11/1975 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 27. listopadu 1974
o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
Změna: 108/2006 Sb.m.s.
Dne 19. května 1956 byla v Ženevě sjednána Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní
silniční nákladní dopravě (CMR).
President republiky Úmluvu ratifikoval s výhradou k jejímu článku 47.
Listina Československé socialistické republiky o přístupu byla uložena u generálního
tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 4. září 1974.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 43 dnem 2. července 1961
a pro Československou socialistickou republiku dnem 3. prosince 1974.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
ÚMLUVA
o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
Smluvní strany
uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy
v mezinárodní silniční nákladní dopravě, zejména pokud jde o přepravní doklady užívané
při této dopravě a o odpovědnost dopravce,
se dohodly takto:
KAPITOLA I
Rozsah platnosti
Čl.1
1. Tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu
silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího
dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň
jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé
bydliště a státní příslušnost stran.
2. Pro účely této Úmluvy se rozumějí pod pojmem "vozidla" motorová vozidla,
návěsové soupravy, přívěsy a návěsy, jak jsou definovány v článku 4 Úmluvy o silničním
provozu ze dne 19. září 1949.
3. Tato Úmluva platí i tehdy, jsou-li přepravy, na které se vztahuje,
prováděny přímo státy nebo státními institucemi anebo státními organizacemi.
4. Úmluva se nevztahuje
a) na přepravy prováděné v rámci mezinárodních
poštovních úmluv,
b) na přepravy mrtvol,
c) na přepravy stěhovaných svršků.
5. Smluvní strany se zavazují, že nebudou mezi sebou uzavírat zvláštní
dvoustranné nebo vícestranné dohody, které by obsahovaly odchylky od této Úmluvy,
s výjimkou dohod, jimiž se vylučuje platnost této Úmluvy pro jejich pohraniční styk
nebo jimiž se připouští u přepravních výkonů omezených pouze na jejich území použití
náložného listu.
Čl.2
1. Je-li ložené vozidlo přepravováno v některém úseku dopravní cesty
po moři, po železnici, po vnitrozemské vodní cestě nebo vzduchem, vztahuje se tato
Úmluva na celou přepravu, pokud nebyla zásilka, s výjimkou případů uvedených v článku
14, přeložena. Prokáže-li se však, že ztráta, poškození nebo překročení dodací lhůty
vzniklé během přepravy jiným druhem dopravy než silniční nebyly způsobeny jednáním
nebo opomenutím silničního dopravce, ale událostí, ke které mohlo dojít jen během
a z důvodu přepravy tímto jiným druhem dopravy, neřídí se odpovědnost silničního
dopravce touto Úmluvou; v takovém případě odpovídá silniční dopravce v rozsahu, v
jakém by odpovídal dopravce jiného druhu dopravy než silniční, kdyby došlo mezi ním
a odesílatelem k uzavření přepravní smlouvy podle předpisů platných pro příslušný
druh dopravy. Nejsou-li však takové předpisy, řídí se odpovědnost dopravce touto
Úmluvou.
2. Je-li silniční dopravce zároveň i dopravcem jiného druhu dopravy,
odpovídá rovněž podle odstavce 1, ale tak, jako kdyby jeho činnost jako silničního
dopravce a jeho činnost jako dopravce jiného druhu dopravy než silniční byly vykonávány
dvěma různými osobami.
KAPITOLA II
Osoby, za něž dopravce odpovídá
Čl.3
Při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých
zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy,
jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci
nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů.
KAPITOLA III
Uzavření a provádění přepravní smlouvy
Čl.4
Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní
list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní
smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy.
Čl.5
1. Nákladní list se vystavuje ve třech původních vyhotoveních podepsaných
odesílatelem a dopravcem. Dovoluje-li to právní řád státu, ve kterém se nákladní
list vystavuje, mohou být tyto podpisy vytištěny nebo nahrazeny razítky odesílatele
a dopravce. První vyhotovení nákladního listu obdrží odesílatel, druhé doprovází
zásilku a třetí si ponechá dopravce.
2. Je-li třeba zásilku naložit na několik vozidel, anebo jde-li o různé
druhy nebo samostatné části zásilky, mají odesílatel nebo dopravce právo žádat o
vystavení tolika nákladních listů, kolika vozidel má být použito, anebo kolik druhů
nebo samostatných částí zásilky se má nakládat.
Čl.6
1. Nákladní list musí obsahovat tyto údaje:
a) místo a datum vystavení,
b)
jméno a adresu odesílatele,
c) jméno a adresu dopravce,
d) místo a datum převzetí zásilky
a místo jejího určení,
e) jméno a adresu příjemce,
f) obvyklé pojmenování povahy přepravované
věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení,
g) počet
kusů, jejich zvláštní značky a čísla,
h) hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené
množství zboží,
i) náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a
ostatní výdaje vznikající od okamžiku uzavření smlouvy až do vydání zásilky),
j) pokyny
potřebné pro celní a jiná úřední jednání,
k) údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv
opačnou doložku podléhá ustanovením této Úmluvy.
