmínka za splněnou. Ke splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li je záměrně organizace, která nemá právo tak učinit a jíž je splnění podmínky na prospěch.

(3) Organizace, která je podmíněně zavázána, je povinna, dokud o podmínce není rozhodnuto, zdržet se všeho, co by mohlo znemožnit nebo znesnadnit splnění její podmíněné povinnosti.

(1) Organizace jednají svými statutárními orgány nebo prostřednictvím svých zástupců. Zástupcem může být jiná organizace nebo fyzická osoba.

(2) Statutárním orgánem organizace je pracovník nebo člen, který je podle zákona nebo podle příslušných organizačních předpisů (např. statutu, stanov, organizačního řádu) oprávněn jednat jménem organizace ve všech věcech. Je-li statutární orgán kolektivní, určují organizační předpisy, jakým způsobem jedná navenek.

(3) Zástupcem je ten, koho určuje zákon, podle něhož byla organizace zřízena, nebo stanovy či jiné vnitřní předpisy na základě zákona vydané.

(4) Jiní pracovníci nebo členové organizace jsou oprávněni jako zástupci činit jménem organizace právní úkony nutné ke splnění uložených pracovních úkolů v případech, kdy je to stanoveno v jejich vnitřních předpisech, nebo je to v hospodářském styku obvyklé.

(5) Smluvními zástupci jsou ti, jimž byla na základě smlouvy udělena plná moc (včetně prokury).

Překročí-li zástupce při jednání své oprávnění nebo jedná-li někdo bez oprávnění, je právní úkon neplatný, ledaže zastoupený právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválil; úkon je však platný, pokud druhá organizace o překročení nebo nedostatku jednatelského oprávnění nevěděla a vědět nemohla.

(2) Z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupené organizaci. Dalšímu zástupci musí zástupce udělit písemnou plnou moc podle dalších ustanovení.

(1) Plná moc musí být písemná, jinak je neplatná. V plné moci musí být vymezen rozsah zmocnění.

(2) Není-li v plné moci udělené několika zástupcům určeno jinak, musí jednat všichni společně.

(1) Plná moc zanikne provedením úkonu nebo uplynutím času, na které byla omezena, odvolal-li ji zastoupený nebo vypověděl-li ji zástupce, smrtí zástupce, a nebyla-li omezena na určitý čas, uplynutím 3 let po jejím udělení.

(2) Zánikem organizace zaniká plná moc jen tehdy, nemá-li organizace právního nástupce. Zastoupený se nemůže vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.

(3) Dokud není zástupci odvolání plné moci známo, zavazují jeho právní úkony zastoupeného nebo jeho právního nástupce.

(4) Zanikne-li plná moc jinak než smrtí zástupce, je zástupce povinen učinit vše, co nelze odložit, pokud zastoupený nebo jeho právní nástupci nezařídí něco jiného.

(2) Toto ustanovení se nevztahuje na zástupce, kterým je fyzická osoba.

(1) Organizace může písemně udělit pracovníkovi nebo členovi organizace prokuru. Ve zmocnění musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru.

(2) Prokurista je zmocněn ke všem úkonům, k nimž dochází při provozu podnikové činnosti zmocnitele, i když k nim je jinak zapotřebí zvláštní plné moci; není však oprávněn zcizovat nebo zatěžovat nemovitosti, pokud to není při udělení prokury výslovně stanoveno.

(3) Odvoláním prokury organizací prokura zaniká.

(1) Několika osobám je možno udělit prokuru buď tak, že jsou k zastupování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je při tom třeba souhlasného projevu vůle všech prokuristů nebo alespoň dvou z nich.

(2) Při podpisu musí prokurista pod názvem organizace, za kterou jedná, připojit pod svůj podpis dodatek naznačující prokuru.

(1) Účelem likvidace je vypořádat majetkové poměry zrušeného státního podniku.

(2) Likvidace se provede, neučiní-li zakladatel opatření o veškerém majetku a závazcích zrušeného státního podniku.

(1) Zakladatel navrhne zápis likvidace státního podniku a likvidátora, kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá podnik svého názvu s dodatkem "v likvidaci".

