48/2004 Sb.m.s. o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.

4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

2. Pokud jde o provádění této smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto smluvního státu pro účely daní, na které se tato smlouva vztahuje, přičemž bude jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto smluvního státu převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto smluvního státu.

4. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem jen toho smluvního státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

3. Staveniště, stavební, montážní, konstrukční nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený vytváří stálou provozovnu, pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců.

4. Poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel vytváří stálou provozovnu, pouze pokud činnosti tohoto charakteru trvají po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.

5. Předpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě, jestliže technické, mechanické nebo vědecké zařízení nebo stroje jsou používány nebo instalovány tímto podnikem v tomto druhém smluvním státě déle než šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.

8. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém smluvním státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jiných podniků, které jsou jím ovládány nebo které mají podíl na jeho ovládání, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.

9. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém smluvním státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém smluvním státě. Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém smluvním státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst takové odpočitatelné náklady, které jsou vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně přiměřené výše výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve smluvním státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde, s přihlédnutím k jakýmkoliv aplikovatelným zákonům nebo předpisům. Proto žádný takový odpočet nebude povolen u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.

4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

5. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

6. Jestliže informace, které má k dispozici příslušný úřad smluvního státu jsou nedostatečné pro stanovení zisků, které mají být přičteny stálé provozovně osoby, nic v tomto článku se nedotýká provádění jakýchkoliv zákonů nebo předpisů tohoto smluvního státu vztahujících se ke stanovování daňové povinnosti této stálé provozovny provedením odhadu zdanitelných zisků této stálé provozovny příslušným úřadem tohoto smluvního státu, pokud takové zákony nebo předpisy budou použity, s přihlédnutím k informacím, které má příslušný úřad k dispozici, v souladu se zásadami tohoto článku.

7. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

8. Jestliže zisky zahrnují části příjmů nebo zisků, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.

2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.

4. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky pobírané z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto smluvního státu - a následně zdaní - zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém smluvním státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného smluvního státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý smluvní stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto smluvním státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případech podvodných jednání.

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu daň takto uložená nepřesáhne 5 % hrubé částky dividend. Ustanovení tohoto odstavce se nedotýkají zdaňování zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

4. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů smluvního státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.

5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém smluvním státě, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé základny umístěné v tomto druhém smluvním státě, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý smluvní stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého smluvního státu, který je skutečným vlastníkem dividend, nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém smluvním státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém smluvním státě.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém smluvním státě, jestliže tento rezident je skutečným vlastníkem úroků.

2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k takovýmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z půjčených peněz podle daňových zákonů smluvního státu, v němž má příjem zdroj. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odst. 4.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém smluvním státě, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé základny umístěné v tomto druhém smluvním státě, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto smluvního státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a děl na filmech, páskách nebo jiných prostředcích reprodukce pro využití v souvislosti s televizním nebo rozhlasovým vysíláním, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace (know-how), které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém smluvním státě, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé základny umístěné v tomto druhém smluvním státě, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto smluvního státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že takovéto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem licenčních poplatků nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.

4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto smluvním státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být takové odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

3. Výraz "zaměstnavatel" použitý v tomto článku označuje osobu, která má právo na vykonanou práci, a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být pobírané odměny ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.

5. Pozemní personál jmenovaný ústředím národního vzdušného přepravce jednoho smluvního státu do druhého smluvního státu bude osvobozen od daní ukládaných na jeho odměny v druhém smluvním státě.

Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, podléhají zdanění jen v prvně zmíněném smluvním státě.

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník, nebo jako sportovec, z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem, neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy, bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15, zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané umělci nebo sportovci, kteří jsou rezidenty jednoho smluvního státu, z osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, jestliže jejich návštěva tohoto druhého smluvního státu je z podstatné části financována z veřejných fondů prvně zmíněného smluvního státu, včetně fondů jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto smluvního státu, ani na příjmy pobírané neziskovou organizací, pokud jde o takovéto činnosti, za předpokladu, že žádná část jejího příjmu není vyplácena nebo jiným způsobem dostupná k osobnímu prospěchu majitelům, zakladatelům nebo členům této organizace.