2. Nákladní list musí popřípadě obsahovat ještě tyto údaje:
a) zákaz
překládky,
b) výdaje, které bere odesílatel na sebe,
c) výši dobírky, která má být
vybrána při dodání zásilky,
d) udání ceny zásilky a částky vyjadřující zvláštní zájem
na dodání,
e) pokyny odesílatele dopravci týkající se pojištění zásilky,
f) smluvenou
lhůtu, ve které má být přeprava provedena,
g) seznam dokladů předaných dopravci.
3. Strany mohou zapsat do nákladního listu ještě jiné údaje, které pokládají
za užitečné.
Čl.7
1. Odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody, které vzniknou dopravci
v důsledku nepřesnosti nebo neúplnosti
a) údajů uvedených v článku 6 odst. 1 písm.
b), d), e), f), g), h), a j),
b) údajů uvedených v článku 6 odst. 2,
c) všech ostatních
údajů nebo pokynů, které dal pro vystavení nákladního listu nebo za účelem jejich
zaznamenání v nákladním listě.
2. Jestliže dopravce zapíše na žádost odesílatele do nákladního listu
údaje uvedené v odstavci 1 tohoto článku, má se za to, pokud není prokázán opak,
že jednal jménem odesílatele.
3. Neobsahuje-li nákladní list údaj uvedený v článku 6 odst. 1 písm.
k), odpovídá dopravce oprávněnému za veškeré výlohy a škody vzniklé na základě tohoto
opomenutí.
Čl.8
1. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá
a) správnost
údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech,
b) zjevný stav
zásilky a jejího obalu.
2. Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl přezkoumat správnost
údajů uvedených v odstavci 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do nákladního listu výhrady
i s jejich odůvodněním. Rovněž musí odůvodnit všechny výhrady, které učinil k zjevnému
stavu zásilky a jejího obalu. Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním
listě výslovně uznal.
3. Odesílatel má právo žádat od dopravce přezkoušení hrubé váhy zásilky
nebo jejího množství vyjádřeného jiným způsobem. Může též žádat přezkoušení obsahu
jednotlivých kusů zásilky. Dopravce má nárok na náhradu výloh spojených s tímto přezkoušením.
Výsledek uvedeného přezkoušení se zaznamená v nákladním listě.
Čl.9
1. Nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o
uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem.
2. Neobsahuje-li nákladní list výhrady dopravce s jejich odůvodněním,
platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí dopravcem
v dobrém zjevném stavu a že počet kusů, jejich značky a čísla se shodovaly s údaji
v nákladním listě.
Čl.10
Odesílatel odpovídá dopravci za škody způsobené osobám, na provozních
prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky, jakož i za veškeré výlohy
vzniklé z tohoto důvodu, ledaže by závada byla zjevná nebo dopravci známá v době
převzetí zásilky a dopravce neměl k tomu výhrady.
Čl.11
1. Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci
k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před
vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá.
2. Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li doklady a informace správné
a dostačující. Odesílatel odpovídá dopravci za všechny škody vzniklé proto, že nejsou
doklady nebo nebyly dány nutné informace, anebo doklady a informace jsou neúplné
nebo nesprávné, pokud ovšem nejde o nedostatek zaviněný dopravcem.
3. Dopravce odpovídá jako komisionář za následky ztráty nebo nesprávného
použití dokladů v nákladním listě uvedených a k němu připojených nebo dopravci odevzdaných;
je však povinen nahradit nejvýše částku, kterou by hradil při ztrátě zásilky.
Čl.12
1. Odesílatel je oprávněn disponovat se zásilkou, zejména může požadovat
na dopravci zastavení přepravy, změnu místa dodání nebo vydání zásilky jinému příjemci,
než který byl uveden v nákladním listě.
2. Toto právo však zaniká, jakmile je druhý výtisk nákladního listu odevzdán
příjemci nebo jakmile příjemce uplatní právo podle článku 13 odst. 1; od tohoto okamžiku
je dopravce povinen řídit se příkazy příjemce.
3. Dispoziční právo náleží však příjemci ihned od okamžiku vystavení
nákladního listu v tom případě, je-li v něm učiněn odesílatelem v tomto smyslu příslušný
záznam.
4. Dá-li příjemce při výkonu svého dispozičního práva příkaz k vydání
zásilky další osobě, nemůže již tato osoba určit další příjemce.
5. Výkon dispozičního práva je vázán na tyto podmínky:
a) odesílatel
nebo v případě uvedeném v odstavci 3 tohoto článku příjemce, který chce uplatnit
své právo, je povinen vykázat se prvním vyhotovením nákladního listu, ve kterém musí
být zapsány nové příkazy dané dopravci, a hradit dopravci veškeré výlohy a škody
vzniklé provedením těchto příkazů;
b) provedení příkazů musí být možné v době, kdy
dojdou osobě, která je má provést, a nesmí narušovat obvyklý provoz dopravcova podniku
ani způsobit škodu odesílatelům nebo příjemcům jiných zásilek;
c) příkazy nesmějí
vést k rozdělení zásilky.