(2) Dnem, ke kterému byla likvidace a likvidátor zapsáni do podnikového rejstříku, zaniká funkce ředitele a orgány samosprávy. Likvidátor je oprávněn jednat jménem státního podniku ve věcech spojených s likvidací.

(3) Likvidátor je povinen o vstupu státního podniku do likvidace neprodleně vyrozumět všechny organizace, orgány a jiné subjekty, které jsou tím dotčeny.

(4) Ke dni zahájení likvidace státní podnik sestaví účetní závěrku a účetní výkazy a předá je likvidátorovi a příslušným orgánům.

(1) Likvidátor sestaví do 30 dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu a předá ji zakladateli spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků, provedené ke dni zahájení likvidace.

(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji zakladateli ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.

Nestačí-li výtěžek likvidace k uspokojení všech zbylých pohledávek, likvidátor se souhlasem zakladatele uspokojí především pohledávky pracovníků likvidovaného podniku, dále pohledávky státu na odvodech, daních a poplatcích; ostatní pohledávky uspokojí poměrně.

zrušen

(1) Právo hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží.

(2) Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má k určitému majetku vykonávat právo hospodaření, rozhodne nejbližší společný řídící orgán organizací, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společný řídící orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory; nedojde-li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí ²⁾ na žádost některého z nich.

(3) Národní majetek, u něhož při jeho nabytí státem není z právního úkonu nebo úředního rozhodnutí patrno, která státní organizace má k tomuto majetku právo hospodaření, prozatímně spravuje okresní národní výbor, pokud právní předpis nestanoví, že tak činí jiný státní orgán nebo organizace. Totéž platí o národním majetku, o němž se zjistí, že k němu nemá právo hospodaření žádná organizace.

(1) Organizace, která vykonává právo hospodaření s národním majetkem, je oprávněna a povinna využívat tohoto majetku ke splnění svých úkolů a nakládat s ním v souladu s těmito úkoly; vykonává-li právo hospodaření k majetku, který pro plnění svých úkolů nepotřebuje nebo je pro ni neupotřebitelný, musí se postarat, aby majetek byl využit jinde, popřípadě aby s ním bylo naloženo co nejúčelněji.

(2) Organizace,která vykonává právo hospodaření s národním majetkem, je povinna vést tento majetek v evidenci, udržovat jej v řádném stavu, provádět soustavně a důsledně všechna opatření potřebná k jeho ochraně a dbát zejména, aby se předešlo jeho poškození, ztrátě, zneužití a rozkrádání.

Pro převody práva hospodaření s národním majetkem mezi státními organizacemi, k nimž dochází při plnění závazku k dodávce výrobků, k provedení prací nebo k poskytnutí jiného plnění v rámci vymezeného předmětu činnosti nebo v souvislosti s ním (obvyklé hospodaření), platí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů o příslušných druzích hospodářských závazků.

Převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření se provádějí hospodářskými smlouvami (§ 347). Prováděcí předpis může stanovit pro státní organizace podmínky, za nichž může být převod proveden, a případy, kdy lze převod provést opatřením řídících orgánů. Pokud jde o státní podniky, může tak učinit jen pro případy, kdy jde o převody práva hospodaření k nemovitostem určeným územně plánovací dokumentací, popřípadě územním rozhodnutím pro investiční výstavbu jiných organizací a k pozemkům určeným pro individuální bytovou výstavbu.

(1) Pro převody národního majetku do vlastnictví jiných organizací než státních, k nimž dochází při obvyklém hospodaření, platí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů o příslušných druzích hospodářských závazků.

(2) Převody věcí určených k osobní spotřebě do vlastnictví občanů při prodeji v obchodě a při poskytování jiných služeb organizacemi se řídí ustanoveními občanského zákoníku.

(3) Jiné převody vlastnictví k věcem, které jsou v národním majetku, jsou možné, jen pokud to připouštějí prováděcí předpisy. V těchto případech převody do vlastnictví družstevních nebo jiných organizací než státních se provádějí smlouvou podle ustanovení § 349; převody do vlastnictví občanů se provádějí podle ustanovení občanského zákoníku.

(1) Části národního majetku mohou být odevzdány bezplatně do trvalého užívání jiným organizacím než státním, zejména družstevním, nebo občanským sdružením.

