395/2001 Sb.
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 18. října 2001,
kterým se mění ústavní zákon České národní rady
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl.I
Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České
republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního
zákona č. 300/2000 Sb., se mění takto:
1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1
a doplňuje se odstavec 2, který zní:
"(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají
z mezinárodního práva.".
2. Čl. 10 zní:
"Čl. 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal
Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí
právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než
zákon, použije se mezinárodní smlouva.".
3. Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:
"Čl. 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů
České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo
instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je
třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že
k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
Čl. 10b
(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách
souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky
v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.
(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným
rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem,
který stanoví jejich jednací řády.
(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou,
jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce
2 společnému orgánu komor.".
4. V čl. 39 odstavec 4 zní:
"(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci
mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu
třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny
přítomných senátorů.".
5. Čl. 49 zní:
"Čl. 49
K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní
organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.".
6. Čl. 52 zní:
"Čl. 52
(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví
zákon.".
7. V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:
"a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li
v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo
zákonem,".
8. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který
zní:
"(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní
smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její
ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva
ratifikována.".
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
9. V čl. 88 odstavec 2 zní:
"(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni
pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.".
10. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:
"(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87
odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem,
brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.".
11. Čl. 95 zní:
"Čl. 95
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní
smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit
soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou
mezinárodní smlouvou.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení
věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc
Ústavnímu soudu.".
Čl.II
Účinnost
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.