6. Nemůže-li dopravce z důvodů uvedených v odstavci 5 písm. b) tohoto
článku provést udělené příkazy, je povinen ihned o tom vyrozumět osobu, od níž tyto
příkazy obdržel.
7. Dopravce, který neprovede příkazy dané mu podle ustanovení tohoto
článku nebo který je provede, aniž si vyžádal předložení prvního vyhotovení nákladního
listu, odpovídá oprávněnému za škodu tím vzniklou.
Čl.13
1. Jakmile dojde zásilka na místo určené k jejímu vydání, má příjemce
právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního
listu a zásilku. Je-li zjištěna ztráta zásilky nebo nedojde-li zásilka ve lhůtě uvedené
v článku 19, je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky
z přepravní smlouvy.
2. Příjemce, který uplatňuje práva příslušející mu podle odstavce 1 tohoto
článku, je povinen zaplatit částku uvedenou v nákladním listě. Nedojde-li v tomto
směru k dohodě, není dopravce povinen vydat zásilku, ledaže by mu příjemce poskytl
záruku.
Čl.14
1. Jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v nákladním
listě je nebo se stane ještě před dojitím zásilky na místo jejího dodání z jakéhokoli
důvodu nemožným, je dopravce povinen vyžádat si pokyny od osoby oprávněné disponovat
se zásilkou podle článku 12.
2. Dovolují-li však okolnosti provedení přepravy za podmínek odchylujících
se od podmínek stanovených v nákladním listě a dopravce nemohl obdržet v přiměřené
době pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou podle článku 12, učiní dopravce
taková opatření, která považuje v zájmu osoby oprávněné disponovat se zásilkou za
nejlepší.
Čl.15
1. Jestliže se poté, co zásilka došla na místo dodání, vyskytnou překážky
v dodání, vyžádá si dopravce pokyny od odesílatele. Odmítne-li příjemce zásilku,
má odesílatel právo se zásilkou disponovat, aniž by se musel vykázat prvním vyhotovením
nákladního listu.
2. I když příjemce odmítl zásilku, může žádat o její vydání do té doby,
než dopravce obdrží od odesílatele opačné pokyny.
3. Vzniknou-li okolnosti bránící dodání zásilky poté, kdy příjemce již
dal na základě svého oprávnění podle článku 12 odst. 3 příkaz k vydání zásilky jiné
osobě, nastupuje při použití ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku na místo odesílatele
příjemce a na místo příjemce tato jiná osoba.
Čl.16
1. Dopravce má právo na náhradu výloh vzniklých mu vyžádáním nebo provedením
pokynů, pokud tyto výlohy nevzniknou jeho zaviněním.
2. V případech uvedených v článku 14 odst. 1 a v článku 15 může dopravce
ihned složit zásilku na účet oprávněného; složením zásilky se přeprava považuje za
ukončenou. Dopravce přejímá zásilku do úschovy; může ji však svěřit třetí osobě a
je pak odpovědný jen za pečlivý výběr této třetí osoby. Na zásilce i nadále váznou
závazky vyplývající z nákladního listu a všechny ostatní výlohy.
3. Dopravce může přistoupit k prodeji zásilky, aniž vyčká pokynů oprávněného,
jde-li o zásilky podléhající rychlé zkáze nebo ospravedlňuje-li takový postup stav
zásilky, anebo jestliže výlohy za úschovu jsou neúměrné hodnotě zásilky. Jinak může
také přistoupit k prodeji, nedostal-li v přiměřené lhůtě od oprávněného opačné pokyny,
jejichž provedení na něm může být přiměřeně k okolnostem požadováno.
4. Byla-li podle ustanovení tohoto článku zásilka prodána, musí být výtěžek
prodeje po odečtení částek na zásilce váznoucích dán k dispozici oprávněnému. Jsou-li
tyto částky vyšší než výtěžek prodeje, má dopravce právo na rozdíl.
5. Postup při prodeji se řídí právním řádem nebo zvyklostmi místa, kde
se zásilka nachází.
KAPITOLA IV
Odpovědnost dopravce
Čl.17
1. Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za
její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku
jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.
2. Dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky,
její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného,
který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které
dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci.
3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti,
ani vad vozidla použitého k přepravě, ani zavinění nebo nedopatření osoby, od níž
najal vozidlo, nebo jejích zástupců nebo pracovníků.