(2) Organizace, které byl majetek odevzdán do trvalého užívání, je oprávněna užívat majetku jen k účelu, ke kterému jí byl odevzdán. Je povinna majetek udržovat a chránit. Mohou jí být uložena zvláštní omezení práva trvalého užívání.

(3) Majetek odevzdaný do trvalého užívání může být organizaci odňat, neplní-li své povinnosti trvalého uživatele; jinak jen tehdy, vyžaduje-li to vyšší společenský zájem.

(1) Státní organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, ke kterému má právo hospodaření a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, přenechat smlouvou k užívání jiné organizaci (§ 348).

(2) Užívání národního majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě zvláštní předpisy.

(2) Není-li podle odstavce 1 příslušná žádná státní organizace, je příslušný ústřední orgán, jehož oboru působnosti se pohledávka týká, popřípadě ta z podřízených organizací, kterou určí tento orgán.

(3) Nelze-li určit příslušnost ani podle odstavce 2, je příslušné ministerstvo financí,¹⁾ popřípadě ta z organizací, kterou určí.

(1) Organizace, která vykonává právo hospodaření s pohledávkou státu, je povinna pečovat o to, aby všechny povinnosti dlužníka byly včas a řádně splněny, popřípadě, aby pohledávka státu byla včas uplatněna u příslušných orgánů a aby rozhodnutí těchto orgánů byla včas vykonána.

(2) Dlužník nemůže svůj závazek vůči státu uhradit započtením své pohledávky za státem.

(1) Pro příslušnost k výkonu práva hospodaření s jinými majetkovými právy státu platí ustanovení § 72 obdobně.

(2) Organizace jsou povinny hospodařit s jinými majetkovými právy státu, zejména tato práva využívat a zabezpečovat jejich další účelné využívání způsobem stanoveným právními předpisy.

Zjistí-li řídící orgány porušení povinností při hospodaření s národním majetkem, mohou organizaci omezit ve výkonu jejího práva hospodaření.

Ustanovení § 65, 66, § 69 odst. 3, § 70, § 71 odst. 1 a § 74 se nevztahují na státní podniky.

Jestliže se plnění dodávek zemědělských výrobků stalo nemožným v důsledku živelní pohromy, hromadného onemocnění zvířat, nebo v důsledku jiné neodvratitelné události, závazek ze smlouvy zaniká.

(1) Nákupní organizace je povinna při každé dodávce zemědělských výrobků vystavit doklad o převzetí dodávky.

(2) Nákupní organizace je povinna vystavit doklad nahrazující fakturu (nákupní lístek), jakmile byla dohodnuta nebo stanovena jakost podle § 267. Podkladem pro vystavení nákupního lístku je u traťových dodávek dodací list potvrzený příjemcem, popřípadě druhopis nákladního listu s dodacím listem.

(3) Náležitosti dokladu o převzetí dodávky, lhůty pro odeslání nákupního lístku, poskytování záloh nebo splátek u opakujících se dodávek, popřípadě další náležitosti nákupního lístku kromě náležitostí uvedených v § 375a dohodnou organizace ve smlouvě.

(1) Dodávka je splněna odevzdáním zemědělských výrobků nákupní organizaci v provozovně zemědělské organizace nebo na jiném dohodnutém místě v jejím obvodu (dále jen "provozovna zemědělské organizace"). To platí i v případě, že za nákupní organizaci provádí vnější přepravu (§ 266) podle smlouvy s ní uzavřené jiná organizace nebo dodávající zemědělská organizace.

(1) Stanoví-li technická norma, že zemědělské výrobky mají být dodány v obalech, poskytne nákupní organizace zemědělské organizaci bezplatně potřebné množství obalů; nákupní organizace zajistí též přepravu obalů do provozovny zemědělské organizace na svůj náklad. Zemědělská organizace není oprávněna použít obalů k jiným účelům.

(2) Zpětnou přepravu včas vrácených obalů zajišťuje nákupní organizace na svůj náklad; u opožděně vrácených obalů nese náklady zpětné přepravy zemědělská organizace.