1. Penze, annuity a jiné podobné platy vyplácené fyzické osobě, která je rezidentem jednoho smluvního státu, z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2, zdanění jen v tomto smluvním státě.

3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto smluvního státu.

1. Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném smluvním státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem náhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku, nebudou podléhat zdanění v tomto smluvním státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento smluvní stát.

2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo učeň popsaný v odstavci 1, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo výcviku na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení, která přísluší rezidentům smluvního státu, v němž se zdržuje.

Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.

1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém smluvním státě.

2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém smluvním státě.

3. Majetek představovaný loděmi a letadly provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem, který slouží k provozování těchto lodí a letadel, podléhá zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.

4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.

Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo majetku, které mohou být, v souladu s ustanoveními této smlouvy, rovněž zdaněny v Kuvajtu, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Kuvajtu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být, v souladu s ustanoveními této smlouvy, zdaněny v Kuvajtu.

3. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem smluvního státu je v tomto smluvním státě osvobozen od zdanění, tento smluvní stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.

4. Pro účely povolení zápočtu v jednom smluvním státě, bude daň zaplacená ve druhém smluvním státě zahrnovat daň, která by byla jinak splatná v tomto druhém smluvním státě, ale která byla odpuštěna nebo snížena v souladu se speciálním zákonem o investičních úlevách nebo s opatřeními určenými k podpoře ekonomického rozvoje v tomto druhém smluvním státě. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužijí na daně z příjmů, na které se vztahují články 10 a 12.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého smluvního státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.

2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.

3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 4 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného smluvního státu. Podobně, jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného smluvního státu.

4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3, nic v tomto článku se nedotýká práva každého smluvního státu přiznat svým vlastním státním příslušníkům, kteří jsou rezidenty tohoto smluvního státu, osvobození od daní nebo snížení daní v souladu se svými vnitrostátními zákony, předpisy nebo správní praxí. Toto osvobození nebo snížení se však nepoužije, pokud jde o takový poměr kapitálu společností, který je vlastněn osobami, které jsou státními příslušníky druhého smluvního státu.

5. Nic v tomto článku nebude vykládáno tak, že se jednomu smluvnímu státu ukládá zákonná povinnost poskytnout prospěch z jakéhokoliv zacházení, přednost nebo výhodu rezidentům druhého smluvního státu, která může být udělena jakémukoliv třetímu státu nebo jeho rezidentům na základě vytvoření celní unie, ekonomické unie, zvláštních dohod, zóny volného obchodu nebo na základě jakéhokoliv regionálního nebo sub-regionálního uspořádání týkajícího se zcela nebo hlavně pohybu kapitálu a/nebo zdanění, jehož součástí může být prvně zmíněný smluvní stát.

6. Výraz "zdanění" v tomto článku označuje daně, na které se vztahuje tato smlouva.

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto smluvních států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou spolu vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto smluvního státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se tato smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

2. Příslušné úřady každého smluvního státu mohou předepsat pravidla k provádění ustanovení této smlouvy.

3. Jestliže podle jakékoliv smlouvy nebo dohody nebo protokolu ke smlouvě nebo dohodě podepsané po podpisu této smlouvy mezi Českou republikou a jakýmkoli jiným členským státem Rady pro spolupráci v Zálivu (tj. Spojené arabské emiráty, Království Saudské Arábie, Bahrajn, Katar a Sultanát Omán), Česká republika odsouhlasí, pokud jde o ustanovení této smlouvy, příznivější zacházení než to, které přísluší podle této smlouvy rezidentům Státu Kuvajt, potom dnem, ke kterému příslušná česká smlouva nebo dohoda nebo protokol k ní nabude účinnosti, se stejně příznivé zacházení bude automaticky používat vůči rezidentům Státu Kuvajt podle této smlouvy.

4. Výhody poskytnuté na základě této smlouvy nebudou přiznány společnostem každého smluvního státu, jestliže důvodem založení těchto společností bylo pouze získat výhody podle této smlouvy, které by jinak nebyly dostupné.

Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí, konzulárních úředníků nebo mezinárodních organizací, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

Na důkaz toho příslušní zplnomocnění zástupci obou smluvních států podepsali tuto smlouvu.