4. Dopravce je s přihlédnutím k ustanovení článku 18 odst. 2 až 5
zproštěn odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního nebezpečí souvisejícího
s jednou nebo více z těchto skutečností:
a) použití otevřených vozidel bez plachet,
bylo-li takové použití vozidel výslovně dohodnuto a poznamenáno v nákladním listě;
b)
chybějící obal nebo vadný obal zásilky, která je pro svoji povahu, není-li řádně
balena nebo není-li balena vůbec, vystavena ztrátám nebo poškozením;
c) manipulace,
naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími
za odesílatele nebo příjemce;
d) přirozená povaha určitého zboží, pro kterou podléhá
úplné nebo částečné ztrátě anebo poškození, zejména lomem, rzí, vnitřním kažením,
vysýcháním, unikáním, normálním úbytkem nebo působením hmyzu nebo hlodavců;
e) nedostatečné
nebo vadné značky nebo čísla jednotlivých kusů zásilky;
f) přeprava živých zvířat.
5. Neodpovídá-li dopravce podle tohoto článku za některé z okolností,
které způsobily škodu, odpovídá do té míry, v jaké okolnosti, za něž podle tohoto
článku odpovídá, přispěly ke škodě.
Čl.18
1. Důkaz o tom, že ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací
lhůty vznikly některou z příčin uvedených v článku 17 odst. 2, náleží dopravci.
2. Osvědčí-li dopravce, že podle okolností případu mohla ztráta nebo
poškození zásilky vzniknout z jednoho nebo z několika zvláštních nebezpečí uvedených
v článku 17 odst. 4, má se za to, že vznikly z těchto nebezpečí. Oprávněný může však
prokázat, že škoda nebyla způsobena ani zcela ani zčásti některým z těchto nebezpečí.
3. Právní domněnka podle odstavce 2 neplatí v případě uvedeném v článku
17 odst. 4 písm. a), jde-li o neobvykle velkou ztrátu nebo o ztrátu jednotlivého
kusu zásilky.
4. Je-li přeprava prováděna vozidlem vybaveným takovým zařízením, že
zásilka je chráněna před vlivem tepla, zimy, kolísáním teplot nebo před vlhkostí
vzduchu, může se dopravce dovolávat článku 17 odst. 4 písm. d) jen v tom případě,
prokáže-li, že učinil všechna jemu za daných okolností náležející opatření, pokud
jde o výběr, údržbu a použití těchto zařízení, a že se řídil zvláštními pokyny, které
mu byly uděleny.
5. Dopravce se může dovolávat článku 17 odst. 4 písm. f) jen tehdy, prokáže-li,
že učinil všechna opatření, která byl podle okolností povinen učinit, a že se řídil
zvláštními pokyny, které mu byly uděleny.
Čl.19
Překročení dodací lhůty nastane tehdy, nebyla-li zásilka vydána ve sjednané
lhůtě, a pokud nebyla lhůta sjednána, přesahuje-li skutečná doba přepravy s přihlédnutím
k okolnostem a při dílčích nakládkách zejména s přihlédnutím k času potřebnému pro
sestavení vozové zásilky dobu, kterou je možno očekávat od pečlivého dopravce.
Čl.20
1. Oprávněný může považovat zásilku bez dalších důkazů za ztracenou,
nebyla-li vydána do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla lhůta sjednána,
do 60 dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě.
2. Oprávněný může při přijetí náhrady za ztracenou zásilku písemně požádat,
aby byl bezodkladně zpraven, bude-li zásilka nalezena do jednoho roku po vyplacení
náhrady. O podání této žádosti se mu vydá písemné potvrzení.
3. Do 30 dnů po obdržení zprávy o nalezení zásilky může oprávněný žádat,
aby mu byla zásilka vydána, musí však splnit závazky vyplývající z nákladního listu
a vrátit přijatou náhradu, popřípadě po odečtení výdajů, které v ní byly zahrnuty;
zachovává se mu však právo na náhradu škody za překročení dodací lhůty podle článku
23, popřípadě 26.
4. Nepodal-li oprávněný žádost podle odstavce 2 nebo nedal-li ve lhůtě
30 dnů pokyny podle odstavce 3, nebo byla-li zásilka nalezena teprve po uplynutí
jednoho roku po vyplacení náhrady, může dopravce naložit se zásilkou podle práva
platného v místě, kde se zásilka nachází.
Čl.21
Je-li zásilka vydána příjemci, aniž byla ve smyslu podmínek přepravní
smlouvy vybrána dobírka, je dopravce povinen poskytnout odesílateli náhradu škody
až do výše dobírky; proti příjemci má však právo postihu.
Čl.22
1. Odevzdává-li odesílatel k přepravě nebezpečnou zásilku, je povinen
upozornit dopravce na přesnou povahu nebezpečí, které z této zásilky plyne, popřípadě
mu sdělit, jaká bezpečnostní opatření je třeba učinit. Není-li toto upozornění zapsáno
v nákladním listě, je povinností odesílatele nebo příjemce prokázat jiným způsobem,
že dopravce znal přesnou povahu nebezpečí spojeného s přepravou zásilky.