(1) Vnější přepravou zemědělských výrobků se rozumí přeprava těchto výrobků určených k dodávce nákupní organizaci. Vnější přeprava začíná v provozovně zemědělské organizace, v níž jsou výrobky připraveny k naložení a která je přístupná pro dopravní prostředky, pokud ve smlouvě není dohodnuto jinak.

(2) Vnější přepravu organizuje, popřípadě smluvně zajišťuje nákupní organizace. V hospodářské smlouvě mohou organizace dohodnout, že vnější přepravu provede dodávající organizace.

(3) Zemědělská organizace je povinna připravit zemědělské výrobky určené k dodávce a zajistit jejich nakládku do dopravního prostředku bez urovnání. U jatečných, chovných a užitkových zvířat, zástavového skotu, drůbeže, vajec a mléka provádí nakládku nákupní organizace; zemědělská organizace pouze připraví tyto výrobky k nakládce.

(1) Jakost zemědělských výrobků zjišťují organizace při plnění; nedojde-li mezi organizacemi k dohodě o jakosti dodaných výrobků, je pro ně závazné rozhodnutí o jakosti vydané orgánem, který je k tomu určen zvláštním předpisem.

(3) Jestliže nákupní organizace nesplní povinnosti uvedené v odstavci 2, platí za jakost dodanou jakost udaná zemědělskou organizací při plnění.

(4) Nákupní organizace nemůže uplatňovat práva z odpovědnosti za vady, které jsou zřejmé již při odběru od zemědělské organizace potom, když jakost byla dohodnuta nebo stanovena.

Přepravní smlouva vzniká převzetím zásilky k přepravě; převzetí se potvrzuje na přepravní listině. Stanoví-li tak přepravní řády, vzniká přepravní smlouva již dohodou o podmínkách přepravy; v tomto případě je dopravce povinen na žádost přepravce písemně potvrdit převzetí zásilky.

(1) Přepravní smlouvou se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví zásilku do určeného místa a vydá ji oprávněnému příjemci nebo že provede přepravu v dohodnutém rozsahu a za stanovených podmínek. Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovených lhůtách. Odesílatel se zavazuje spolupůsobit podle přepravních řádů a za přepravu zaplatit.

(2) Přepravní řády stanoví, kdy zásilka může být z přepravy vyloučena nebo kdy může být uzavření přepravní smlouvy, popřípadě provedení přepravy odmítnuto.

(1) Není-li stanoveno něco jiného, může dopravce ke splnění smlouvy použít i jiných organizací. Přitom odpovídá přepravci stejným způsobem, jakoby přepravu provedl sám.

(2) Provádějí-li dopravci různých druhů dopravy přepravu podle zvláštních předpisů společně (sdružená přeprava), stanoví tyto předpisy, který z dopravců a za jakých podmínek odpovídá za tuto přepravu.

Příjemci jsou povinni spolupůsobit podle přepravních řádů ke splnění přepravní smlouvy. Jestliže za příjemce přejímá od dopravce zásilku k další přepravě jiný dopravce, odpovídá za to, že provede všechny úkony předepsané příjemci zásilky.

(1) Dopravce odpovídá za škody, které vzniknou na přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě až do jejího vydání; své odpovědnosti se zprostí, jen byla-li škoda způsobena odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit.

(2) Přepravní řády mohou stanovit, v kterých případech je přepravce povinen dokázat, že škoda nebyla způsobena některou z okolností uvedených v odstavci 1.

Při ztrátě nebo zničení přepravované zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho je dopravce povinen hradit všechny náklady vzniklé v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě hradí dopravce částku, o niž byla zásilka znehodnocena; pokud bude účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy.

Za jiné škody odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací lhůty; tyto škody hradí jen do výše dovozného.

Za překročení dodací lhůty je dopravce povinen zaplatit majetkové sankce stanovené v přepravních řádech.

(1) Veřejnou soutěž na určitý výrobek, práci, výkon nebo nejvhodnější návrh na uzavření určité smlouvy může vyhlásit organizace nebo ústřední orgán státní správy, popřípadě jím pověřená organizace (dále jen "vyhlašovatel").

(2) Veřejnou soutěží vyhlášenou ústředním orgánem státní správy nebo jím pověřenou organizací na předložení nejvhodnějšího návrhu smlouvy lze zabezpečovat státní potřeby zejména v oblasti zahraničních závazků, obrany státu a tvorby federálních hmotných rezerv (státní zakázka).

