99/2011 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. srpna 2010 byl v Minsku podepsán
Protokol ke Smlouvě
mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej
ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku XI dne 31. května 2011 a jeho
ustanovení se budou
provádět v souladu se zněním článku XI.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
PROTOKOL
ke Smlouvě mezi vládou České republiky
a
vládou Běloruské republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA BĚLORUSKÉ REPUBLIKY,
přejíce si uzavřít Protokol ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Běloruské
republiky o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která
byla podepsána v Praze
dne 14. října 1996 (v tomto protokolu dále jen „Smlouva“),
se dohodly takto:
ČLÁNEK I
Článek 2 odstavec 3 písmeno b) Smlouvy se mění následovně:
„b) v Běloruské republice:
(dále nazývané „běloruská daň“).“.
(i) daň z příjmů;
(ii) daň ze zisků;
(iii) daň z příjmů fyzických osob;
(iv) daň z nemovitého majetku;
ČLÁNEK II
1. Článek 3 odstavec 1 písmeno h) Smlouvy se mění následovně:
„h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem, letadlem,
silničním nebo železničním
vozidlem provozovanou podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď
provozována, člun provozován
nebo letadlo, silniční nebo železniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém
smluvním
státě;“.
2. Rozumí se, že výraz „příslušný úřad“ uváděný ve Smlouvě označuje, v případě Běloruské
republiky, Ministerstvo
daní a poplatků nebo jeho zmocněného zástupce, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
ČLÁNEK III
Článek 4 odstavec 1 Smlouvy se mění následovně:
„1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu,
která je podle právních
předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa založení,
místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje
tento stát a jakýkoli místní
úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění
v tomto státě pouze
z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.“.
ČLÁNEK IV
1. Článek 5 odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:
„3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud
takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel,
avšak pouze pokud
činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo
více období přesahující
v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.“.
2. Článek 5 odstavec 4 písmeno e) Smlouvy se mění následovně:
„e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má pro
podnik přípravný nebo pomocný charakter;“.
ČLÁNEK V
1. Článek 10 odstavec 2 Smlouvy se mění následovně:
„2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost,
která je vyplácí,
rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
dividend je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než
osobní společnost), která
přímo drží alespoň 25 % kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.“.
2. Článek 10 odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:
„3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných
práv, s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu
jako příjmy z akcií
podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.“.
ČLÁNEK VI
1. Článek 11 odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:
„3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, podléhají úroky mající zdroj:
a) v Běloruské republice a vyplácené rezidentu České republiky, který je jejich skutečným
vlastníkem, zdanění jen
v České republice, jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli úvěru, který
byl poskytnut bankou;
(ii) vládě České republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu České republiky, České
národní bance, České
exportní bance nebo Exportní garanční a pojišťovací společnosti nebo jakékoliv jiné
instituci, která je
zcela nebo převážně vlastněna vládou České republiky a na které se mohou dohodnout
vlády smluvních
států nebo úřady vládami zmocněné;
b) v České republice a vyplácené rezidentu Běloruské republiky, který je jejich skutečným
vlastníkem, zdanění
jen v Běloruské republice, jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli úvěru, který
byl poskytnut bankou;
(ii) vládě Běloruské republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu Běloruské republiky,
Národní bance Běloruské
republiky nebo jakékoliv jiné instituci, která je zcela nebo převážně vlastněna vládou
Běloruské
republiky a na které se mohou dohodnout vlády smluvních států nebo úřady vládami
zmocněné.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace omezení
uvedených v odstavcích
2 a 3.“.
2. Do článku 11 odstavce 4 Smlouvy se doplňují dvě věty, které zní následovně:
„Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
Výraz „úroky“ nezahrnuje
žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce
3.“.
3. Článek 11 odstavec 5 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení
„Ustanovení odstavců 1 a 2“ slovním spojením „Ustanovení odstavců 1, 2 a 3“.
4. První věta článku 11 odstavce 6 Smlouvy se mění následovně:
„6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident
tohoto státu.“.
ČLÁNEK VII
1. Článek 12 odstavec 2 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení „nepřesáhne
10 %“ slovním
spojením „nepřesáhne 5 %“.
2. Článek 12 odstavec 3 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení „průmyslového,
obchodního nebo
vědeckého zařízení nebo jakéhokoliv dopravního prostředku“ slovním spojením „vědeckého,
průmyslového
nebo obchodního zařízení (to znamená rovněž jakéhokoliv dopravního prostředku)“.
3. První věta článku 12 odstavce 5 Smlouvy se mění následovně:
„5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu.“.
ČLÁNEK VIII
1. Do článku 13 Smlouvy se doplňuje nový odstavec 4, který zní následovně:
„4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných
podílů na společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.“.
2. Stávající odstavec 4 článku 13 Smlouvy se přečíslovává na odstavec 5 článku 13
Smlouvy a mění se následovně:
„5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen
ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.“.
ČLÁNEK IX
Článek 24 odstavec 2 Smlouvy se mění následovně:
„2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo stálé
základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebude v tomto
druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu,
které nebo kteří vykonávají
tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům
druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního
stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.“.
ČLÁNEK X
Článek 26 Smlouvy se mění následovně:
„Článek 26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze
předpokládat, že jsou
relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění
nebo vymáhání vnitrostátních
právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem
smluvních
států nebo jejich místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se
Smlouvou. Výměna informací
není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v
tajnosti stejným způsobem
jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou
poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní,
které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto
daní, rozhodováním o opravných
prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo
úřady použijí tyto
informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních
řízeních nebo v soudních
rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního
státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním
řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní
tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace,
druhý smluvní stát
použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace,
i když tento druhý
stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená
v předchozí větě podléhá
omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu
odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových
informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu
státu odmítnout
poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční
instituce, pověřenec
nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace
vztahují k vlastnickým
podílům na osobě.“.
ČLÁNEK XI
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů, které jsou
vyžadovány jejich
právními předpisy pro vstup tohoto protokolu v platnost. Tento protokol, který tvoří
nedílnou součást
Smlouvy, vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a v obou státech se
bude provádět ve
vztahu k daňovým obdobím začínajícím 1. ledna kalendářního roku následujícího po
roce, ve kterém Protokol
vstoupí v platnost, nebo později.
Dáno v Minsku dne 11. srpna 2010 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, běloruském
a anglickém
jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude
rozhodujícím anglický
text.
Za vládu České republiky Za vládu Běloruské republiky JUDr. Ing. Jiří Karas v. r. Vladimir Nikolaevič Polujan v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ministr daní a poplatků České republiky v Běloruské republice
1) Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku podepsaná v Praze dne 14. října 1996 byla
vyhlášena pod č. 31/1998 Sb. a opravena
pod č. 74/1998 Sb.