2. Dopravce může nebezpečné zásilky, jejichž nebezpečnou povahu ve smyslu
odstavce 1 tohoto článku neznal, kdykoliv a kdekoliv složit, zničit nebo zneškodnit,
a to bez jakékoli povinnosti nahradit škodu; kromě toho odesílatel odpovídá za veškeré
výlohy a škody vzniklé odevzdáním takové zásilky k přepravě nebo její přepravou.
Čl.23
1. Má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu
za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v
místě a době jejího převzetí k přepravě.
2. Hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní
cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní cena, podle
obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti.
3. Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram
chybějící hrubé hmotnosti.
4. Kromě toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti
s přepravou zásilky, a to při úplné ztrátě v plné výši a při částečné ztrátě poměrným
dílem; jiné škody se nehradí.
5. Je-li překročena dodací lhůta a oprávněný prokáže, že vznikla škoda
z tohoto důvodu, je dopravce povinen hradit škodu jen do výše dovozného.
6. Vyšší náhradu lze požadovat jen tehdy, byla-li podle článku 24 a 26
udána cena zásilky nebo zvláštní zájem na dodání.
7. Zúčtovací jednotka uvedená v této Úmluvě je zvláštním právem čerpání
tak, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem. Množství uvedené v odstavci 3
tohoto článku se převádí na národní měnu toho státu, kde se daný případ soudně projednává,
na základě hodnoty této měny v den vydání rozsudku nebo v den, na kterém se strany
dohodnou. Hodnota národní měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který
je členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává v souladu s platnou metodou
ohodnocení užívanou Mezinárodním měnovým fondem pro jeho operace a transakce v dané
době. Hodnota národní měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který není
členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítá způsobem určeným tímto státem.
8. Avšak stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož
zákony nepřipouštějí aplikaci ustanovení odstavce 7 tohoto článku, může při ratifikaci
Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží (CMR) nebo při
přístupu k tomuto Protokolu nebo kdykoliv později prohlásit, že limit odpovědnosti
za škodu vymezený v odstavci 3 tohoto článku, který má být aplikován na jeho území,
bude 25 měnových jednotek. Měnová jednotka uvedená v tomto odstavci odpovídá 10/31
gramům zlata ryzosti 900/1000. Převod množství uvedeného v tomto odstavci na národní
měnu bude proveden v souladu se zákony daného státu.
9. Výpočet uvedený v poslední větě odstavce 7 tohoto článku a převod
uvedený v odstavci 8 tohoto článku bude proveden tak, aby vyjadřoval v národní měně
státu v maximální možné míře stejnou reálnou hodnotu částky uvedené v odstavci 3
tohoto článku, která je zde vyjádřena ve zúčtovacích jednotkách. Státy oznámí generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů způsob výpočtu podle odstavce 7 tohoto článku
nebo výsledek převodu v odstavci 8 tohoto článku při uložení listin uvedených v článku
3 Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční přepravě zboží (CMR) a kdykoliv
nastane ve věci změna.
Čl.24
Odesílatel může, zaplatí-li dohodnutý příplatek k přepravnému, udat v
nákladním listě cenu zásilky převyšující hranici stanovenou v článku 23 odst. 3 a
v takovém případě nahrazuje udaná cena tuto hranici.
Čl.25
1. Při poškození zásilky hradí dopravce částku, o kterou se její hodnota
snížila; částka se vypočítává z hodnoty zásilky stanovené podle článku 23 odst. 1,
2 a 4.
2. Náhrada škody nesmí však přesahovat:
a) je-li poškozením znehodnocena
celá zásilka, částku, která by se vyplatila při její úplné ztrátě;
b) je-li poškozením
znehodnocena jen část zásilky, částku, která by se vyplatila při ztrátě znehodnocené
části zásilky.
Čl.26
1. Odesílatel může, zaplatí-li dohodnutý příplatek k přepravnému, udat
v nákladním listě částku zvláštního zájmu na dodání zásilky pro případ její ztráty
nebo poškození anebo překročení dodací lhůty.
2. Byl-li udán zvláštní zájem na dodání, může se nezávisle na náhradách
škod stanovených v článcích 23, 24 a 25 požadovat náhrada dalších prokázaných škod
až do částky udaného zájmu na dodání.
Čl.27
1. Oprávněný může požadovat úroky z náhrady škody. Tyto úroky ve výši
5 % ročně se počítají ode dne zaslání písemné reklamace dopravci, a nebyla-li reklamace
podána, ode dne podání žaloby u soudu.
2. Nejsou-li částky, podle nichž se náhrada škody vypočítává, vyjádřeny
v měně státu, ve kterém je placení náhrady požadováno, provádí se měnový přepočet
podle běžného kursu platného ke dni a v místě vyplacení náhrady.
Čl.28
1. Může-li ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty
u přepravy, na kterou se vztahuje tato Úmluva, vést podle příslušných právních předpisů
k uplatnění mimosmluvních nároků, může se dopravce odvolat na ta ustanovení Úmluvy,
která vylučují jeho odpovědnost nebo která určují nebo omezují rozsah náhrady škody.