(3) Ve vyhlášení veřejné soutěže musí vyhlašovatel vymezit předmět a čas soutěže, výši případných odměn, další podmínky soutěže, zejména cenu (cenový limit), způsob financování a dále způsob vyhodnocení soutěžních návrhů. U státní zakázky musí být též uvedeny podstatné skutečnosti potřebné pro zpracování návrhu na uzavření určité smlouvy.

(4) Podmínky veřejné soutěže musí být stanoveny písemně a vhodným způsobem zveřejněny. Vyhlašovatel může použít soutěžních návrhů jen podle soutěžních podmínek.

(5) Vyhlašovatel je povinen poskytnout vyhlášené odměny těm organizacím, které podle provedeného vyhodnocení splnily podmínky soutěže.

(6) Organizace, která se zúčastní veřejné soutěže, má nárok na náhradu nákladů spojených s podáním soutěžního návrhu, jen pokud tak stanoví soutěžní podmínky.

(7) Veřejnou soutěž je možno odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání je třeba provést stejným způsobem, jakým byla soutěž vyhlášena, nebo jiným stejně účinným způsobem. Bude-li veřejná soutěž odvolána, je vyhlašovatel povinen nahradit náklady vzniklé organizacím, které před odvoláním soutěže její podmínky zcela nebo zčásti už splnily.

Vyhlásí-li vyhlašovatel soutěž o nejvhodnější návrh na uzavření určité smlouvy, činí výzvu k podání návrhů na uzavření této smlouvy. Organizace, která podala soutěžní návrh (nabídku), je jím vázána po dobu, kterou si v návrhu stanovila, nejméně však po dobu stanovenou v podmínkách soutěže. Vyhlašovateli vznikne závazek teprve přijetím některého návrhu.

Jestliže organizace vyhlásí užší soutěž, mohou se jí zúčastnit jen vyzvané organizace. Podmínky užší soutěže se nezveřejňují. Jinak platí i pro užší soutěž přiměřeně ustanovení o veřejné soutěži.

(1) Pojištění slouží organizacím k úhradě škod vyvolaných nahodilými událostmi; vzniká z hospodářské smlouvy uzavřené s pojišťovnou nebo ze zákona.

(3) Smlouva musí stanovit druh pojištění, majetek, odpovědnost za škodu nebo osobu, na kterou se pojištění vztahuje, výši plnění pojišťovny, popřípadě způsob jeho určení, výši pojistného, způsob jeho placení (jednorázové pojistné nebo běžné pojistné za dohodnutá pojistná období) a jeho splatnost. Ve smlouvě se zpravidla uvedou též povinnosti organizace k zamezení vzniku pojistné události.

(4) K platnosti právních úkonů týkajících se pojištění se vyžaduje písemná forma, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Návrh smlouvy předložený pojišťovnou lze též přijmout zaplacením pojistného ve výši v návrhu uvedené a ve lhůtě stanovené k jeho přijetí nebo jiným způsobem stanoveným v prováděcím předpise.

(5) Pojištění vznikne prvním dnem po uzavření smlouvy, nebylo-li dohodnuto, že počíná již uzavřením smlouvy nebo později.

(6) Organizace, která s pojišťovnou uzavírá pojistnou smlouvu, je povinna odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojišťovny týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění. Poruší-li organizace vědomě tuto povinnost, může pojišťovna od smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by smlouvu neuzavřela. Toto právo může pojišťovna uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistila.

(7) Pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, lze vypovědět, a to ke konci kalendářního roku alespoň šest týdnů před jeho uplynutím.

(8) Prodlením s placením pojistného pojištění nezaniká; důsledky prodlení upravuje prováděcí předpis, který rovněž stanoví, ve kterých případech má pojišťovna právo na pojistné i po zániku pojištění.

(1) Právo na plnění vznikne organizaci, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny plnit (pojistná událost); pojistnou událost určují prováděcí předpisy, popřípadě též smlouva. Plnění je splatné do 30 dnů poté, kdy pojišťovna skončila šetření nutné k zjištění rozsahu své povinnosti plnit. Šetření musí být provedeno bez zbytečného odkladu; nemůže-li být skončeno do jednoho měsíce po tom, kdy se pojišťovna o pojistné události dozvěděla, je povinna poskytnout organizaci na požádání přiměřenou zálohu.