2. Jsou-li při ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení
dodací lhůty uplatněny nároky z mimosmluvní odpovědnosti proti některé z osob, za
něž dopravce podle článku 3 odpovídá, může se tato osoba rovněž odvolat na ta ustanovení
Úmluvy, která vylučují odpovědnost dopravce nebo která určují nebo omezují rozsah
náhrady škody.
Čl.29
1. Dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která vylučují
nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena
úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní
věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu.
2. Totéž platí i tehdy, jestliže se úmyslného jednání nebo zavinění dopustili
zástupci nebo pracovníci dopravce nebo jiné osoby použité dopravcem k provedení přepravy
a jestliže tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby jednali v rámci svých pracovních
úkolů. V takovém případě se tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby rovněž nemohou
odvolávat, pokud jde o jejich osobní odpovědnost, na ustanovení této kapitoly uvedená
v odstavci 1.
KAPITOLA V
Reklamace a žaloby
Čl.30
1. Převzal-li příjemce zásilku, aniž spolu s dopravcem zjistil náležitě
její stav nebo ohlásil dopravci výhrady s uvedením všeobecných údajů o povaze ztráty
nebo poškození nejpozději při převzetí zásilky, jde-li o ztráty nebo poškození zjevně
znatelné, a nejpozději do 7 dnů ode dne vydání zásilky, nepočítaje v to neděle a
uznané svátky, jde-li o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, má se za to, pokud
se neprokáže opak, že obdržel zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listě. Jde-li
o ztráty nebo poškození zjevně neznatelné, musí být výše uvedené výhrady učiněny
písemně.
2. Byl-li stav zásilky náležitě zjištěn příjemcem a dopravcem, je proti
výsledku takového zjištění přípustný důkaz jen tehdy, jde-li o ztráty nebo poškození
zjevně neznatelné a poslal-li příjemce písemné výhrady dopravci do 7 dnů po tomto
zjištění, nepočítaje v to neděle a uznané svátky.
3. Nárok na náhradu za překročení dodací lhůty může být uplatněn jen
tehdy, byla-li dopravci zaslána písemná výhrada do 21 dnů poté, kdy byla zásilka
dána k dispozici příjemci.
4. Den vydání zásilky nebo podle okolností den zjištění stavu zásilky
nebo den, kdy byla zásilka dána k dispozici příjemci, se do lhůt uvedených v tomto
článku nezapočítává.
5. Dopravce a příjemce jsou povinni v přiměřené míře vzájemně si ulehčit
provádění potřebných zjištění a šetření.
Čl.31
1. Spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce
vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho
státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku
anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b)
leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání;
u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
2. Je-li ve sporu uvedeném v odstavci 1 tohoto článku projednávána žaloba
před soudem příslušným podle uvedeného odstavce nebo byl-li v takovém sporu vynesen
tímto soudem rozsudek, nelze podat z téhož důvodu mezi týmiž stranami novou žalobu,
ledaže rozhodnutí soudu, před nímž byla projednávána první žaloba, není vykonatelné
ve státě, ve kterém je podávána nová žaloba.
3. Stal-li se ve sporu uvedeném v odstavci 1 tohoto článku rozsudek
vynesený soudem některého ze smluvních států v tomto státě vykonatelným, stává se
vykonatelným i ve všech ostatních smluvních státech, jakmile byly splněny v příslušném
státě předepsané formality. Tyto formality nemohou však být základem pro obnovu řízení.
4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se vztahují na rozsudky vydané
ve sporném řízení, na rozsudky v nepřítomnosti stran a na soudní smíry; nevztahují
se však na mezitímní rozsudky ani na soudní rozhodnutí, jimiž se při úplném nebo
částečném zamítnutí žaloby ukládá žalobci kromě náhrady nákladů řízení i náhrada
škody a úroků.
5. Od občanů smluvních států, kteří mají bydliště nebo sídlo podniku
v jednom z těchto států, nelze požadovat složení záruky k zajištění nákladů soudního
řízení souvisejícího s uplatněním nároků z přeprav podle této Úmluvy.
Čl.32
1. Nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za
jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u
něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba
tříletá. Promlčecí doba počíná běžet:
a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení
dodací lhůty dnem vydání zásilky;
b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty,
a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem;
c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření
přepravní smlouvy.
Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá.
2. Písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce
reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti
uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz
o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně,
která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí
doby nestaví.
3. S výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby
právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i pro přerušení
promlčení.
4. Promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou
ani námitkami.
Čl.33
Přepravní smlouva může obsahovat doložku zakládající příslušnost rozhodčího
soudu, avšak jen pod podmínkou, že doložka předpokládá, že rozhodčí soud bude rozhodovat
podle této Úmluvy.