(2) Organizace je povinna bez zbytečného odkladu pojišťovně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků, předložit potřebné doklady, které si pojišťovna vyžádá, a sdělit pojišťovně, zda v souvislosti s pojistnou událostí vznikla odpovědnost některého z pracovníků organizace za škodu podle pracovně právních předpisů. Organizace je též povinna zajistit, aby ten, komu má být na základě pojistné události plněno, na plnění jejích povinností účinně spolupracoval.

(3) Pojišťovna je oprávněna plnění přiměřeně snížit, bylo-li určeno nižší pojistné nebo zvětšil-li se rozsah její povinnosti plnit v důsledku vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi na písemný dotaz pojišťovny nebo v důsledku porušení povinností uložených tímto zákonem nebo prováděcím předpisem, popřípadě dohodnutých ve smlouvě.

(4) Dozví-li se pojišťovna až po pojistné události, že příčinou této události je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohla pojišťovna zjistit při sjednávání pojištění a která by byla podstatná pro uzavření smlouvy, je oprávněna plnění ze smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.

(5) Právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, které organizaci přísluší vůči jinému, přechází na pojišťovnu až do výše plnění, které bylo vyplaceno. Organizace je povinna zabezpečit, aby právo na náhradu škody vůči jinému mohla pojišťovna uplatnit, jinak je pojišťovna oprávněna požadovat na organizaci náhradu podle prováděcího předpisu.

(1) Z pojištění majetku má organizace právo, aby jí bylo poskytnuto plnění ve výši určené prováděcím předpisem, popřípadě smlouvou. Organizace je povinna dbát, aby pojistná událost nenastala, zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo ke zmenšení nebezpečí, které jsou jí uloženy právními předpisy nebo na jejich základě, nebo které na sebe vzala smlouvou. Přispělo-li porušení takové povinnosti ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, je pojišťovna oprávněna plnění přiměřeně snížit.

(2) Z pojištění odpovědnosti má organizace právo, aby v případě pojistné události pojišťovna za ni nahradila škodu, za kterou organizace odpovídá, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Náhradu platí pojišťovna poškozenému, který však právo na plnění proti pojišťovně nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. Pojišťovna nemá právo snížit náhradu vyplácenou poškozenému. Organizace je však povinna uhradit jí částku,o kterou by pojišťovna jinak podle § 359 odst. 3 plnění snižovala, a dále částku stanovenou podle prováděcího předpisu, jde-li o plnění k úhradě škody způsobené zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(3) Pro práva ze smluvního pojištění osob, uzavřeného organizací s pojišťovnou, platí ustanovení občanského zákoníku a předpisů vydaných k jeho provedení; pro uplatnění práv mezi organizacemi však platí jen ustanovení tohoto zákona.

(4) Rozsah a podmínky smluvního pojištění organizací upraví prováděcí předpisy, které rovněž stanoví další případy zániku pojištění.

(1) Smlouvou o sdružení se zavazují organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společenském zájmu.

(3) Smlouva o sdružení vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy.

(4) Smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací, dosažením účelu, k němuž byla uzavřena, uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, nebo v jiných případech stanovených ve smlouvě.

(5) Pokud smlouva o sdružení nestanoví jinak, může zúčastněná organizace od smlouvy odstoupit nebo převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací.

(1) K organizaci a podpoře vzájemné pomoci a spolupráce a k uplatňování dalších svých zájmů mohou organizace jako novou organizaci založit zájmové sdružení (dále jen "sdružení"). Sdružení vzniká společenskou smlouvou, která je uzavřena, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

(2) Sdružení je právnickou osobou. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

(4) Sdružení jako právnická osoba hospodaří s majetkem jako vlastník (§ 9a).

(5) Účastníci sdružení ručí za závazky sdružení ve výši svých majetkových vkladů, popřípadě v rozsahu a způsobem, stanovenými smlouvou o sdružení.

(6) Sdružení se zapisuje do podnikového rejstříku. Pro zápis platí obdobně ustanovení § 111b odst. 5.