KAPITOLA VI
Ustanovení o přepravě prováděné postupně několika dopravci
Čl.34
Je-li na základě jediné přepravní smlouvy prováděna přeprava postupně
několika silničními dopravci, přejímá každý z nich odpovědnost za provedení celé
přepravy; druhý a každý další dopravce se stávají převzetím zásilky a nákladního
listu smluvní stranou za podmínek stanovených nákladním listem.
Čl.35
1. Dopravce, který přejímá zásilku od předchozího dopravce, odevzdá tomuto
datované a podepsané potvrzení. Na druhé vyhotovení nákladního listu je povinen napsat
své jméno a adresu. V případě potřeby zaznamená na toto vyhotovení, jakož i na potvrzení
výhrady toho druhu, jako jsou uvedeny v článku 8 odst. 2.
2. Pro vzájemné vztahy mezi dopravci provádějícími přepravu postupně
platí ustanovení článku 9.
Čl.36
Nároky z odpovědnosti za ztrátu zásilky, za její poškození nebo za překročení
dodací lhůty mohou být, kromě případů vzájemné žaloby nebo námitek ve sporu o nároky
uplatněné na podkladě téže přepravní smlouvy, uplatněny žalobou jen proti prvnímu
dopravci, poslednímu dopravci nebo proti dopravci, který prováděl tu část přepravy,
během níž došlo k události, která je příčinou ztráty zásilky, jejího poškození nebo
překročení dodací lhůty; žaloba může být současně podána i proti několika z těchto
dopravců.
Čl.37
Dopravce, který podle ustanovení této Úmluvy zaplatil náhradu škody,
má, pokud jde o zaplacenou náhradu, úroky a výlohy, právo postihu proti dopravcům,
kteří se podíleli na provedení přepravy, podle těchto ustanovení:
a) dopravce, jehož jednáním byla způsobena škoda, je povinen nést
sám její náhradu, ať ji zaplatil on, nebo jiný dopravce;
b) byla-li škoda způsobena jednáním dvou nebo více dopravců, musí
každý z nich zaplatit částku odpovídající podílu jeho odpovědnosti; nelze-li podíl
odpovědnosti stanovit, odpovídá každý dopravce poměrně podle podílu přepravného,
který mu přísluší;
c) nelze-li zjistit, který z dopravců má odpovědnost, rozdělí se
náhrada v poměru uvedeném pod písmenem b) mezi všechny dopravce.
Čl.38
Je-li některý z dopravců neschopný placení, rozdělí se částka, která
na něho připadla a kterou nezaplatil, mezi všechny ostatní dopravce v poměru k jejich
podílům přepravného.
Čl.39
1. Dopravce, proti kterému je uplatňován postih uvedený v článcích 37
a 38, nemá právo popírat oprávněnost platby uskutečněné dopravcem uplatňujícím postih,
byla-li náhrada škody stanovena rozhodnutím soudu a on sám byl o řízení řádně vyrozuměn
a měl možnost se ho zúčastnit.
2. Dopravce, který chce uplatnit postih u soudu, může tak učinit před
příslušným soudem státu, ve kterém má některý ze zúčastněných dopravců trvalé bydliště,
hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla
přepravní smlouva uzavřena. Postih může být uplatněn jedinou žalobou u téhož soudu
proti všem zúčastněným dopravcům.
3. Ustanovení článku 31 odst. 3 a 4 se vztahují i na rozsudky o postihu
uplatněném podle článků 37 a 38.
4. Ustanovení článku 32 platí i pro postih mezi dopravci. Promlčecí
doba však počíná běžet dnem nabytí právní moci konečného soudního rozhodnutí, kterým
byla stanovena výše náhrady škody podle ustanovení této Úmluvy, a není-li takové
rozhodnutí, dnem skutečného zaplacení náhrady.
Čl.40
Dopravci si mohou mezi sebou dohodnout ustanovení odchylná od článků
37 a 38.
KAPITOLA VII
Neplatnost ujednání, která jsou v rozporu s Úmluvou
Čl.41
1. Všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení
této Úmluvy, jsou s výjimkou ustanovení článku 40 neplatná a právně neúčinná. Neplatnost
takových ujednání nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení smlouvy.
2. Neplatné jsou zejména všechny doložky, kterými by se dopravci postoupily
nároky z pojištění zásilky nebo jakékoliv jiné podobné doložky, jakož i všechny doložky
přenášející důkazní břemeno.
KAPITOLA VIII
Závěrečná ustanovení
Čl.42
1. Tuto Úmluvu mohou podepsat nebo k ní přistoupit členské státy Evropské
hospodářské komise a státy přijaté do Komise s poradním hlasem podle odstavce 8 mandátu
této Komise.
2. Státy oprávněné zúčastnit se podle odstavce 11 mandátu Evropské hospodářské
komise některých jejích prací se mohou stát smluvními stranami této Úmluvy tím, že
k ní přistoupí po dni její účinnosti.
3. Úmluvu je možno podepsat do 31. srpna 1956 včetně. Po tomto dni je
možno k Úmluvě přistoupit.
4. Úmluva podléhá ratifikaci.
5. Ratifikace nebo přístup k Úmluvě se provede uložením příslušné listiny
u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.43
1. Tato Úmluva nabývá účinnosti devadesátého dne potom, kdy pět států
uvedených v článku 42 odst. 1 uloží ratifikační listiny nebo listiny o přístupu k
Úmluvě.
2. Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení
ratifikačních listin nebo listin o přístupu pěti států, nabývá tato Úmluva účinnosti
devadesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.44
1. Každá smluvní strana může tuto Úmluvu vypovědět oznámením zaslaným
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. Výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců po dni, kdy generální tajemník
obdrží oznámení o výpovědi.
Čl.45
Klesne-li po nabytí účinnosti této Úmluvy v důsledku výpovědí počet smluvních
stran na méně než pět, pozbude Úmluva účinnosti dnem, kdy nabude účinnosti poslední
z těchto výpovědí.
Čl.46
1. Každý stát může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu
anebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace
spojených národů, že tato Úmluva bude platit na všech územích nebo na některém z
území, která zastupuje v mezinárodních vztazích. Na území nebo na územích uvedených
v oznámení bude Úmluva platit počínaje devadesátým dnem poté, kdy generální tajemník
toto oznámení obdržel, a nenabyla-li Úmluva do tohoto dne ještě účinnosti, dnem její
účinnosti.
2. Každý stát, který podle předchozího odstavce učiní prohlášení, že
tato Úmluva platí na některém území, které v mezinárodních vztazích zastupuje, může
Úmluvu, pokud se týká tohoto území, podle článku 44 vypovědět.
Čl.47
Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo použití
této Úmluvy, který se stranám nepodařilo urovnat jednáním nebo jiným způsobem, může
být na návrh kterékoli zúčastněné smluvní strany předložen k rozhodnutí Mezinárodnímu
soudnímu dvoru.
Čl.48
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy,
anebo při přístupu k ní prohlásit, že se necítí vázána článkem 47 Úmluvy. Ostatní
smluvní strany nebudou článkem 47 vázány vůči smluvní straně, která učinila takovou
výhradu.
2. Smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1, může tuto
výhradu kdykoliv odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených
národů.
3. Žádná jiná výhrada k této Úmluvě není přípustná.
Čl.49
1. Po uplynutí tříleté platnosti této Úmluvy může kterákoli smluvní strana
požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů o
svolání konference za účelem revize této Úmluvy. Generální tajemník vyrozumí o této
žádosti všechny smluvní strany a svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně čtvrtina
smluvních stran souhlas s touto žádostí do čtyř měsíců ode dne, kdy odeslal vyrozumění.
2. Je-li konference podle předchozího odstavce svolána, vyrozumí generální
tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy,
o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník sdělí všem smluvním
stranám předběžný pořad jednání konference, jakož i znění návrhů nejméně tři měsíce
přede dnem zahájení konference.
3. Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto
článku všechny státy uvedené v článku 42 odst. 1, jakož i státy, které se staly smluvními
stranami podle článku 42 odst. 2.
Čl.50
Kromě sdělení uvedených v článku 49 vyrozumívá generální tajemník Organizace
spojených národů státy uvedené v článku 42 odst. 1, jakož i státy, které se staly
smluvními stranami podle článku 42 odst. 2,
a) o ratifikacích a přístupech podle
článku 42,
b) o datech, kdy tato Úmluva nabude účinnosti podle článku 43,
c) o výpovědích
podle článku 44,
d) o pozbytí účinnosti této Úmluvy podle článku 45,
e) o oznámeních,
která obdržel podle článku 46,
f) o výhradách a oznámeních, které obdržel podle článku
48 odst. 1 a 2.
Čl.51
Po 31. srpnu 1956 bude originál této Úmluvy uložen u generálního tajemníka
Organizace spojených národů, který rozešle ověřené shodné opisy všem státům uvedeným
v článku 42 odst. 1 a 2.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zplnomocnění, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Ženevě devatenáctého května tisícdevětsetpadesátšest v jediném vyhotovení
v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Příloha
PROTOKOL O PODEPSÁNÍ
U příležitosti podepsání Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční
nákladní dopravě dohodli se podepsaní, řádně zplnomocnění, na tomto prohlášení a
vysvětlení:
1. Tato Úmluva se nevztahuje na přepravy mezi Spojeným královstvím Velké
Británie a Severního Irska a Irskou republikou.
2. K článku 1 odst. 4
Podepsaní se zavazují projednat úmluvy o smlouvě o stěhování a o smlouvě
o kombinované dopravě.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zplnomocnění, podepsali tento protokol.
Dáno v Ženevě devatenáctého května tisícdevětsetpadesátšest v jediném vyhotovení
v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.